ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1675.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 1675/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) J. F. , a b) M. F. , obou zastoupených JUDr. Richardem Nigrini, advokátem se sídlem v Praze 2, Kladská 1489/5, proti žalované Arbat Groupe s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Bubenečská 308/13, identifikační číslo osoby 276 44 626, zastoupené JUDr. Evženem Zőrklerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, o určení neplatnosti právního úkonu a určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 275/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015, č. j. 24 Co 40/2015-241, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud Praha-západ (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. prosince 2014, č. j. 8 C 275/2013-230, zamítl návrh žalované na osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. ledna 2015, č. j. 24 Co 40/2015-241, potvrdil podle §219 o. s. ř. (jako věcně správné rozhodnutí) usnesení soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolání je podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách http.www.nsoud.cz).
Již v usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Tomuto požadavku dovolatelka nedostála. Dovolatelka sice v dovolání uvedla, že „napadené rozhodnutí je v rozporu s již ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu“ , neformulovala však žádnou otázku hmotného ani procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit (a konkrétně, od které) ustálené rozhodovací praxe. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka pouze polemizuje se skutkovým závěrem a právním posouzením daného případu, a že na podporu takto uplatněné dovolací argumentace odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013, případně na judikaturu Ústavního soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu