ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.1016.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 1016/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Bohemia Faktoring, s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27 24 26 17, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti žalované J. L. S. , zastoupené JUDr. Miladou Kačerovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, o zaplacení částky 97 900,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 210 C 237/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2014, č. j. 24 Co 288/2014-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 271 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 8. ledna 2014, č. j. 210 C 237/2013-57, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 97 900,61 Kč s příslušenstvím v měsíčních splátkách po 10 000 Kč (výrok I.), zastavil řízení o zaplacení částky 1 000 Kč (výrok II.) a uložil žalované uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 36 106 Kč (výrok III.).
Krajský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 1 500 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), potvrdil napadený rozsudek ve výroku I. ohledně smluvních a zákonných úroků (druhý výrok), změnil napadený rozsudek ve výroku I. ve lhůtě k plnění tak, že výše měsíční splátky činí 3 500 Kč (třetí výrok) a uložil žalované zaplatit na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 19 239 Kč (čtvrtý výrok) a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč (pátý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu třetího, čtvrtého a pátého výroku podala žalovaná dovolání, v němž co do přípustnosti uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive Ústavního soudu. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud měl o nákladech řízení rozhodnout podle ustanovení §150 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že ne zcela přesvědčivě odůvodnil výši splátek přisouzené částky po 3 500 Kč měsíčně a výši splátek nákladů řízení po 500 Kč měsíčně. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil třetí výrok rozsudku odvolacího soudu tak, že výše splátky činí 500 Kč měsíčně, a aby čtvrtý a pátý výrok napadeného rozsudku zrušil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů podle ustanovení §150 o. s. ř.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací důvod není dán, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítnul a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako další zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Takový předpoklad přípustnosti dovolání se však z dovolání nepodává, neboť dovolatelka neodkázala na žádná rozhodnutí dovolacího soudu, z nichž by vyplývala ustálená rozhodovací praxe, od které se měl odvolací soud odchýlit.
Uvádí-li dovolatelka, že odvolací soud „ne zcela dostál“ požadavkům stanoveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 7. dubna 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65, při určení výše splátek přisouzené částky, přehlíží, že o rozhodnutí dovolacího soudu nejde. V citovaném rozhodnutí je výslovně uvedeno, že Nejvyšší soud v dané věci rozhodoval ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu. V době vydání onoho rozhodnutí dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek v československém právním řádu nebylo zakotveno (srov. občanský soudní řád ve znění do 31. prosince 1991). Citované rozhodnutí proto nelze označit za judikaturu dovolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. ve znění od 1. ledna 2013 a dovolatelkou tvrzená podmínka přípustnosti dovolání není naplněna.
Nad rámec toho lze poznamenat, že výtkami ohledně údajně nesprávně stanovené výše splátek přisouzené částky dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění soudů obou stupňů o její sociální a majetkové situaci a skutkové závěry, na nichž soudy založily svá rozhodnutí. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Dovolání výslovně směřuje i proti výrokům o nákladech řízení. Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud neměl žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení, nebo jí měl přiznat jen náhradu sníženou, když na místě byla aplikace ustanovení §150 o. s. ř. V té souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byla žalovaná zavázána za řízení před soudem prvního stupně (19 239 Kč) a za odvolací řízení (6 776 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání ze shora uvedených důvodů podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu