ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.2728.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2728/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) V. B. a b) V. B. , zastoupených JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova 770/52, proti žalované V. B. , zastoupené JUDr. Zdeňkou Vochyánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Nerudova 1190/3, o zaplacení 201.325,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 274/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2015, č.j. 54 Co 368/2014-52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Zdeňky Vochyánové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti výroku v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 7. 1. 2014, č.j. 13 C 274/2012-34, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 2. 2014, č.j. 13 C 274/2012-38, tak, že jim nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), přípustné.
Námitce dovolatelů, že napadené rozhodnutí je v otázce aplikace ustanovení §150 o.s.ř. v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (a je nezákonné) nelze přisvědčit. Žalobci totiž přehlížejí, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je §150 o.s.ř. právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází. Úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení ohledně přítomnosti důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu §150 o.s.ř. by v rámci dovolacího řízení bylo možno revidovat, jen pokud by byly zjevně nepřiměřené. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Judikatura Nejvyššího soudu pokládá za korektní přihlížet při rozhodování o moderaci povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení (nejen k poměrům toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka), relevantní jsou i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace §150 o.s.ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2117/2014, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2265/2014, ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4418/2014, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4275/2013, ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013; k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srov. také rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007).
Nelze považovat za zjevně nepřiměřené úvahy odvolacího soudu, shledal-li důvody zvláštního zřetele hodné v tom, že předmětem řízení byly úroky, jejichž sjednání měl u půjčky mezi rodiči a dětmi za neobvyklé, že výše těchto úroků (8%) byla podstatně vyšší, než za jakou byly poskytovány v roce 2003 úvěry některými bankami (Hypoteční bankou a.s. 4,93 %, ČSOB, a.s. 2,8 až 6,8 %), že mezi stranami byla spornou pouze splatnost úroků, že obě strany projevily snahu věc vyřešit mimosoudně a poté, co se jim to nezdařilo, žalovaná žalovanou částku žalobcům uhradila, a že se nepříznivě nedotkne majetkové sféry žalobců, pokud ponesou vynaložené náklady ze svého, neboť jim žalovaná na úrocích zaplatila 302.125,- Kč; nelze mu tedy vytýkat, že hypotézu ustanovení §150 o.s.ř. vymezil nesprávně a že rozhodl nezákonně, nezabýval-li se podrobně majetkovými poměry žalované, ani nezvážil-li výši lichvářských úroků, které by žalovaná podle názoru dovolatelů mohla platit, pokud by jí půjčku neposkytli oni a nebyla by případně úspěšná s žádostí o bankovní úvěr.
Námitky, jimiž dovolatelé neuplatnili dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o.s.ř., přípustnost dovolání založit nemohou, ať už se jedná o výtky proti skutkovým zjištěním (tvrzení, že vztah účastníků je pouze formálně vztahem rodičů a dcery, fakticky se však jedná o vztah cizích lidí, jelikož žalovaná se k žalobcům po poskytnutí půjčky začala chovat otevřeně nenávistně, brání jim ve styku s jejím nezletilým dítětem, odmítla opakované pokusy o navázání vzájemného vztahu a k nenávistnému přístupu k nim „zlákala“ i svého bratra, že v případě řádných vztahů by úroky nepožadovali), které byly nadto povýtce uplatněny v rozporu s §241a odst. 6 o.s.ř., nebo námitky tvrzených vad řízení (nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí co do skutkového zjištění o výši úroků u bank, nemožnost žalobců vyjádřit se k dokazování), k nimž dovolací soud přihlíží pouze za zde nenaplněného předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu