ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.3774.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 3774/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Démos trade, a. s. se sídlem Ostrava, Škrobálkova 630/13, identifikační číslo: 253 97 478, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Havířov, Svornosti 86/2, proti žalované M. B., zastoupené JUDr. Dagmar Jahnovou, advokátkou se sídlem Nový Jičín, Generála Hlaďo 748/4, o zaplacení 4.284.848,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 80/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 3. 4. 2014, č. j. 12 Co 435/2013-308, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 31.170,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radima Struminského, advokáta se sídlem Havířov, Svornosti 86/2.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, č. j. 12 Co 435/2013-308, potvrdil rozsudek ze dne 15. 4. 2013, č. j. 15 C 80/2010-239, jímž Okresní soud v Přerově uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4.284.848,52 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.); má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. tyto otázky nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Konkrétně jde o otázku „hodnocení výpovědi účastníka řízení ve světle zásady volného hodnocení důkazů podle §132 o. s. ř., resp. o otázku, jaké jsou meze zásady volného hodnocení důkazů při hodnocení důkazu účastnickou výpovědí a jaké podmínky musí být splněny, aby mohla být účastnická výpověď vyhodnocena jako silnější důkaz než listina či svědecká výpověď“. V tomto ohledu odvolacímu soudu vytýká, že potvrdil nesprávný postup soudu prvního stupně při hodnocení důkazů, který je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu prezentovanou rozsudkem sp. zn. 30 Cdo 3808/2011. Žalovaná současně namítá, že jí nebylo v rozporu se zásadou koncentrace řízení umožněno prokázat svá tvrzení navrženými důkazy, jež směřovaly ke zpochybnění věrohodnosti účastnické výpovědi T. S., přičemž se jedná o důkazy, které nemohla bez své viny včas uvést, neboť vznikly až po koncentraci řízení, ani nejsou nadbytečné. Je přesvědčena, že soudy postupovaly v rozporu s rozhodnutími dovolacího soudu sp. zn. 30 Cdo 2310/2007, sp. zn. 29 Cdo 3287/2010, sp. zn. 25 Cdo 4477/2010, sp. zn. 21 Cdo 4419/2008, sp. zn. 30 Cdo 749/2005, sp. zn. 33 Cdo 1112/99 a sp. zn. 26 Cdo 4258/2007, jakož i s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1437/07.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná sice v dovolání uvádí údaj, s nímž spojuje jeho přípustnost (§241a odst. 2 o. s. ř.), avšak dovolání neobsahuje (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) vymezení jediného v úvahu přicházejícího dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. Uplatněné námitky totiž nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že pohledávka žalobkyně nezanikla v rozsahu 4.000.000,- Kč započtením a v rozsahu 284.848,52 Kč splněním. Dovolací argumentaci žalované představují výhrady vůči skutkovým zjištěním, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, a vůči způsobu provádění dokazování, které ústí v nesouhlas se závěrem, že neprokázala své obranné tvrzení. Žalovaná přehlíží, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řízení ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Ani námitkou, že odvolací soud nepřihlédl k jí označeným důkazům, uplatněným sice poté, co nastala koncentrace řízení, ale jimiž měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazů, a které nemohla bez své viny včas uvést, žalovaná nevystihla dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nad rámec uvedeného se sluší poznamenat, že judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které - kdyby byly prokázány - mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy "křivě"), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení §205a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2003, pod č. 175, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4136/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 95/2010, usnesení ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2529/2009, rozsudek ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 520/2010, a rozsudek ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2421/2013).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu