ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1004.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1004/2015-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovolání obviněného P. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. 7 To 8/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 3/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové uznal obviněného P. P. rozsudkem ze dne 27. 8. 2014 sp. zn. 6 T 3/2014 vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 3. 3. 2013 v blíže nezjištěné době od 12.00 hodin, nejpozději do 15.30 hodin, na dosud nezjištěném místě po předchozím uvážení, spočívajícím v přípravě minimálně elektrického kabelu, stahovací plastové pásky a nože, s motivem vyplývajícím z jeho poruchy sexuální preference v podobě sadismu, úmyslně usmrtil poškozenou V. M., vůči které užil krátce po sobě bez možnosti určit jejich pořadí brutální násilí formou dušení, tupého násilí a působení ostrého bodně-řezného předmětu, a způsobil jí tak vážná poranění hlavy, krku, hrudníku a břicha, a to údery do hlavy vysoké intenzity dosud nezjištěným předmětem či kopy do hlavy či údery hlavou o pevnou podložku způsobil poškozené nitrolební poranění – masivní prokrvácení měkkých pokrývek lebních, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a pod měkké pleny mozkové a otok mozku, dále jí nezjištěným nožem s maximální délkou čepele cca 10 cm a maximální šíří čepele cca 2,5 cm způsobil tři bodně-řezná poranění hrudníku, břicha a zad, která nezasáhla žádný životně důležitý orgán, nicméně všechna tato zranění byla život ohrožující zejména v podobě možného krvácení či infekce v dutině hrudní a břišní či v podobě pneumotoraxu, dále poškozené uvázal kolem krku nejprve pruh zelené textilie a poté elektrický kabel a jejich pevným utažením došlo k zneprůchodnění dýchacích cest a ke smrti poškozené V. M. uškrcením s možným podílem rdoušení, tedy smáčknutím krku poškozené rukou či rukama, následně tělo poškozené převezl osobním motorovým vozidlem tovární značky Renault Clio stříbrné barvy na lesní cestu mezi obcemi P. a S., vlevo cca 400 metrů od silnice ve směru z obce P. na obec S., okr. Ž. n. S., kde její tělo vhodil do příkopu podél lesní cesty a přikryl je textiliemi a větvemi a kde bylo tělo poškozené V. M. dne 4. 3. 2013 kolem 8. hodiny ranní nalezeno bez známek života.
Za to mu byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §54 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku uložen výjimečný trest odnětí svobody na doživotí. Pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. d) zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Rovněž mu bylo podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným N. M. částku 240.000 Kč, F. M. částku 240.000 Kč, A. M. částku 240.000 Kč a Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, Drahobejlova 1404/4, Praha, částku 4.247 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli výše jmenovaní poškození N. M., F. M. a A. M. se zbytkem svých požadavků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal obviněný odvolání a odvolání podal též státní zástupce v neprospěch obviněného, a to pouze proti výroku o uložení ochranného léčení, když byl názoru, že obviněnému měla být uložena zabezpečovací detence.
Vrchní soud v Praze na základě odvolání obviněného rozsudkem ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. 7 To 8/2015 podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. rozsudek soudu prvého stupě zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že dne 3. 3. 2013 v blíže nezjištěné době od 12.00 hodin, nejpozději do 15.30 hodin, na dosud nezjištěném místě P. kraje či kraje V., s motivem vyplývajícím z jeho poruchy sexuální preference v podobě sadismu, úmyslně usmrtil poškozenou V. M., vůči které užil krátce po sobě bez možnosti určit jejich pořadí brutální násilí formou dušení, tupého násilí a působení ostrého bodně-řezného předmětu, a způsobil jí tak vážná poranění hlavy, krku, hrudníku a břicha, a to údery do hlavy vysoké intenzity dosud nezjištěným předmětem či kopy do hlavy či údery hlavou o pevnou podložku způsobil poškozené nitrolební poranění – masivní prokrvácení měkkých pokrývek lebních, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou a pod měkké pleny mozkové a otok mozku, dále jí nezjištěným nožem s maximální délkou čepele cca 10 cm a maximální šíří čepele cca 2,5 cm způsobil tři bodně-řezná poranění hrudníku, břicha a zad, která nezasáhla žádný životně důležitý orgán, nicméně všechna tato zranění byla život ohrožující zejména v podobě možného krvácení či infekce v dutině hrudní a břišní či v podobě pneumotoraxu, dále poškozené uvázal kolem krku nejprve pruh zelené textilie a poté elektrický kabel a jejich pevným utažením došlo k zneprůchodnění dýchacích cest a ke smrti poškozené V. M. uškrcením s možným podílem rdoušení, tedy smáčknutím krku poškozené rukou či rukama, následně tělo poškozené převezl osobním motorovým vozidlem tovární značky Renault Clio stříbrné barvy na lesní cestu mezi obcemi P. a S., vlevo cca 400 metrů od silnice ve směru z obce P. na obec S., okr. Ž. n. S., kde její tělo vhodil do příkopu podél lesní cesty a přikryl je textiliemi a větvemi a kde bylo tělo poškozené V. M. kolem 8. hodiny ranní nalezeno bez známek života.
Uvedené jednání bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku a obviněnému za to byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §54 odst. 2 tr. zákoníku uložen výjimečný trest odnětí svobody v trvání třiceti roků. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu bylo uloženo podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit poškozeným N. M. částku 240.000 Kč, F. M. částku 240.000 Kč, A. M. částku 240.000 Kč a Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, Drahobejlova 1404/4, Praha, částku 4.247 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli výše jmenovaní poškození N. M., F. M. a A. M. se zbytkem požadavků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti předmětnému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný odmítá závěry soudů obou stupňů, že se měl v úmyslu přímém daného jednání dopustit, neboť z provedených důkazů nebyla jeho vina prokázána, resp. minimálně nebyla dostatečným způsobem vyvrácena jeho obhajoba, když napadený rozsudek je vystavěn na „domněnkách“ soudu, nikoliv na provedených důkazech.
Obviněný v prvé řadě brojil proti prokázání časové osy svého pohybu inkriminovaného dne, když mělo být prokázáno, že komunikace přes SMS zprávy směrem ke svědkyni B. Š. probíhala po 16 hodině, nikoliv o hodinu později, jak bylo soudy obou stupňů zhodnoceno na základě odborného vyjádření z odvětví analýza dat ve spojení s výslechem zpracovatele kpt. Ing. V. Bezděka jako znalce. Obviněný tvrdil, že měl být zpracován znalecký posudek, přičemž postup soudu prvého stupně, který nejdříve nechal zpracovat odborné vyjádření a samotného zpracovatele poté přibral do řízení jako „znalce,“ nemůže být posouzen jako dostatečný.
Dále obviněný zpochybnil závěr soudů o své poruše sexuální preference typu sadismu, který se opírá o znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a z odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie. Obviněný požadoval zpracování revizního znaleckého posudku, neboť takovéto příznaky svého chování k ženám nikdy nepociťoval a předešlá znalecká zkoumání poruchu sexuální preference nezjistila.
Odmítnutím výslechu J. Š. zaměřeného na prokázání existence intimního vztahu obviněného se svědkyní B. Š. měl být podle svého tvrzení obviněný zkrácen na svých právech, protože svědkyně B. Š. v rozporu se skutečností takový intimní vztah s obviněným ve své výpovědi odmítla, podle obviněného proto, aby nemusela potvrdit, že se k ní obviněný choval hezky i v intimních chvílích a porucha sexuální preference typu sadismu se u něj neprojevovala.
Obviněný rovněž nesouhlasí se závěry soudů o své přítomnosti na místě nálezu těla poškozené a svém podílu na jejím usmrcení vycházející z odborných vyjádření z odvětví biologie a genetiky, trasologie, chemie, pachové identifikace. Nález pachových stop na místě nálezu těla poškozené totiž mohl být způsoben tím, že oblečení obviněného odcizil faktický pachatel z ubytovny, ve které obviněný bydlel a k níž, jak bylo zjištěno výslechy svědků, mělo přístup více osob. Tyto věci, včetně klíčků od vozidla Renault Clio, faktický pachatel posléze podle obviněného vrátil zpět.
K otázce klíčků ke zmíněnému vozidlu Renault Clio obviněný opakovaně poukázal, že poškozená V. M. disponovala náhradními klíčky, což nebylo orgány činnými v trestním řízení náležitě prověřeno (např. dotazem u autorizovaného prodejce či servisu Renault v okolí bydliště poškozené směřující k tomu, zda byl takový klíč zadán k výrobě, či zda je taková výroba nějak chráněna).
Poslední bod dovolání obviněného se týkal výskytu kapky krve poškozené na jeho obuvi, kterou obviněný vysvětloval zraněním prstu poškozené, které jí ošetřoval dezinfekčním prostředkem, a při tom došlo k ukápnutí krve na obuv obviněného. Orgány činné v trestním řízení přitom neprověřily přítomnost dezinfekční látky Ajatin v této krevní stopě k prokázání uvedeného tvrzení obviněného.
Obviněný pak celkově uzavírá, že absentují přímé důkazy, přičemž důkazy nepřímé netvoří ucelený, ničím nenarušený řetězec. Proto mělo být soudy rozhodnuto o jeho nevině v souladu se zásadou in dubio pro reo .
V samotném závěru obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. po stručném shrnutí obsahu dovolání uvedl, že uplatněné námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takový dovolací důvod totiž není ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002 sp. zn. 7 Tdo 686/2002 naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů.
Soudy obou stupňů podle státního zástupce řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí podle §2 odst. 5 tr. ř. Důkazy soudy hodnotily v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Uplatněné námitky navíc obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení a soudy se s nimi detailně, až nadstandardně obšírně zabývaly a vypořádaly.
Státní zástupce se poté ve stručnosti vyjádřil k jednotlivým okruhům námitek, přičemž u všech shledal jejich neopodstatněnost, když se s nimi soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly. Jednalo se o objasnění časových souvislostí pohybu obviněného, závěry vzájemně doplňujících se důkazů vzešlých z odborných zkoumání z různých kriminalistických oborů, jakož i o nalezenou krevní stopu na obuvi obviněného.
Rovněž zamítnuté návrhy obviněného na doplnění důkazů v podobě revizních znaleckých posudků týkajících se jeho sexuálních preferencí, výslech bývalého manžela svědkyně B. Š. a ověření možnosti zhotovení dalšího klíče k vozidlu Renault se nedají považovat za tzv. opomenuté důkazy, neboť se s nimi soudy řádně a logicky vypořádaly s tím, že se jednalo o návrhy nadbytečné.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než byl uveden v §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ve smyslu §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda je předmětné dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Obviněný dovoláním napadl rozsudek Vrchní soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. 7 To 8/2015, jinak řečeno napadl pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé ve druhém stupni a splnil tak podmínky přípustnosti požadované §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Obviněný je také podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání též splňuje náležitosti obsahu podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce obviněného v souladu s §265d odst. 2 tr. ř. u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni a ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006, uveřejněné pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07 a v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci“.
Ačkoliv obviněný v úvodu svého dovolání tvrdí, že si je vědom skutečnosti, že dovolací soud nezasahuje do hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přesto namítá, že provedené hodnocení důkazů je v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Tento typ námitek ovšem nespadá pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jak Nejvyšší soud vyložil výše, s poukazem na tento dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Přesto dovolací důvod pokládá za potřebné na vznesené námitky obviněného alespoň stručně reagovat.
První z konkrétních námitek obviněného směřuje proti odbornému vyjádření z odvětví analýzy dat a zkoumání nosičů dat vyžádaném v přípravném řízení (č. l. 692-738), které bylo poměrně zásadním k prokázání komunikace obviněného jak s poškozenou V. M., tak zejména se svědkyní B. Š. v inkriminovaný den 3. 3. 2013 a následnému sestavení časové osy pohybu obviněného. K námitkám obviněného stran nesrovnalostí v časových souvislostech přijatých a odeslaných SMS zpráv soud v hlavním líčení přibral jako znalce kpt. Ing. Václava Bezděka (č. l. 1452-1456), s ohledem na to, že jeho pracoviště (Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, odbor kriminalistické techniky a expertiz) bylo znaleckým ústavem a dotyčný vypracoval odborné vyjádření jako jeho příslušník.
Nesrovnalosti v časových souvislostech byly přesvědčivě a logicky vysvětleny tím, že u některých dat byl čas přijatých a odeslaných SMS zpráv zanesen v GMT (Greenwich Mean Time), tedy v časovém pásmu západoevropském, kdežto u některých dat byl čas přijatých a odeslaných SMS zpráv zanesen v GMT+1, tedy v časovém pásmu středoevropském, vlastním i pro Českou republiku. Pro navazující časovou souvislost tedy stačí u dat, která jsou uvedena v GMT, přičíst přesně 1 hodinu pro reálný zimní čas v té době platný pro Českou republiku.
Důvodně tedy uvedl odvolací soud, že z postupných reakcí na vzájemnou SMS komunikaci mezi obviněným a svědkyní B. Š. je zřejmé, že hodnocení tohoto důkazu soudem prvního stupně bylo správné. Je totiž vyloučeno, aby obviněný reagoval mj. na zmínku pokusu o škádlení v 9.13 hodin, tedy zhruba půl hodiny předtím, než mu svědkyně B. Š. zprávu, na kterou odpovídal, odeslala (str. 7-8 rozsudku odvolacího soudu).
Vyžádání odborného vyjádření z odvětví analýzy dat a následný postup soudu prvního stupně spočívající v přibrání zpracovatele předmětného odborného vyjádření jako znalce není v rozporu s trestním řádem. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že podle §105 odst. 1 tr. ř. věty prvé a druhé je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce.
Otázka analýzy dat telekomunikačního provozu je v projednávaném případě sice relativně zásadního významu, ovšem z hlediska samotné analýzy se jedná pro specialistu – odborníka – o technicky jednoduchý a nikterak ojedinělý úkon. Policejní orgán tedy důvodně předpokládal, že postačí formálně „nižší“ úroveň analýzy v podobě odborného vyjádření, neboť se nejednalo o otázku dosahující takové složitosti, k jejímuž zodpovězení by musel být přibrán znalec.
Již z vypracovaného odborného vyjádření bylo zřejmé, že zkoumaná data jsou uvedena v rozdílných časových pásmech (GMT a GMT+1). V reakci na obhajobu obviněného však krajský soud zaujal názor, že zpracovatele odborného vyjádření bude nutné vyslechnout u hlavního líčení. Soud jej proto přibral jako znalce (pracoviště zpracovatele bylo znaleckým ústavem) k objasnění shora uvedené časové souvislosti. Přestože kpt. Ing. Bezděk nebyl sám zapsán v seznamu znalců a tlumočníků vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR, byla splněna podmínka vzetí do slibu podle §6 odst. 2 zákona 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, jakož bylo provedeno i zákonné poučení jmenovaného.
Zásadním faktem zůstává, že odborné vyjádření nevykazovalo žádné vady, které by bylo nutné přibráním znalce odstranit. Zpracovatel odborného vyjádření, nyní v procesním postavení znalce, toliko vysvětlil ony časové souvislosti, jinými slovy nijak odborné vyjádření nedoplňoval či neměnil.
Pokud v trestním řízení, zejména ve stádiu řízení před soudem, vyvstane potřeba vysvětlit v odborném vyjádření obsažené závěry týkající se okolností výkladu zpracovaných informací, takže se nejedná o zhojení či odstranění vad v takovém odborném vyjádření, je postup přibrání zpracovatele odborného vyjádření jako znalce (pokud splňuje podmínky pro znalce dané zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů) v souladu se zákonem. Trestní řád totiž nezná institut výslechu zpracovatele odborného vyjádření a pokud takový zpracovatel má v hlavním líčení podat pouze vysvětlení týkající se závěrů jeho odborného vyjádření, jedná se o analogický postup, jenž je v trestním procesu obvykle povolen mimo případy, kdy zákonná úprava výslovně a jasně stanoví určité pravidlo takovým způsobem, že již nezůstává žádný prostor pro přejímání pravidel z případů obdobných (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2003 sp. zn. 5 Tdo 345/2003). Jestliže se v dané situaci dokonce jednalo o pracovníka znaleckého ústavu, který jménem znaleckého ústavu odborné vyjádření zpracoval (analogicky k §110 odst. 2 věta druhá tr. ř.), nemůže být překážkou pokud taková osoba sama není znalcem zapsaným v seznamu znalců a tlumočníků vedeným Ministerstvem spravedlnost ČR, musí však být splněna podmínka vzetí do slibu podle §6 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.
Soudem zvolený postup v konkrétním případě byl tudíž zcela v souladu s trestním řádem a o žádnou nezákonnost, jež by obviněného jakkoli poškozovala, se rozhodně nejednalo.
Rovněž námitka dovolatele zpochybňující závěr soudu o asociální poruše osobnosti a zejména o poruše sexuální preference typu sadismu obviněného na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, nespadá pod deklarovaný dovolací důvod, neboť se opět nejedná o „hmotněprávní“ námitku.
Obviněný tvrdí, že takové pocity ve vztahu k ženám nikdy nepociťoval a předešlá znalecká zkoumání v rámci minulých trestních řízení takovou poruchu nezaznamenaly, načež požaduje vypracování revizního znaleckého posudku. Touto námitkou se již zabýval odvolací soud (str. 13-14 rozsudku). Ten konstatoval, že znalecké zkoumání proběhlo za použití metody, kterou obviněný sám preferoval – pozorování a zkoumání ve zdravotnickém zařízení. Znalkyně hodnotily osobnost obviněného zevrubně, seznámily se s předchozí hojnou trestnou činností obviněného, která se nejednou týkala trestných činů s násilným sexuálním motivem, jakož i s předchozími znaleckými posudky, ve kterých již byly shledány možné náznaky poruchy sexuální preference. Na základě těchto informací je zřejmý závěr znalkyní, že sexuální delikvence obviněného měla stále intenzivnější sexuální a sadistický charakter, který vyvrcholil předchozím odsouzením za pokus o znásilnění s následkem těžké újmy na zdraví.
Není proto dána jakákoliv pochybnost o odborném a komplexním zpracování znaleckých zkoumání, přičemž obviněný ani nenavrhl přesvědčivé důvody, proč by měl být zpracován znalecký posudek revizní. Argument, že se ke svým sexuálním partnerkám choval i v intimních chvílích „hezky“ (což uvádí i směrem ke svědkyni B. Š.) je vyvrácen jednak důkazy o jednání naprosto opačném (trestní minulost obviněného za násilné sexuální trestné činy) a jednak samotným charakterem poruchy sexuální preference typu sadismu, když není vyloučeno a je naopak standardním, že takto narušený člověk má dvojí život, když na jedné straně má stálý partnerský život nevykazující žádné známky násilného sexuálního chování a na druhé straně důsledky své poruchy uspokojuje jinde (např. v rámci masturbace s jinými vzrušivými praktikami, jak uvádějí znalkyně). Předpoklady pro vypracování revizního znaleckého zkoumání proto nevznikly, jak ostatně podrobně rozebral i odvolací soud na str. 13-14 rozsudku.
Na tento argument navazuje požadavek obviněného na výslech svědka J. Š., bývalého manžela svědkyně B. Š., který měl potvrdit tvrzení obviněného, že obviněný s B. Š. udržoval intimní vztah, což tato svědkyně ve své svědecké výpovědi popřela. Podle obviněného by tak mohla v návaznosti na tuto novou skutečnost uvést, že obviněný v intimních chvílích nevykazoval známky poruchy sexuální preference typu sadismu. Jedná se ovšem opět o námitku, která nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž napadá rozsah dokazování, tedy směřuje k údajnému porušení procesního ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Zde je třeba opětovně zdůraznit, že soudy obou stupňů se dostatečně zabývaly tímto důkazním návrhem a odmítly jej pro nadbytečnost (str. 25 rozsudku nalézacího soudu a str. 14 rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud podotýká, že provedením takového důkazu by rozhodně nebylo možné získat poznatek, jenž by mohl prokázat, že obviněný danou sexuální poruchou netrpí. Zároveň se v daném případě nejedná o tzv. opomenutý důkaz.
Stejně tak Nejvyšší soud musel odmítnout námitky obviněného zpochybňující závěry soudů o jeho přítomnosti na místě nálezu těla poškozené, vycházející z rozličných kriminalistických věd (odvětví biologie a genetiky, trasologie, chemie a pachové identifikace), neboť jde opět výhradně o námitky procesní. Obviněný tvrdí, že přítomnost pachových stop lze vysvětlit odcizením oblečení či jiných věcí obviněného z jeho ubytovny (včetně klíče od automobilu Renault Clio) a jejich následným vrácením. Tyto argumenty obviněného byly, včetně námitky obviněného ohledně možné existence náhradního klíče od předmětného automobilu, velmi obšírně a precizně zhodnoceny a vyvráceny soudy obou stupňů a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich argumentaci odkazuje. Lze jen zdůraznit, že rozsáhlé provedení širokého spektra důkazů, které na sebe navazují a které se vzájemně doplňují, vylučují jakýkoliv jiný závěr, než že se na místě nálezu těla poškozené obviněný vyskytoval, stejně jako vylučují účast jiné osoby na spáchání projednávaného zvlášť závažného zločinu.
Soudy obou stupňů se rovněž detailně věnovaly námitce stran výskytu krevní stopy poškozené na obuvi obviněného, což je poslední z námitek obviněného i v rámci dovolání. Přestože tato námitka obhajoby – že si poškozená zranila jeden z prstů a krev z této rány při ošetřování obviněným skápla na jeho obuv – nachází jistou oporu i ve výpovědích svědků R. G. a V. V., jejich výpovědi se v detailech vzájemně rozcházejí, na rozdíl od výpovědi řady jiných svědků, kteří žádné zranění na prstu poškozené nezaregistrovali, což potvrdila i soudní pitva (vyjma několika povrchních řezných ranek kolem nehtového lůžka 3. prstu levé ruky, přičemž znalci vyloučili způsobení zranění tak, jak vypovídal obviněný). Je rovněž patrné přizpůsobování obhajoby obviněného vývoji trestního řízení, když mimo jiné nejdříve tvrdil, že zranění měla poškozená na palci, načež později si již nevzpomínal na jakém prstu údajné zranění měla, přičemž rozpory se týkaly i závažnosti zranění, krvácivosti aj. Touto námitkou se soudy obou stupňů zevrubně zabývaly (str. 21 rozsudku nalézacího soudu a str. 11 rozsudku odvolacího soudu) a jejich argumentaci nelze ani v nejmenším nic vytknout i bez ohledu na to, že se jedná opět o námitku stran hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů, která nespadá pod daný dovolací důvod. Totéž se týká námitky o pochybení orgánů činných v trestním řízení stran toho, že nebylo zhodnoceno, zda se v krevní stopě na obuvi obviněného nachází Ajatin jako dezinfekční látka (lépe řečeno přípravek), jejíž přítomnost by potvrdila obhajobu obviněného, když z výše zmíněného vyplývá, že tato verze nabízená obviněným byla zcela bez pochyb vyvrácena ostatními provedenými důkazy.
Závěrem lze prohlásit, že žádná ze vznesených námitek dovolatele nenaplnila jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zároveň konstatuje, že v projednávané věci nedošlo ze strany soudů k tzv. opomenutí důkazů, k provedení a tudíž i hodnocení nezákonných důkazů a nebyl shledán ani extrémní nesoulad mezi skutečnostmi vyplývajícími z provedených důkazů, soudy zjištěným skutkovým stavem a výslednou právní kvalifikací skutku obsaženého v odsuzujícím rozsudku soudu druhého stupně. Proto jen v podobě těchto stručně uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného P. P. podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. František Hrabec předseda senátu