ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1030.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1030/2015-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2015 o dovolání obviněného Ing. Z. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 5 To 413/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 T 36/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 2 T 36/2012, byl obviněný Ing. Z. V. uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 a pokračujícího trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
jako tehdejší člen zastupitelstva a v době od 6. 11. 2006 do 18. 2. 2010 s. obce K., okres Ch., který podle §69 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích ve znění novel složil slib, že svoji funkci bude vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejich občanů a že se bude řídit Ústavou a zákony České republiky, přičemž podle §302 písm. f) zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ve znění novel byl jako vedoucí zaměstnanec povinen zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů a podle §303 odst. 1 písm. e) téhož zákona měl jako zaměstnanec územně samosprávného celku zvýšené povinnosti uvedené v odst. 2 tohoto ustanovení, tedy mimo jiné i zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, a podle §25 odst. 2 písm. d), e) zákona č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů ve znění novel měl přijmout veškerá nezbytná opatření k ochraně veřejných prostředků a zajistit jejich hospodárné, efektivní a účelné využívání,
I. dne 28. 3. 2007 vyzvedl z pokladny Obce K. finanční hotovost ve výši 90.000,-Kč jako údajnou zálohu na nákup materiálu, žádný materiál však později nekoupil, peníze poté obci nevrátil a ponechal si je pro svoji vlastní potřebu, čímž Obci K. způsobil škodu ve výši 90.000,-Kč,
II. ve dnech 1. 10. 2009 a 21. 10. 2009 postupně vyzvedl z pokladny Obce K. finanční hotovosti ve výši 43.020,-Kč a 119.000,-Kč jako údajné zálohy na nákup materiálu, žádný materiál však později nekoupil a dne 16. 12. 2009 do pokladny obce vrátil pouze částku ve výši 84.493,-Kč a zbytek peněz si ponechal pro vlastní potřebu, čímž Obci K. způsobil škodu ve výši 77.527,-Kč,
III. v přesně nezjištěné době v měsíci říjnu 2009 použil na rekonstrukci svého rodinného domu v K. – K. L. část odebraného a Obcí K. také dodavateli Bricostav, s.r.o., se sídlem v Chomutově, ul. Kochova č. 1656/14 uhrazeného stavebního materiálu určeného pro rekonstrukci obecního objektu tzv. R. v K.- K. L., čímž Obci K. způsobil škodu ve výši 5.250,-Kč,
Podle §37 tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 soud u obviněného Ing. Z. V. upustil od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zákona, neboť trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 6. 2013, č.j. 2 T 36/2012 – 600, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2014, č.j. 5 To 392/2013 – 624, je dostatečný.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Ing. Z. V. uložena povinnost zaplatit poškozené Obci K., náhradu škody ve výši 172.777,-Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Obec K., se sídlem K., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 2 T 36/2012, podal obviněný Ing. Z. V. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 5 To 413/2014 tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 5 To 413/2014, podal následně obviněný Ing. Z. V. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného je směřováno proti bodu I. a III. výrokové části rozsudku Okresního soudu v Chomutově a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného. Obviněný k bodu I. namítá, že částku si z pokladny vyzvedl, ale použil ji jako zálohu řemeslníkovi A. M. na opravu obecního společenského sálu a konstatuje, že závěr Okresního soudu v Chomutově nemůže obstát oproti jednoznačně prokázaným skutečnostem o tom, že částka byla použita na práce prováděné pro obec K., a uvádí, že soudy důkazy zcela ignorovaly a ve svých rozhodnutích se s nimi nevypořádaly, a tudíž při jejich absenci předmětný skutek nesprávně posoudily jako trestný čin. V bodě III. rozsudku Okresního soudu v Chomutově namítá, že žádný materiál pro svou či třetí osobu nikdy nepoužil a že žádný rodinný dům na adrese K. – K. L. nevlastní. Krajský soud v Ústí nad Labem tedy podle obviněného rozhodl v rozporu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2014, č.j. 5 To 392/2013 – 624, když opětovně opominul skutečnost, že předmětný dům obviněný nikdy nevlastnil a že materiály objednával a odebíral od společnosti Brikostav svědek M.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 13. 8. 2015 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný Ing. Z. V. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkový stav zjištěný oběma soudy nenaplňoval zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takové námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se snažil svými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že předmětné trestné činy nespáchal. Touto koncepcí dovolání se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud nad rámec dovolacích důvodů za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy. Pro takový případ však Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru postupovaly soudy obou stupňů v souladu se zákonem.
Ohledně námitek obviněného k bodu I. výroku napadeného rozsudku, že finanční hotovost si z pokladny sice vyzvedl, ale použil ji pouze jako zálohu na opravu obecního společenského sálu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dokazováním soudy obou stupňů bylo zjištěno, že obviněný s penězi obce nakládal jako s penězi vlastními, když z obecní pokladny a k předem daným účelům vyzvedl uvedené částky peněz, aniž by je k daným účelům použil a řádně nezaevidoval a ponechal si je pro vlastní potřebu. Pokud jde o skutek uvedený v bodě III. výroku rozsudku, i v tomto případě byla obhajoba obviněného vyvrácena a jeho vina provedenými důkazy náležitě prokázána. K námitce ohledně bodu III. výroku rozsudku Okresního soudu v Chomutově, ve které obviněný uvádí, že žádný materiál obce pro svou či třetí osobu nikdy nepoužil a žádný rodinný dům na adrese K. – K. L. nikdy nevlastnil, Nejvyšší soud konstatuje pochybení soudů v tom, že předmětný dům, kde měly být práce prováděny, není ve vlastnictví obviněného, nýbrž jeho manželky, jak vyplývá mimo jiné i z výpisu z katastru nemovitostí. Nejvyšší soud dodává, že tato skutečnost nicméně nemění nic na právní kvalifikaci skutku, neboť se obviněný dopustil protiprávního jednání, kterým způsobil poškozené Obci K. škodu, ať už byly materiály použity pro samotného obviněného či pro třetí osobu.
Skutkové závěry o pachatelství obviněného jsou jasné a úplné, jsou založeny na v hlavním líčení provedených důkazech a na jejich logickém, korektním hodnocení tzv. volnou soudcovskou úvahou.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chomutově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací Krajský soud v Ústí nad Labem, a provedenými důkazy, není žádný, natož extrémní rozpor. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny důkazy potřebné k prokázání viny obviněného Ing. Z. V., hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Nutno dodat, že soudy obou stupňů závěry ve svých rozhodnutích dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. Z. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu