ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1078.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1078/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. října 2015 o dovolání obviněného J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 10 To 139/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 25/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově uznal obviněného J. G. rozsudkem ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 1 T 25/2015 vinným z přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku [skutek bod bodem 1)] a zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku [skutek pod bodem 2)], kterých se dopustil tím, že
1) v blíže nezjištěné době od 13.00 hodin do 16.00 hodin dne 23. května 2014 v T. v ulici D. P., před cukrárnou R., v úmyslu odcizit finanční hotovost, využil nepozornosti na lavičce sedící M. V., a z batohu, který měla poškozená položený vedle sebe, po rozepnutí zipu následně odcizil peněženku a dal se na útěk, okamžitě poté ho začal pronásledovat L. H. a po nějaké chvíli se J. G. vrátil společně s L. H. zpět k poškozené M. V. a vrátil jí peněženku, ze které odcizil finanční hotovost ve výši 1.400 Kč, svým jednáním způsobil celkovou škodu M. V., ve výši 1.400 Kč,
2) v blíže nezjištěné době od 21.00 hodin do 21.15 hodin dne 9. prosince 2014 v T. v ulici H. v O. d. K. v prostoru za východem z obchodního domu vpravo od vstupních dveří u bankomatu společnosti GeMoney Bank, v úmyslu neoprávněně získat kabát zn. Luggi, který měl V. F., oblečený na sobě, řekl V. F., aby mu dal svůj kabát, a když V. F. odmítl, tak mu řekl, že bude odpočítávat od deseti a pokud mu do té doby kabát nedá, tak mu „rozbije držku“, když začal odpočítávat od deseti a když byl u číslovky tři, tak V. F. z obavy o své zdraví kabát zn. Luggi vydal J. G., který si jej oblékl a odešel pryč, předmětný kabát zn. Luggi měl V. F. zapůjčený od F. H., svým jednáním J. G. způsobil F. H., celkovou škodu ve výši 5.850 Kč.
Za to mu byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce tří roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti předmětnému rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 10 To 139/2015 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti předmětnému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jakož i podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily skutková zjištění a provedené důkazy, když nevzaly v úvahu námitky obhajoby a zcela mechanicky a bez hlubšího posouzení všech souvislostí rozhodly o vině obviněného. Obviněný v tomto duchu dále odkázal na své námitky obsažené v písemném odvolání ze dne 4. 5. 2015 s žádostí o jejich zahrnutí do dovolání.
Obviněný má za to, že výše zmíněným postupem došlo k podstatnému zkrácení práva na jeho obhajobu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., když orgány činné v trestním řízení braly v úvahu pouze tvrzení svědčící proti obviněnému, přičemž k vyslovení závěru o jeho vině nebyl dán dostatek důkazů. Odvolací soud se pak dostatečně nevypořádal s argumenty obhajoby a případu věnoval pouze minimální pozornost.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvého stupně, jakož i usnesení soudu druhého stupně, a vrátil věc soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství svého práva na vyjádření se k dovolání obviněného ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. nevyužil, když pouze vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ve smyslu §265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda je předmětné dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu jsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Obviněný dovoláním napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 10 To 139/2015, tedy podal dovolání proti rozhodnutí soudu ve věci samé ve druhém stupni a splnil tak podmínky přípustnosti požadované ustanovením §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Obviněný je též osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká, a to podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání v obecném slova smyslu splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř. a bylo též podáno prostřednictvím obhájce obviněného v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni a ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , uplatněný obviněným, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006, uveřejněné pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr. Uvedenou problematikou se pak zabýval i Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07 a v usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci“.
Obviněný pod tímto dovolacím důvodem mj. odkázal na námitky obsažené v písemném odvolání ze dne 4. 5. 2015. Tyto námitky však bez ohledu na jejich charakter nelze podle judikatury Nejvyššího soudu zahrnout do dovolání, neboť Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, jež jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., tedy které byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, tedy ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. 8 Tdo 587/2012). Taková formulace námitky v dovolání, resp. odkaz na námitky uplatněné v odvolání obviněného, nesplňuje základní obsahové náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., načež tato pasáž dovolání není z tohoto důvodu přípustná k posouzení opodstatněnosti dovolání Nejvyšším soudem pro nesplnění požadavku, aby veškeré nedostatky, které jsou dovoláním vytýkány, byly v jeho obsahu rozvedeny a konkretizovány.
Další námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se týkají rozsahu dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Obviněný k tomu obecně, bez bližších a konkrétních argumentů, konstatuje, že orgány činné v trestním řízení hodnotily důkazy jednostranně v jeho neprospěch, přičemž podklad důkazů pro vyslovení viny obviněného nebyl dostatečný.
Takto uplatněné námitky sice již formálně naplňují požadavky na obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., na druhé straně však materiálně nespadají pod deklarovaný dovolací důvod, neboť jsou výhradně procesního charakteru. Jak je uvedeno v poučení k tomuto dovolacímu důvodu, s odkazem na něj totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Z hlediska velmi obecné argumentace obviněného (že soudy obou stupňů hodnotily důkazy na základě nedostatečného důkazního rozsahu, přičemž braly v úvahu toliko důkazy svědčící v neprospěch obviněného) nelze zhodnotit ani potenciální zásah do práva obviněného na spravedlivý proces v podobě tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění s právním závěrem, který je naplněn toliko ve velmi výjimečných případech, veskrze pokud skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení a konečně pokud jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Dovolatel totiž musí podle judikatury Nejvyššího soudu tento nesoulad učinit předmětem dovolání a současně i přesně uvést, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012 sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). Pouhá námitka, že soudy hodnotily důkazy toliko v neprospěch obviněného, nemůže založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, coby soudu dovolacího.
Na základě výše uvedeného konstatování Nejvyšší soud uzavírá, že takto uplatněné námitky obviněného nespadají pod deklarovaný dovolací důvod, ani pod žádný z dalších zákonných důvodů dovolání ve smyslu §265b tr. ř.
Další z obviněným užitých dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento dovolací důvod tak sestává ze dvou alternativních podmínek. Jelikož v dovolání obviněného chybí bližší odůvodnění, proč byl tento dovolací důvod uplatněn, Nejvyšší soud se zabýval v obecné rovině oběma jeho variantami.
Naplnění první z variant je přípustné ve dvou dílčích alternativách – 1) pokud byl řádný opravný prostředek (stížnost či odvolání) zamítnut z formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. ř., nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo 2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (srov. Šámal, P. a kol., Trestní řád II. Komentář. 7. vydání, 2013, str. 3174). Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 10 To 139/2015 zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř., jinými slovy nebylo odmítnuto ani zamítnuto z procesních důvodů, ale bylo zamítnuto po meritorním přezkumu věci jako nedůvodné, takže tato varianta nemohla být naplněna.
Druhá varianta předmětného dovolacího důvodu je spjata s některým z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a to v případech, kdy odvolací soud některou z těchto vad vytýkanou v řádném opravném prostředku neodstranil, nebo sám zatížil řízení či konečné rozhodnutí takovou vadou. Jak ale Nejvyšší soud výše uvedl, obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl, což pojmově vylučuje i tuto variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť ve svém celku bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Toto rozhodnutí bylo učiněno v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. října 2015
JUDr. František Hrabec předseda senátu