ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1408.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1408/2015-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2015 dovolání obviněného R. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 5 To 149/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 100/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 19 T 100/2014, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné i ohledně obviněného R. D. zrušen celý výrok o vině a celý výrok o uloženém trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 3 T 207/2013 a podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byl ve vztahu k obviněnému R. D. v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 73 T 79/2013, zrušen celý výrok o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody poškozené H. B. Současně byl obviněný R. D. (vedle dalších spoluobviněných) uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle bodů 1) – 4), 7) a 9) skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
spolu s obviněným L. S.
1) dne 8. 4. 2013 kolem 14.00 hodin ve F. – M. na ul. 8. P. p. na zastávce autobusu U P. po předchozí domluvě a po rozdělní úkolů, kdy obviněný L. S. hlídal a dělal spoluobviněnému v řadě osob nastupujících do autobusu hromadné dopravy tzv. zeď, obviněný R. D. odcizil J. Š. z baťohu, který měla na zádech, dámskou koženkovou peněženku červené barvy v hodnotě 150,- Kč, dále finanční hotovost ve výši 850,- Kč, občanský průkaz, průkaz pojištěnce, zdravotní průkaz zaměstnance, kreditní kartu České spořitelny, a.s., platební kartu České spořitelny, a.s., kreditní kartu Home Credit spol., GE Money Bank, a.s., vše na jméno J. Š., včetně lístku s PIN kódy k uvedeným kartám,
a poté společně krátce ještě tentýž den v době od 14.09 hodin do 14.15 hodin v prodejně O. F. – M. za užití odcizené platební karty České spořitelny, a.s., v bankomatu České spořitelny, provedl obviněný L. S. za přítomnosti obviněného R. D. výběr finanční hotovosti ve výši 4.000,- Kč a 10.000,- Kč a další opakované pokusy o výběr finančních prostředků prostřednictvím téže platební karty i odcizené kreditní karty České spořitelny, a.s., a kreditní karty Home Credit spol, GE Money Bank, a.s., kdy takto získané finanční prostředky si rozdělili a užili pro vlastní potřebu, čímž J. Š. způsobili odcizením celkovou škodu ve výši 15.000,- Kč,
2) dne 9. 4. 2013 kolem 14.00 hodin v O. – P. u křižovatky ulic 1. l. a S. před prodejnou L., na základě předchozí domluvy, odcizili koženou aktovku v hodnotě 1.000,- Kč, kterou si odložil a následně zapomněl v přístřešku pro nákupní vozíky poškozený V. V., v níž byla platební karta k účtu jmenovaného u ČSOB, a.s., včetně diáře s PIN kódem, dioptrické brýle v hodnotě 3.000,- Kč, deštník v hodnotě 100,- Kč, pouzdro na brýle v hodnotě 100,- Kč, další doklady a věci, čímž způsobili jmenovanému škodu ve výši 3.200,- Kč; následně ještě téhož dne v době od 14.19 do 14.26 hod. prostřednictvím této odcizené platební karty v O. – P. na D. ulici z bankomatu České spořitelny, a.s., sedmi výběry získali ke škodě jmenovaného z jeho účtu hotovost ve výši 88.000,- Kč, a způsobili tak jmenovanému škodu v celkové výši 91.200,- Kč,
3) dne 11. 4. 2013 kolem 14.20 hodin v O. na T. ulici na parkovišti u hypermarketu G. na základě předchozí domluvy využili nepozornosti poškozené L. S., která nakládala nákup do zavazadlového prostoru osobního motorového vozidla zn. Peugeot, a ke škodě jmenované odcizili v zavazadlovém prostoru odloženou dámskou kabelku v hodnotě 250,- Kč, v níž byly osobní doklady jmenované, peněženka v hodnotě 150,- Kč s finanční hotovostí ve výši 7.000,- Kč, mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 1.500,- Kč, platební karta k účtu jmenované u České spořitelny, a.s., včetně PIN kódu a další doklady, čímž způsobili poškozené L. S. škodu ve výši 8.900,- Kč; následně ještě téhož dne v době od 14.22 do 14.25 hod. v K. na O. ulici prostřednictvím odcizené platební karty s úmyslem získat z účtu poškozené L. S. finanční hotovost, uskutečnili z bankomatu České spořitelny, a.s., pět výběrů hotovosti v celkové výši 15.000,- Kč a způsobili tak poškozené škodu celkem 23.900,- Kč,
spolu s obviněnými L. S. a Ž. L.
4) dne 17. 4. 2013 kolem 15.50 hodin v O. na R. ulici v prodejně P. M., na základě předchozí domluvy, využili nepozornosti poškozené I. P. a z nákupního vozíku, který vezla, odcizili dámskou kabelku v hodnotě 250,- Kč, v níž byly osobní doklady jmenované, peněženka v hodnotě 150,- Kč s finanční hotovostí ve výši 250,- Kč, mobilní telefon zn. Samsung v hodnotě 1.800,- Kč, dioptrické brýle v hodnotě 500,- Kč, dvě platební karty k účtům jmenované u České spořitelny, a.s. a další věci, čímž způsobili I. P. škodu v celkové výši nejméně 2.950,- Kč; následně ještě téhož dne v době od 16.06 do 16.08 hod. v O. – K. na ulici N. P. prostřednictvím jedné z odcizených platebních karet v úmyslu získat z účtu poškozené I. P. hotovost ve výši alespoň 4.000,- Kč uskutečnili tři výběry z bankomatu ČSOB, a.s., avšak vydání finančních částek bylo z důvodu chybného PIN kódu odmítnuto,
spolu s obviněným L. S.
7) dne 15. 6. 2013 kolem 12.40 hodin v O. na T. ulici v hypermarketu G., na základě předchozí domluvy, využili nepozornosti poškozené V. K. a z nákupního vozíku, který vezla, odcizili dámskou kabelku v hodnotě 800,- Kč, v níž byly osobní doklady jmenované, peněženka v hodnotě 300,- Kč s finanční hotovostí ve výši 1.000,- Kč, mobilní telefon zn. Samsung v hodnotě 1.000,- Kč, platební karta k účtu jmenované u České spořitelny, a.s., včetně PIN kódu, kreditní karta České spořitelny, a.s., včetně PIN kódu a další doklady, čímž způsobili V. K. škodu ve výši 3.100,- Kč; následně ještě téhož dne v době od 12.47 do 12.53 hod. v K. na O. ulici se pokusili prostřednictvím odcizené platební kreditní karty s úmyslem získat z účtu poškozené V. K. vybrat finanční hotovost alespoň 10.000,- Kč, což se jim však nepodařilo, neboť v jednom případě zadali nesprávný PIN a ve dvou případech pak byla transakce odmítnuta pro nedostatek finančních prostředků, proto použili k získání peněz odcizenou platební debetní kartu poškozené, z níž k její škodě vybrali finanční hotovost ve výši 20.000,- Kč, čímž způsobili poškozené škodu v celkové výši 23.100,- Kč,
sám
9) dne 19. 7. 2013 v době kolem 10.00 hodin v O. – Z., na ulici J. za pokladnami O. L. zištně nejdřív J. P. oslovil poškozenou H. B. a takto odvedl její pozornost, načež ke jmenované přistoupil R. D. a z kapsy vesty, kterou měla poškozená na sobě, ji odcizil textilní peněženku v hodnotě 50,- Kč s finanční hotovostí ve výši 160,- Kč, 2x polský zloty, dle platného kurzu ČNB zloty/6,10,- Kč, 1ks polské mince 50 groszy, dle platného kurzu ČNB zloty/6,10,- Kč v hodnotě 3,05,- Kč, prodejnu opustili a následně byli zadrženi hlídkou Policie ČR, čímž poškozené H. B., způsobili celkovou škodu ve výši 225,- Kč,
a jednání v bodech 1) - 4), 7) a 9) se obviněný R. D. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 72 T 56/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2009, sp. zn. 3 To 742/2009, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže dle §247 odstavec 1 písmeno c), e) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, který vykonal 12. 8. 2011,
Za to a za sbíhající se přečiny:
- krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 152/2013 ze dne 25. 9. 2013, který nabyl právní moci téhož dne,
- krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 7 T 195/2013 ze dne 10. 9. 2014, který nabyl právní moci téhož dne,
byl obviněný R. D. podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, §45 odst. 1, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl k výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 152/2013 ze dne 25. 9. 2013 a sp. zn. 7 T 195/2013 ze dne 10. 9. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 19 T 100/2014, podal obviněný R. D. (vedle dalších spoluobviněných) odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 5 To 149/2015, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 5 To 149/2015, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Své námitky zaměřil pouze na jednání pod bodem 3) skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu ze dne 11. 4. 2013 vůči poškozené L. S. Uvedl, že rozhodující soudy měly za to, že je z tohoto jednání usvědčen výpovědí spoluobviněného L. S. ze dne 21. 3. 2014, ale tento výslech nebyl dle názoru obviněného učiněn kontradiktorně, neboť u něj byl přítomen pouze obhájce obviněného S. a nikoliv i obhájci dalších obviněných. Nedomnívá se, že jeho obhájkyni nebylo možné o výslechu vyrozumět, protože proti němu nebylo dosud trestní stíhání vedeno. Trestní stíhání pro uvedený skutek bylo zahájeno usnesením ze dne 12. 9. 2013 a obhájkyně Mgr. Klára Machová věc převzala dne 6. 11. 2013. Podle dovolatele proto výpověď spoluobviněného L. S. ze dne 21. 3. 2014 není možno procesně použít vůči ostatním obviněným. Výslech obviněného S. byl opakován dne 28. 3. 2014, obviněný S. však využil svého práva a nevypovídal. U hlavního líčení pak uvedl, že skutek spáchal sám. Dovolatel popřel, že by byl zachycen na kamerovém záznamu k danému skutku, má proto za to, že za popsané situace není možné uznat ho vinným ze spáchání předmětného skutku pro absenci jakéhokoliv usvědčujícího důkazu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám obviněného ohledně bodu 3) skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně předmětné obžaloby zprostil, příp. aby přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 6. 11. 2015 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Podstatou dovolání obviněného je jeho právní názor o nepřípustnosti použití výpovědi spoluobviněného L. S. ze dne 21. 3. 2014, jakožto důkazu ohledně bodu 3) skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně s tím, že tento úkon trestního řízení byl proveden nezákonně, když o něm nebyla vyrozuměna jeho obhájkyně.
Nejvyšší soud především akcentuje závěr, že obecně námitky spočívající v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, spadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Tento dovolací důvod směřuje především na případy, kdy v řízení byla porušena ustanovení o nutné obhajobě tj. zejména ustanovení §36 tr. řádu. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však může dojít i v případě, kdy sice nejsou dány důvody nutné obhajoby, ale obviněný si obhájce sám zvolí, přičemž nesprávným postupem orgánů činných v trestním řízení dojde k tomu, že tomuto obhájci není umožněno řádně vykonávat obhajobu obviněného. V každé konkrétní věci je však nutno posoudit, zda obviněný byl skutečně (materiálně) zkrácen na svých obhajovacích právech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že trestní stíhání obviněného R. D. bylo zahájeno usnesením policejního orgánu podle §160 odst. 1 tr. řádu ze dne 12. 9. 2013, které bylo obviněnému doručeno dne 21. 10. 2013 (viz č. l. 20 – 24 spisu). V té době byl obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, takže u něho vyvstal důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. řádu, proto byla dne 6. 11. 2013 obviněnému ustanovena obhájkyně Mgr. Klára Machová (viz č. l. 33 spisu). Výslech spoluobviněného L. S., na který obviněný poukazuje v podaném dovolání, proběhl až dne 21. 3. 2014 (viz č. l. 86 – 91 spisu). Nelze se proto ztotožnit s názorem odvolacího soudu, že obhájkyně obviněného se daného výslechu nemohla zúčastnit, protože proti obviněnému ještě nebylo vedeno trestní řízení. Ve spise se současně nenachází žádný doklad o tom, že by obhájkyně obviněného R. D. byla o konání příslušného výslechu obviněného L. S. vyrozuměna.
Tvrzení obviněného o porušení procesních pravidel vztahujících se k právu na obhajobu v přípravném řízení tak lze do jisté míry přisvědčit, neboť výslech obviněného L. S. dne 21. 3. 2014 proběhl v nepřítomnosti obhájkyně obviněného R. D., která o konání tohoto výslechu nebyla vyrozuměna. Je proto třeba konstatovat, že v tomto ohledu policejní orgán pochybil, pokud obhájkyni obviněného nevyrozuměl o konání vyšetřovacího úkonu. Na druhé straně však nejde o procesní vadu takového charakteru, že by mohla mít vliv na posuzované trestní řízení jako celek, na jeho průběh a výsledek. Z obsahu spisu je zřejmé, že výslech obviněného L. S. byl z důvodu uvedeného pochybení opakován dne 28. 3. 2014 (viz č. l. 92 – 95 spisu). U tohoto výslechu již obhájkyně obviněného R. D. byla přítomna a stejně tak byli obviněný R. D. i jeho obhájkyně přítomni u hlavního líčení, kde mohli obviněnému L. S. klást otázky a souhrnně se k jeho výpovědi jakožto důkazu vyjadřovat. Tímto způsobem bylo předchozí procesní pochybení konvalidováno a právo obviněného R. D. na obhajobu tak mohlo být plně realizováno. Je mimo pochybnost, že celkově průběh řízení nedoznal takové újmy, jež by mohla odůvodnit závěr o porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Dle konstantní soudní judikatury spočívá-li pochybení orgánů přípravného řízení v tom, že obhájci obviněného nebyla umožněna účast při výslechu svědka v přípravném řízení, avšak tento svědek byl poté za přítomnosti obviněného i jeho obhájce vyslechnut v hlavním líčení, není posléze opodstatněně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 11 Tdo 958/2011).
Nadto stěžejním důkazem svědčícím o vině obviněného R. D. a svědčícím o tom, že se dopustil protiprávního jednání popsaného pod bodem 3) skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, byl videozáznam zachycený kamerou umístěnou na bankomatu České spořitelny v K. na ulici O. ze dne 11. 4. 2013, který je uložen na kompaktním disku (č. l. 316 spisu), a na němž byla bez dalšího stanovena totožnost obviněného R. D. Usvědčující výpověď spoluobviněného L. S. z přípravného řízení tedy nestála osamoceně, ale byla toliko jedním z důkazů, z nichž soudy vyvodily závěr o vině obviněného R. D.
Na základě shora popsaných skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkových podstat přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu