ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.1628.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1628/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015 o dovolání obviněného S. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 12 To 168/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 32/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 3 T 32/2014, byl obviněný S. S. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „dne 24. 11. 2013 v přesně nezjištěnou dobu od 5.00 hod. do 7.00 hod. v Ú., v ul. P., ve svém bytě poskytl sušené konopí v množství postačujícím na tzv. jointa zdarma k užití 40 kg vážící L., a poté pustil v televizi DVD s pornografickou tématikou (název filmu „Hezky Česky, Zdravotní sestřičky“) a požadoval po L., aby se na porno dívala, a tohoto se dopustil, ačkoliv věděl, že L. nedosáhla věku 18-ti let“.
Za uvedené jednání byl obviněný S. S. odsouzen podle §201 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §99 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ambulantní.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl zákonný zástupce nezletilé E. Š. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 3 T 32/2014, podali obviněný a zákonný zástupce poškozené, E. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 12 To 168/2014, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o ochranném opatření. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému S. S. bylo podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny. Odvolání zákonného zástupce poškozené E. Š. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 12 To 168/2014, podal následně obviněný S. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že nesouhlasí s žádným z výroků, které se ho týkají, dále namítl porušení zásady in dubio pro reo, neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Dále uvedl, že nemohl na televizi ovladačem přepínat příjem televizního vysílání a signál z přehrávače DVD, ale musel ručně přepojit kabel SCART, což mohlo být ověřeno a což dle názoru dovolatele zpochybňuje výpověď poškozené. Dále uvedl, že mu byl test na drogy proveden později, nikoli dne 25. 11. 2013. V návaznosti na uvedené pak obviněný vyslovil nesouhlas s uložením ochranného protitoxikomanického léčení, ke kterému dle jeho názoru nebyly naplněny zákonné podmínky. Rovněž popírá, že by obviněné pouštěl jakékoli DVD s pornografickým obsahem, když považuje za možné, že DVD nedostatečně zabezpečil a tak ho mohla poškozená shlédnout. Rovněž uvedl, že poškozená nežila do dané doby zcela izolovaně a např. na dostupném televizním kanálu ACTIVE je možné vidět soulož, stejně jako na internetu. Poškozená také mohla zmíněné DVD shlédnout i ještě dříve, než u něj. Dále namítl, že svým jednorázovým jednáním nemohl ohrozit rozumový, citový nebo mravní vývoj poškozené, neboť si v jeho důsledku nemohla osvojit sklony a zájmy, které zpravidla vedou k morálnímu úpadku a neschopnosti usměrnit způsob života. K poškozené dodává, že je nevěrohodná a do svého bytu s L. M. ji pozval, aby je pohostil, přičemž poškozené žádné sušené konopí neposkytl, DVD pornografickým obsahem jí nepustil a ani ji neznásilnil.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí, případně v jiném složení senátu, nebo aby sám rozhodl ve věci rozsudkem.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Lze dodat, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak v podstatě jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Taková situace však v dané věci nenastala.
Pokud bude vycházeno ze zmíněného skutkového stavu, má za to, že hmotně právní posouzení skutku jako přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku lze akceptovat. V případě obviněného bylo konstatováno, že jednal úmyslně, přičemž ohrozil mravní vývoj poškozené sváděním k nemravnému životu. Obviněný jednal v daném smyslu, neboť v pozdních nočních, resp. už ranních hodinách jí (dívce ve věku 15 let) u sebe v bytě nabídl sušené konopí a umožnil jí ho inhalovat kouřením, dále jí pustil DVD s pornografickou tématikou. Obě tyto aktivity nepochybně nelze považovat za adekvátní vůči dítěti ve zmíněném věku 15 let. Obviněný jimi totiž formoval poškozenou v názoru, že kouření marihuany je obvyklé, resp. normální, když není možné přehlédnout, že ji cíleně poškozené nachystal a nabídl. Rovněž negativní dopady na mravní vývoj poškozené může mít skutečnost, že jí jiný dospělý muž pouští ve svém bytě DVD s pornografickou tématikou, když ani takový přístup není výchovně přijatelný, resp. je zjevně společensky škodlivý.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný S. S. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však z větší části nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi poškozené, tvrzení obviněného o způsobu zapojení DVD přehrávače, znaleckého posudku a výpovědi znalce PhDr. K. Noska, znaleckého posudku znalce PharmDr. V. Voříška) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se v této části dovolání pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný rovněž v této souvislosti soudům vytýkal, že při zjišťování skutkového stavu porušily zásadu in dubio pro reo (která vyplývá z ustanovení §2 odst. 2 tr. ř.). Z toho je zřejmé, že obviněný v této části dovolání ve skutečnosti poukazoval nikoli na porušení hmotného práva, které je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž na porušení procesních ustanovení, které pod tento dovolací důvod nespadá.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Trutnově, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, mezi nimiž měly zásadní význam výpověď poškozené a výpovědi svědků L. M. a S. M., přičemž tyto výpovědi byly v souladu i s dalšími důkazy, kterými byly především znalecký posudek a výpověď znalce PhDr. K. Noska, znalecký posudek znalce PharmDr. V. Voříška a listinné důkazy. Soudy zaznamenaly, že obviněný zcela popřel jednání, které mu bylo kladeno za vinu, a že mezi jeho obhajobou na straně jedné a usvědčující výpovědí poškozené na straně druhé je protiklad. Za tohoto stavu se soudy správně zaměřily na posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené. V tomto ohledu soudy provedly poměrně obsáhlé dokazování, jehož výsledkem bylo důkladné objasnění osoby poškozené z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejího tvrzení. Podstatný význam tu měl znalecký posudek z oboru zdravotnictví, specializace dětská klinická psychologie, na jehož podkladě byl podán ucelený obraz vlastností poškozené a to včetně vlastností záporných. Pokud soudy dospěly k závěru, že i přesto je výpověď poškozené (v části týkající se poskytnutí sušeného konopí k užití poškozené a umožnění sledovat v televizi DVD s pornografickou tématikou) věrohodná, přijatelně to zdůvodnily v rámci zevrubného hodnocení. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Za námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1
písm. g) tr. ř. je možné považovat námitku ohledně absence znaku ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje.
Přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu.
Po obsahové stránce jde v případě ohrožení rozumového, citového nebo mravního vývoje o jednání, jimiž si dítě osvojuje v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, popř. sklony a zájmy, které zpravidla vedou (aniž však musí vést v daném případě) k jeho morálnímu úpadku a k neschopnosti usměrňovat způsob svého života v souladu s obecnými morálními zásadami občanské společnosti. Svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu má širší obsah, než navádění, neboť sem spadá nejen přímé vyzývání, ať slovem nebo skutkem, nýbrž i takové jednání pachatele před dítětem, které může u něj, a to i při jeho pasivním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu. Nezáleží na tom, zda dítě již před takovým jednáním pachatele nemravný život vedlo, poněvadž jednání pachatele v něm tyto negativní návyky utvrzuje a posiluje. Půjde zpravidla o působení trvající delší dobu, příp. o působení projevující se opakovaným jednáním, může ale jít i o jednorázové jednání nebo krátkodobé působení, které svou intenzitou a ovlivněním sváděné osoby má stejný účinek jako působení opakované či delší dobu trvající (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck 2012, 1954 s.).
Z uvedeného lze dovodit, že pokud soudy předmětný skutek posoudily jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, je toto hmotně právní posouzení správné. Obviněný úmyslně ohrozil mravní vývoj poškozené tím, že ji sváděl k nemravnému životu, neboť nabízení sušeného konopí a umožnění jeho kouření a umožnění, resp. vybízení poškozené ke sledování DVD s pornografickou tématikou je jednání evidentně společensky škodlivé a z hlediska výchovy nepřijatelné. Nelze pominout ani to, že uvedené jednání směřovalo vůči dítěti ve věku 15 let. V posuzovaném případě se sice nejednalo o působení pachatele na poškozenou trvající delší dobu, avšak obviněný působil na poškozenou dvěma způsoby (poskytnutí sušeného konopí k užití poškozené a umožnění sledovat v televizi DVD s pornografickou tématikou), jednání obviněného lze tedy označit jako intenzivní.
Ve vztahu k námitce obviněného ohledně uložení ochranného protitoxikomanického léčení v ambulantní formě podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku Nejvyšší soud konstatuje, tuto námitku lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., tedy nikoli prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný S. S. uplatnil ve svém dovolání, je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z dovolání obviněného vyplývá, že tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku za situace, kdy byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Jde-li o tuto druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy výše vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz výše) odkazuje.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného S. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal