ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.268.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 268/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 o dovolání obviněného Ing. P. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 5 To 340/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 98/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 4 T 98/2013, byl obviněný Ing. P. R. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu neoprávněného podnikání podle §251 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil jednáním uvedeným ve skutkové větě daného rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný Ing. P. R. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1, odst. 3 a §63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování hostinské činnosti a koupě zboží za účelem dalšího prodeje, jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob, na dobu 4 roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 4 T 98/2013, podal obviněný Ing. P. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 5 To 340/2014, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný Ing. P. R. byl uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 2 T 15/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2010, sp. zn. 4 To 137/2010, uznán vinným dvěma trestnými činy neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování hostinské činnosti jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob na dobu tří let (tj. ode dne 20. 8. 2010 do 20. 8. 2013), přesto opětovně
od přesně nezjištěné doby do 20. 9. 2012 v obci V., okres N. J., v objektu unimobuněk na pozemku parc. v blízkosti pozemní komunikace, který označoval jako „B. u z.“, fakticky uskutečňoval hostinskou činnost, neboť zde prodával čepované pivo, nealkoholické nápoje, cukrovinky.
Za uvedené jednání byl obviněný Ing. P. R. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování hostinské činnosti a koupě zboží za účelem dalšího prodeje, jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob, na dobu 2 roků.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2014, sp. zn. 5 To 340/2014, podal následně obviněný Ing. P. R. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. Obviněný v dovolání k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že již při prvním nařízeném hlavním líčení nesouhlasil s jeho konáním, neboť byla zamítnuta jeho žádost o přiznání práva na bezplatnou obhajobu soudem, když na základě této skutečnosti sdělil soudu, že si tedy obhájce zvolí z řad advokátů, trval na tom, aby hlavní líčení bylo konáno za přítomnosti takto zvoleného obhájce. Soud však této žádosti nevyhověl a hlavní líčení konal a v tomto hlavním líčení vyslýchal svědky, tento postup soudu obviněný vnímá jako porušení jeho práva na řádnou obhajobu a naplnění zmíněného dovolacího důvodu. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvedl, že se okresní soud při hlavním líčení dne 20. 6. 2014 dopustil chyby, neboť nebyla dodržena zákonná lhůta pěti dnů nutná k přípravě na hlavní líčení, přičemž obviněný nebyl soudem dotázán, zda souhlasí se zkrácením této lhůty a s konáním hlavního líčení uvedeného dne. Obviněný má za to, že tím byl předmětný dovolací důvod naplněn. Obviněný dále uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., krajský soud při úvaze o vině obviněného předmětným přečinem vychází pouze z toho, že při kontrole prováděné v září 2012 byly na místě nalezeny určité zásoby piva, což však podle obviněného nemůže stačit k závěru o jeho vině. Rovněž vyjádřil názor, že provádění hostinské činnosti není prokázáno žádným z provedených důkazů. Obviněný dále vyslovil nesouhlas s tím, že krajský soud zpochybňoval výpověď obviněného a jeho příbuzných, popřel, že by z provedeného dokazování vyplynula skutečnost, že by zboží nalezené na místě bylo označeno cenovkami, rovněž se zabýval hodnocením výpovědí svědků S., K. a F. Dále namítl, že se soud nevypořádal náležitě s výsledky rekognice, rovněž vyjádřil názor, že „důkazy, které byly získány v rámci provedené živnostenské kontroly, zejména pořízená fotodokumentace, nemohou být použity jako důkazní prostředky … v trestním řízení a za tohoto skutkového a právního stavu, když nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka přečinu dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nemohl odsouzený mařit výkon rozhodnutí tím, že by vykonával činnost, která mu byla předchozím soudním rozhodnutím zakázána.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a aby vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitku týkající se naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nepovažuje za důvodnou. Předmětný dovolací důvod dopadá na situace, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V podstatě jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Nicméně k porušení ustanovení o nutné obhajobě podle něj nedošlo, ostatně obviněný to vlastně ani netvrdí. Z těchto důvodů má tuto námitku za nedůvodnou. Ani námitka ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není důvodná. Především platí, že obviněným zmíněná lhůta pěti pracovních dnů sloužící k přípravě na hlavní líčení se uplatní zásadně pouze v případě prvně nařízeného hlavního líčení, nikoliv již při odročeném hlavním líčení, což byl případ obviněného. Krom toho platí, že obviněný byl hlavnímu líčení dne 20. 6. 2014 osobně přítomen, tudíž není zřejmé, jak dospěl k závěru, že soud porušil ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení ve smyslu předmětného dovolacího důvodu. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani tyto námitky nejsou podle státního zástupce důvodné. V tzv. skutkové větě rozsudku krajského soudu se mj. uvádí, že obviněný, ač v minulosti pravomocně odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu provozování hostinské činnosti jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob na dobu tří let (ode dne 20. 8. 2010 do 20. 8. 2013), přesto od přesně nezjištěné doby nejpozději do 20. 9. 2012 fakticky uskutečňoval hostinskou činnost, neboť prodával čepované pivo, lahvové pivo, nealkoholické nápoje i cukrovinky. Má za to, že v takto pojatém skutku jsou vyjádřeny veškeré znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť je dobře patrné, že obviněný skutečně vykonával činnost, jež mu byla zakázána, čímž rozhodnutí mařil. Že si přitom počínal úmyslně, vyplývá přímo z povahy věci, neboť v tzv. skutkové větě popsanou činnost nelze provádět z nedbalosti. Výtka obviněného, že nedošlo k naplnění objektivní a subjektivní stránky předmětného přečinu, tedy není důvodná. Zbývající námitky nelze pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod podřadit. V rámci uplatněného (ani jiného) dovolacího důvodu totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, jež učinily soudy dříve ve věci činné, přičemž tato zjištění jsou pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Skutková zjištění krajského soudu, vyjádřená zejména v tzv. skutkové větě jeho rozsudku, přitom se zvolenou právní kvalifikací plně korespondují. Pokud jde o námitku nezákonnosti důkazů získaných v rámci živnostenské kontroly, s obviněným se neztotožňuje. Z §89 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. V tomto směru se ztotožnil se závěry okresního soudu vyjádřenými na str. 11 rozsudku okresního soudu.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného Ing. P. R.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě (viz zejména §36 tr. ř.). Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce (ať již zvoleného či ustanoveného soudem) má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že podle praxe soudů citovaný dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. O žádnou z naznačených situací se však v posuzovaném případě nejednalo. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tedy nebyl naplněn.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V tomto dovolacím důvodu se předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 Listiny základních práv a svobod).
Obviněný v rámci svého dovolání vytkl, že se okresní soud při hlavním líčení dne 20. 6. 2014 dopustil chyby, neboť nebyla dodržena zákonná lhůta pěti dnů nutná k přípravě na hlavní líčení, přičemž obviněný nebyl soudem dotázán, zda souhlasí se zkrácením této lhůty. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 6. 2014 (č. l. 261) však vyplývá, že byl obviněný byl hlavnímu líčení osobně přítomen, tudíž jsou námitky obviněného v části týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zjevně neopodstatněné. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že lhůta pěti pracovních dnů sloužící k přípravě na hlavní líčení se uplatní pouze v případě prvně nařízeného hlavního líčení, nikoliv již při odročeném hlavním líčení, jak tomu bylo v posuzovaném případě.
Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný Ing. P. R. sice podal dovolání mimo jiné i z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně výpovědí obviněného a jeho příbuzných, svědeckých výpovědí svědků Mgr. I. F., J. K., prap. J. S., nalezených zásob potravin, piva, účtenek, provedené rekognice) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud připomíná, že v souladu s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Pokud je dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jedná se o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V posuzované věci není mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy žádný extrémní rozpor. Obhajobou obviněného, že žádnou provozovnu neměl a neprodával žádné potravinářské zboží, se soudy zabývaly, avšak považovaly ji za vyvrácenou provedenými důkazy, jimiž byly zejména svědecké výpovědi svědků R. K., a dále Mgr. I. F., J. K., prap. J. S., kteří provedli kontrolu ze strany úřadu práce, a listinnými důkazy. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána.
Obviněný uplatnil právní námitky relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pouze tím, že uvedl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku Při posouzení uplatněných právních námitek Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jak subjektivní stránka, tak objektivní stránka přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku byly naplněny.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu obviněný Ing. P. R. spáchal uvedený přečin tím, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 2 T 15/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2010, sp. zn. 4 To 137/2010, uznán vinným dvěma trestnými činy neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování hostinské činnosti jak vlastním jménem, tak v zastoupení jiných osob na dobu tří let (tj. ode dne 20. 8. 2010 do 20. 8. 2013), přesto opětovně od přesně nezjištěné doby do 20. 9. 2012 v objektu unimobuněk fakticky uskutečňoval hostinskou činnost, neboť zde prodával čepované pivo, nealkoholické nápoje, cukrovinky.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku vyplývá, že nelze pochybovat o naplnění subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku, neboť u dané skutkové podstaty jde o úmyslný trestný čin. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku rovněž vyplývá, že obviněný naplnil objektivní stránku přečinu, neboť vykonával činnost, která mu byla zakázána, čímž mařil rozhodnutí.
K další námitce obviněného, že důkazy, které byly získány v rámci provedené živnostenské kontroly, nemohou být použity jako důkazní prostředky, se vyjádřil již nalézací soud, když v odůvodnění rozsudku zcela správně uvedl, že obě svědkyně byly jako pracovnice živnostenského úřadu oprávněny ve zmiňovaném objektu kontrolu provést, a to zejména v souladu s ustanovením §3 odst. 1 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, neboť v souladu s obecně právními předpisy, a to především zákonem o živnostenském podnikání, byly oprávněny provést kontrolu mobilní provozovny, kterou ve zmiňovaném objektu měl nahlášenu podnikatel R. K., a to jak z hlediska označení této provozovny, tak i způsobu jejího využití (viz s. 11 rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 4 T 98/2013). K uvedenému je třeba konstatovat, že z ustanovení §89 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Pracovnice živnostenského úřadu, které danou kontrolu prováděly, v rámci svého postupu nikterak neporušily příslušné právní předpisy a postupovaly v souladu se zákonem, proto nejde v daném případě o nepřípustné či nezákonné důkazy.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný Ing. P. R. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného Ing. P. R. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal