ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.366.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 366/2015-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2015 dovolání obviněné D. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 68 To 199/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 6/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 2 T 6/2013, byla obviněná D. S. uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle §147 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že
dne 13. 1. 2012 v době kolem 19.30 hod. v katastrálním území L. n. B., okr. P., na pozemní komunikaci – dálnici, ve směru jízdy od O. na O., jako řidička osobního motorového vozidla zn. Ford Fiesta, jedoucí s vozidlem v pravém jízdním pruhu dálnice, nepřizpůsobila rychlost a způsob jízdy vozidla aktuální povětrností situaci a stavu povrchu dálnice, kdy za sněžení a teploty pohybující se pod bodem mrazu dostala s vozidlem na namrzlém až zledovatělém povrchu dálničního svršku v souvislosti s objížděním v odstavném pruhu stojícího vozidla zn. Dacia smyk, v důsledku čehož její vozidlo v nekontrolovatelné rotaci kolem své osy následně vyjelo vpravo mimo jízdní pruhy dálnice, kde zadní částí narazilo do těla M. R., který byl oděn do reflexní vesty a snažil se opatřit odstavené vozidlo zn. Dacia výstražným trojúhelníkem, přičemž v souvislosti se střetem jmenovaný utrpěl mozkolebeční krvácení, poranění mozku, zlomeniny žeber a lopatky vpravo doprovázené různými psychosomatickými komplikacemi s nutností hospitalizace na specializovaných pracovištích fakultních nemocnic v Olomouci a Ostravě a od 9. 3. 2012 s léčbou v domácím prostředí, která vč. pracovní neschopnosti nebyla ukončena, kdy po tuto dobu byl zásadním způsobem omezen ve způsobu svého života, a to především v oblastech hybnosti a psychomotoriky.
Za to byla odsouzena podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 15.000 Kč sestávajícímu se z 150 celých denních sazeb po 100 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl současně obviněné pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě zaplacen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců nepodmíněně.
Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 2 T 6/2013, podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 68 To 199/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 68 To 199/2014, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně obsáhlé dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítla, že vázaností právním názorem soudu druhého stupně byla narušena faktická autonomie soudu prvního stupně, pokud jde o jeho rozhodovací pravomoc a nezávislost. Dle jejího mínění soud druhého stupně nedostál své přezkumné povinnosti podle §254 tr. řádu, neboť v řízení před soudem prvního stupně nebyl důsledně respektován §2 odst. 5 tr. řádu, zejména nebylo provedeno doplnění dokazování novým znaleckým posudkem z oboru dopravy se specializací na příčiny dopravních nehod. Obviněná se domnívá, že závěr o její vině je v přímém rozporu s některými z provedených důkazů, proto je ve věci dán extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a závěry, které na základě takto provedeného dokazování soud prvního stupně učinil. Podle dovolatelky se žádný ze svědků nedokázal jakkoliv konkrétněji vyjádřit k nehodovému ději, k rychlosti jejího vozidla a způsobu řízení, ani k mechanismu, jakým došlo ke vzniku zranění poškozeného. Poukazuje na to, že byly vyhotoveny dva nesouladné znalecké posudky, přičemž se detailně zabývá zdůvodněním, proč měly soudy obou stupňů přihlížet k posudku Ing. Miloše Štěrby
a tam prezentované verzi skutkového děje. Hodnocení skutkového děje soudem prvního stupně je podle jejího názoru naprosto v rozporu s uvedeným znaleckým posudkem, soudy obou stupňů se však přesto bez jakéhokoliv bližšího logického odůvodnění přiklonily k posudku Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D. Dále dovolatelka namítla, že soudy obou stupňů naprosto nepřijatelně z faktu, že Ing. Miloši Štěrbovi byla pozastavena soudně-znalecká činnost, de facto dovozují, že tento znalec podal v předmětné věci nepravdivý znalecký posudek. Podle jejího názoru nebylo prokázáno ani to, že by poškozený v okamžiku nehody měl na sobě reflexní vestu, když tuto skutečnost nepotvrdil žádný ze slyšených svědků. Za nepodložené považuje také závěry soudů ve vztahu k povětrnostním podmínkám. Jednotlivé důkazy ve vztahu k povětrnostním podmínkám v dovolání podrobně rozebírá a dodává, že z rozhodnutí soudu prvního stupně není zřejmé, na základě jakých konkrétních důkazů dospěl ke svému závěru o nepříznivých povětrnostních podmínkách. Dle obviněné byl stav vozovky v místě dopravní nehody jevem lokálním, na pozemní komunikaci nebylo umístěno pevné dopravní značení výstražného charakteru, které by upozorňovalo řidiče na možnost zvýšeného náledí či hrozby smyku. Výskyt ledových zmrazků v daném místě byl pro řidiče skutečností překvapivou, na kterou neměli možnost adekvátně reagovat. Je proto přesvědčena, že po ní nebylo možno spravedlivě požadovat reakci v podobě změny stylu jízdy, když tato nevyplynula ze specifických okolností vozovky, z povětrnostních podmínek, ze situace dopravního provozu, z dopravního značení ani z jiných objektivně vnímatelných skutečností. Má za to, že vědomě učinila veškerá možná opatření, aby předešla vzniku dopravní nehody, jakékoliv další požadavky na její jednání jsou nad rámec běžné opatrnosti, kterou je řidič v provozu povinen vynakládat. S těmito skutečnostmi se podle ní soudy obou stupňů jakkoliv nevypořádaly. Nelze podle ní hovořit o tom, že jela nadkritickou rychlostí, pakliže se za neztížených podmínek na dálničním tělese pohybovala rychlostí výrazně pod 100 km/h. Dodala, že v řízení nevyšlo najevo, jakým konkrétním způsobem „nepřizpůsobila rychlost a způsob jízdy vozidla aktuální povětrnostní situaci a stavu povrchu dálnice“, kdy sám tento fakt činí rozhodnutí soudů obou stupňů nepřezkoumatelným.
Nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje obviněná v absenci prokázání jejího zavinění. Soudy obou stupňů podle jejího názoru svoji argumentaci místo poukazem na konkrétní skutečnosti a provedené důkazy nahrazují obecnými tezemi vytrženými z kontextu právní normy. Má za to, že z její strany se jednalo o jednání nevědomé, když nevěděla, že v daný čas a na daném místě se vyskytne anomálie odlišná od všech okolních míst daného úseku komunikace. Neztotožňuje se ani se závěrem soudu druhého stupně ohledně překročení rychlosti, když si soud podle jejího názoru protiřečí, neboť konstatuje, že není možno stanovit, jakou rychlostí řídila své vozidlo, zároveň však konstatuje, že tato rychlost byla příliš vysoká a že měla jet pomaleji. Je toho názoru, že závěry soudů o její vině jsou v hrubém rozporu s provedeným dokazováním, kdy soudy bagatelizují skutečnosti hovořící v její prospěch a naopak činí závěry, které z provedeného dokazování nikterak nevyplývají, a to v její neprospěch.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že podstatnou část námitek nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť se jedná o námitky týkající se hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhé stupně. Rozhodující soudy považovaly za stěžejní důkaz znalecký posudek Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D., přičemž tento jejich přístup je dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství důvodný. Přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů se přiklonily k verzi nehodového děje prezentované jmenovaným znalcem, která je v souladu s dalšími provedenými důkazy. Za takové situace podle něj nebylo třeba opatřovat revizní znalecký posudek. Příslušné soudy se zabývaly i znaleckým posudkem Ing. Miloše Štěrby, který hodnotily po stránce obsahové, nikoliv z pohledu osoby znalce. Pokud se týká povětrnostních podmínek, dal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství obviněné za pravdu v tom, že soud prvního stupně se s touto okolností nevypořádal zcela přesvědčivým způsobem, avšak tento nedostatek napravil soud druhého stupně. Poukaz obviněné na extrémní nesoulad mezi soudy prvního a druhého stupně provedeným dokazováním a právními závěry těchto soudů není proto podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství důvodný, neboť mezi provedeným dokazováním a právními závěry soudů obou stupňů není dán nesoulad, natož nesoulad extrémní. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (a rovněž žádný z ostatních dovolacích důvodů) nenaplňuje dle jeho mínění ani námitka stran narušení rozhodovací pravomoci a nezávislosti soudu prvního stupně tím, že byl vázán názorem soudu druhého stupně. Tento dovolací důvod totiž neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
Za právně relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu označil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pouze námitky obviněné týkající se otázky naplnění subjektivní stránky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, avšak jedná se dle něj o námitky nedůvodné. Uvedl, že nelze přehlédnout povětrnostní podmínky v době činu, a sice sněžení a teplotu pod bodem mrazu, při kterých musí každý řidič obecně počítat s možností vzniku takových útvarů na pozemních komunikacích, jako jsou náledí, zmrazky, sněhové jazyky, apod. a tomu přizpůsobit rychlost a způsob jízdy. Není přitom podstatné, zda jsou mu známy specifické podmínky panující na konkrétním úseku komunikace či jak ke vzniku zmíněných útvarů došlo. Navíc pokud obviněná viděla v dálce blikající světla, měla zpomalit rychlost jízdy, neboť mohla předpokládat, že se na daném úseku komunikace něco děje. Pokud tak neučinila a při stále stejné rychlosti začala přejíždět do jiného jízdního pruhu, nereagovala správně, přičemž právě toto její jednání bylo bezprostřední příčinou vzniku následku v podobě těžkého ublížení na zdraví.
Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je tak zřejmé, že jednáním obviněné došlo k naplnění subjektivní stránky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i všech ostatních zákonných znaků tohoto přečinu. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby dovolání obviněné bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné a aby tak bylo učiněno za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rovněž souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněná v dovolání deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněná uplatnila již v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Navíc v části dovolání obviněná nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky ohledně údajného nedostatečného dokazování a nesprávného hodnocení v řízení provedených důkazů je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Jde především o ty výhrady, které jsou sice formulovány tak, že obecně směřují proti právní kvalifikaci skutku, neobsahují však žádnou hmotně právní argumentaci, ze které by vyplývalo, že právní posouzení zjištěného skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §147 odst. 1 tr. zákoníku je chybné. Tak například dovolatelka namítá nesprávnost soudem učiněných skutkových zjištění, pokud jde o náledí na vozovce, povětrnostní podmínky, soudem konstatovanou nepřiměřenost rychlosti její jízdy, nesprávné hodnocení vypracovaných znaleckých posudků, apod. Je třeba konstatovat, že v tomto směru se obviněná pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Za právně relevantní z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba považovat pouze námitky obviněné týkající se otázky naplnění subjektivní stránky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti se podle §147 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví. Jde o tzv. nedbalostní delikt, který lze spáchat z hlediska jednání jako znaku objektivní stránky této skutkové podstaty jak konáním, tak i opomenutím ve smyslu §112 tr. zákoníku. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje nedbalost [§16 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku]. Zavinění v této formě přitom není vyloučeno případným spoluzaviněním jiných osob (včetně poškozeného).
V projednávaném případě soudy obou stupňů shledaly jednání obviněné, s nímž je spojován vzniklý následek v podobě těžkého ublížení na zdraví poškozeného, v tom, že jako řidička motorového vozidla přiměřeně nesnížila rychlost svého vozidla a srazila poškozeného, a to za situace, kdy panovala tma a nepříznivé povětrnostní podmínky (tj. sněžení a teplota pod bodem mrazu). Tyto skutkové závěry soudy obou instancí opřely především o závěry ve věci vypracovaného znaleckého posudku znalce Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D., svědecké výpovědi a pořízenou fotodokumentaci.
Pro úplnost lze dodat, že v projednávané věci byly vypracovány dva znalecké posudky (znalci Ing. Ladislavem Mandákem, Ph.D. a Ing. Milošem Štěrbou), které jsou ve vzájemném rozporu, neboť z každého z nich vyplývá odlišná verze skutkového děje. Rozhodující soudy se oběma znaleckými posudky podrobně a pečlivě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně a srozumitelně zdůvodnily, proč se přiklonily k verzi skutkového děje dle znalce Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D. a proč naopak závěry znaleckého posudku znalce Ing. Miloše Štěrby vyhodnotily jako nepravděpodobné a nelogické. Znalec Ing. Ladislav Mandák, Ph.D., se přesvědčivě vyjádřil ke zjištěným poškozením všech tří příslušných vozidel, logicky vysvětlil, jak která poškození na vozidlech vznikla, že mezi vozidly Ford Fiesta a Škoda Octavia došlo nejprve k čelnímu střetu a teprve po rotaci vozidla Ford Fiesta k nárazu do poškozeného M. R. Navíc znalecký posudek jmenovaného znalce je v souladu s ostatními v řízení provedenými důkazy, a to zejména s výpovědí svědků J. R., M. P., R. J., s pořízenou fotodokumentací a dalšími důkazy ve spise založenými. Z výpovědí zmíněných svědků mimo jiné vyplynulo, že poškozeného M. R. srazilo vozidlo obviněné a teprve v době, kdy ho J. R., M. P. a R. J. hledali, došlo k nehodě dalšího vozidla.
Obviněná v dovolání předestřela, že příslušné soudy dovodily z faktu, že znalci Ing. Miloši Štěrbovi byla pozastavena soudně-znalecká činnost, okolnost, že tento znalec ve věci podal nepravdivý znalecký posudek. Z učiněných skutkových však nelze dospět k závěru, že by tato okolnost byla důvodem, z jakého soudy rozhodly o správnosti znaleckého posudku Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D. Současně ale nelze pominout, že pokud určitý znalec byl vyškrtnut ze seznamu znalců pro daný obor z důvodu odsouzení pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak tomu bylo v případě znalce Ing. Miloše Štěrby, tak tato skutečnost nepochybně vnáší jisté pochybnosti i ohledně věrohodnosti jím již vypracovaných znaleckých posudků. Samozřejmě nelze bez dalšího zpochybnit všechny jím dosud vypracované znalecké posudky, ale je jistě na místě věnovat takovým posudkům značnou pozornost a přistupovat k jejich hodnocení velmi obezřetně, což bylo ze strany soudů prvního a druhého stupně v posuzované věci správně učiněno.
Pokud se týká rychlosti vozidla obviněné, tak i když nebylo nalezeno dostatek důkazů pro její jednoznačné stanovení, přesto lze vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním dospět ke spolehlivému závěru o tom, že její rychlost byla nepřiměřená a neodpovídala požadavkům §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož musí řidič rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.
Dle učiněných skutkových zjištění v době posuzované dopravní nehody panovaly nepříznivé povětrnostní podmínky, tj. sněžilo a teplota byla pod bodem mrazu, přičemž sněžení a teplotu pod bodem mrazu je nutno považovat za takové podmínky, za kterých lze obecně očekávat, že se může na silnici (dálnici) tvořit náledí, sněhové jazyky, ledové zmrazky, kdy tyto útvary nemusí vzniknout v celé délce či šířce komunikace, ale jen v některých částech. Při sněžení a teplotách pod bodem mrazu musí tedy každý řidič počítat s možností vzniku takových útvarů a je jeho povinností tomu přizpůsobit způsob a rychlost jízdy vozidla. Přitom je zcela nepodstatné, zda jsou řidiči známy podmínky panující na konkrétním úseku komunikace či jak ke vzniku zmíněných útvarů došlo, jestli v důsledku obecných povětrnostních podmínek či specifických lokálních podmínek.
Dokazováním ve věci bylo zjištěno, že obviněná na příslušném úseku dálnice v dálce viděla blikající světla. Nelze tak pochybovat o tom, že mohla, resp. měla předpokládat, že se něco na tomto místě děje. Také bylo prokázáno, že po namrzajícím povrchu jela zhruba 6 kilometrů (od 308 do 300 kilometru dálnice), z čehož lze usuzovat, že se nejednalo o lokální stav či dokonce neočekávanou situaci. Vzhledem k daným povětrnostním podmínkám, tj. sněžení a teplotě pod bodem mrazu, a s ohledem na tmu nemohla v daný moment přiměřeně ověřit, zda se jedná o překážku na komunikaci či špatný stav komunikace. Obviněná tak jednoznačně nebyla schopna vyhodnotit, zda může takovou situaci vyřešit objetím. Jedinou v úvahu přicházející variantou bylo nepochybně značné snížení rychlosti vozidla, aby mohla na případný problém včas reagovat. Ač měla tedy obviněná za dané povětrnostní situace předvídat, že se na vozovce mohou vyskytovat námrazy či sněhové jazyky, které mohou vést ke smyku, rychlost vozidla nesnížila a začala přejíždět do jiného jízdního pruhu. Právě toto její nedbalostní jednání bylo bezprostřední příčinou vzniku následku v podobě těžkého ublížení na zdraví poškozeného.
Ze všech výše rozvedených důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že obviněná svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. O žádný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů se tak v předmětné věci nejedná.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněné D. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. dubna 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná