ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.820.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 820/2015-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2015 o dovolání obviněného O. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 8 To 527/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 136/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 12 T 136/2014, byl obviněný O. S. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku ve formě účastenství - pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 3) rozsudku), p řečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství - pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 3) rozsudku) a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (bod 4) rozsudku) , kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„O. S. a D. Š. společně se samostatně stíhaným E. K. a dosud dalšími 2 neustanovenými pachateli:
3)
E. K., po předchozí vzájemné dohodě s O. S., D. Š. a dosud dalšími dvěma neustanovenými pachateli, na základě vstupní informace od E. K., že v prodejně jízdních kol na H. v B. se spravuje alarm a nepůjde elektrika, a poté, co O. S. na pokyn E. K. u specializované prodejny jízdních kol S. na ulici H. v B. zjistil, kde jsou okna a vstupy do prodejny, když za tímto účelem se O. S. ubytoval v sousedním H. M., kde prováděl zjištění, jak je hotel uvnitř dispozičně řešen,
v době od 13:15 hodin dne 22. 6. 2013 do 7:00 hodin dne 24. 6. 2013 dva doposud blíže nezjištění pachatelé společně s D. Š. vyšplhali po hromosvodu na střechu objektu hotelu M., zde vypáčili střešní okno kotelny, do které následně vnikli až na D. Š., který s E. K. vysílačkami hlídal okolí, zda je vše v klidu, odtud za pomoci elektrocentrály a jednoho z bouracích kladiv, odcizeného viz. bod 2, probourali dva blíže neustanovení pachatelé zeď budovy náležející společnosti Mac Lucullus, spol. s r.o., čímž předmětné společnosti způsobili škodu ve výši 18.800,- Kč, když předmětná zeď sousedí se specializovanou prodejnou jízdních kol S., následně vzniklým otvorem ve zdi vniknuli do prodejny jízdních kol S., náležející společnosti Svorada, s.r.o., odkud následně za pomoci D. Š. a E. K., který ovšem jako jediný do prodejny nevstoupil, odcizili postupně 32 ks sériových jízdních kol zn. Specialized různých typů a stupňů výbavy s rámy z kompozitních materiálů, dva rámy kol Specialized, 195 kusů magnetických čidel, 403 kusů cyklistických komponentů (sedel, přileb, pedálů, cyklodresů, košíků na lahve, galusky, brýle a další) značek Specialized, Roval, Tufo, Speedplay, Oakley, SH+ a finanční hotovost ve výši 40.000,- Kč,
přičemž odcizené zboží vynášeli ven formou lidského řetězce přes objekt kotelny, u které dále vypáčili uzamčená dvoukřídlá kovová vrata vedoucí na parkoviště před hotelem M., kde mezitím E. K.č přijel s dodávkou, když dále v prostoru prodejny poškodili prodejní pult náležející společnosti Svorada, s.r.o., přičemž svým jednáním způsobili společnosti Svorada, s.r.o., odcizením v předběžné výši 2.470.486,- Kč a škodu poškozením v předběžné výši 14.460,- Kč, když následně odcizené zboží E. K. prodal někde do P. za léky na výrobu pervitinu,
O. S. společně se samostatně stíhanými E. K. a R. H.:
4)
v přesně nezjištěné době předcházející datu 1. 7. 2013, po podnícení E. K. ke krádeži velkoplošného béžového slunečníku zn. Ibiza Vinea včetně kovové konstrukce, stojanu a betonového závaží, a pak v přesně nezjištěné době od 9:00 hodin dne 30. 6. 2013 do 8:56 hodin dne 1. 7. 2013, zatímco E. K. hlídal a pomocí vysílačky krádež řídil, O. S. z prostoru předzahrádky A. k. na ul. G. v B. slunečník včetně kovové konstrukce, stojanu a betonového závaží odcizil a naložil do blíže nepopsané červené dodávky, přičemž tento následně v B. na ulici K. převzala R. H. tento slunečník, ta v té době žila s E. K., když jednáním způsobili majiteli S. Š., škodu odcizením ve výši 11.950,- Kč,
a když O. S. se výše uvedených jednání v bodech 3 a 4 dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 49/2010 ze dne 13. 3. 2010 s nabytím právní moci téhož dne, mimo jiné i pro přečin krádeže dle ustanovení §205 odstavec 1, písmeno a, písmeno b, odstavec 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání deseti měsíců, když předmětný trest vykonal dne 25. 2. 2011.“
Za uvedené jednání a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1, dvojnásobný přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1, dvojnásobný přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2, dvojnásobný přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 odst. 1, dvojnásobný přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a), dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 a zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno–venkov sp. zn. 1 T 55/2014 ze dne 22. 5. 2014 a dále přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 1 T 98/2013 a přečiny neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 9. 2013, sp. zn. 1 T 128/2013, byl obviněný O. S. odsouzen podle §205 odst. 4 za použití §43 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 5 roků.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 1 T 55/2014 ze dne 22. 5. 2014 a z trestního příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 9. 2013, sp. zn. 1 T 128/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného D. Š.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným O. S. a D. Š. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozeným způsobenou škodu, a to:
- Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, Praha 8, Pobřežní 665/21, ve výši 1,035.000 Kč,
- MAC LUCULLUS, spol. s r.o., IČ: 49448021, se sídlem Přístavní 131/25, 635 00 Brno, ve výši 18.800 Kč,
- SVORADA, s.r.o., Heršpická 7, 639 00 Brno, IČ: 29279160, ve výši 1,449.946 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. se poškozený S. Š., odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. G., SHPILKA STAVBY s.r.o., IČ: 29290899 a SVORADA, s.r.o., IČ: 29279160, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 12 T 136/2014, podal obviněný O. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 8 To 527/2014, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 8 To 527/2014, podal následně obviněný O. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je naplněn tím, že výrok o vině v bodě 3) rozsudku Městského soudu v Brně je neúplný, neboť v něm chybí konkrétní údaj, který je kvalifikačním znakem pro právní posouzení skutku i zásadní pro rozhodnutí o náhradě škody, tedy údaj o výši trestným činem způsobené škody. Výše škody formulovaná způsobem „…. v předběžné výši…“ je zcela kvantifikačně bezcenná a výrok o vině je tedy v této části neúplný. Dále uvedl, že obviněný D. Š. navštívil jeho obhájce a popsal, jakými sliby a naopak pohrůžkami byl přinucen, aby ho v rozporu se skutečností označil jako spolupachatele. Soudy se však touto skutečností nezabývaly a tyto informace neprověřily.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 7. 5. 2015 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný O. S. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědí obviněného D. Š.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku spáchaného ve formě účastenství pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, p řečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve formě účastenství pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku . Je třeba konstatovat, že obviněný se v této části dovolání pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor . Tato zjištění (bod 3) rozsudku) mají potřebný obsahový základ ve svědecké výpovědi spoluobviněného D. Š., který podrobně a dostatečně konkrétně popsal okolnosti, za kterých došlo k páchání trestné činnosti, a to i obviněným O. S., přičemž tato výpověď byla v souladu i s dalšími provedenými důkazy, kterými byly především protokol o ohledání místa činu a pachová expertíza a další listinné důkazy. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání (pod bodem 3) rozsudku) nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů s potřebnou mírou opatrnosti a obezřetnosti. Při hodnocení výpovědi obviněného D. Š. soud dostatečně vysvětlil, z jakých okolností dovodil věrohodnost jeho výpovědi (kterou usvědčuje obviněného O. S.). Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Výše citované ustanovení se týká případů, kdy soud nevyčerpal celý rozsah toho, co bylo předmětem rozhodnutí, tedy případů, kdy soud nerozhodl o něčem, o čem měl rozhodnout. O nic takového se ovšem v posuzovaném případě nejedná. Obviněný namítl neúplnost výroku o vině, neboť v něm chybí konkrétní údaj, a to údaj o výši trestným činem způsobené škody. Námitky obviněného tedy byly zaměřeny na to, jak byla ve výroku o vině vyčíslena způsobená škoda a že v něm tato škoda nebyla dostatečně konkrétně rozvedena. K uvedenému Nejvyšší soud podotýká, že lze souhlasit s dovolatelem, že ve výroku pod bodem 3) rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 12 T 136/2014, je nesprávně uvedeno, že obvinění „…. jednáním způsobili společnosti Svorada, s.r.o., škodu odcizením v předběžné výši 2.470.486,- Kč a škodu poškozením v předběžné výši 14.460,- Kč…“ . Současně však konstatuje, že provedeným dokazováním před soudem prvního stupně byla jednoznačně a přesně zjištěna škoda odcizením ve výši 2.470.486,- Kč a škoda poškozením ve výši 14.460,- Kč. Přestože slovo „předběžné“ je uvedeno nadbytečně, resp. nesprávně, přesná výše škody byla evidentně zjištěna správně a výše zmiňovaný výrok obsahuje jak vymezení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, tak i jeho právní kvalifikaci včetně uvedení příslušných zákonných znaků trestných činů. Nejde tedy o neúplný výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Takto pojaté námitky se míjejí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., protože nemají žádný vztah k tomu, že Městský soud v Brně svým rozsudkem v celém rozsahu vyčerpal předmět rozhodnutí.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného O. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2015
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu