ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.878.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 878/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném 4. srpna 2015 o dovolání obviněného M. F. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 4 To 87/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 212/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 1 T 212/2014, byl obviněný M. F. uznán vinným ze spáchání přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
„dne 12. 10. 2014 kolem 3.15 hodin v P. c. v J. H. násilím otevřel dveře do kabiny dámského WC, které zevnitř proti otevření držela rukou poškozená N. B., poté za sebou dveře uzavřel, bránil poškozené v odchodu a řekl jí, aby si svlékla kalhoty, že má u sebe nůž a klidně ji podřízne, aby nevolala o pomoc, když se poškozená bránila tak, že se schoulila na zem kabinky, tahal ji za vlasy a několikrát ji udeřil rukou do obličeje, přitom opakoval, aby dělala, co po ní chce, a toto jednání směřovalo k tomu, aby formou přesněji nezjištěných kontaktů s tělem poškozené dosáhl svého sexuálního ukojení, když se mu však nepodařilo poškozenou ani násilím přimět k tomu, aby se svlékla, a poškozená začala hlasitě volat o pomoc, prostor toalet nakonec opustil, přičemž poškozené fyzickým napadením způsobil krvácení z nosu, pohmoždění pod pravým okem a další drobná poranění jako škrábance a modřiny na čele a předloktí pravé ruky doprovázené bolestí hlavy, přičemž s tímto zraněním byla poškozená do 19. 10. 2014 v pracovní neschopnosti a 18. 10. 2014 vyhledala psychologickou intervenci se symptomy akutní reakce na stres.“
Za uvedené jednání byl obviněný M. F. odsouzen podle §185 odst. 1 tr. zákoníku za použití §21 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Jindřichově Hradci na 5 roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené N. B., na náhradu nemajetkové újmy částku 20.000,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 1 T 212/2014, podali obviněný M. F. a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 4 To 87/2015, tak, že na základě odvolání Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR doplnil podle §259 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek tak, že obviněnému M. F. byla uložena povinnost uhradit podle §228 odst. 1 tr. ř. Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 3.817,- Kč. Odvolání obviněného M. F. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 4 To 87/2015, podal následně obviněný M. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že o pokus znásilnění nešlo, jeho jednání nebylo bezprostřední, nesměřovalo k dokonání trestného činu znásilnění a jehož účinek chybí. Poškozené se nijak nedotýkal, s cílem popsaným u trestného činu znásilnění. Pokud by se poškozené dotýkal na intimních místech a jeho jednání by tak směřovalo k naplnění skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku, pak by se nepochybně jednalo o pokus znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku. Toto se však nestalo. V této souvislosti proto vyjádřil názor, že jeho jednání bylo možno kvalifikovat maximálně jako trestný čin omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, příp. jako trestný čin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 tr. zákoníku za použití §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, příp. aby sám rozhodl a uložil mu mírnější trest.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že v případě obviněného M. F. z provedeného dokazování nevyplývá, že by došlo k použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby, tedy poškozené N. B., a dosažení pohlavního styku nebo jiné výše uvedené praktiky proti její vůli. Proto má za to, že v daném případě nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Provedené důkazy však nasvědčují naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku ze strany obviněného M. F.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného M. F.
Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že uvedl, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a že jeho jednání bylo možno kvalifikovat maximálně jako trestný čin omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, příp. jako trestný čin sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 tr. zákoníku za použití §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Pokusem podle §21 odst. l tr. zákoníku je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Za násilí se ve smyslu §185 odst. 1 alinea 1 podle soudní praxe považuje použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli. V případě odst. 1 alinea 1 pachatelovo násilné jednání směřuje k vykonání pohlavního styku. Pro naplnění této skutkové podstaty není rozhodné, zda dojde k vykonání soulože, protože postačí jakékoli jednání považované za pohlavní styk. Pohlavním stykem je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tedy dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Pohlavní styk při tomto základním vymezení zahrnuje širokou škálu činností jako např. soulož a jiné pohlavní styky, provedené způsobem srovnatelným se souloží, tedy zejména orální pohlavní styk, anální pohlavní styk, zasouvání prstů nebo jiných předmětů do ženského pohlavního ústrojí, zejména pokud napodobují pohyby pohlavního údu ve vagíně ženy eventuálně jiné způsoby srovnatelné použití předmětů srovnatelného použití předmětů sloužících jako náhražky mužských či ženských pohlavních orgánů, ale obecně do pohlavního styku patří i vsunování pohlavního údu muže mezi prsa ženy, osahávání genitálií ženy nebo muže, prsou ženy, sání prsních bradavek, tzv. erotické masáže, které pachatel provádí druhé osobě, nebo ona jemu. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k němu v konkrétním případě skutečně dojde.
Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci vyplývá, že tento soud považoval obhajobu obviněného, že do prostoru dámského WC vstoupil po opuštění pánského WC proto, aby se vyzvracel, a že poškozenou N. B., která se zdržovala na záchodě v kabině, napadl pouze proto, že mu po nenásilném otevření dveří sáhla do obličeje, za vyvrácenou. Dále uvedl, že pokud by obviněný jednal impulsivně v reakci na nějaký vlastní úlek a intuitivní počínání poškozené, neměl by žádný důvod, proč k poškozené do kabiny vstoupit a dokonce za sebou zavírat dveře, což potvrdila i svědkyně V. Š. Z její výpovědi, ze svědecké výpovědi poškozené N. B. a dále z lékařské zprávy prokazující zranění poškozené, která musela vzniknout vícečetným mechanismem, lze vyvodit, že ze strany obviněného nešlo o jednorázové jednání, ale jeho atak trval delší dobu. Ve vztahu k poškozené N. B. Okresní soud v Jindřichově Hradci v odůvodnění rozsudku zdůraznil okolnost, že obviněný poškozenou vědomě přistihl při velice intimní záležitosti, jako je konání tělesné potřeby, přičemž v bezprostřední reakci na to, že si na tělo natáhla oblečení, ji hned vyzval, aby se znovu obnažila a vyhrožoval jí, aby nezkoušela volat o pomoc (čemuž však poškozená nevyhověla, bránila se tak, že se schoulila a volala o pomoc). Rovněž z výroku obviněného před opuštěním kabiny, v níž se s poškozenou uzavřel, vyplývá, že jeho cílem nebylo pouze poškozenou zbít, dále z průběhu tohoto napadení soud dovodil, že obviněný od svého jiného záměru neupustil dobrovolně, ale jen v reakci na obranu poškozené. Z výše uvedeného vyvodil závěr, že motivem jednání obviněného nebyl pouhý útok proti tělesné integritě poškozené, ale že jednání obviněného bylo od počátku vedeno motivem sexuálním.
Skutkový stav zjištěný Okresním soudem v Jindřichově Hradci znaky přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku evidentně naplňuje. Ze skutkových zjištění, která jsou obsahem výroku o vině, je zřejmé, že obviněný svým jednáním vůči poškozené sledoval dosažení svého sexuálního uspokojení. Výrok o vině tedy obsahuje všechny skutkové okolnosti, z nichž se dá usuzovat na to, že obviněný se posuzovaným jednáním snažil dosáhnout pohlavního styku s poškozenou.
V posuzovaném případě lze jednání obviněného proti poškozené pokládat za násilí. Ve vztahu k poškozené není možné akceptovat námitky obviněného, který se snažil prezentovat své jednání jen jako nevhodné chování vůči poškozené. Takto prezentované jednání je v jasném rozporu se zjištěními ohledně povahy a intenzity jeho jednání. Podle těchto zjištění poškozenou tahal za vlasy a několikrát ji udeřil rukou do obličeje, čímž jí způsobil krvácení z nosu, pohmoždění pod pravým okem a další drobná poranění jako škrábance a modřiny na čele a předloktí pravé ruky. Proti tělesné integritě poškozené obviněný vynaložil fyzickou sílu v míře, která odůvodňuje závěr, že z jeho strany šlo o násilí. Obviněný totiž vynakládal fyzickou sílu evidentně směřující k tomu, aby překonal odpor poškozené. Okolnost, že jednání obviněného směřovalo k tomu, aby dosáhl sexuálního ukojení s poškozenou, a že takový byl i jeho úmysl, jasně vyplývá z té části jeho jednání, která spočívala v tom, že obviněný poškozenou vědomě přistihl při velice intimní záležitosti, jako je konání tělesné potřeby, přičemž v bezprostřední reakci na to, že si na tělo natáhla oblečení, ji hned vyzval, aby se znovu obnažila a vyhrožoval jí, aby nezkoušela volat o pomoc, dále z toho, jakým slovním projevem své jednání provázel (…aby si svlékla kalhoty, že chce vidět její zadek…) a rovněž z výpovědí svědkyň R. H. a H. B., které potvrdily, že již v průběhu noci obviněný projevoval snahu docílit pohlavního styku s některou z přítomných.
Lze proto uzavřít, že obviněný v prostoru toalet zaútočil na poškozenou N. B. z toho důvodu, aby dosáhnul svého pohlavního ukojení, k čemuž směřovalo jak násilí, tak i pohrůžka násilím. Vzhledem k tomu, že předmětné jednání obviněného nedospělo do stádia dokonání trestného činu, neboť obviněný nedosáhl pohlavního styku s poškozenou, bylo toto jednání správně posouzeno jen jako pokus trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jeho jednání k takovému cíli bezprostředně směřovalo.
Nejvyšší soud dále podotýká, že jednání, jímž je spáchán trestný čin znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku, směřuje k tomu, aby pachatel vykonal s poškozeným pohlavní styk, případně aby s poškozeným vykonala pohlavní styk třetí osoba odlišná od pachatele. Jednání, které směřuje k tomu, aby se poškozený obnažoval nebo pohlavně sebeukájel, je trestným činem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné za podmínky, že toto jednání zároveň nesměřuje k dosažení pohlavního styku pachatele nebo třetí osoby s poškozeným a není součástí skutku, jehož podstatou je právě pohlavní styk. Jestliže jednání pachatele směřuje k tomuto cíli, pak je vývojovým stádiem nebo součástí trestného činu znásilnění a posoudí se podle ustanovení §185 tr. zákoníku. Právní posouzení předmětného jednání jako trestného činu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 tr. zákoníku tedy nepřicházelo v úvahu.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud je tedy dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný M. F. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. F. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. srpna 2015
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu