ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.994.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 994/2015-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 dovolání obviněného M. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 9 To 63/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 75/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. P. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 3 T 75/2014 uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl v sazbě tohoto zákonného ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se vytýkaného jednání dopustil tím, že
dne 8 . 8. 2014 v době od 17.40 hod. do 18.00 hod. v P., O. v C. k. S. využil nepozornosti zaměstnankyně A. L., s tím, že chce koupit svíčku, a když se zaměstnankyně otočila pro zboží, z recepčního stolu odcizil mobilní telefon zn. Samsung Galaxy S3, který poté předal své přítelkyni I. M. jako svůj vlastní telefon, ta ho pak téhož dne prodala v zastavárně M. p. v P., S. za částku 3.000,- Kč, následně však byl mobilní telefon vrácen, přičemž poškozené CK Stefftour, s.r.o., se sídlem Praha 8, U Sluncové 14, způsobil škodu ve výši 5.190,- Kč.
Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které projednal Městský soud v Praze ve veřejném zasedání dne 12. 3. 2015 a usnesením sp. zn. 9 To 63/2015, toto odvolání podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti výše označenému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním ustanovení. Podle názoru dovolatele se mu nedostalo spravedlivého procesu, když chybné právní posouzení vyplývá z vadně provedeného hodnocení důkazů, případně jejich nehodnocení. Bylo tak porušeno ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu a z toho se nesprávně odvíjející právní kvalifikace činu jakožto přečinu krádeže podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (Poznámka: obviněný byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku; v případě §274 odst. 1 tr. zákoníku jde o trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky, kterým obviněný uznán vinným nebyl).
Pod uplatněný dovolací důvod spadá dle dovolatele i pochybení, že Obvodní soud pro Prahu 1 nikdy nevydal usnesení nebo jiné rozhodnutí, jímž by rozhodl o upuštění od dokazování podle §314b odst. 2 tr. řádu. Další námitkou je zpochybnění ceny mobilního telefonu, která musela být výrazně nižší než částka 5.190,- Kč, což dovozuje ze zjištění, že odhadována byla cena telefonu údajně zakoupeného v roce 2013, ač z dokladu o jeho zakoupení plyne, že telefon byl společností zakoupen o rok dříve, má tedy zato, že odborně byl posouzen jiný mobilní telefon. Nalézací soud věděl, že odborné vyjádření není správné, neodpovídá realitě, takže pokud byl obviněný odsouzen, bylo tak učiněno „v rozporu se zásadami trestního práva, lidskými právy a zásadami moderního demokratického státu“.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl, rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu zrušil a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud z obsahu předloženého trestního spisu zjistil, že proti obviněnému bylo vedeno tzv. zkrácené přípravné řízení, jež je upraveno ustanoveními dle §179a a násl. tr. řádu. Ve věcech, v nichž se konalo toto zkrácené přípravné řízení, koná samosoudce zjednodušené řízení podle §314b tr. řádu. V daném případě byl soudu s doručeným návrhem na potrestání předán i zadržený obviněný, byl dne 12. 8. 2014 vyslechnut k okolnostem zadržení, jakož i k tomu, které skutečnosti považuje za nesporné, a zda souhlasí s tím, aby takové skutečnosti nebyly v hlavním líčení dokazovány. Obviněný označil za nesporné všechny skutečnosti a vyjádřil souhlas s tím, aby nebyly v hlavním líčení dokazovány (č. l. 41 spisu). Poté mu bylo předáno předvolání k hlavnímu líčení na den 4. 9. 2014, byl poučen, že pokud se k hlavnímu líčení nedostaví, může soud jednat v jeho nepřítomnosti, s čímž rovněž vyjádřil souhlas. Tento procesní postup samosoudkyně má oporu v ustanovení §314b odst. 2 tr. řádu. Z dikce tohoto zákonného ustanovení nevyplývá, že by samosoudce po zjištění stanoviska obviněného, jímž učinil nesporným výsledky dosud provedeného dokazování a souhlasil s tím, že nebudou dokazovány, měl povinnost vydat o tomto úkonu v této fázi řízení rozhodnutí procesní povahy i s případným odůvodněním, jak se toho domáhá obviněný.
Institut tzv. nesporných skutečností slouží k zjednodušení a zrychlení soudního řízení, když s ohledem na povahu ostatního důkazního materiálu je možné podstatně zúžit rozsah dokazování nutný k objasnění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu.
Vzhledem k tomu, že se obviněný k nařízenému hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil, samosoudkyně jednala v jeho nepřítomnosti za podmínek ustanovení §202 odst. 1 tr. řádu. Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 75/2014, vyplývá, že její procesní postup se odvíjel v intencích ustanovení §314d odst. 2 tr. řádu, tedy přečetla protokol o výslechu obviněného ze dne 12. 8. 2014 (č. l. 6 - 9 spisu), kde se obviněný ke krádeži doznal. Poté byl do protokolu o hlavním líčení zapsán souhlas obviněného z tohoto dne a výslovný souhlas v hlavním líčení intervenujícího státního zástupce s tím, že dokazování prováděno nebude, neboť všechny skutečnosti ve spise považují jak obviněný tak státní zástupce za nesporné. Za této situace samosoudkyně rozhodla, že podle §314b odst. 2 tr. řádu upouští od dokazování. V této fázi mělo její rozhodnutí formu usnesení, jímž se upravuje průběh řízení a způsob provádění důkazů, v takovémto případě se však toto rozhodnutí písemně nevyhotovuje (§136 odst. 1 tr. řádu). Oznámení usnesení bylo uskutečněno jeho vyhlášením podle §137 odst. 1 tr. řádu. Samosoudkyně neměla důvodu pochybovat o vážnosti učiněných prohlášení, obviněný byl nadto při svém výslechu náležitě poučen podle §33 odst. 1 tr. řádu, a protože okruh neprokazovaných skutečností není nijak zákonem omezen, bylo dokazování zúženo jen na přečtení protokolu ze dne 12. 8. 2014.
Odvolací soud pak zcela logicky rozhodl, že se námitkami obviněného směřujícími k zpochybnění výše škody, jež měla být odcizením mobilního telefonu způsobena, zabývat nebude, rovněž nebude přezkoumávat výrok o vině, a to s odkazem na výše vysvětlené ustanovení §314d odst. 2 tr. řádu. Pokud byl napadán rovněž výrok o trestu, odvolací soud neshledal důvody k jeho revizi, a tyto závěry ve svém rozhodnutí rozvedl.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nemohl již z povahy věci přezkoumávat výrok o vině napadeného rozsudku soudu prvního stupně, a mohl tak hodnotit pouze odvolací námitky směřující do výroku o trestu. Nejvyšší soud je toho názoru, že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. řádu a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu, musí být takové dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu (srov. R č. 20/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S jistou dávkou tolerance lze dovodit, že obviněný zaměřil v rámci uplatněného dovolacího důvodu své dovolání také do výroku o trestu, který považuje za nespravedlivý, a tento výrok je Nejvyšší soud v rámci výše řečeného povinen přezkoumat. S ohledem na užitou právní argumentaci však nelze takto uplatněné námitce přiznat právní relevanci. Trest odnětí svobody byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby stanovené §205 odst. 1 tr. zákoníku, nebyla porušena ustanovení o trestu souhrnném, úhrnném či společném a v jeho výši i zařazení do přímého výkonu soudy obou stupňů zohlednily mnohonásobnou speciální recidivu tohoto typu trestné činnosti, kterou obviněný opakovaně páchá.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, jest odkazováno na ustanovení §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu)
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu