ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1019.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 1019/2015-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2015 o dovolání, které podal obviněný A. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 83/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013, byl obviněný A. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 26. 5. 2013 v době kolem 10:55 hodin po předchozí aplikaci nezjištěného množství omamných látek řídil ulicemi města B. osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Golf Variant, reg. zn. .............., barvy modrá základní, přičemž byl dne 26. 5. 2013 v B. na ul. Ž. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR z důvodu podezření z požití alkoholu nebo jiné návykové látky (skelné oči, zúžené zornice a zápach konopí) byla u řidiče provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu v dechu s negativním výsledkem, následně proveden orientační test na přítomnost jiných návykových látek soupravou DrugTest 5000 s pozitivním záchytem látky THC ve slinách řidiče a posléze lékařské vyšetření s odběrem krve, jejímž rozborem pomocí plynové chromatografie s hmotnostní detekcí bylo zjištěno, že tato obsahuje 9,7 ng/ml THC, což je látka zařazená podle zákona č. 167/1998 Sb. do psychotropních látek seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.), přičemž podle odborného stanoviska České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně k problematice posuzování řidičů návykovými látkami je řidič ovlivněn návykovou látkou, pokud u něj byly zjištěny snížení kognitivní a psychomotorické schopnosti anebo v případě vyjmenovaných návykových látek byly překročeny arbitrárně dané koncentrační meze v krevním vzorku (cut of), kdy u THC takové mez, jejíž překročení může mít za následek silnou únavu, motorické poruchy, poruchy koncentrace a pozornosti, prodloužení reakčního času, hromadění falešných neodpovídajících reakcí, narušení jemných automatismů (měnící se rychlost jízdy, odchýlení se z přímého směru), chybné reakce na chování řidiče jedoucího před, zhoršená schopnost vnímání červené barvy a signálních světel, činí 2 ng/ml v krvi.“ Za to byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za užití §67 odst. 2 písm. a) za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře dvaceti denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 1 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. ř. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) alternativa druhá tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to s odůvodněním, že již rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá v nesprávném právním posouzení skutku a odvolacím soudem toto nebylo napraveno, když jeho odvolání bylo zamítnuto.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku primárně namítl, že nebylo prokázáno, že by vozidlo řídil ve stavu vylučujícím způsobilost, nedošlo tedy k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu kladeného mu za vinu, jeho jednání nebylo trestným činem a mělo být posouzeno pouze jako přestupek podle §125c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Soudům ve věci činným vytkl, že dospěly k závěru o naplnění znaků skutkové podstaty mu přisuzovaného trestného činu také navzdory judikatuře Nejvyššího soudu.
K nenaplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku ve své věci poté dále uvedl, že v čase, kdy řídil motorové vozidlo, nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla ve smyslu citovaného ustanovení. S odkazem na judikaturu vyšších soudů a literaturu podrobně poukázal na nutnost zjištění a dokazování „stavu vylučujícího způsobilost“. Připustil, že (jediným vypracovaným) znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie bylo množství delta-9-tetrahydrocannabinolu (dále také jen „THC“) v krvi stanoveno na 9,7 ng/ml, nicméně tato hodnota sama o sobě neprokazuje, že byl a tedy řídil ve stavu vylučujícím způsobilost. Takový závěr by mohl vyplynout jen ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k jehož vyhotovení však soudy nepřistoupily. Jediným písemným vyjádřením lékaře k jeho psychickému stavu byla lékařská zpráva z Psychiatrické léčebny Brno, záchytné stanice, kde lékařka MUDr. M. J. v rámci vyšetření k jeho osobě neshledala ničeho atypického a neshledala ani důvod pro odběr krve. Nesouhlas obviněný vyjádřil rovněž s konstatováním soudu prvního stupně o možnosti změny jeho stavu od prováděné kontroly policejním orgánem do zmíněného lékařského vyšetření, tedy v rozmezí dvou hodin. V tomto kontextu dále soudu prvého stupně vytkl, že tuto jedinou odbornou zprávu o jeho psychickém stavu v rozhodné době, kterou měl k dispozici, nahradil laickou úvahou („pouhým subjektivním názorem soudce“), jež však neměla žádnou oporu v prokázaném stavu. Soud totiž z nedostatku odborné erudice v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, není schopen se řádně vyjádřit k otázce, zda byl ve stavu vylučujícím způsobilost.
Obviněný rovněž odmítl závěr soudů ve věci činných, které jako hranici množství THC v krvi, nezbytnou pro posouzení obdobného jednání jako trestného činu, stanovily 2 ng/ml (obviněný ji pětinásobně překročil, což soud považoval bez jakéhokoli odborného podkladu za dostatečně vysokou hodnotu THC v krvi, aby se v jeho případě jednalo o stav vylučující způsobilost), neboť tato hodnota podle něj sice značí, že řidič je ovlivněn, nerozlišuje však nijak mezi trestným činem a přestupkem. Prvoinstanční soud navíc k uvedenému závěru dospěl i na základě nařízení vlády č. 41/2014 Sb., jež nabylo účinnosti dne 2. 2. 2014, tedy až po dni spáchání předmětného skutku. Za nesprávný a rozporný se zákonnou úpravou a ve věci učiněným znaleckým posudkem Mgr. Andrey Brzobohaté, Ph.D., pak označil také i závěr odvolacího soudu, že podmínkou způsobilosti k řízení motorového vozidla je nulová hladina návykových psychotropních látek, učiněný na základě dvou posudků vypracovaných v jiném trestním řízení.
V další části dovolání obviněný namítl, že nebyla vyslechnuta jím navržená svědkyně E. B., která přijela vyzvednout jeho vozidlo poté, co jej zastavila policejní hlídka, a která se mohla podrobněji vyjádřit k tomu, že nejevil známky ovlivnění omamnými látkami, tedy se nenacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. V této souvislosti poukázal na tzv. opomenuté důkazy a zdůraznil, že soudy ve věci činné řádně nezdůvodnily, proč nepovažovaly za nutné jmenovanou svědkyni vyslechnout.
Obviněný dále připomněl, že odvolací soud ve svém rozhodnutí odkázal na znalecký posudek a odborné vyjádření v jiných trestních věcech bez toho, že by měl (obviněný) možnost se s nimi seznámit (dozvědět se o nich) či se k nim jakkoli vyjádřit (ve smyslu §33 odst. 1 tr. ř.). Skutečnost, že formálně měl možnost reagovat, nepostačuje k naplnění zákonem zakotveného práva na vyjádření se k provedeným důkazům.
Přitom obviněný poukázal rovněž to, že napadená rozhodnutí nebyla dostatečně - jasně, logicky a bez vnitřních rozporů - odůvodněna, soud prvého stupně pak nedostatečně odůvodnil neprovedení navrhovaných důkazů a rovněž se nevypořádal s rozpory ve skutkových zjištěních. Ani jeden ze soudů se podle přesvědčení obviněného náležitě nevypořádal s tím, proč byla přikládána menší váha svědectví O. H. oproti svědectví zasahujících policistů (jmenovitě policisty J. H.), která se navíc rozcházela s objektivně zjištěnými skutečnostmi. Závěrem podotkl, že soudy ve věci činné porušily (i s ohledem na jeho dosavadně řádně vedený život a trestní bezúhonnost) zásadu subsidiarity trestní represe (a zamezily mu možnost pokračování v postgraduálním studiu), když v souladu se zásadou ultima ratio měla být jeho věc řešena v přestupkovém řízení.
S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014 sp. zn. 5 To 284/2014. Vyslovil přitom souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který námitku obviněného, že soudy věc nesprávně posoudily jako trestný čin, ačkoli šlo o přestupek, shledal důvodnou. Ve svém vyjádření poukázal na současný právní stav týkající se ustanovení §274 odst. 1 tr. zákoníku, kdy u nealkoholových návykových látek je třeba zjišťovat konkrétní stav ovlivnění velmi často za pomoci znalce, neboť pro tyto jiné návykové látky nebyly vymezeny limitní hodnoty určující hranici mezi přestupkem a přečinem. Připomněl také stanoviska nejrůznějších odborníků stran stupně koncentrace účinné látky, při níž je vyloučena způsobilost řídit vozidlo (zejména Odborné stanovisko České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně a ústavní znalecký posudek Psychiatrické léčebny Bohnice učiněný v jiné trestní věci, kde bylo za hranici hladiny určeno 10 ng/ml THC v krvi a více). Vyjádřil se také k dalším ve věci provedeným důkazům (především svědeckým výpovědím) s tím, že z žádného (při absenci vyžádání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) podle jeho názoru nevyplynulo, že by obviněný řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost.
Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §65k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na tato obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli navrženého rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K druhé alternativě předmětného důvodu dovolání je třeba předeslat, že obviněným uplatněná dovolací argumentace je opodstatněná (viz níže).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obsažené v dovolání obviněného byly ve své podstatě z hlediska výše vymezených dovolacích důvodů uplatněny relevantně.
Jelikož charakter uplatněné argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí Nejvyššího soudu o označeném mimořádném opravném prostředku způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou jeho odmítnutí, přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející, a poté shledal že dovolání je důvodné.
Konkrétně lze uvést, že jako důvodnou shledal Nejvyšší soud námitku obviněného, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně znaku stavu vylučujícího způsobilost.
K závěru o důvodnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl na podkladě těchto skutečností.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost , který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat (srov. k tomu R 54/1968 a R 23/2011). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2788-2791).
Je nepochybné, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, a to delta-9-tetrahydrocannabinolu (zjednodušeně „THC“), což je látka, která je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 167/1998 Sb.“), zařazena mezi psychotropní látky v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
Pojem návyková látka zahrnuje různé druhy látky, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, a jedná se zejména o alkohol, omamné, psychotropní a další látky, které negativně působí na schopnosti ovládací a rozpoznávací nebo na sociální chování. V případě, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno, nejen o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou, neboť znakem je, že pachatel vykonává zaměstnání nebo jinou činnost „ve stavu vylučujícím způsobilost“. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky (viz R 23/2011) - srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2788-2791.
O kontrole obviněného, jakožto řidiče podezřelého z požití jiné návykové látky před anebo během jízdy, byl hlídkou Policie České republiky (nstržm. J. H. a T. M.) zpracován úřední záznam (č. l . 17 – 18 spisu). V době kontroly, dne 26. 5. 2013 v 11:00 hod., byl testem provedeným přístrojem Dräger DrugTest 5000 zjištěn pozitivní výsledek na návykovou látku Canabis. Obviněný také sám uvedl, že požil jinou návykovou látku, konkrétně „2 x joint marihuany“, a to od 19:00 do 20:00 hod předcházejícího dne. Chování obviněného vyhodnotili zasahující policisté jako nervózní, řečné (byl upovídaný), zmatečné, neklidné, náladu podrážděnou, depresivní a tupou. Pohyby měl obviněný koordinované, byl orientován, paměť byla normální, postoj i chůzi měl nejistou. Oči měl zarudlé a byl cítit zápach konopí. Na výzvu se obviněný podrobil lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu - krve. Z tohoto lékařského vyšetření učiněného MUDr. M. J. (ukončeného dne 26. 5. 2013 v 13:05 hodin, jeho záznam je založen na č. l . 19 spisu) vyplývá, že vědomí obviněného bylo jasné, chování zdvořilé, nálada i řeč normální, chůze jistá a i další testované reakce a formy jednání byly v normě. K posouzení otázky, zda se obviněný v době řízení motorového vozidla nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, byl na základě odebraného biologického materiálu vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č. l. 13 – 16 spisu) Mgr. Andrey Brzobohaté, Ph. D., ve kterém soudní znalkyně konstatovala, že v krvi obviněného byla prokázána přítomnost 9,7 ng/ml THC. V době odběru krve (dne 26. 5. 2013 v 12.33 hod.) a tím i v době řízení (dne 26. 5. 2013 v 11:00 hod.) byl obviněný pod aktuálním vlivem THC. Dále znalkyně poukázala na obecný vliv cannabioidů a jejich účinné složky delta-9-tetrahydrocannabinol na řízení a podotkla, že při koncentraci 12 ng/ml THC v krvi je původní řidičská dovednost již snížena o 30 %. Současně však uvedla, že subjektivní posouzení vlivu drogy na osobu je záležitostí specialistů – znalce z oboru psychiatrie .
Ve věci vypovídal u hlavního líčení obviněný, byla vyslechnuta jmenovaná soudní znalkyně a byly provedeny také svědecké výpovědi O. H. (spolujezdce obviněného) a zasahujících policistů, J. H. a D. C. (č. l. 78 a násl. spisu). Z výpovědi obviněného i svědka O. H. nevyplynulo, že by chování obviněného a jeho řízení vozidla bylo něčím nápadné. Znalkyně Mgr. Andrea Brzobohatá, Ph. D. odkázala na závěry písemně vypracovaného znaleckého posudku a upozornila, že každý metabolismus je jiný, každý člověk je v této problematice individuální. Svědek J. H. uvedl, že jízda obviněného nebyla ničím neobvyklá, co by u hlídky např. vzbuzovalo pochybnosti o stavu řidiče. Zastavili jej z toho důvodu, že měli za úkol zastavovat všechna vozidla na cestě od A., kde se konala párty a kde byl poznatek, že se zde návykové látky užívají. Je skutečností, že obviněný své vozidlo zastavil po delší době, asi po 1 km jízdy, což však ani podle tohoto svědka nebylo nikterak neobvyklé, pokud se lidé v autě baví či mají zapnuté radio a policejní hlídky si nevšimnou. Policisté dále potvrdili, že obviněný se choval svým způsobem nestandardně, zdál se jim „vysmátý“, střídaly se mu nálady, chvíli s policií spolupracoval a pak spolupráci odmítal. Často se smál, podle svědka D. C. pro něj „bylo všechno strašná sranda“, podle svědka J. H. měl červené oči. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané skutečnosti, jak byly popsány ve výrokové části jeho rozsudku. Odvolací soud se s hodnocením důkazů soudu prvního stupně ztotožnil. Podle jeho názoru byla trestná činnost obviněného provedenými důkazy spolehlivě prokázána a nebyl důvod dokazování doplňovat výslechem (obhajobou) navržené svědkyně E. B. a přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Odvolací soud dále uvedl, že ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se opakovaně a jednoznačně podává, že podmínkou způsobilosti k řízení motorového vozidla je nulová hladina návykových psychotropních látek. Pozitivní nález těchto látek v tělesných tekutinách, bez ohledu na jejich hladinu, vylučuje způsobilost řídit motorové vozidlo. V této souvislosti Krajský soud v Brně odkázal na znalecké posudky či odborné vyjádření učiněné v jiných trestních věcech vedených u tohoto soudu, jako soudu odvolacího. Tímto svým závěrem však zcela odvolací soud opomenul ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele přibraný znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2011). Na jeho podkladě poté soud stanoví, zda jde o stav vylučující způsobilost vykonávat činnost, při které by obviněný mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Bez náležitého zjištění a objasnění všech těchto skutečností jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §274 tr. zákoníku, anebo méně závažného jednání srovnatelného s přestupkem např. podle §30 odst. 1 písm. g), h), příp. ch) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Takto učiněné závěry znalců psychiatrů jsou pak obzvláště nezbytné v neurčitých nebo hraničních případech, ve kterých je sice ovlivnění návykovou látkou patrné, leč její množství vykazuje pochybnosti o tom, zda jde o stav vylučující způsobilost a schopnost řídit motorové vozidlo jen v míře přestupku nebo trestného činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015).
Závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, tedy slouží jako podklad pro vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Potřeba zpracování tohoto navazujícího znaleckého posudku byla v projednávané věci dána konkrétními okolnostmi, které byly při jejím projednávání zjištěny. Jak již shora uvedeno, z posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, se podává, že koncentrace THC byla u obviněného zjištěna ve výši 9,7 ng/ml. Znalkyně v této souvislosti uvedla, že při koncentraci 12 ng/ml THC v krvi je původní řidičská dovednost již snížena o 30 %. Současně však výslovně dodala, že subjektivní posouzení vlivu drogy na osobu je záležitostí specialistů – znalce z oboru psychiatrie . V rámci výslechu při hlavním líčení konaném dne 7. 4. 2014 pak odkázala na závěry svého znaleckého posudku a konstatovala, že „ Veškeré závěry jsou z odborné literatury a jsou směrodatné“ … a také, že: „Každý člověk je individuální, všechny závěry, které tam mám, jsou pouze obecné.“ Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze ze zjištěné koncentrace THC v krvi obviněného dovozovat, byť v kontextu odborného stanoviska České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České společnosti J. E. Purkyně, že osobní automobil řídil ve stavu vylučujícím způsobilost.
V projednávané trestní věci při absenci vyžádání znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by mohl a měl určit, jak dalece byl za zjištěné hladiny THC v krvi 9,7 ng/ml obviněný v době jízdy ovlivněn, respektive do jaké míry byla ovlivněna jeho způsobilost bezpečně automobil řídit, nebylo možno dovodit stav vylučující způsobilost u obviněného ani z důkazů dalších. Z výpovědí svědků - policistů J. H. a D. C., jak byly shora zmíněny, lze bezpochyby zjistit, že obviněný pod vlivem marihuany byl, resp. řídil vozidlo, nelze z nich však spolehlivě dovodit, že naplnil předmětný znak skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Žádný jiný důkaz, který by stav vylučující způsobilost u obviněného potvrdil, přitom proveden nebyl. Naopak, při hlavním líčení byla jako důkaz čtena lékařská zpráva z Psychiatrické léčebny Brno, záchytné stanice, kde ošetřující lékařka MUDr. M. J. hodnotila chování obviněného a výsledky jednotlivých testů vyšetření ve většině jako „normální“. Tato lékařská zpráva sice zachycovala výsledky vyšetření, včetně příslušných testů, s určitým časovým odstupem od zastavení obviněného hlídkou Policie České Republiky, nicméně nic nápadného k chování obviněného, jež by svědčilo pro vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové vozidlo, z ní nevyplynulo. Obdobné platí i pro svědeckou výpověď O. H. Ve věci tak jsou patrné nesrovnalosti a nejasnosti, na které soudy ve věci činné svoji pozornost nezaměřily a s nimiž se v rámci své rozhodovací činnosti nevypořádaly. Z žádného z provedených důkazů (ani jejich komplexu) tak nevyplynulo, že obviněný řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost. Na základě dosud učiněných zjištění proto nebylo možno dospět k závěru, že došlo ke spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Nad výše uvedené je pak nezbytné dodat, že obecná úvaha o tom, že v jiných trestních věcech, jež soud projednával, znalci učinili závěr, že i téměř nulová hladina návykových látek vylučuje schopnost řídit motorové vozidlo, nepostačuje pro závěr o trestní odpovědnosti u pachatele v každé jiné trestní věci, protože znalecký posudek vypracovaný v jiné trestní věci obviněného nemůže být bez dalšího podkladem pro posouzení otázky duševního stavu obviněného, která má zásadní význam pro právní kvalifikaci skutku jako trestného činu (srov. rozhodnutí č. 11/1982 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 643/2013). Navíc odvolací soud uvedenou domněnku v projednávané věci neopřel ani o důkaz provedený takovým znaleckým posudkem ve veřejném zasedání, ale zcela nesprávně bez takového postupu jen v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na trestní věci, v níž byl zřejmě takový znalecký posudek podán, bez toho, aby jím důkaz provedl v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Tímto postupem odvolací soud porušil zásady plynoucí mimo jiné i z §105 a násl. tr. ř. (srov. 35/1970 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší soud právní hodnocení jednání obviněného provedené v napadených rozhodnutích nesprávným, neboť soudy nepostupovaly v souladu s ustálenou soudní praxí a ve věci nenechaly vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který je v této trestní věci nezbytným pro objasnění skutkové okolnosti, bez níž nelze spolehlivě o vině obviněného rozhodnout, neboť na ní závisí závěr o trestní odpovědnosti obviněného, resp. který je sto zodpovědět, zda a jak byl obviněný ovlivněn návykovou látkou. Soudy tedy dostatečně neobjasnily všechny skutečnosti významné pro závěr, zda obviněný činem, který mu je kladen za vinu, naplnil po všech stránkách znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, či nikoli.
Ze shora stručně rozvedených důvodů proto z podnětu dovolání podaného obviněným podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 5 To 284/2014. Zrušil také jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2014, sp. zn. 8 T 83/2013, neboť i tento je zatížen výše vytýkanou vadou. Současně podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tím vrací soudu prvního stupně, aby v souladu se shora vyjádřenými právními názory dokazování doplnil o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který určí míru ovlivnění obviněného jinou návykovou látkou v době spáchání posuzovaného skutku. Podle výsledku tohoto znaleckého zkoumání duševního stavu obviněného bude na soudu, aby posoudil z hledisek výše rozvedených, zda lze v činu obviněnému kladeném za vinu shledávat naplnění všech znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, anebo by v něm mohl být spatřován pouze přestupek, což by znamenalo podle §222 odst. 2 tr. ř. věc postoupit příslušnému orgánu k projednání přestupku. Přitom bude vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.).
Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté obviněným a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu