ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1274.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 1274/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. října 2015 o dovolání, které podala obviněná Ing. I. E. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2015, č. j. 11 To 92/2015-192, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 48/2014, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2015, č. j. 11 To 92/2015-192, a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. 2. 2015, č. j. 1 T 48/2014-164.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. 2. 2015, č. j. 1 T 48/2014-164, byla obviněná Ing. I. E. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka) uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a byla odsouzena „podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §73/1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky, podle §67/2b) tr. zákoníku a §68/1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 20.000 Kč, když denní sazba činí 500 Kč a počet těchto denních sazeb se vymezuje na 40, podle §69/1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců“.
Odvolání obviněné bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2015, č. j. 11 To 92/2015-192, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2015, č. j. 11 To 92/2015-192, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod je podle mínění dovolatelky naplněn tím, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 2, 5 tr. ř., nedbaly ani zachování totožnosti skutku, tj. postupovaly v rozporu s ustanovením §220 odst. 1 tr. ř. V dovolání poukazuje na to, že soudy nereagovaly na její připomínky k dokazování, kdy nebylo přihlédnuto k důkazům, které svědčily v její prospěch. Podle obviněné došlo k porušení zásady in dubio pro reo. V rámci své argumentace k problematice zachování totožnosti skutku, která nebyla soudy respektována, poukazuje dále na to, že byla odsouzena za jiný skutek, než který jí byl kladen za vinu obžalobou, přičemž ani takto soudy vykonstruované jednání nebylo obviněné žádným z důkazů prokázáno. Soudům vytýká, že jednání, pro které byla obžalována a postavena před soud jí nebylo prokázáno. Soudy tak tvořily skutek, pro který byla sice odsouzena, avšak uměle konstruovaly, že se pod vlivem alkoholu, z místa, které nebylo komunikací, snažila vyjet na účelovou komunikaci. Zpochybňuje znak řízení vozidla po pozemní komunikaci. V závěru podaného dovolání navrhla, aby „Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2015, č. j. 11 To 92/2015-192, jakož i vadné předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušil a sám rozhodl rozsudkem, že obviněná se zprošťuje obžaloby, podle níž měla pod vlivem alkoholu řídit automobil po účelové komunikaci od hotelu Konšel po mostě směrem k silnici ........ a zapadnout s automobilem do travnatého porostu s bahnem“.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné sdělila, že se k němu nebude po věcné stránce vyjadřovat a souhlasí s jeho projednáním v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Protože obviněnou vznesené námitky nelze považovat za takové, které by měly odůvodnit rozhodnutí dovolacího soudu o podaném dovolání způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí z některého, v citovaném ustanovení upraveného důvodu, přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí a dospěl k závěru o důvodnosti mimořádného opravného prostředku dovolatelky.
Předně je nutno uvést, že obviněná byla uznána vinnou, že „dne 22. února 2014 kolem 18.00 hodin v Ř. v O. h., okres R. n. K., s vysokou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě v prostoru od hotelu Konšel po účelové pozemní komunikaci přes most směrem k silnici ...... řídila osobní automobil zn. Citroen Cl, reg. zn. ......., kdy v důsledku těžké opilosti po požití přesně nezjištěného množství alkoholu při průjezdu přes most nezvládla řízení vozidla, vjela na levý okraj mostní konstrukce a poté po projetí mostu vyjela vlevo mimo pozemní komunikaci, kde zachytila o hranu krajnice předním nárazníkem a vyjela vlevo mimo komunikaci, kde zapadla do travnatého prostoru s bahnem (tuto aktivně řidičskou jízdu realizovala v úseku cca 200 metrů v úmyslu dojet ke své rekreační chalupě v téže obci); zcela bezpečně a jistě se z místa nehody následně opakovaně pokoušela vyjet směrem na silnici ........ tak, že při zapnutém motoru a rozsvícených světlometech měla zařazený rychlostní stupeň buď pro jízdu dopředu či dozadu, avšak vzhledem k bahnitému terénu se kola automobilu pouze protáčela, vozidlo se trochu pohybovalo, byť nikoliv v řádu metrů, ale pohupovalo se jakoby na místě a stále více se kola automobilu zahrabávala do bahna, takže snaha obviněné s vozidlem vyjet se jí nezdařila a v dalších těchto neúspěšných řidičských manévrovacích pokusech jí zabránil svědek M. Š., který jí odebral klíče ze zapalování; takto popsaná aktivně řidičská manévrovací snaha obviněné, kdy se motor protáčel na vysoké otáčky, trvala cca 2 minuty; při vyšetřování této dopravní události bylo dechovými zkouškami pomocí přístrojů Drager provedenými v 18:45 hodin, 19:52 hodin a v 20:19 hodin naměřeno 2,12; 2,01 a 1,73 promile alkoholu v jejím dechu, kdy po výzvě, aby se podrobila lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve, toto odmítla; její stav po požití alkoholických nápojů, tedy stav těžké opilosti vyplývá jednak z výsledků orientačních dechových zkoušek a dále pak z jejích slovních projevů krátce po skutku, kdy měla setřelou artikulaci formou „blábolení“ s použitím vulgárních výroků vůči policejním orgánům při realizaci dechových zkoušek, obtížně se pohybovala, když vykazovala potácivou chůzi a byl z ní cítit alkohol; pozice, ve které se osobní automobil aktivně řidičsky obsluhovaný obviněnou nacházel vyplývá poškození automobilu v oblasti podběhu, když si vyrazila přední nárazník, zjištěním smykových stop č. 2 a 3 a stopy č. 4 označující otěr na dřevěné hraně mostku dle protokolu o nehodě v silničním provozu, plánku místa dopravní nehody a fotodokumentačního materiálu“.
Obviněné, zpochybňující naplnění znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou, je třeba v její námitce přisvědčit v tom smyslu, že způsob vyjádření tohoto trestného činu v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně takové vnímání odsuzujícího rozsudku odůvodňuje. Skutkové zjištění soudu prvního stupně, jež by soudem užitou právní kvalifikaci mělo odůvodnit, je totiž vyjádřeno konstatováním, že obviněná „ s vysokou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě v prostoru od hotelu Konšel po účelové pozemní komunikaci přes most směrem k silnici ........ řídila osobní automobil zn. Citroen Cl, reg. zn. ......., kdy v důsledku těžké opilosti po požití přesně nezjištěného množství alkoholu…“ . Jinými slovy vyjádřeno, skutkový základ věci, který podle soudu prvního stupně odůvodňuje hmotně právní subsumpci zjištěného skutku pod příslušné ustanovení zvláštní části tr. zákoníku (konkrétně pod zákonné znaky vyjádřené v tzv. právní větě, tj. že vykonávala ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila vlivem návykové látky, činnost, při které by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku), je v označeném rozhodnutí vyjádřen způsobem, který neodpovídá požadavku §2 odst. 5 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení zjišťují „skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí“. Požadavek jistoty skutkového zjištění bez důvodných pochybností podstatně zvyšuje autoritu práva, poněvadž rozsudek opřený pouze o pravděpodobnostní zjištění viny nemá náležitou morální váhu a není společností hodnocen jako akt spravedlnosti. Proto požadavek bezpečného skutkového zjištění bez důvodných pochybností nelze zaměňovat s nebezpečnou teorií, že stačí pravděpodobné usvědčení pachatele. Poznatek, že podle našeho dosažitelného vědění jisté (dokázané) tvrzení má v sobě určité prvky nejistoty, vede k větší kritičnosti vůči důkazům, k pečlivému zkoumání všech informací, a tím přispívá k dosažení pravdivého (nikoli však ve smyslu tzv. objektivní pravdy) skutkového zjištění (viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 35-36 s.). Odsuzující výrok soudu nemůže být konstruován na zjištění, podle něhož se obviněný (v posuzovaném případě obviněná) jednání vykazující znaky příslušného trestného činu, jímž byl uznán vinným, dopustil „s vysokou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě.“
Uvedené konstatování má za následek, že při posuzování důvodnosti užití právní kvalifikace skutku musí dovolací soud odhlédnout od skutkového zjištění, které není ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, tj. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. 2. 2015, č. j. 1 T 48/2014-164, učiněno zákonu odpovídajícím způsobem, tj. skutkového zjištění vyjadřujícího jízdu obviněné „od hotelu Konšel po účelové pozemní komunikaci přes most směrem k silnici ....... . “ V důsledku toho je možno správnost závěru, že obviněná se dopustila dokonaného přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, posuzovat jen ve vztahu k té části skutku popsaného ve výroku uvedeného rozsudku, které počíná textem „zcela bezpečně a jistě se z místa nehody následně opakovaně pokoušela vyjet směrem na silnici .......“. Stran uvedené části skutkového vyjádření je třeba námitce obviněné, že napadené rozhodnutí, resp. odvolacímu rozhodnutí předcházející rozsudek soudu prvního stupně, je zatíženo vadou vymezenou ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přisvědčit. V jednání obviněné, resp. v té její části, kterou má soud prvního stupně za prokázanou způsobem vyhovujícím znění §2 odst. 4 tr. ř., totiž nelze dokonaný přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku spatřovat. Skutkové zjištění, že obviněná se „z místa nehody následně opakovaně pokoušela vyjet směrem na silnici ...... tak, že při zapnutém motoru a rozsvícených světlometech měla zařazený rychlostní stupeň buď pro jízdu dopředu či dozadu, avšak vzhledem k bahnitému terénu se kola automobilu pouze protáčela, vozidlo se trochu pohybovalo, byť nikoliv v řádu metrů, ale pohupovalo se jakoby na místě a stále více se kola automobilu zahrabávala do bahna, takže snaha obviněné s vozidlem vyjet se jí nezdařila a v dalších těchto neúspěšných řidičských manévrovacích pokusech jí zabránil svědek M. Š., který jí odebral klíče ze zapalování; takto popsaná aktivně řidičská manévrovací snaha obviněné, kdy se motor protáčel na vysoké otáčky, trvala cca 2 minuty;“ soudem realizovanou hmotně právní subsumpci neodůvodňuje, a to ani při zjištění, že této činnosti se dopustila v takovém stupni ovlivnění alkoholickými nápoji, které bezpečné ovládání motorového vozidla z její strany vylučovalo.
V posuzované trestní věci je však nezbytné konstatovat i další vadu, jíž je rozpor výše uvedeného skutkového zjištění s odůvodněním rozhodnutí.
Odsuzující rozsudek okresního soudu je již jeho druhým rozhodnutím, jímž je řešena otázka viny obviněné uvedeným přečinem. Připomíná se, že první odsuzující rozsudek byl soudem druhého stupně zrušen mj. s výtkou, že „nebylo dostatečně specifikováno ust. §125/1, 2 tr. ř. ohledně hodnocení výpovědí svědků M. Š. a Ing. M. A.“ (viz str. 3 rozsudku soudu prvního stupně). V novém řízení po zrušení věci soudem druhého stupně Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, opětovně cituje výpovědi obviněné a svědků (obdobně jako ve zrušeném rozsudku), aby na straně 11 svého rozsudku uvedl: „Popěrná obhajovací konstrukce obžalované byla tedy především oběma přímými výpověďmi Š. a A. vyvrácena a jeví se potřebným zrekapitulovat zásadní usvědčující svědecké argumentace, kterým soud uvěřil a bere je za zjištěné a prokázané“ a opětovně soud opakuje z výpovědí zmíněných svědků dříve uváděné skutečnosti. Ve vztahu k výpovědím těchto svědků se však soud zabývá situací, kterou tito vnímali v okamžiku, kdy vozidlo, ve kterém seděla (ev. túrovala motor vozidla) obviněná bylo zapadlé v travnatém bahnitém terénu.
Objektivně je nutno připustit, že soud prvního stupně v rámci hodnocení důkazů považoval za pravdivé výpovědi policistů. Výpovědi svědků, kteří vypovídali ve prospěch obviněné, označil za „účelové a nepřesvědčivé“. V odůvodnění rozsudku (viz str. 12) rozvádí, které skutečnosti jej vedly k tomuto závěru. Na témže místě svého rozhodnutí k otázce, zda obviněná požila před jízdou alkohol uvádí, že „především nebere za prokázané, že by v souvislosti s bezprostředně následnou dobou po vzniklé drobné dopravní nehodě měla obžalovaná časový prostor k tomu, aby opustila místo činu a začala požívat větší množství alkoholických nápojů v barově restauračním prostoru hotelu Konšel (3 velké odlivky kořalky whisky ? atd). Pakliže k takové situaci vůbec došlo, pak to nebylo bezprostředně po dopravně nehodovém ději, ale buď před ním, anebo v delším časovém odstupu, anebo fakticky v úplně jiný den“ . Za pozornost bezpochyby rovněž stojí závěr soudu prvního stupně ohledně poškození vozidla (viz str. 13 rozsudku), kde mj. konstatuje : „mírný otěr na dřevěné hraně mostku byl nepochybně způsoben kontaktem s řízeným vozidlem“ .
Z takto formulovaných hodnotících úvah soudu prvního stupně se naznačuje, že to byla obviněná, která řídila motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, vozidlo řídila po pozemní komunikaci od hotelu Konšel a vlivem požitého alkoholu po projetí přes most (kontaktu viz shora) nezvládla řízení a vyjela mimo pozemní komunikaci (uvedenou jednoznačnou formulaci, kterou by bylo možno dovozovat z rozvláčného a mnohdy nepřehledného popisu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, však skutkové zjištění soudu prvního stupně, postrádá).
Ze skutečností shora uvedených je zřejmé, že existuje nesoulad mezi popisem skutku soudem prvního stupně a jeho odůvodněním (viz shora), kdy soud, který rozhoduje o vině obviněné si není jist „zjištěným skutkovým stavem věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí “, což vyjadřuje konstatováním „vysoké míry pravděpodobnosti blížící se jistotě“, a v rámci svých úvah konstruuje skutkové zjištění a vinu obviněné dovozuje nikoli primárně od toho, že obviněná po pozemní komunikaci pod vlivem alkoholu řídila motorové vozidlo, jak naznačuje v odůvodnění svého rozsudku, ale od následné skutečnosti, stručně vyjádřeno, že pod vlivem alkoholu se pokoušela s vozidlem vyjet z bahnitého terénu směrem k silnici ........ Ve vztahu k tomuto závěru, který je vyjádřen ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, je však nutno upozornit na některé skutečnosti, které zůstaly nejen soudem prvního stupně, ale také soudem druhého stupně, který nedostál své přezkumné povinnosti, bez povšimnutí.
V samotném skutkovém zjištění soud prvního stupně uvádí, že „vzhledem k bahnitému terénu se kola automobilu pouze protáčela, vozidlo se trochu pohybovalo, byť nikoliv v řádu metrů, ale pohupovalo se jakoby na místě a stále více se kola automobilu zahrabávala do bahna, takže snaha obžalované s vozidlem vyjet se jí nezdařila“. S ohledem na uvedené závěry se naskýtá otázka, zda se vozidlo pohybovalo, nebo v důsledku túrování motoru pouze zapadávalo do bahna, a proto se mu nepodařilo vyjet.
Za takto popsané situace, když si soud prvního stupně nebyl jist, zda obviněná řídila po pozemní komunikaci pod vlivem alkoholu automobil či nikoli, ale považoval za prokázanou další část jednání obviněné, kdy se snažila s vozidlem zapadlým vyjet, a toto jednání by mělo dle úvah soudu naplňovat znaky přečinu podle §274 tr. zákoníku, zda s ohledem na místo, kde se obviněná s vozidlem nacházela a kam se měla v úmyslu s vozidlem přemístit se nejedná o pokus shora uvedeného trestného činu. S ohledem na existující možnost či nemožnost z „bahnitého terénu“ vyjet na silnici ....., když „kola automobilu se zahrabávala do bahna, takže snaha obžalované s vozidlem vyjet se jí nezdařila“ , bylo vhodné zabývat se také otázkou, o jaký pokus by v daném případě šlo.
Výše uvedené úvahy dostávají reálný podklad za situace, kdy soud prvního stupně si vzhledem k opisování výpovědí a dalších důkazů nevytvořil jasný závěr, na základě kterých důkazů jaké skutečnosti má za prokázané a které skutečnosti má na základě provedeného dokazování za vyvrácené. Důsledný postup podle §2 odst. 6 tr. ř. a jednoznačný popis skutkového děje ve smyslu §2 odst. 5, který absentuje v případě rozhodnutí soudu prvního stupně nutně vedly k rozvláčnému a nesystematickému popisu skutku, který nejenže nevyjadřoval skutkový stav zjištěný bez důvodných pochybností, ale konstruoval skutkový stav, který by neodpovídal právní kvalifikaci jednání obviněné, pokud bylo záměrem soudu uznat obviněnou vinnou touto částí popisného skutku. Vzhledem k uvedeným skutečnostem musel být rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Jak již bylo shora uvedeno, vzhledem k tomu, že soud druhého stupně nedostál své přezkumné povinnosti, muselo být rovněž jeho rozhodnutí zrušeno.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zrušil Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2015, č. j. 11 To 92/2015-192, a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 4. 2. 2015, č. j. 1 T 48/2014-164. Současně podle §285k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení se věc vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. Úkolem okresního soudu je, aby na základě provedeného dokazování (na základě hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.) jasně formulovat skutková zjištění ve vztahu k tomu, co je obviněné kladeno za vinu podaným návrhem na potrestání. Zejména je v tomto směru nezbytné, aby nalézací soud transparentně vyložil, zda způsobem upraveným v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. bylo provedenými důkazy prokázáno, že obviněná po požití alkoholických nápojů a ve stavu, který jí znemožňoval bezpečné ovládání motorového vozidla toto řídila od hotelu Konšel či nikoli. Od tohoto zjištění, které se musí zobrazit již ve výroku nově vydaného rozhodnutí, se budou odvíjet jeho další závěry (závěry právní), které ovlivní výsledné rozhodnutí, neboť odlišný závěr stran trestní odpovědnosti obviněné bude třeba učinit v případě pozitivního závěru stran této části jednání obviněné a v případě, že tato část žalovaného jednání prokázána nebude.
Pokud obviněná v podaném dovolání mj. argumentuje tím, že byla stíhána pouze pro jednání, které spočívalo v řízení motorového vozidla po účelové komunikaci od hotelu Konšel, avšak vzhledem k tomu, že toto jednání se soudům nepodařilo prokázat a „ve stavu důkazní nouze vedeny snahou za každou cenu obžalovanou odsoudit, když už byla jednou postavena před soud, postavily svá rozhodnutí na zjištění, že i kdyby náhodou automobil do travnatého porostu s bahnem nedostala obžalovaná, nemá to na její vinu žádný vliv, protože se tak jako tak chtěla s automobilem z bahna dostat ven a jet s ním na silnici .......“, pak je potřebné uvést následující. Obviněná je přesvědčena, že pro toto jednání (vyznačené kurzívou), nebyla stíhána a ve své podstatě byla odsouzena pro jiný skutek. V souvislosti s otázkou totožnosti skutku je potřebné uvést, že totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku (srov. rozh. č. 1/1996 Sb. rozh. tr.). Z rozhodnutí č. 21/2010 Sb. rozh. tr. dále vyplývá, že totožnost skutku ve smyslu §220 odst. 1 tr. ř. je zachována i v případě odlišného jednání obviněného při alespoň částečně shodném následku, jímž se rozumí konkrétní následek, nikoli určitý typ následku. V neposlední řadě považuje Nejvyšší soud ještě zmínit rozhodnutí č. 19/1994 Sb. rozh. tr., které konstatuje, že „vázanost soudu žalobním návrhem podle §220 odst. 1 tr. ř., pokud jde o vymezení skutku neznamená, že by soud neměl skutek v žalobním návrhu nepřesně popsaný ve výroku rozsudku upřesnit tak, aby vystihoval správně stav věci, samozřejmě za předpokladu, že se tím podstata zažalovaného skutku nezmění“. Z popisu skutku, který je vyjádřen v podaném návrhu na potrestání, je zřejmé, že obsahuje sice popis jednání obviněné, nikoli však v rozsahu, jak činí výrok rozsudku soudu prvního stupně, když objektivně je nutno uvést, že jeho součásti (popisu skutku v návrhu na potrestání) již není doslovné konstatování, že se obviněná „v úmyslu dojet ke své rekreační chalupě (myšleno ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila vlivem návykové látky) , zcela bezpochybně a jistě, z místa nehody následně opakovaně pokoušela vyjet k silnici ......., tak, že ….“ Bude tedy na soudu prvního stupně, aby v případě, že dospěje k závěru o vině obviněné v rozsahu v popisu skutku doslovně nepopsaném v podaném návrhu na potrestání, (který musí odpovídat ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a musí vycházet z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), aby ve smyslu shora uvedených rozhodnutí a ustanovení §220 tr. ř., rozvedl své úvahy k námitce obviněné, že nebyla zachována totožnost skutku.
V souvislosti s trestným činem, pro který je obviněná stíhána je potřebné dále uvést, že trestného činu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou se dopustí ten, kdo „vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku“. Za situace, kdy by byl prokázán úmysl obviněné vyjet s vozidlem zapadlým do bláta a pokračovat v cestě po silnici do místa momentálního bydliště – ke své rekreační chalupě (za předpokladu, že bude soudem vyargumentováno zachování totožnosti skutku – viz shora), pak by takové jednání mohlo být posouzeno jako pokus trestného činu (srov. přiměřeně rozh. č. 25/1988-I, rozh. č. 62/1967-I Sb. rozh. tr.). Obviněná v podaném dovolání rovněž na několika místech zmiňuje pojem silnice III třídy, účelovou komunikaci apod., a ve vztahu k této argumentaci uvádí, že místo odkud se snažila s vozidlem vyjet, nebylo komunikací ve smyslu zákona. K této argumentaci je potřebné uvést, že uvedené pojmy jsou obviněnou vázány na skutkové zjištění, že jí nebylo prokázáno, že by po silnici třetí třídy či účelové komunikaci pod vlivem alkoholu motorové vozidlo řídila. Oba shora uvedené pojmy jsou podřaditelné pod ustanovení §2 zák. č. 13/1997 Sb., zákona o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Shora uvedené ustanovení vymezuje pozemní komunikace a je dělí „Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace“. Za situace „skutkového stavu zjištěného bez důvodných pochybností“, který by spočíval v tom, že obviněná pod vlivem alkoholu, ve stavu vylučujícím způsobilost řídila motorové vozidlo od hotelu Konšel, pak veškeré její námitky jsou ve vztahu k pojmu účelová komunikace či silnice třetí třídy nepřípadné, neboť by bylo zjištěno, že se pohybovala po takovém typu komunikace, který je podřaditelný pod ustanovení §2 zák. č. 13/1997 Sb., resp. ustanovení §5 (silnice), §6 (místní komunikace) a §7 (účelová komunikace) a pohybovala se směrem k silnici ....... V případě prokázání jednání, které by spočívalo v tom, že se obviněná s motorovým vozidlem snažila dostat z „travnatého porostu“ a následně s vozidlem pokračovat ke své rekreační chatě po silnici III. třídy, pak by takové jednání mohlo být posouzeno jako pokus trestného činu, při náležitém odůvodnění zachování totožnosti skutku (viz shora). Tolik považoval Nejvyšší soud za potřebné uvést k námitce obviněné ohledně toho, že jí nebylo prokázáno, že se pohybovala po účelové pozemní komunikaci.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2015
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu