ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.1481.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1481/2015-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. ledna 2016 v Brně dovolání obviněného O. I. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 6 To 52/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 5/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. I. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 28 T 5/2014, uznal obviněného O. I. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočky Ostrava, pobočky pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, IČ: 41197518, P. K. a R. B. na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného R. B. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 6 To 52/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce a obviněného O. I. podaných proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným pokusem zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
1) dne 1. 6. 2013 v přesně nezjištěné době v odpoledních hodinách, nejpozději však do 14:15 hod. v Š. v remízku na okraji pastviny pro koně, která se nachází po levé straně panelové cesty vedoucí po ulici Z. směrem k ulici B., obviněný O. I. a obviněný R. P. společně fyzicky napadli poškozeného J. M., a to tak, že k němu přistoupili, strčili do něj, přičemž poškozený upadl. Obvinění jej kopali do oblasti ramen, kopali ho a bili klackem do temena hlavy a do zad a z jeho přístřešku mu odcizili 4 ks plynových bomb s jednohořákovým a dvouhořákovým vařičem v hodnotě nejméně 1 757 Kč. Obvinění dále odcizili poškozenému R. B., 1 ks plynové bomby s dvouhořákovým vařičem a kufřík se sadou nožů zn. Tuff, v celkové hodnotě 2 626 Kč, odcizené věci odnesli pryč, avšak po chvíli se na místo vrátili, na poškozeného J. M. křičeli, aby jim dal všechny peníze a tašky na odnos věcí, přičemž obviněný R. P. v ruce držel kuchyňský nůž, kterým poškozenému šermoval před obličejem a požadoval po něm vydání peněz. Obvinění následně poškozenému J. M. odcizili finanční hotovost v přesně nezjištěné výši a obviněný R. P. jej nejméně čtyřikrát udeřil násadou vidlí přes stehna, dále mu stáhli z ruky náramkové hodinky, které však po něm hodili zpět a z přístřešku mu odcizili náramkové hodinky švýcarské výroby v hodnotě nejméně 1 000 Kč. Poškozený J. M. v důsledku uvedeného jednání utrpěl zlomeninu zevní stěny a spodiny levé očnice bez výhřezu nitroočnicových struktur a bez známek poškození zraku, tříštivou zlomeninu zevní stěny dutiny horní čelisti vlevo s vpáčením úlomků kosti až o 1 cm a s přítomností krve v dutině horní čelisti, zlomeninu jařmového výběžku horní čelisti a jařmového oblouku vlevo, přičemž zlomeniny obličejových kostí byly léčeny operačně dne 5. 6. 2013, podkožní krevní výron horního a dolního víčka levého oka přesahující i do oblasti kosti lícní vlevo, prokrvácení spojivky oční koule vlevo, otřes mozku, tržnou ránu pod levým uchem délky 1 cm, zhmoždění krku vlevo, zhmoždění hrudníku vlevo, zhmoždění nervové pažní pleteně pravé horní končetiny s poruchou čití čtvrtého a pátého prstu pravé ruky, krevní výron pod pouzdrem sleziny velikosti 2,2 x 1,8 x 0,5 cm a oděrku levého stehna a bérce, přičemž krevní výron pod pouzdrem sleziny (tzv. subkapsulární hematom), jehož případný růst či opakované zevní tupé násilí do oblasti levé části trupu mohlo vést k roztržení pouzdra sleziny se vznikem závažného až život ohrožujícího zranění,
2) dne 9. 6. 2013 v přesně nezjištěné době v Š. na travnatém porostu u ulice Z. směrem na ulici A. přistoupil obviněný O. I. spolu s obviněným R. P. k poškozenému P. K., který se vracel z nákupu a povalili jej na zem. Následně ho bili pěstmi, kopali do hrudi, břicha, ramenou a nohou, odcizili mu tašku s nákupem v hodnotě cca 200 Kč a z kapsy finanční hotovost ve výši 1 700 Kč. Poté upustili od dalšího útoku vůči poškozenému P. K. a z místa činu utekli, protože poškozenému na jeho volání přispěchal na pomoc poškozený J. M.,
3) dne 12. 6. 2013 v době od 16:00 hod. do 16:13 hod. v Š. v remízku na okraji pastviny pro koně, která se nachází po levé straně panelové cesty vedoucí po ulici Z. směrem k ul. B., obvinění O. I. a R. P. maskovaní šátky přes obličej fyzicky napadli poškozeného J. M. tak, že k němu přistoupili zezadu a obviněný R. P. ho udeřil nejméně dvakrát dřevěnou tyčí přes horní část hlavy do vlasové části a do krku, v důsledku čehož poškozený upadl. Obvinění následně poškozeného vyzvali, aby z místa činu odešel, což poškozený učinil a z místa odešel směrem ke konírně P. Obviněný R. P. jej přibližně v polovině cesty dostihl, strhl ho na zem, prohledal a ze zadní kapsy kalhot mu odcizil finanční hotovost ve výši nejméně 220 Kč spolu se slevovou kartou na nákup léků a občanským průkazem, to vše v hodnotě 130 Kč a z náprsní kapsy mu odcizil mobilní telefon zn. Samsung v hodnotě 350 Kč. Poškozený J. M. utrpěl zhmoždění hlavy s bolestivostí v temenní krajině, kožní oděrku na zadní ploše krku přibližně uprostřed probíhající příčně délky 3 cm a kožní oděrku kruhovitého tvaru o průměru 1,5 cm v týlní krajině ve vzdálenosti 3 cm nad výše popsanou příčně probíhající oděrkou krku.
Podle §173 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného O. I. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody, a to Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočky Ostrava, pobočky pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, IČ: 41197518, P. K. a R. B. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného R. B. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Nedomy včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že se odvolací soud nesprávně vypořádal s otázkou zavinění, neboť podle jeho názoru nesprávně dovodil přímý úmysl v jeho jednání a následně je nesprávně právně kvalifikoval. Obviněný poukázal na to, že se soud prvního stupně měl po vynesení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 6 To 97/2014, kterým byl z podnětu odvolání obviněného zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 28 T 5/2014, zaměřit na doplnění dokazování týkající se poranění sleziny poškozeného J. M. namísto jeho zranění v obličeji. Obviněný dále namítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci a nesouhlasí s tím, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty pokusu zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Stejně tak má za to, že výpovědi poškozených J. M. a P. K. jsou nepřesné a nejednotné. Obviněný také namítl porušení procesněprávního pravidla in dubio pro reo.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 6 To 52/2015, a zprostil jej obžaloby pro skutky pod body 2) a 3) rozsudku odvolacího soudu, a aby skutek pod bodem 1) rozsudku kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že právní kvalifikace skutku je správná. Skutková věta obsahuje relevantní skutková zjištění, která se vztahují k subjektivní i objektivní stránce pokusu zločinu. Nelze proto přisvědčit námitce obviněného, pokud jde o způsobení těžké újmy na zdraví. Za právně relevantní nelze považovat ani výtku obviněného, že soud nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo. Jde o námitku, která směřuje proti skutkovému zjištění a hodnocení provedených důkazů, a proto nenaplňuje uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že rozsudek odvolacího soudu, který obviněný napadl dovoláním, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby dovolací soud rozhodl o dovolání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání i pro případ rozhodnutí ve věci jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, že skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v dovolání převážně skutkové námitky. Mezi tyto námitky patří námitka, že se soud prvního stupně měl při doplňování důkazů zaměřit na otázku pohmoždění sleziny poškozeného J. M., nikoliv na jeho poranění v obličejové části. Dále i námitka údajné nejednotnosti a nepřesnosti výpovědí poškozených J. M. a P. K. Obviněný těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že v případě skutků pod body 1) až 3) rozsudku odvolacího soudu nebyla naplněna subjektivní stránka pokusu zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a že jeho jednání pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Podle §15 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn, přičemž srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání pachatele, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku loupeží je takové jednání pachatele, kterým proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, přičemž bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.
Podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Pro trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku jsou charakteristické dva předměty ochrany, osobní svoboda a majetek, jehož se pachatel chce zmocnit. Subjektivní stránka tohoto trestného činu je charakterizována úmyslem pachatele, který se vztahuje jak k násilnému jednání, jímž chce pachatel znemožnit odpor oběti, pro který se jinak nemůže zmocnit věci, tak k tomu, aby se zmocnil cizí věci. K dokonání shora uvedeného trestného činu nastává již užitím násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti někomu v úmyslu zmocnit se cizí věci, aniž by bylo třeba, aby tento úmysl byl uskutečněn (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1555 s.).
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že v případě skutku pod bodem 1) napadeného rozsudku obviněný O. I. spolu s obviněným R. P. dne 1. 6. 2013 fyzicky napadli poškozeného J. M., a to tak, že do něj strčili, v důsledku čehož upadl, kopali jej do oblasti ramen, kopali a bili ho klackem do temena hlavy a do zad. Obvinění ke svému útoku užili také násady vidlí. Poškozenému J. M. a R. B. odcizili majetek v celkové hodnotě nejméně 6 233 Kč. V důsledku napadení oběma obviněnými poškozený utrpěl závažná poranění, konkrétně, zlomeninu zevní stěny a spodiny levé očnice bez výhřezu nitroočnicových struktur a bez známek poškození zraku, tříštivou zlomeninu zevní stěny dutiny horní čelisti vlevo s vpáčením úlomků kosti až o 1 cm a s přítomností krve v dutině horní čelisti, zlomeninu jařmového výběžku horní čelisti a jařmového oblouku vlevo, přičemž zlomeniny obličejových kostí byly léčeny operačně dne 5. 6. 2013, podkožní krevní výron horního a dolního víčka levého oka přesahující i do oblasti kosti lícní vlevo, prokrvácení spojivky oční koule vlevo, otřes mozku, tržnou ránu pod levým uchem délky 1 cm, zhmoždění krku vlevo, zhmoždění hrudníku vlevo, zhmoždění nervové pažní pleteně pravé horní končetiny s poruchou čití čtvrtého a pátého prstu pravé ruky, krevní výron pod pouzdrem sleziny velikosti 2,2 x 1,8 x 0,5 cm a oděrku levého stehna a bérce, přičemž krevní výron pod pouzdrem sleziny (tzv. subkapsulární hematom), jehož případný růst či opakované zevní tupé násilí do oblasti levé části trupu mohlo vést k roztržení pouzdra sleziny se vznikem závažného až život ohrožujícího zranění.
V případě skutku pod bodem 2) rozsudku odvolacího soudu obviněný dne 9. 6. 2013 fyzicky napadl spolu s obviněným R. P. poškozeného P. K. Odcizili mu tašku s nákupem v hodnotě cca 200 Kč a finanční hotovost 1 700 Kč. Obvinění poté z místa činu utekli.
Skutek pod bodem 3) rozsudku odvolacího soudu spáchali obvinění O. I. a R. P. tím, že dne 12. 6. 2013 fyzicky napadli poškozeného J. M., a to tak, že jej udeřili nejméně dvakrát dřevěnou tyčí do horní části hlavy do vlasové části a do krku, přičemž mu odcizili finanční hotovost a jiné movité věci v celkové hodnotě 4 980 Kč. Poškozený utrpěl uvedeným jednáním obviněných zhmoždění hlavy s bolestivostí v temenní krajině, kožní oděrku na zadní ploše krku přibližně uprostřed, probíhající příčně délky 3 cm a kožní oděrku kruhovitého tvaru o průměru 1,5 cm v týlní krajině ve vzdálenosti 3 cm nad výše popsanou příčně probíhající oděrkou krku.
Z takto zjištěných a vymezených skutků je zřejmé, že obviněný O. I. jednáním pod body 1) až 3) rozsudku odvolacího soudu naplnil nejen subjektivní stránku pokusu zločinu loupeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedeného zločinu, neboť se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby proti jinému užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci a způsobit takovým činem těžkou újmu na zdraví, a jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Tento zločin nelze spáchat z nedbalosti.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, jakož i z výpovědi znalce MUDr. Martina Dobiáše, PhD., vyplývá, že poranění v obličejové části poškozeného J. M. vznikla opakovaným zevním tupým mechanickým násilím nejméně střední, místy až velké intenzity. Tržná rána pod levým uchem vznikla mechanickým násilím nejvýše střední intenzity a zejména krevní výron pod pouzdrem sleziny vznikl účinkem tupého zevního mechanického násilí velké intenzity. Při zohlednění způsobu vedených útoků, které byly charakterizovány údery pěstí a kopáním, použitých nástrojů, kterými byly útoky zdůrazněny (klacek a násada od vidlí), míst, kam byly tyto útoky vedeny (hlava a záda), ve spojení s intenzitou, kterou byly tyto útoky vedeny (nejméně střední, místy až velká), je nutno učinit závěr, že mechanismem útoku, který obvinění zvolili při napadení poškozeného J. M., mohlo dojít ke vzniku zranění charakterizovaných jako těžká újma na zdraví. Obviněný O. I. musel být s ohledem na způsob a intenzitu napadení poškozeného J. M. v okamžiku, kdy jej fyzicky napadl, přinejmenším srozuměn s tím, že mu může způsobit těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 tr. zákoníku, jednal tedy ve vztahu k tomuto následku v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
K námitce obviněného týkající se údajného porušení pravidla in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že jde o pravidlo procesní, nikoli hmotněprávní, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného O. I. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odvolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu