ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.280.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 280/2015-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. března 2015 v Brně dovolání obviněného M. J. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 3 To 473/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 60/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. 2 T 60/2014, uznal obviněného M. J. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
v přesně nezjištěné době od 17:00 hod. dne 29. 3. 2013 do 31. 3. 2013 v Č. B., na ul. K., s úmyslem opatřit si neoprávněný majetkový prospěch za použití násilí po vypáčení vstupních a dalších dvou vnitřních dveří v objektu vnikl ve 3. patře do učebny výukových kurzů, ze které odcizil 16 ks notebooků zn. Acer vč. příslušenství v celkové hodnotě 176.000,- Kč a MS Office v celkové hodnotě 224.000,- Kč, 1 ks dataprojektoru zn. Epson MG v hodnotě 9.000 Kč, 1 ks videokamery zn. Sony HDR-CX210/C v hodnotě 6.490,- Kč a 1 ks digitálního fotoaparátu zn. Canon v hodnotě 8.500 Kč. Tímto jednáním způsobil poškozené společnosti Zabloudil, s. r. o., se sídlem Lidická 4, Brno, IČ: 26282798, škodu odcizením uvedených věcí ve výši nejméně 423.990,- Kč a škodu poškozením dveří ve výši nejméně 8.000,- Kč.
Za tyto přečiny a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 12. 2013, č. j. 33 T 182/2013-162, doručeným dne 7. 2. 2014 a další sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 5 T 153/2013-86, ze dne 4. 12. 2013 a další sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 4. 2013, č. j. 51 T 52/2013-40, doručeným dne 15. 7. 2013 a další sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2014, č. j. 1 T 136/2013-91, a to podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku soud zrušil výroky o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 12. 2013, č. j. 33 T 182/2013-162, doručeného dne 7. 2. 2014, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 12. 2013, č. j. 5 T 153/2013-86, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 1. 2014, č. j. 1 T 136/2013-91, jakož i další rozhodnutí na zrušené výroky o trestech obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V platnosti ponechal zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 17. 4. 2013, č. j. 51 T 52/2013-40, doručeného dne 15. 7. 2013. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému M. J. zaplatit poškozené společnosti Zabloudil, s. r. o., IČ: 26282798 se sídlem Lidická 4, Brno, částku 431.990,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 3 To 473/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Frydrycha včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena pouze na jediném nepřímém důkazu, a to na odborném vyjádření policejního orgánu týkajícího se jeho profilu DNA, ačkoliv celkově byly zkoumány a zajištěny celkem tři biologické stopy. Poukázal na to, že ze způsobu spáchání trestné činnosti vyplývá, že skutku se nemohla dopustit pouze jedna osoba, protože on je invalidní a nemohl by takové množství věcí sám odcizit, neboť to není v jeho fyzických schopnostech. Namítl, že pokud proti sobě stojí pouze tvrzení obviněného, že se skutku nedopustil, a výše uvedený výsledek biologické zkoušky týkající se profilu jeho DNA, je na místě takovou důkazní situaci hodnotit v jeho prospěch. Závěrem uvedl, že nebyly opatřeny žádné další důkazy, které by prokazovaly jeho přítomnost na místě činu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 3 To 473/2014, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2014, sp. zn. 2 T 60/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod. Jestliže obviněný zpochybňuje odborné vyjádření k jeho profilu DNA na místě činu, je třeba dodat, že nebylo prokázáno, že by se biologické stopy dostaly na místo krádeže jiným způsobem, než zjistil soud.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. J. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek