ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.510.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 510/2015-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. května 2015 v Brně dovolání obviněných J. D. , a R. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 55 To 43/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 35/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 20. 9. 2013, sp. zn. 32 T 35/2011, uznal spoluobviněné J. D. a R. V. vinnými návodci k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák., který spáchali podle skutkových zjištění soudu tím, že
„v přesně nezjištěné době v první polovině měsíce listopadu 2005 v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění od Servisní pojišťovny, a. s., tím, že jako pojistná událost bude nahlášeno předstírané odcizení vozidla, po vzájemné dohodě společně přemluvili obviněného L. B. pod příslibem finanční odměny k nahlášení odcizení vozidla Škoda Fabia Combi, reg. zn. …, VIN: …, jehož majitelem byl spoluobviněný L. B. a který v souvislosti s koupí tohoto vozidla uzavřel dne 17. 6. 2005 s uvedenou pojišťovnou pojistnou smlouvu č. …, přičemž vozidlo bylo fakticky v držení jiné osoby. Spoluobviněného L. B. dále instruovali, jaké skutečnosti má Policii České republiky uvést. Spoluobvinění J. D. a R. V. následně dne 15. 11. 2005 společně odvezli spoluobviněné L. B. a M. L., kterého rovněž seznámili s tím, že dojde k nahlášení fiktivního odcizení uvedeného vozidla, jiným vozidlem do M. B., P. ulice před restauraci Peklo, kde je oba ponechali a odjeli, načež spoluobviněný L. B. za účasti spoluobviněného M. L. téhož dne kolem 20:00 hod. ohlásil na Policii České republiky v M. B. v souladu s předchozími pokyny spoluobviněných J. D. a R. V. odcizení uvedeného vozidla, přičemž uvedl, že ke krádeži vozidla mělo dojít v době od 19:00 hod. do 20:00 hod. u restaurace Peklo v ulici P. v M. B. Ve skutečnosti však k této krádeži nedošlo, přičemž při oznamování této krádeže na Policii České republiky vystupoval spoluobviněný M. L. jako řidič údajně odcizeného vozidla a policistům potvrdil shora uvedenou smyšlenou verzi odcizení vozidla s vědomím, že je nepravdivá a že dokumentace této krádeže Policií České republiky bude podkladem pro následné uplatnění pojistného plnění za odcizení vozidla u pojistitele. Následně spoluobviněný L. B. dne 18. 11. 2005 telefonicky a poté dne 2. 1. 2006 písemně opět podle pokynů spoluobviněných J. D. a R. V. oznámil fiktivní pojistnou událost pojistiteli vozidla, kterým byla Servisní pojišťovna, a. s., na základě které tato pojišťovna vyplatila ke své škodě pojistné plnění ve výši 250.715,- Kč společnosti GE Money Multiservis, a. s., která spoluobviněnému L. B. na koupi vozidla poskytla úvěr.“
Podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §53 odst. 1, 3 tr. zák. odsoudil obviněného J. D. k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře sedmdesátpěttisíc korun českých. Podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 32 T 75/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. 55 To 615/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §53 odst. 1, 3 tr. zák. odsoudil obviněného R. V. k peněžitému trestu ve výměře padesáttisíc korun českých. Podle §54 odst. 3 tr. zák. mu stanovil pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 55 To 43/2014, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného L. B. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného L. B. odsoudil podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v České Lípě ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 1 T 121/2005, z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 2 T 81/2006, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 5 T 27/2007, a výrok o upuštění od uložení trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 1 T 293/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných J. D. a R. V. podaná proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný J. D. prostřednictvím svého obhájce Ladislava Ejema včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou neúplná, protože soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nehodnotily provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř. Soudům vytkl, že nerespektovaly princip presumpce neviny a z něj plynoucí zásadu „in dubio pro reo“. Dále uvedl, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu neodpovídá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., neboť z něj není zřejmé, jakými úvahami se odvolací soud řídil při hodnocení důkazů. Namítl také, že výpověď obviněného L. B. nelze označit za natolik přesvědčivý důkaz, aby na jeho základě mohl být učiněn závěr o jeho vině. Podle jeho názoru byla soudy obou stupňů nesprávně posouzena změna výpovědi spoluobviněného L. B. v hlavním líčení.
Obviněný J. D. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 55 To 43/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal dovolání také obviněný R. V. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Riedlové opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nerespektoval princip presumpce neviny a z něj vyplývající zásadu „in dubio pro reo“. Soudy obou stupňů podle něj nehodnotily provedené důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Uvedl, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je pro svoji povšechnost zcela nepřezkoumatelné. Provedené důkazy neskýtají závěr o jeho vině, tedy že by svým jednáním naplnil subjektivní i objektivní stránku návodu k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák. Obviněný též namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a právní kvalifikací skutku. Zdůraznil, že od počátku trestního řízení popírá, že by se dopustil jakékoliv trestné činnosti. Namítl, že výpověď obviněného L. B. z přípravného řízení je nepravdivá a nepřesvědčivá. Obviněný proto nesouhlasí se způsobem, jakým soudy obou stupňů hodnotily tuto výpověď. Uvedl, že skutečnost, že obviněný L. B. při hlavním líčení změnil svoji výpověď, jen umocňuje závěr o účelovosti jeho tvrzení.
Obviněný R. V. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 55 To 43/2014, a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 9. 2013, sp. zn. 32 T 35/2011, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. D. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a dovolání obviněného R. V. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolání obviněného J. D.
Dovolání je podle §265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora zmíněnému je třeba uvést, že závěr soudu obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K námitce obviněného J. D., že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání spoluobviněného J. D. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto jej odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněného R. V.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a stojí mimo uplatněný dovolací důvod.
Jak bylo již uvedeno výše, je dovolací soud zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Nejvyšší soud neshledal v trestní věci obviněného R. V. žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Pokud jde o námitku obviněného R. V., že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká stejně jako u obviněného J. D., že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný R. V. právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka návodu k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“)
Podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce).
Podle §250a odst. 1 tr. zák. kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
Podle §250a odst. 3 tr. zák. pachatel bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v §250a odst. 1 tr. zák. nebo §250a odst. 2 tr. zák. na cizím majetku škodu nikoliv malou.
Podle §89 odst. 11 tr. zák. škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,-Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč. Těchto částek se užije obdobně pro určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že spoluobvinění J. D. a R. V. v úmyslu vylákat pojistné plnění od Servisní pojišťovny, a. s., společně přemluvili a instruovali spoluobviněného L. B., aby Policii České republiky nahlásil dne 15. 11. 2005 kolem 20:00 hod. společně se spoluobviněným M. L. fiktivní odcizení vozidla Škoda Fabia Combi, ke kterému mělo dojít v době od 19:00 do 20:00 hod. u restaurace Peklo v ulici P. v M. B. Ve skutečnosti však k této krádeži nedošlo, policejnímu orgánu však nahlásili smyšlenou verzi o odcizení vozidla s vědomím, že je nepravdivá a že dokumentace této krádeže Policií České republiky bude podkladem pro následné uplatnění pojistného plnění za odcizení vozidla u Servisní pojišťovny, a. s. Následně spoluobviněný L. B. opět na základě pokynů spoluobviněných J. D. a R. V. oznámil fiktivní pojistnou událost společnosti Servisní pojišťovna, a. s., přičemž tato pojišťovna poté vyplatila ke své škodě pojistné plnění ve výši 250.715,- Kč společnosti GE Money Multiservis, a. s., která poskytla spoluobviněnému L. B. na koupi vozidla úvěr. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obvinění svým jednáním naplnili nejen subjektivní a objektivní stránku návodu k trestnému činu pojistného podvodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák., ale všechny zákonné znaky tohoto trestného činu, neboť navedli jiného ke spáchání trestného činu spočívajícího v tom, že při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje, a způsobili takovým činem větší škodu.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný R. V. uplatnil ve svém dovolání druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného R. V. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních obou obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek