ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.789.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 789/2015-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. července 2015 v Brně dovolání obviněného A. K. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 4 To 663/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 47/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 3 T 47/2014, uznal obviněného A. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 9. 11. 2013 kolem 22:10 hod. v J. H. na sídlišti V. na chodníku před domem čp. .... v podnapilém stavu po krátké slovní rozepři úmyslně fyzicky napadl poškozeného M. J., nar. ...., takovým způsobem, že jej zboku kopnul do pravého kolena, následkem čehož mu způsobil zranění v podobě ruptury, tedy přetržení zadního rohu vnitřního a zevního menisku a úplnou rupturu předního zkříženého vazu pravého kolenního kloubu s vnitrokloubním krevním výronem, které si vyžádalo chirurgický zákrok při hospitalizaci v Nemocnici v J. H. s léčením, jež nebylo u poškozeného M. J. do současné doby ukončeno.
Podle §146 odst. 3 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky se sídlem Praha 10, Kodaňská 1441/46, IČ: 47114304, na náhradu škody.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 4 To 663/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Kříženeckého včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, neboť v řízení nebyly podle něj provedeny důkazy podle §2 odst. 5 tr. ř. a nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a k porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces. Obviněný vytkl, že orgány činné v trestním řízení nezkoumaly jeho obhajobu a neprovedly žádné důkazy, které by objasnily, zda se skutečně nacházel na místě činu nebo zda byl na jiném místě. Uvedl, že v jeho trestní věci došlo k procesní situaci tzv. opomenutých důkazů, protože navrhl provedení několika konkrétních důkazů – výslech svědkyně M. B., výpis z policejního systému za účelem zjištění data vyhotovení úředního záznamu o podaném vysvětlení a výpis z informačního systému Policie České republiky z důvodu prokázání hodnověrnosti svědkyně S. H., přičemž tyto návrhy byly soudy obou stupňů bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnuty. Dále vytkl, že celé trestní řízení je zatíženo vadou spočívající v rekognici provedené v rozporu s ustanovením §104b tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 4 To 663/2014, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 3 T 47/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Mezi tyto námitky patří argumentace obviněného, že v řízení nebyly provedeny důkazy podle §2 odst. 5 tr. ř. a nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a k porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces. Dále mezi ně patří i námitka, že orgány činné v trestním řízení žádným způsobem nezkoumaly jeho obhajobu a neprovedly žádné důkazy, které by objasnily, zda se skutečně nacházel na místě činu nebo zda byl na jiném místě, jakož i námitka tzv. opomenutých důkazů a námitka nesprávně provedené rekognice ve smyslu §104b tr. ř. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud nezjistil žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného A. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu