Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2015, sp. zn. 7 Tdo 854/2015 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.854.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

zpronevěra

ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.854.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 854/2015-40 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. října 2015 v Brně dovolání obviněného P. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 12 To 4/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2011, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá . Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 42 T 5/2011, uznal obviněného P. H. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod body I. a), b), II. zvlášť závažným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §206 odst. 5 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních společností v trvání pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené společnosti SVAM CS, s. r. o., se sídlem Slavíkova 1571/6, Praha 3, na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou společnost se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal zvlášť závažný zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku tím, že I. od listopadu 2006 do září 2007 v P., za společnost FINCOM UNIVERSAL, a. s., IČ: 60196734 se sídlem Praha 2, Oldřichova 15/254, jako zmocněnec z titulu generální plné moci udělené mu otcem G. H. a matkou I. H. dne 4. 7. 2006, v úmyslu přisvojit si peníze a zboží svěřené mu společností SVAM CS, s. r. o., IČ: 25874845 se sídlem Praha 3, Slavíkova 1571/6, si v rozporu se smlouvami ponechal pro svoji potřebu: a) zálohy – předplatby na nákup motorové nafty a benzínu ve smyslu Kupní smlouvy uzavřené dne 26. 10. 2006 mezi společnostmi FINCOM UNIVERSAL, a. s., jako prodávajícím a SVAM CS, s .r .o., jako kupujícím, zastoupenou jednatelem R. R., poukázané na běžný účet společnosti FINCOM UNIVERSAL, a.s., ....... vedený u Komerční banky a to: 1) dne 2. 11. 2006 částku 2.651.681,97 Kč, 2) dne 1. 11. 2006 částku 1.128.372,48 Kč, 3) dne 5. 12. 2006 částku 625.043,92 Kč, 4) (původně bod 15 obžaloby) dne 13. 7. 2007 částku 14.704.435,68 Kč 5) (původně bod 16 obžaloby) dne 1. 8. 2007 částku 1.619.230,03 Kč 6) (původně bod 17 obžaloby) dne 2. 8. 2007 částku 2.519.230 Kč, 7) (původně bod 18 obžaloby) dne 4. 9. 2007 částku 3.828.825 Kč, 8) (původně bod 19 obžaloby) dne 7. 9. 2007 částku 2.591.820 Kč, 9) (původně bod 20 obžaloby) dne 13. 9. 2007 částku 865.510,80 Kč, 10) (původně bod 21 obžaloby) dne 14. 9. 2007 částku 2.622.760 Kč, 11) (původně bod 22 obžaloby) dne 21. 9. 2007 částku 2.684.640 Kč, tj. celkem 35.841.549,88 Kč , když tuto částku užil jiným způsobem, než ke kterému byla určena a společnosti SVAM CS, s. r. o., způsobil výše uvedenou škodu, b) motorovou naftu a benzín určené k prodeji ve smyslu Kupní smlouvy ze dne 26. 10. 2006 mezi společnostmi FINCOM UNIVERSAL, a. s., jako prodávajícím a SVAM CS, s. r. o., jako kupujícím, zastoupenou jednatelem R. R., dodané FINCOM UNIVERSAL, a to na základě faktur č.
1) .............. s datem dodání zboží 13. 11. 2007 v hodnotě 125.664,51 Kč,
2) .............. s datem dodání zboží 14. 11. 2007 v hodnotě 5.507.671 Kč,
3) .............. s datem dodání zboží 15. 11. 2007 v hodnotě 2.930.147 Kč,
4) .............. s datem dodání zboží 19. 11. 2007 v hodnotě 14.540.061,50 Kč,
5) .............. s datem dodání zboží 20. 11. 2007 v hodnotě 6.058.737,50 Kč,
6) .............. s datem dodání zboží 20. 11. 2007 v hodnotě 1.706.352,50 Kč,
7) .............. s datem dodání zboží 21. 11. 2007 v hodnotě 972.290,50 Kč,
8) .............. s datem dodání zboží 21. 11. 2007 v hodnotě 2.931.359 Kč,
9) .............. s datem dodání zboží 22. 11. 2007 v hodnotě 2.555.718 Kč,
10) .............. s datem dodání zboží 22. 11. 2007 v hodnotě 773.687 Kč,
11) .............. s datem dodání zboží 23. 11. 2007 v hodnotě 8.374.540,50 Kč,
12) .............. s datem dodání zboží 24. 11. 2007 v hodnotě 2.952.215,50 Kč,
13) .............. s datem dodání zboží 26. 11. 2007 v hodnotě 4.788.503,50 Kč,
14) (původně bod 15 obžaloby) ....... s datem dodání zboží 27. 11. 2007 v hodnotě 989.995 Kč, 15) (původně bod 16 obžaloby) ...... s datem dodání zboží 27. 11. 2007 v hodnotě 3.965.330 Kč, 16) (původně bod 17 obžaloby) ........... s datem dodání zboží 28. 11. 2007 v hodnotě 3.384 Kč 17) (původně bod 18 obžaloby) ......... s datem dodání zboží 29. 11. 2007 v hodnotě 3.825.725,50 Kč, 18) (původně bod 19 obžaloby) ...... s datem dodání zboží 30. 11. 2007 v hodnotě 3.781.357 Kč 19) (původně bod 20 obžaloby) ...... s datem dodání zboží 30. 11. 2007 v hodnotě 3.346.915,50 Kč, tj. celkem 70.129.655,01 Kč ke dni 23. 11. 2009, když tuto částku si bezdůvodně a bez svolení majitele ponechal pro svoji potřebu, čímž společnosti SWAM CS, s. r. o., způsobil výše uvedenou škodu. II. v době od 3. 12. 2007 do března 2008 v P., O. a na dalších místech České republiky jako zmocněnec na základě plné moci ze dne 9. 11. 2007 a dne 22. 2. 2008 udělených mu jednatelem společnosti ARLET, spol. s. r. o., IČ: 60113359, se sídlem Vinohradská 1698/194, Praha 3, R. O., ......., v úmyslu přisvojit si jinou majetkovou hodnotu svěřenou mu společností SVAM CS, s. r. o., IČ: 25874845 se sídlem Praha 3, Slavíkova 1571/6, si v rozporu se smlouvami ponechal pro svoji potřebu finanční prostředky zálohy – předplatby určené na nákup motorové nafty a benzínu ve smyslu Kupní smlouvy ze dne 10. 7. 2007 uzavřené mezi společnostmi ARLET, s. r. o., jako prodávajícím a společností SVAM CS, s. r. o., jako kupujícím, kterému byly poukázány na běžný účet společnosti ARLET, s. r. o., ........ CZK vedeného u Komerční banky, a. s., prostřednictvím bankovních převodů v platbách včetně DPH, a to na základě faktur č:
1)........ uhrazena dne 3. 12. 2007 ve výši 929.152 Kč,
2)........ uhrazena dne 3. 12. 2007 ve výši 948.192 Kč,
3)........ uhrazena dne 11. 12. 2007 ve výši 1.344.046 Kč,
4)........ uhrazena dne 11. 12. 2007 ve výši 2.668.396,98 Kč,
tj. celkem 5.889.786,98 Kč, které si bezdůvodně a bez svolení majitele ponechal bez oprávnění pro svoji potřebu ke škodě společnosti SVAM CS, s. r. o., když celkem tak pro svoji potřebu získal peníze a zboží v hodnotě 111.860.991,87 Kč. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 12 To 4/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Emanuela Fuchse včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že odvolací soud ve svém rozhodnutí zcela ignoroval podstatně změněnou důkazní situaci před rozhodnutím soudu prvního stupně a jeho hmotněprávní a procesní námitky proti způsobu, jakým bylo doplněno dokazování v této trestní věci. Obviněný následně v dovolání uplatnil značné množství skutkových a procesních námitek směřujících zejména proti postupu orgánů činných v trestním řízení při pořizování jednotlivých důkazů, dále proti konkrétním provedeným důkazům, proti zamítnutí návrhů na provedení důkazů a proti hodnocení jednotlivých důkazů soudy obou stupňů. Dále poukázal na to, že pokud se nepodařilo dohledat nákladové listy a současně nebylo prokázáno, že by společnosti FINCOM UNIVERSAL, a. s., a ARLETT, spol. s. r. o., mohly jakkoliv skladovat pohonné hmoty, tak není možné prokázat, že byl spáchán skutek pod bodem I. b) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Uvedl, že v průběhu vyšetřování bylo dvakrát porušeno právo na ochranu soukromí a nedotknutelnost obydlí podle článku 12 Listiny základních práv a svobod, a to konkrétně provedením prohlídky jiných prostor společností Mereza, s. r. o., a Finncom, a. s., a domovní prohlídky nemovitosti, v níž se zdržoval v obci J. – O., dne 17. 2. 2010 a následně provedením domovní prohlídky u obviněných M. Z. a J. H.. Dále poukázal na to, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítl, že nesprávným hodnocením důkazů, nesprávným postupem při provádění dokazování a nesprávným zamítnutím jeho důkazních návrhů soudy obou stupňů byl naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž skutek pod bodem I. b) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu není vůbec trestným činem. Poukázal na to, že znalecké posudky provedené v této trestní věci jsou v rozporu s výpověďmi svědků Ing. Z. a R. R.. Namítl, že soudy obou stupňů zcela ignorovaly všechna skutková tvrzení a návrhy důkazů, které těmto soudům postupně předkládal. Uvedl, že v případě skutků pod body I. a), II. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu nebylo prokázáno, že tímto jednáním byly naplněny zákonné znaky zločinu zpronevěry, neboť samo případné nezaplacení faktur ještě nemůže být trestným činem. Závěrem shrnul, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná a neobsahují hodnocení všech provedených důkazů. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 3015, sp. zn. 12 To 4/2015, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 42 T 5/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o tr. ř. odložil vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 42 T 5/2011. Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Pokud jde o splnění obligatorních náležitostí dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., těmto dovolatel prostřednictvím svého obhájce zcela nevyhověl, neboť pokud jde o vymezení dovolacích důvodů doslova uvedl: ,,Obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Emanuela Fuchse uvedl, že dovolání podává z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2015, č. j. 12 To 4/2015-1543, jakož i proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2014, č. j. 42 T 5/2011-1502, s tím, že je přesvědčen, že a) dovolací důvod podle §265, odst. 2, písm. g) tr. ř. se týká nejen rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž rozhodnutí soudů obou stupňů. b) Dovolací důvod podle ustanovení §265b, odst. 2, písm. l) proto, že rozhodnutí o zamítnutí dovolání přesto, že se dovolatel (tehdy v pozici obžalovaného) domáhal nápravy pochybení soudu prvního stupně, naříkané v rámci dovolacího důvodu podle ustanovení 265, odst. 2, písm. g) tr. řádu, a to způsobem porušujícím právo obžalovaného na řádný proces a porušujícím jeho právo na obhajobu. c) S ohledem na podle přesvědčení odvolatele závažná pochybení soudu jak v průběhu dokazování, tak s ohledem na zjevnou předčasnost dovolání současně dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodl tak, že vykonatelnost rozhodnutí MS v Praze 42 T 5/2011-1503 se odkládá do doby rozhodnutí o tomto dovolání s tím, že odvolatel budiž propuštěn z VTOS, když dosavadní průběh trestního řízení, jakož i zjevná spolupráce dovolatele s OČTŘ nenasvědčují naplnění žádného z důvodů, pro které by odvolatel měl býti vzat eventuelně do vazby. Obviněný spojil dovolání s návrhem na zrušení vykonatelnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 4/2015“. Nejvyšší soud k takto vymezeným dovolacím důvodům uvádí, že dovolací důvod podle §265 odst. 2 písm. g) tr. ř. neexistuje, zákon obsahuje pouze ustanovení §265b odst. 2 tr. ř., které se týká podání dovolání v případě uložení trestu odnětí svobody na doživotí a takový trest obviněnému nebyl uložen. U dalšího dovolacího důvodu označeného jako dovolací důvod podle §265b odst. 2 písm. l) dovolatel uvádí nesprávně odst. 2 místo odst. 1 písm. l) a vůbec neuvádí označení příslušného trestního předpisu, kterým je trestní řád. Stejně tak je chybně označen dovolací důvod podle paragrafu podle „ustanovení 265, odst. 2 písm. g) tr. ř.“ , správně má být ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O tom, že se nejedná o písařskou chybu, svědčí opakované uvedení dovolacích důvodů na str. 15 dovolání, kde obviněný prostřednictvím obhájce doslova uvádí: „jakož i v části hodnotící postup soudu při provádění dokazování, resp. zamítnutí důkazních návrhů je naplněn u odvolacího soudu dovolací důvod ve oslu ust. §265b, odst. 2, písm. g) , neboť jde o nesprávné hmotněprávní posouzení skutku pod bodem 1/b, který nemůže býti v uvedené podobě ve vztahu k důkazům trestným činem vůbec, a v části ignorace ostatních odvolacích tvrzení, s nimiž se odvolací soud nevypořádal, ač namítají zásadní vady postupu soudu prvého stupně je pak naplněn dovolací důvod ve oslu ust. §265b, odst. 2, písm. l) tr. řádu. “ Přes tyto vady a formulační pochybení musí dovolací soud posuzovat dovolání jako každé jiné podání podle jeho obsahu (§59 odst. 1 tr. ř.). Podle obsahu proto dovolání obviněného posoudil tak, že se opírá o ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání), je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem a není součástí hmotněprávního posuzování (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu 20/2003 pod č. T 486). Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný ve svém dovolání uplatnil jen námitky skutkové, tj. námitky, kterými zpochybňuje skutkový stav věci, a hodnocení důkazů, přičemž žádná z námitek nesměřuje proti právnímu posouzení skutku. Jak již bylo shora uvedeno, ustanovení §265f tr. ř. upravuje obligatorní obsahové náležitosti dovolání. Význam obsahových náležitostí dovolání spočívá především v tom, že dovoláním dovolatel vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Dovolání obviněného je nepřehledné, s řadou věcných vad a písařských chyb a zčásti se dovolání netýká věci, v níž dovolatel podal dovolání. Skutkové námitky stojí mimo uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud jde o proces dokazování, platí co bylo výše zmíněno, že totiž není součástí hmotněprávního posuzování. Obviněný v dovolání namítá, aniž by uvedl příslušný dovolací důvod, porušení práva na ochranu soukromí a nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Ústavy, dále že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod při provedení domovní prohlídky v obydlí obviněného P. H. a jeho manželky M.. Nejvyšší soud zjistil, že tyto námitky se vztahují k jiné věci, jak ostatně sám obviněný uvádí: „řízení ve věci zahájené orgánem SKPV, ÚOKFK, Expozitura HK (H. K.), které bylo zahájeno dne 10. 10. 2008 pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky, a to na základě trestního oznámení Finančního úřadu Pardubice ze dne 26. 5. 2008 a následně i Celního úřadu v Pardubicích ze dne 25. 7. 2008, přičemž předmětem bylo podezření, že společnost ARLET, s. r. o., se sídlem Pardubice, Dražkovice 132, v likvidaci ke dni 9. 4. 2011 (popř. i jiné společnosti) neodvedla DPH na spotřební daň při obchodech s PHM pocházejícímu ze skladu státních hmotných rezerv v Ch. n. C., v nichž obviněný P. H. byl jednou z osob jednajících za společnost ARLET, s. r. o., na základě plné moci, nikoliv jejím statutárním orgánem. Dne 10. 1. 2010 policejní orgán změnil právní kvalifikaci skutku na zločin zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle ustanovení §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (srov. str. 12 – 15 dovolání). Touto částí dovolání a námitkami v ní uvedenými se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť jde o jinou trestní věc, zřejmě o další trestní stíhání obviněného P. H., které je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 11/2013 pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, jak zmiňuje soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. 42 T 5/2011. Obviněný na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také namítl, že nedošlo k „promítnutí snížené hranice nově zjištěné škody do ekvivalentního snížení výroku o trestu“. Tím namítá bez bližšího odůvodnění nepřiměřenost trestu odnětí svobody. Nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem podle zmíněného důvodu dovolání, ale ani podle důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebo jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že pachateli zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, lze uložit trest odnětí svobody na 5 až 10 let, jestliže způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 milionů Kč. Podle skutkových zjištění soudů obviněný získal celkem pro svoji potřebu peníze a zboží v hodnotě 111.860.991,87 Kč a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, dále mu byl uložen trest zákazu činnosti na 5 let. Podle §206 odst. 5 tr. zákoníku lze uložit pachateli tohoto trestného činu trest odnětí svobody až na 10 let v případě, že trestným činem způsobí škodu dosahující nejméně 5 milionů Kč. Z toho je zřejmé, že i v případě snížení zjištěné škody nelze toto snížení promítat do výroku o trestu a pachateli tohoto zvlášť závažného zločinu soud musí ukládat trest ve výměře od pěti do deseti let. Vzhledem k trestu, který byl obviněnému uložen, se nabízí otázka, jakou škodu velkého rozsahu by musel pachatel tohoto zvlášť závažného zločinu způsobit, aby soudy ve věci činné postupovaly důsledně podle zákonných ustanovení o ukládání trestu a správně posuzovaly škodlivost jednání a uložily takovému pachateli trest na horní hranici trestní sazby. Mělo by to být půl miliardy nebo miliarda? K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný tento dovolací důvod vůbec neodůvodnil, a proto jej Nejvyšší soud nemohl přezkoumávat. Obviněný při podání dovolání učinil návrh na zrušení vykonatelnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2014, č. j. 42 T 5/2011-1502, a dále učinil návrh, aby Nejvyšší soud rozhodl podle §265o tr. ř., že se odkládá vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2014, č. j. 42 T 5/2011-1502, a to do doby rozhodnutí o tomto dovolání. Nejvyšší soud k těmto návrhům především uvádí, že dovolání ze zákona směřuje proti rozhodnutím soudu druhého stupně, a proto se nelze domáhat odkladu výkonu rozhodnutí soudu prvního stupně, který navíc nenabyl právní moci. Nelze ani zrušit vykonatelnost. Vykonatelnost rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je vlastnost rozhodnutí, která znamená, že je třeba splnit obsah rozhodnutí, a pokud se tak nestane dobrovolně, může být splnění rozhodnutí vynuceno vůči tomu, komu rozhodnutí ukládá nějaké povinnosti (zákazy, příkazy, omezení nebo nutnost něco strpět). Vykonatelnost úzce souvisí s právní mocí rozhodnutí a je třeba ji odlišovat od vlastního výkonu rozhodnutí (např. výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody). Rozsudek soudu je zásadně vykonatelný ve stejnou dobu, kdy se stane pravomocným. Přitom právní moc je nezbytným předpokladem vykonatelnosti rozsudku (§139 odst. 1 tr. ř.). Zrušení vykonatelnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2014, č. j. 42 T 5/2011-1502, jehož se obviněný domáhá prostřednictvím svého obhájce, nepřichází vůbec v úvahu. Vykonatelnost rozsudku nelze v žádném případě zrušit, nehledě k tomu, že obviněný se zrušení domáhá vůči nepravomocnému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný se domáhá také podle §265o tr. ř. (správně má být podle §265o odst. 1 tr. ř.) odkladu vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně do doby rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud musí i na tomto místě uvést, že podle §265o odst. 1 tr. ř. platí, že před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Odklad výkonu rozhodnutí přichází v úvahu, jestliže odsouzený ještě nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, případně jiný druh trestu. Jestliže odsouzený již vykonává trest odnětí svobody, může předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodnout jen o přerušení výkonu rozhodnutí. Nejvyšší soud v této trestní věci neshledal podle §265o odst. 1 tr. ř. u pravomocně odsouzeného zločince P. H. žádný důvod pro přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného P. H. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., protože námitky, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stojí mimo tento dovolací důvod a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který má dvě alternativy, vůbec neodůvodnil. Obviněný navíc v dovolání uplatnil námitky, které se týkají jiné trestní věci, v níž je trestně stíhán. Proto dovolání jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., k němuž zákon nevyžaduje souhlas dovolatele ani nejvyššího státního zástupce. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. října 2015 JUDr. Jindřich Urbánek předseda senátu
Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:zpronevěra
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/14/2015
Spisová značka:7 Tdo 854/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.854.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku předpisu č. 40/2009Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20