ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.1074.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 1074/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2015 o dovolání obviněného J. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 6 To 54/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 4 T 88/2011 , takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 4 T 88/2011, uznal obviněného J. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že:
„ 1) dne 25. 11. 2010 v době od 18.00 hodin do 19.00 hodin v Ú. n. L., na konci ulice L., v prostoru určeném k otáčení vozidel, poté, co po ní požadoval, aby mu „vyhonila“ pohlavní úd, proti vůli poškozené V. R., ji držel jednou rukou za obě ruce a druhou rukou ji svlékal, v průběhu svlékání přijal telefonický hovor, s tím, že do telefonu uváděl, že by tak do 10 minut potřeboval zabít blíže nespecifikovanou „V.“, v průběhu hovoru svého počínání zanechal a poškozená se oblékla, po dokončení hovoru obžalovaný opět přistoupil k poškozené, opět ji uchopil stejným způsobem a opět ji svlékal – kalhoty, silonky ke kolenům, načež zavedl prostředník a ukazovák do pochvy poškozené a asi 5 minut jimi do ní v celé délce prstů opakovaně silně bolestivě vnikal, čímž jí způsobil na vnitřní straně pochvy poranění odpovídající poškozenou popisovanému ději, poškozená se bránila slovy, že to bolí, ať aktivity zanechá, na což obžalovaný nedbal, a řekl jí, že se nemá čeho bát, poté po apelu poškozené, že se mohou dohodnout nějak jinak svého počínání zanechal, nechal poškozenou se obléknout a spolu se vydali zpět k restauraci M.,
2) po dokonání předešlého jednáním cestě zpět k restauraci M. obžalovaný poškozené vyhrožoval, že pokud o události cokoliv řekne, doplatí na to ona i lidé okolo poškozené, a že poškozené nechá vypálit byt, což uváděl příkladem své předcházející partnerky, rovněž V., matky dvouleté dcery, která měla „promluvit“ a skončila s otřesem mozku v nemocnici, poté obžalovaný poškozené stejným způsobem telefonicky vyhrožoval ještě dne 25. 11. 2010 ve 23.19 hodin. “.
Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako
1) zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a
2) přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku
a uložil mu podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozenou V. R. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Soud prvního stupně tak reagoval na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 6 To 63/2014, který podle §258 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. původní rozsudek v této věci ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 4 T 88/2011, v celém jeho rozsahu zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil k novému rozhodnutí. Poté – veden pokyny odvolacího soudu – doplnil dokazování a opět rozhodl tak, jak je již výše popsáno.
Proti tomuto , v pořadí druhému, rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 6 To 54/2015, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Veroniky Klimtové proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel ve svém podání argumentoval v podstatě pouze tím, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s jeho zásadní námitkou týkající se záznamů o telekomunikačním provozu. Poté v podrobnostech rozvedl, jakým konkrétním způsobem měly soudy při hodnocení tohoto důkazu pochybit. Stalo se tak například tím, že jej označily jako iniciátora klíčových telefonních hovorů, ačkoliv volajícím měla být ve skutečnosti poškozená, a to nejen před údajným spácháním zločinu znásilnění, ale i po něm. Nevzaly v potaz ani nesrovnalosti ohledně hovoru o „zabití V.“ či počtu telefonních konverzací mezi ním a poškozenou po 23. hodině onoho kritického dne. Dovolatel sice apeloval oba soudy, aby se těmito záznamy zabývaly důkladně, avšak soud nalézací se v tomto ohledu omezil pouze na značně rozporné vysvětlení ve svém rozsudku a soud odvolací neučinil dokonce vůbec nic.
Závěrem dovolatel (již bez bližšího odůvodnění) uvedl, že Krajský soud v Ústí nad Labem zcela nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení §185 odst. 1, 2 a §175 odst. 1 tr. zákoníku, pro což neměl dostatečné skutkové podklady. Toto pak mělo mít vliv na konečné rozhodnutí soudu o jeho vině.
Na základě výše uvedených skutečností dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené unesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §265k tr. ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popř., shledá-li podmínky pro takový postup, ve věci sám rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř.
K podanému dovolání státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení se s obsahem daného podání se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o dovolání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu je zřejmé, že prakticky všechny dovolatelovy námitky směřovaly výlučně proti hodnocení provedených důkazů, resp. pouze jednoho z nich, a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů. Primárně tak napadal správnost učiněných skutkových zjištění a procesního postupu soudů a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť se obviněný omezil pouze na kritiku způsobu hodnocení jednoho důkazu a žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyplývajícími právními závěry obou soudů nenamítl.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolatelem vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových a procesních, nikoli hmotně právních, a že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Jelikož námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Rovněž námitky vad procesních jsou z hlediska daného dovolacího důvodu irelevantní.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu