ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.14.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 14/2015-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2015 o dovolání obviněného K. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 7 To 160/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 102/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 4 T 102/2011, byl obviněný K. P. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil činem popsaným tak, že
v období od 14. 12. 2009 do 4. 8. 2010 v obci B., místní části B., okres F.-M., v objektu rekreační chaty, na odběrném místě elektrické energie, již s úmyslem vylákat odběr elektrické energie, za niž nebude zaplaceno, porušil, případně nechal porušit úřední značky krycího plechu rozvaděče a úřední značky krycího plastového krytu třífázového indukčního přímého jednotarifního elektroměru zn. AEG, umístěného v samostatné místnosti objektu, následně u tohoto elektroměru opakovaně zasáhl či nechal zasáhnout do číselníku v úmyslu snížit naměřenou spotřebu elektrické energie, k čemuž následně skutečně došlo, jak vyplývá z vyúčtování spotřebované energie, přičemž takto v souladu se svým prvotním úmyslem neoprávněně odebral elektrickou energii, a způsobil tak společnosti ČEZ Distribuce, a. s., Děčín, škodu ve výši nejméně 109.912,24 Kč.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Rozhodnuto bylo také o náhradě škody.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 7 To 160/2014, odvolání obviněného a státního zástupce podané v neprospěch obviněného, směřující proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, zamítl podle §256 tr. ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž zásadně namítal, že soudy o jeho vině rozhodly bez dostatečně zjištěných skutkových okolností a že z napadených rozhodnutí neplyne žádná taková argumentace, z níž by bylo patrné, že soudy závěr o jeho vině opřely o konkrétní důkazy, např. jak jej někdo viděl zasahovat do elektroměru, anebo že by byly nalezeny jeho otisky prstů apod. Podle obviněného soudy jeho vinu dovozují jen na základě objektivní odpovědnosti za vzniklý právní stav, což je v trestním právu nepřípustné. Podle obviněného soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost tomu, aby usvědčily a odhalily skutečného pachatele, který nezákonnou manipulaci s elektroměrem provedl. Mohl to být kdokoliv, protože on s rodinou na chatu jezdil jen občas. Obviněný poukázal na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, protože závěr o vině nemá podklad ve skutkovém zjištění založeném na přímém důkazu ani na nepřerušeném řetězci nepřímých důkazů a soudy jeho vinu dovodily jen na základě toho, že je vlastníkem nemovitosti, k níž předmětný elektroměr patří. Jediné, co bylo prokázáno, je skutečnost, že elektroměr byl poškozen, avšak nic nesvědčí pro závěr, že on by se tímto jednáním jakkoli obohatil, ani to, že vznikla škoda. Podle obviněného soudy nesprávně zjistily výši způsobené škody a škoda, kterou určil znalec Ing. Miroslav Baručák, k jehož posudku měl soud přihlédnout, nedosahuje ani výše 4.000,- Kč včetně DPH, což je hluboko pod hranicí trestnosti. Současně soudy pochybily, pokud výslednou škodu neponížily o částku, kterou řádně zaplatil na vystavených fakturách. Soudy při výpočtu škody v rozporu s usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, neprovedly důkaz pravdy zajištěním přehledu spotřeb všech chat, a proto nemůže rozhodnutí o jeho vině být spravedlivé.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 7 To 160/2014, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a poté aby jej podle §265m odst. 1 tr. ř. sám zprostil obžaloby.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání, jež učinil v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. shledal argumenty obviněného učiněné v rozporu se zjištěními učiněnými soudem prvního stupně, která považoval za správná a přesvědčivá. Obviněný svými výhradami toliko vyjádřil nesouhlas se závěrem nalézacího soudu, který v odůvodnění svého rozsudku na jeho stranách 7 a 8 podrobně, pečlivě a logicky vysvětlil, jakým způsobem dospěl k závěru, že pachatelem či iniciátorem zásahu do elektroměru byl právě obviněný, a že se tohoto činu nemohl dopustit nikdo jiný. Zdůraznil i pečlivý přístup soudu prvního stupně, který nejenže řádně odůvodnil výši škody, kterou zjišťoval na podkladě opatřených důkazů způsobem, který nevykazuje žádné nedostatky, ale především vychází z alternativy pro obviněného nejpříznivější. Státní zástupce neshledal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Dovolatel v zásadě opakoval námitky již dříve uplatněné v odvolání, jimž se odvolací soud věnoval a jeho připomínky logicky a přesvědčivě vyhodnotil, a to především na straně 4 usnesení, kde mimo jiné zdůraznil, že škoda je stanovena podle neoprávněně odčerpané energie, tedy výší, která uhrazena nebyla, a proto ji nelze ponižovat o částky, které za elektřinu uhrazeny byly. Protože argumenty uvedené dovolatelem zjevně neodpovídají důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále proto zkoumal, zda bylo uplatněno v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející lze podrobit věcnému přezkoumání jen na podkladě dovolání, které je relevantně opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Toto vymezení svědčí o tom, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které se týkají právního posouzení skutku, a též zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Takto vymezený rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu neplatí za všech okolností a může být prolomen jen výjimečně v případě zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05, ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve sv. 34, roč. 2004, pod č. 114, ve sv. 42, roč. 2006, pod č. 156, ve sv. 31, ročník 2003, pod č. 113, dále rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005), což je v případě kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech a v případě opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Obviněný v dovolání brojil proti tomu, že by se činu kladeného mu za vinu vůbec dopustil, protože jej spáchala jiná osoba a orgány činné v trestním řízení neprovedly řádné objasnění věci a bez dostatečných důkazů za pachatele určily obviněného, aniž by byl takový závěr prokázán výsledky provedeného dokazování. K výši zjištěné škody rovněž vznesl výhrady, které soustředil proti tomu, že soudy došly k nesprávné výši škody, neboť podle obviněného měly vzít za základ svého rozhodnutí alternativu znalce stanovenou na částku nedosahující částky 4.000,- Kč, což by znamenalo jeho beztrestnost, protože by nebyly naplněny znaky potřebné výše způsobené škody. Z uvedené argumentace je zřejmé, že obviněný, který svou vinu popírá, primárně usiluje o změnu skutkových zjištění ve svůj prospěch, a to především tvrzením, že on není osobou, která měla předmětný skutek spáchat, když k elektroměru v podstatě měl přístup kdokoli. Těmito výhradami obviněný v dovolání nevytýkal vadu v hmotně právním posouzení trestného činu, jímž byl uznán vinným, ale jeho námitky směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním, jež soudy na podkladě provedeného dokazování učinily.
Přestože takto namítané nedostatky stojí mimo označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud považuje za vhodné nad rámec uvedeného důvodu dovolání, který obviněný nenaplnil, jen s ohledem na jeho odkaz na existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věcí zmínit, že soudy svá rozhodnutí založily především na četných svědeckých výpovědích, zejména z řad vlastníků nemovitostí sousedících s odběrným místem dotčeným posuzovaným trestným činem a pracovníků (techniků) společnosti ČEZ, dále listinnými důkazy, především sděleními společnosti ČEZ, fakturami za odebranou elektřinu, rozpisy vyúčtování k jednotlivým fakturám, přehledem spotřeby elektrické energie, atd. Je zřejmé, že rozsah provedeného dokazování je plně dostačujícím a v zásadě i vyčerpávajícím podkladem pro možnost učinit závěr o vině obviněného. Rovněž je třeba zmínit, že soudy posuzovaly a hodnotily všechny zajištěné důkazy jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech. Na základě těchto důkazů dospěly k závěru, že to byl právě obviněný, kdo provedl či od jiné, neztotožněné osoby nechal provést neoprávněný zásah do elektroměru v úmyslu uměle snížit spotřebu elektrické energie a obohatit se tak na úkor poškozeného (viz strany 3 až 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Je tak zřejmé, že především soud prvního stupně předestřel detailní popis a interpretaci jednání obviněného, již založil na dostatečně důkladném dokazování, jakož i adekvátním hodnocení provedených důkazů. Přijaté skutkové závěry v nich mají věcné i logické zakotvení a k závěru, že skutková zjištění jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, dospět nelze. Výhrady stěžovatele k posouzení průběhu kritického skutku (resp. jeho pachatelství) nejsou ničím jiným než pokračující polemikou s obecnými soudy, které se s uplatněnými námitkami již adekvátně vypořádaly; jestliže učiněné skutkové závěry jsou ve svém celku dostatečně důkazně podložené, pak není místo ani pro námitku, že soudy nepřihlížely k zásadě in dubio pro reo. Ke zjištěním, odvíjejícím se z důkazů nepřímých, lze jen připomenout, že odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav založený na řetězci navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o nepřímé důkazy další; i určitý počet sice nepřímých, leč závažných a navzájem provázaných důkazů, je v daném skutkovém stavu v mezích §2 odst. 5 tr. řádu postačující. Je možné proto uzavřít, že soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně vyhodnotily a přesvědčivě vyložily, o které důkazy, tvořící ucelený logický řetězec, opřely svá rozhodnutí, jakož i to, proč nevyhověly některým návrhům na doplnění dokazování předkládaným obhajobou (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. I. ÚS 1207/07).
Pochybení zakládající extrémní nesoulad Nejvyšší soud neshledal ani ve vztahu k obviněným zpochybňovanému výpočtu způsobené škody. V této souvislosti Nejvyšší soud jen pro úplnost připomíná, že obviněný nebrojil proti výši škody z hledisek vymezených v §137 tr. zákoníku určujících podmínky pro stanovení výše škody s ohledem na cenu věci, protože o ceně elektrické energie v projednávaném případě žádné pochybnosti nevznikaly, neboť ta je určena na základě daných sazebníků částkou 6,24324 Kč/kWh. Od této výše ceny se určuje výše škody podle zjištěného množství neoprávněně odebrané elektrické energie.
Podle obviněným podaných námitek proti výši škody obviněný nedovozoval v ní shledávanou vadu z hmotněprávního vymezení uvedeného pojmu určujícího znaky škody, ale vytýkal způsob, jakým soudy stanovily na základě výsledku provedeného dokazování množství elektrického proudu, které v průběhu sledovaného období neoprávněně odčerpal. Tato formulovaná námitka však stojí mimo obviněným označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k níž však Nejvyšší soud považuje nad rámec uplatněného dovolacího důvodu zdůraznit, že soudy se ani z tohoto hlediska nezpronevěřily svým povinnostem plynoucím z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a velice pečlivě a důsledně se věnovaly objasnění toho, jaké množství elektrického proudu obviněný neoprávněně odčerpal. Předně je potřeba poukázat na skutečnosti vyplývající ze spisu a odůvodnění napadených rozhodnutí, z nichž je patrné, že v průběhu trestního řízení se množství odčerpané energie a na základě tohoto množství stanovené výše škody promítalo v různých hodnotách. V zásadě lze shrnout, že jiná částka byla určena poškozenou (408.591,- Kč), jiná v obžalobě (250.924,- Kč), a podle znalce z oboru energetiky Ing. Miroslava Baručáka se mohlo jednat podle podmínek stanovených podle §14 vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 51 /2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších předpisů (dále „vyhláška č. 51/2006 Sb.“), o částku 238.318,- Kč. Vyhověl-li tento znalec zadání otázky pro zpracování znaleckého posudku, která nekorespondovala se zjištěným skutkovým stavem, ale vycházela z neobjektivního hypotetického názoru, určil pro takový případ částku 3.337,50 Kč. Z předestřeného je zřejmé, že jde o diametrálně se lišící hodnoty, a proto soud prvního stupně, aby vyloučil chybný a nepřesný výpočet, postupoval zcela pragmaticky tak, že spočetl faktickou hodnotu odčerpaného množství s ohledem na skutečně dodané množství elektrického proudu slovenským dodavatelem do této oblasti, který byl jednoznačně z listinných dokumentů zjistitelný, jakož i množství, které v daném období oprávněně odčerpali všichni odběratelé (11 sousedních majitelů chatek). Takto stanovený rozdíl (zbylé množství) považoval za to, které nebylo řádně uhrazeno obviněným, a to vzal za podklad svého závěru o skutečném množství neoprávněného odběru, který připadl na obviněného. Tato hodnota tak představovala to množství, jež obviněný s ohledem na zásah do svých elektroměřičů nezaplatil.
Nejvyšší soud se s tímto pragmatickým a zcela logickým způsobem výpočtu provedeným soudem prvního stupně ztotožnil ve shodě s tím, jak to učinil i odvolací soud (srov. č. l. 219 a 220 spisu). Současně odvolací soud zdůraznil, že nalézací soud při svém výpočtu postupoval nikoli v rozporu, jak obviněný namítal, ale naopak v souladu s usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, a to zejména s jeho body 49. a 50., ve snaze o maximální možnou objektivizaci tohoto zjištění (strany 3 a 4 usnesení odvolacího soudu) Nejvyšší soud jen pro úplnost k tomuto závěru odvolacího soudu připomíná, že Ústavní soud v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, ke stanovení limitů a zásad pro určení náhrady škody při aplikaci ustanovení §14 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, uvedl, že „soudy v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky o způsobu stanovení náhrady škody. Pokud totiž soud dospěje k závěru, že v daném případě by byl takový postup v rozporu se zákonem, a to například z důvodu, že by takový výpočet náhrady škody nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, nýbrž by jím mělo dojít, v rozporu se zákonným zmocněním, k jakési nad-kompenzaci poškozeného, či k určité formě sankce neoprávněného odběratele, je obecný soud povinen v daném případě prováděcí právní předpis neaplikovat nebo jej aplikovat jen z části a ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy, případně obsah prováděcího právního předpisu, za účelem určení skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, podle kritérií obecné občanskoprávní úpravy, náležitě modifikovat. Pokud tedy obecný soud dospěje na základě uvedených okolností k závěru, že za účelem zjištění skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny aplikuje vyhlášku o způsobu stanovení náhrady škody, resp. v ní obsažený způsob výpočtu výše škody jen z části nebo dokonce vůbec, může pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, pokud je tato k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků a provést výpočet pro spotřebitele spravedlivým způsobem, případně opatřit a provést takové důkazní prostředky, jimiž lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit.“
. Tímto postupem soudů, který je v souladu s uvedeným rozhodnutím Ústavního soudu byl překonán názor vyslovený v rozhodnutí č. 15/1962 Sb. rozh. tr., podle něhož náhradu za neoprávněný odběr elektřiny nelze stanovit podle volného uvážení, protože výše nároku je určena speciálním právním předpisem, tj. vyhláškou ministerstva, a jenž stanovil, že když nějaký právní předpis nařizuje, jak stanovit výši náhrady způsobené škody, nelze v rozporu s tím stanovit náhradu podle volné úvahy soudu.
Jak v projednávané věci soudy vyložily, nerespektovaly zcela tento způsob výpočtu, přičemž současně vysvětlily, z jakých důvodů tak učinily. Nejvyšší soud s ohledem na všechny zjištěné okolnosti však připustil, a to zejména s ohledem na to, že šlo o rozhodnutí ve prospěch obviněného, že nebyl plně respektován postup podle citované vyhlášky č. 51/2006 Sb. (účinné v době spáchání činu, neboť k jejímu zrušení vyhláškou č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody, došlo až s účinností od 1. 1. 2014), neboť soudy opírající se o teze rozvedené ve výše uvedeném usnesení pléna Ústavního soudu vyložily své závěry o výši škody. Přitom vzaly v úvahu předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, reagovaly i na výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků a v zásadě provedly výpočet objektivní a spravedlivým způsobem. Přičemž si opatřily a provedly důkazy, jimiž bylo možné v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat event. se jí v maximální míře přiblížit.
Způsob provedeného dokazování korespondoval s obecnými principy vymezenými v §2 odst. 5 tr. ř., podle něhož musejí soudy vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/2012). Je třeba též zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.). Jestliže soudy v posuzované věci všem těmto zásadám dostály, nezpronevěřily se principům spravedlivého procesu a svá rozhodnutí nezatížily vadou, jež by mohla mít za následek extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, případně též mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 351/04, ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08, či ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 2453/11).
Shodně již i s dříve vyjádřenými názory Nejvyšší soud i v tomto dovolacím řízení opakuje, že takto formulované výhrady nemají právní povahu, nekorespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tudíž Nejvyšší soud nebyl povinen z jejich podnětu napadená rozhodnutí věcně přezkoumávat. Se zřetelem na obviněným zmiňovaný extrémní nesoulad Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal vady, které by pro něj svědčily.
Ze všech těchto důvodů, zejména proto, že obviněný dovolání opřel výlučně o námitky směřující proti provedenému dokazování, s nímž se neztotožnil, a zajištěné a provedené důkazy považoval za nedostačující pro závěr o své vině, nedostál požadavkům zákonem i judikaturou Ústavního soudu kladeným na naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž svůj mimořádný opravný prostředek opřel. Jelikož se zřetelem na tyto skutečnosti obviněný své dovolání opřel o jiný než zákonem vymezený důvod dovolání, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová