Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.02.2015, sp. zn. 8 Tdo 46/2015 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.46.2015.1

sp. zn. 8 Tdo 46/2015-64 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2015 o dovolání obviněného Ing. M. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 To 80/2014, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 9/2013, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 30 T 9/2013, byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §206 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu osmi let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Sportovní areály Studénka s.r.o. „v likvidaci“, se sídlem Studénka, Budovatelská 770, škodu ve výši 2.878.361 Kč a poškozené společnosti SAK Studénka, příspěvková organizace, se sídlem Studénka, Butovice, Budovatelská 770, škodu ve výši 2.686.354 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost SAK Studénka, příspěvková organizace, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedeného zvlášť závažného zločinu dopustil tím, že: 1) ve S. a v O., v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, jako ř. S. S., příspěvková organizace, prováděl opakovaně v době od 31. 8. 2012 do 5. 2. 2013 výběry z bankovního účtu této příspěvkové organizace vedeného u GE Money Bank, a. s., prostřednictvím platební karty, která mu byla jako řediteli příspěvkové organizace svěřena a určena pro výběry spojené s činností této příspěvkové organizace, a dále prostřednictvím operací na přepážce peněžního ústavu, kdy zneužil svého neomezeného dispozičního práva k předmětnému účtu, provedl výběry platební kartou, a to: - dne 23. 09. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 24. 09. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 25. 09. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 06. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 07. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 08. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 09. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 10. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 20. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 21. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 22. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 24. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 26. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 27. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 28. 10. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 01. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 03. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 05. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 07. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 11. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 13. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 14. 11. 2012 vybral částku 8.000 Kč, - dne 18. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 22. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 23. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 24. 11. 2012 vybral částku 14.000 Kč, - dne 30. 11. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 01. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 02. 12. 2012 vybral částku 12.000 Kč, - dne 06. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 08. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 09. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 10. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 20. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 21. 12. 2012 vybral částku 18.000 Kč, - dne 29. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 30. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 31. 12. 2012 vybral částku 20.000 Kč, - dne 03. 01. 2013 vybral částku 4.000 Kč, - dne 03. 01. 2013 vybral částku 16.000 Kč, - dne 06. 01. 2013 vybral částku 10.000 Kč, - dne 12. 01. 2013 vybral částku 20.000 Kč, - dne 13. 01. 2013 vybral částku 20.000 Kč, - dne 19. 01. 2013 vybral částku 20.000 Kč, - dne 20. 01. 2013 vybral částku 20.000 Kč, - dne 21. 01. 2013 vybral částku 20.000 Kč, - dne 25. 01. 2013 vybral částku 20.000 Kč, - dne 26. 01. 2013 vybral částku 10.000 Kč, - dne 29. 01. 2013 vybral částku 20.000 Kč, - dne 30. 01. 2013 vybral částku 20.000 Kč, - dne 31. 01. 2013 vybral částku 9.000 Kč, - dne 05. 02. 2013 vybral částku 20.000 Kč, a hotovostní výběry na přepážce peněžního ústavu GE Money Bank, a. s., a to - dne 31. 08. 2012 klientský výběr částky 40.000 Kč, - dne 07. 12. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 04. 01. 2013 klientský výběr částky 70.000 Kč, - dne 11. 01. 2013 klientský výběr částky 80.000 Kč, - dne 14. 01. 2013 klientský výběr částky 80.000 Kč, - dne 18. 01. 2013 klientský výběr částky 250.000 Kč, - dne 22. 01. 2013 klientský výběr částky 50.000 Kč, - dne 23. 01. 2013 klientský výběr částky 50.000 Kč, - dne 24. 01. 2013 klientský výběr částky 200.000 Kč, a ačkoliv si byl vědom toho, že svěřené finanční prostředky jinak než pro účely příspěvkové organizace použít nemůže, přesto tyto použil pro svoji osobní potřebu, a to k sázkám u společnosti Tipsport, a. s., peníze spotřeboval a zbavil se tak možnosti tyto vrátit a svým jednáním způsobil SAK Studénka, příspěvková organizace, Budovatelská 770, Butovice, Studénka, IČ: 66183561 škodu ve výši 1.881.000 Kč, a další škodu na bankovních poplatcích souvisejících s těmito výběry peněz ve výši 2.605 Kč, 2) v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, jako ř. S. S., příspěvková organizace, provedl dne 19. 12. 2012 na pobočce Komerční banky, a. s., na n. R. ve S. hotovostní výběr částky 22.000 Kč z bankovního účtu této příspěvkové organizace vedeného u Komerční banky, a. s., přičemž zneužil svého neomezeného dispozičního práva k předmětnému účtu, které mu bylo jako řediteli příspěvkové organizace zřízeno pro výběry spojené s činností této příspěvkové organizace a vedením fondu kulturních a sociálních potřeb, ačkoliv si byl vědom toho, že svěřené finanční prostředky jinak než pro účely fondu kulturních a sociálních potřeb příspěvkové organizace použít nemůže, přesto tyto použil pro svoji osobní potřebu, resp. k sázkám u společnosti Tipsport, a. s., peníze spotřeboval a zbavil se tak možnosti tyto vrátit a svým jednáním způsobil SAK Studénka, příspěvková organizace, Budovatelská 770, Butovice, Studénka, IČ: 66183561, škodu ve výši 22.000 Kč a další škodu na bankovním poplatku souvisejícím s tímto výběrem peněz ve výši 60 Kč, 3) ve S. v době od 1. 7. 2012 do 6. 2. 2013, jako ř. S. S., příspěvková organizace, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, prováděl výběry z pokladny S. S., příspěvková organizace, kdy na jeho příkaz nebyly odpovědnými zaměstnanci vystavovány k těmto výběrům výdajové pokladní doklady a takto odčerpané prostředky v celkové výši 544.325 Kč do pokladny nevrátil a řádně nevyúčtoval a ačkoliv si byl vědom toho, že svěřené finanční prostředky jinak než pro účely příspěvkové organizace použít nemůže, přesto tyto použil pro svoji osobní potřebu, resp. k sázkám u společnosti Tipsport, a. s., peníze spotřeboval a zbavil se tak možnosti tyto vrátit a svým jednáním způsobil SAK Studénka, příspěvková organizace, Budovatelská 770, Butovice, Studénka, IČ: 66183561, škodu ve výši 544.325 Kč, 4) v době od 31. 8. 2012 do 31. 12. 2012 ve S., jako ř. S. S., příspěvková organizace, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, na základě vystavených faktur za provedené služby přijal jménem dodavatele S. S., příspěvková organizace od odběratelů poskytnutých služeb hotově finanční prostředky s tím, že tyto předá následně k zúčtování do pokladny jako úhrady služeb, tyto prostředky následně do pokladny nepředal a administrativní pracovnici S. V. nebo účetní J. B. přikázal z pozice své funkce vystavit příjmový pokladní doklad s příslibem, že finanční prostředky později do pokladny v hotovosti vloží, a takto převzal prostředky na základě níže uvedených dokladů: - faktury na částku 1.560 € (to je 38.064 Kč) ze dne 31. 8. 2012 a na částku 500 € (to je 12.200 Kč) ze dne 31. 8. 2012, příjmového pokladního dokladu číslo 1 - valutová pokladna ze dne 31. 8. 2012 na částku 2.060 € (to je 50.264 Kč) za poskytnuté služby, převzal od odběratele INTERGRACYJNY KLUB SPORTOWY "ATAK, ul. Robotnicza 68, 82 300 Elbląg, Polsko, - faktury ze dne 16. 9. 2012 na částku 32.200 Kč, ze dne 16. 9. 2012 na částku 30.000 Kč, ze dne 16. 9. 2012 na částku 37.800 Kč a výdajového pokladního dokladu ze dne 6. 11. 2012 jako zálohu na později provedené úhrady faktur v hotovosti, převzal od odběratele HC KES Studénka o. s., Mírová 616, Studénka, částku ve výši 100.000 Kč, - faktury ze dne 11. 11. 2012 na částku 72.000 Kč převzal od odběratele INTERGRACYJNY KLUB SPORTOWY "ATAK", ul Robotnicza 68, 82 300 Elbląg, Polsko, částku ve výši 72.000 Kč, - faktury ze dne 31. 12. 2012 na částku 14.100 Kč, příjmového pokladního dokladu bez čísla série ze dne 31. 12. 2012 na částku 14.100 Kč převzal od odběratele TJ MSV Studénka o. s., Sjednocení 835, Studénka, částku ve výši 14.100 Kč, a takto přijaté peníze v hotovosti od odběratelů do pokladny nevložil, a ačkoliv si byl vědom toho, že svěřené finanční prostředky jinak než pro účely a činnost SAK Studénka, příspěvková organizace použít nemůže, přesto tyto použil pro svoji osobní potřebu, resp. k sázkám u společnosti Tipsport, a. s., peníze spotřeboval a zbavil se tak možnosti tyto vrátit a svým jednáním způsobil SAK Studénka, příspěvková organizace, se sídlem Budovatelská 770, Butovice, Studénka, IČ: 66183561, škodu ve výši 236.364 Kč, 5) ve S. jako jednatel společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o., se sídlem Budovatelská 770, Studénka, IČ: 26784831, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, prováděl opakovaně v době od 23. 5. 2012 do 12. 12. 2012 výběry z bankovního účtu této společnosti vedeného u Komerční banky, a. s., prostřednictvím operací na přepážce peněžního ústavu, kdy zneužil svého dispozičního práva k předmětnému účtu a provedl tyto hotovostní výběry: - dne 23. 05. 2012 klientský výběr částky 50.000 Kč, - dne 30. 05. 2012 klientský výběr částky 50.000 Kč, - dne 01. 06. 2012 klientský výběr částky 50.000 Kč, - dne 21. 06. 2012 klientský výběr částky 60.000 Kč, - dne 25. 06. 2012 klientský výběr částky 70.000 Kč, - dne 27. 06. 2012 klientský výběr částky 90.000 Kč, - dne 04. 07. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 17. 07. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 30. 07. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 01. 08. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 03. 08. 2012 klientský výběr částky 90.000 Kč, - dne 06. 08. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 07. 08. 2012 klientský výběr částky 70.000 Kč, - dne 09. 08. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 10. 08. 2012 klientský výběr částky 50.000 Kč, - dne 17. 08. 2012 klientský výběr částky 50.000 Kč, - dne 27. 08. 2012 klientský výběr částky 60.000 Kč, - dne 02. 10. 2012 klientský výběr částky 70.000 Kč, - dne 25. 10. 2012 klientský výběr částky 13.000 Kč, - dne 16. 11. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 19. 11. 2012 klientský výběr částky 40.000 Kč, - dne 10. 12. 2012 klientský výběr částky 100.000 Kč, - dne 12. 12. 2012 klientský výběr částky 35.000 Kč, a ačkoliv si byl vědom toho, že svěřené finanční prostředky jinak než pro účely a činnost společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o. použít nemůže, přesto tyto použil pro svoji osobní potřebu, resp. k sázkám u společnosti Tipsport, a. s., peníze spotřeboval a zbavil se tak možnosti tyto vrátit a svým jednáním způsobil společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o., Budovatelská 770, Studénka, IČ: 26784831, škodu ve výši 1.648.000 Kč, a další škodu na bankovních poplatcích souvisejících s těmito výběry peněz ve výši 1.380 Kč, 6) dne 13. 4. 2012 ve S., jako jednatel společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o., se sídlem Budovatelská 770, Studénka, IČ: 26784831, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, přijal jménem dodavatele Sportovní areály Studénka s. r. o., od odběratele Moravia Wings s. r. o., se sídlem B. Martinů 1885/2, Nový Jičín, zastoupeného jednatelem V. K., hotově finanční prostředky ve výši 29.839 Kč s tím, že tyto předá následně k zúčtování do pokladny jako úhrady služeb, tyto prostředky následně do pokladny nepředal a administrativní pracovnici S. V. přikázal z pozice své funkce vystavit příjmový pokladní doklad s příslibem, že finanční prostředky později do pokladny v hotovosti vloží, a takto převzaté prostředky na základě faktury ze dne 31. 12. 2011 a příjmového pokladního dokladu ze dne 13. 4. 2012 na částku 29.839 Kč převzal od odběratele Moravia Wings s. r. o., tyto do pokladny nevložil a ačkoliv si byl vědom toho, že svěřené finanční prostředky jinak než pro účely a činnost společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o. použít nemůže, přesto tyto použil pro svoji osobní potřebu, resp. k sázkám u společnosti Tipsport, a. s., peníze spotřeboval a zbavil se tak možnosti tyto vrátit a svým jednáním způsobil společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o., se sídlem Budovatelská 770, Studénka, IČ: 26784831, škodu ve výši 29.839 Kč, 7) v době od počátku roku 2011 do 6. 2. 2013 ve S., nejprve jako ř. a následně jako jednatel společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o., se sídlem Budovatelská 770, Studénka, IČ: 26784831, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit, prováděl výběry z pokladny společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o. v celkové výši 1.945.142 Kč, kdy na základě jeho příkazu nebyly odpovědnými zaměstnanci společnosti vystavovány výdajové pokladní doklady na jednotlivé výběry peněz z pokladny, peníze do pokladny nevracel a ačkoliv si byl vědom toho, že svěřené finanční prostředky jinak než pro účely a činnost společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o. použít nemůže, přesto tyto použil pro svoji osobní potřebu, resp. k sázkám u společnosti Tipsport, a. s., peníze spotřeboval a zbavil se tak možnosti tyto vrátit a svým jednáním způsobil společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o., Budovatelská 770, Studénka, IČ: 26784831, škodu ve výši 1.945.142 Kč, a takto jednáním popsanými v bodech 1) až 4) způsobil SAK Studénka, příspěvková organizace, škodu v souhrnné výši 2.686.354 Kč, a jednáním popsanými v bodech 5) až 7) způsobil společnosti Sportovní areály Studénka s. r. o., škodu v souhrnné výši 3.624.361 Kč, tedy způsobil jednáním popsanými v bodech 1) až 7) celkovou škodu ve výši 6.310.715 Kč. Rozsudek nalézacího soudu napadl obviněný odvoláním směřujícím proti všem jeho výrokům. Odvolání bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 To 80/2014, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ač byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř., tedy v jeho případě druhá varianta dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Obviněný uvedl, že vznáší námitky proti závěru, že jeho jednání vykazuje znaky zvlášť závažného zločinu, jímž byl uznán vinným, a namítá existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Setrvává na své argumentaci obsažené v řádném opravném prostředku a je přesvědčen, že soudy neakceptovaly jeho obhajobu. Tvrdí, že rozhodnutí soudů jsou založena v podstatě na tvrzení svědkyně S. V., přičemž to, co vypověděl např. svědek R. P. nebo svědkyně B. nebo co nevyloučila svědkyně L. N., případně to, co vyplynulo z jiných důkazů, bylo vyhodnoceno v jeho neprospěch, a to právě s odvoláním na výpověď S. V., svědkyně značně nevěrohodné (viz změna její výpovědi stran podpisu čestných prohlášení či trestní řízení, jež proti ní bylo vedeno). Obviněný poznamenal, že uznává odpovědnost za částku 4,2 milionů korun, nikoli však odpovědnost za částku uvedenou ve výroku rozsudku. Podotkl, že nesouhlasí s tím, že rozdíly mezi vyčíslením schodků na finančních prostředcích v pokladnách společnosti podle veřejnoprávní kontroly a vyčíslením podle údajů svědkyně S. V. jsou minimální. Je toho mínění, že sešit uvedené svědkyně a výsledky kontrol nedávají tentýž výsledek. Soudy se však zmíněnými „minimálními rozdíly“ nezabývaly. Jedině on ví, že po vrácení peněz do trezoru bez vědomí svědkyně S. V. vyznačení této skutečnosti v její evidenci nikdy nekontroloval. Nechápe, jak by mohl zmiňovat spoluodpovědnost dalších osob, když mu nebyla známa a když si byl vědom pouze toho, že sám použil částku 4,2 milionů korun. Pokud jde o částky, jež vložil na účet společnosti (celkově 743.000 Kč), nejednalo se o tzv. vratky po dokonání činu. Byly to peníze společnosti, které měl obviněný uschovány v kanceláři a které prostory společnosti neopustily. Nikdy je nepoužil k sázení, na účet společnosti je vložil v okamžiku, kdy byla situace neúnosná a bylo nutno uhradit závazek společnosti. Existenci velkého obnosu peněz v kanceláři obviněného ostatně potvrdila i svědkyně S. V. Dovolatel uzavřel, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, když nerealizovaly jeho návrhy na doplnění dokazování o vyžádání zprávy od společnosti Tipsport, a. s., působící na Slovensku, a navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 To 80/2014, zrušil a sám případně rozhodl rozsudkem tak, že jej uzná vinným toliko v rozsahu jeho doznání, uloží mu přiměřený trest nespojený s přímým výkonem trestu a zaváže jej k náhradě škody v jím doznaném rozsahu. Současně navrhl, aby s ohledem na argumentaci obsaženou v dovolání bylo rozhodnuto o odložení nebo přerušení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 30 T 9/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 To 80/2014. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání předeslal, že pokud jde o petit dovolání, dovolatelem navrhovaná alternativa, při níž by po zrušení toliko usnesení soudu druhého stupně měl dovolací soud sám ve věci rozhodovat, není možná. Státní zástupce zdůraznil, že dovolacímu soudu by v takovém postupu bránila překážka věci rozhodnuté v podobě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 30 T 9/2013, jehož zrušení obviněný v petitu nenavrhuje. Co se týče návrhu na odložení či přerušení výkonu trestu, státní zástupce poznamenal, že z dostupného spisového materiálu není patrno, zda a případně s jakým výsledkem postupoval předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. Důvody k přerušení či odložení výkonu trestu však státní zástupce neshledal. Podle státního zástupce obviněný v dovolání v zásadě opakuje svou dosavadní obhajobu známou z řízení před soudem prvního stupně i z jeho řádného opravného prostředku, a to prakticky výlučně v oblasti skutkových zjištění. Státní zástupce má za to, že obviněnému nelze přisvědčit v tom, že by se odvolací soud jeho odvoláním zabýval povrchně a nezodpověděl všechny relevantní námitky; v této souvislosti poukázal na písemné vyhotovení napadeného usnesení a v něm zachycené odkazy na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Akcentoval, že v pouhé skutečnosti, že odvolání obviněného nebylo vyhověno, nelze spatřovat dostatečný důvod k rušení napadeného rozhodnutí a k novému rozhodování ve věci. Pokud jde o námitky týkající se formulace konkrétních pasáží z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jedná se o námitky nepřípustné (§265a odst. 4 tr. ř.). Státní zástupce uvedl, že argumentace obviněného k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se omezuje na námitky v tom smyslu, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, protože chybně hodnotily provedené důkazy, resp. neprovedly další důkazy, jež obviněný navrhoval. Podle názoru státního zástupce je zřejmé, že dovolatel svými námitkami sleduje cíl spočívající ve změně skutkového stavu do jemu příznivější podoby (např. škoda omezená částkou 4,2 milionů korun namísto 6.310.715 Kč, případně odečtení další částky 743.000 Kč), aby mohlo být namítáno mírnější právní posouzení skutku a potažmo požadována mírnější sankce, nejlépe v podobě podmíněného trestu, jak se navrhuje v petitu dovolání. Tvrzenou nesprávnost v posouzení důkazů či nedostatečnost dokazování, tj. neprovedení navrhovaných důkazů, však obviněný podle státního zástupce vyvozuje výlučně z faktu, že soudy neakceptovaly jeho obhajobu, nepřistoupily na jeho výklad událostí a naopak se, a to zcela důvodně, přiklonily k důkazům jiným, které nestály tak osamoceně jako výpověď obviněného. Státní zástupce má za to, že oba soudy postupovaly důsledně v souladu s požadavky zakotvenými v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., tudíž jimi učiněným skutkovým závěrům nevytýká žádnou nesprávnost. Konstatoval, že rozdílný názor dovolatele na posouzení jednotlivých důkazů oproti způsobu, jímž důkazy hodnotil soud, který navíc – na rozdíl od obviněného – hodnotil celý komplex opatřených důkazů, neznamená, že by ve věci existoval nějaký extrémní nesoulad mezi informacemi nesenými jednotlivými důkazy, výsledkem jejich syntézy ve skutkový stav a z něho plynoucími právními závěry. Žádnou zásadní vadu v posuzované trestní věci nespatřil, a proto obviněnému nepřisvědčil, že meritorní rozhodnutí je zatíženo vadou naplňující znaky dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho důvodu obviněnému nepřisvědčil, že došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v druhé alternativě. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud však již v minulosti opakovaně připustil, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.). Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. K námitce obviněného, že soudy nevyhověly jeho návrhu a neopatřily zprávu od společnosti Tipsport, a. s., působící na Slovensku, nelze než poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Ústavní soud v řadě svých nálezů (III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97, I. ÚS 733/01, III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že nalézací soud své povinnosti o důkazním návrhu rozhodnout dostál, neboť v hlavním líčení konaném dne 18. 6. 2014 konstatoval, že o návrzích na doplnění dokazování rozhodne v rámci závěrečné porady, a následně prohlásil dokazování za skončené (srov. č. listu 1583). Své rozhodnutí soud i zdůvodnil. Uvedl, že v průběhu dokazování vyžádal od společnosti Tipsport, a. s., zprávu, zda svědkyně S. V. u této společnosti sázela, zda u ní měla vedený účet, přičemž z této zprávy zjistil, že svědkyně neměla dokončenou registraci a nemohla uzavírat sázky v internetové aplikaci. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním nebyly zjištěny žádné konkrétní poznatky svědčící pro závěr, že uvedená svědkyně sázela u společnosti Tipsport, a. s., působící v České republice, eventuálně že byla aktivní hráčkou u obdobné společnosti působící na Slovensku, a s ohledem na to, že ani obviněný za dobu, co svědkyně působila v poškozených společnostech, nepojal podezření, že by tato zpronevěřovala finanční prostředky, soud dovodil, že návrhy na doplnění dokazování směřují výlučně k neobjektivním průtahům, jež nemohou mít vliv na objektivizovaný skutkový děj (str. 51 rozsudku). Pokud jde o důkazní návrhy obsažené v odvolání obviněného, z obsahu trestního spisu se podává, že i o nich bylo rozhodnuto. Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání, jehož předmětem bylo projednání odvolání obviněného proti rozsudku nalézacího soudu, důkazní návrhy obhajoby usnesením zamítl (č. listu 1707). Odvolací soud seznal, že skutková zjištění umožňují učinit závěr, že se na schodku vzniklém v poškozených společnostech podílel výlučně obviněný, a nikoliv i další osoby. Proto konstatoval, že není nutné doplňovat dokazování ani o zprávu Tipsport, a. s., působící na Slovensku, ani o další navrhované důkazy (str. 11 a 12 usnesení). Co se případného extrémního rozporu týče, ani k němu v řízení nedošlo. Sám obviněný ostatně nezpochybnil, že se posuzovaného protiprávního jednání dopustil. Uvedl, že se nezříká odpovědnosti za částku 4,2 milionů korun, odmítá být však trestněprávně odpovědným za škodu v celkové výši 6.310.715 Kč. Své přesvědčení stran nesprávnosti skutkových zjištění opírá o údajně významné rozdíly mezi schodkem zjištěným veřejnoprávní kontrolou a schodkem vyčísleným na podkladě poznámek svědkyně S. V., jakož i o údajnou nevěrohodnost této svědkyně. Opomíjí však, že existence rozdílu mezi částkami obsaženými ve zmiňovaných dokumentech měla za následek, že soud ve smyslu zásady in dubio pro reo vycházel z částky nižší, pro obviněného příznivější (srov. č. listu 594 ve spojení s č. listu 142, str. 50 rozsudku), a že svědkyně S. V., na rozdíl od něj samotného, k věci opakovaně, podrobně a logicky vypovídala, že svoji výpověď týkající se okamžiku podpisu čestných prohlášení sama z vlastní vůle v hlavním líčení upřesnila (č. listu 1530-1531) a že se k činu, jehož se dopustila jako mladistvá, doznala (srov. str. 32 rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud proto nespatřuje důvod, proč by její výpověď neměla být považována za věrohodnou a proč by nemohla sloužit jako podklad pro skutková zjištění. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že při hodnocení důkazů postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. srozumitelně vysvětlily, na základě jakých skutečností dospěly k tomu, že se obviněný činů, jimiž byl uznán vinným, dopustil, jakož i k tomu, že považují jeho obhajobu za vyvrácenou. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, zejména pak nalézacího soudu (str. 15 až 51 rozsudku nalézacího soudu, str. 11 a 12 usnesení odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. V projednávané trestní věci, posuzováno s notnou dávkou benevolence, je s ohledem na napadené usnesení odvolacího soudu, obsah dovolání a uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významnou toliko otázka, zda finanční prostředky, jež obviněný poškozené společnosti Sportovní areály Studénka s.r.o. vrátil, lze relevantně zohlednit při určování výše škody či zda je lze považovat za pouhou částečnou náhradu škody. Trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Objektem trestného činu zpronevěry je vlastnictví věci nebo obdobné majetkové právo k jiné majetkové hodnotě. Škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč (srov. §138 odst. 1 tr. zákoníku). Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl, který zpravidla vznikne až později, nikoli hned při svěření věci. Pokud jde o zavinění u následku spočívajícího ve způsobení škody velkého rozsahu, postačí ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost. Obviněný namítá, že peníze, jež vložil na účet společnosti, nebyly tzv. vratkami po dokonání činu. Tvrdí, že uvedené finanční prostředky patřily společnosti, že byly uschovány v jeho kanceláři a že prostory společnosti neopustily. Nikdy je nepoužil k sázení, na účet společnosti je vložil v okamžiku, kdy byla situace neúnosná a bylo nutno uhradit závazek společnosti. Namítá, že existenci velkého obnosu peněz v jeho kanceláři potvrdila i svědkyně S. V. S ohledem na shora uvedené výtky nutno konstatovat, že obviněný svoje přesvědčení o nesprávném právním posouzení primárně staví na odlišném skutkovém základě. Nereflektuje, že ani svědkyně S. V., ani žádný jiný svědek nepotvrdili, že by měl ve své kanceláři velké množství peněz. Uvedená svědkyně k dotazu předsedy senátu, zda ví o tom, že by si obviněný u sebe v kanceláři nechával desetitisíce nebo statisíce korun, sdělila, že o tom neví, že to ale možné je a že peněz u sebe míval asi dost. Poznamenala, že se nestalo, aby si od ní vyzvedl několik desítek tisíc a řekl, že si je nechá u sebe v kanceláři v šuplíku (srov. č. listu 1529). Sám obviněný navíc připustil, že v kanceláři neměl žádný trezor (srov. č. listu 1512). Nadto je zcela nelogické, aby obviněný, který v rozhodném období několikrát denně sázel velmi vysoké finanční částky (srov. č. listu 738-867) a který si pro ten účel (jako případně i pro účel jiný) peníze odebíral od svědkyně S. V. či je přímo vybíral z banky, takto činil za situace, že měl u sebe v kanceláři částku přesahující 700.000 Kč. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje se závěry soudů, že vklady hotovosti, tzv. vratky, nutno považovat za částečnou náhradu škody, nikoliv za částky relevantní z hlediska určování výše způsobené škody (str. 47 rozsudku soudu prvního stupně, str. 12 usnesení odvolacího soudu). Podle bodu 5) výroku o vině měl obviněný z bankovního účtu poškozené společnosti Sportovní areály Studénka s.r.o. provádět hotovostní výběry počínaje 23. 5. 2012 a konče 12. 12. 2012. Z protokolu o výsledku veřejnoprávní kontroly (srov. č. listu 593 a 594) se podává, že poškozené společnosti Sportovní areály Studénka s.r.o. byly v rozhodném období, v době, kdy se měl obviněný dopustit jednání popsaného v bodu 5) výroku o vině, vráceny finanční prostředky v celkové výši 746.000 Kč (pozn.: obviněný zmiňuje částku 743.000 Kč). Dne 30. 6. 2012 měla být na pokladnu společnosti složena částka 100.000 Kč, dne 2. 10. 2012 měla být na bankovní účet uvedené společnosti složena částka 643.000 Kč a dne 31. 10. 2012 měla být tamtéž složena částka 3.000 Kč. Údaje obsažené v tomto protokolu odpovídají jak příjmovému pokladnímu dokladu (srov. č. listu 190 a 191), tak výpisům z bankovního účtu společnosti (srov. č. listu 85 a 86). Ačkoliv tedy obviněný výběry hotovosti z bankovního účtu společnosti prováděl i poté, co společnosti určité finanční prostředky vrátil, nelze usoudit, že o výši takto vrácených finančních prostředků by měla být snížena způsobená škoda. Obviněný znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry naplnil, a tento trestný čin tak dokonal, když finanční prostředky, jež mu byly jako řediteli a jednateli společnosti svěřeny, v rozporu s účelem svěření použil na sázky u společnosti Tipsport, a. s. Právě takovým jednáním totiž natrvalo vyloučil dispozici společnosti s penězi a způsobil společnosti škodu. Obviněný se zbavil možnosti peníze společnosti vrátit, neboť případnou výhru v sázce nebyl nikterak schopen ovlivnit. Pokud jde o částku, jež poškozená společnost v adhezním řízení uplatnila, byť je v protokolu o kontrole zmíněno, že vklad částky 100.000 Kč do pokladny společnosti je zpochybňován osobou, která s pokladní hotovostí ve společnosti manipulovala a která na částku 100.000 Kč vystavila příjmový doklad, přičemž tato osoba – svědkyně S. V. – následně v hlavním líčení vypověděla, že si na to, zda částku 100.000 Kč přijala, již nevzpomíná (srov. č. listu 1539), poškozená společnost Sportovní areály Studénka s.r.o. si z celkové výše škody, jež jí byla jednáním obviněného způsobena, z částky 3.624.361 Kč, částku 746.000 Kč odečetla a připojila se s nárokem na náhradu škody ve výši 2.878.361 Kč. Soudy obou stupňů nepochybily, pakliže z důvodů zevrubně vyložených v citovaných rozhodnutích jednání obviněného právně kvalifikovaly jako pokračování ve zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, správně zjistily a přesvědčivě odůvodnily, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu nalézacího nespočívají na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. nemohl být proto naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, který též podal, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. února 2015 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková