ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.60.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 60/2015-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2015 o dovolání obviněné Z. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 55 To 226/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 116/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Z. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 1 T 116/2014, byla obviněná Z. K. uznána vinnou v bodech 1) a 2) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, v bodě 3) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v bodě 4) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v bodech 5) a 6) přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 7) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění dopustila tím, že
1) v období od ledna 2011 do 26. 4. 2012 v Š. pod různými smyšlenými záminkami jako například léčba vážné nemoci syna, zaplacení zálohy za prodej pozemků, a s příslibem vrácení půjčených finančních prostředků, vylákala od poškozené M. C., různé částky v celkové výši 1.211.900,- Kč, kdy z této částky 30.000,- Kč pocházelo z vlastních úspor M. C. a částku 1.181.900,- Kč si M. C. z tohoto důvodu půjčila od V. K., dále pod stejnými záminkami a s příslibem vrácení půjčených finančních prostředků od M. C. vylákala různé částky v celkové výši 150.000,- Kč, které poškozená M. C. postupně vybrala ze svých vkladních knížek, a taktéž různé částky v celkové výši 100.000,- Kč, které si poškozená každý měsíc ušetřila ze svého důchodu, přičemž si obviněná musela být vědoma, že vzhledem ke svému nízkému příjmu, který se skládal z invalidního důchodu ve výši 4.958,- Kč měsíčně v období od 6. 1. 2009 do 5. 1. 2011, a v období od 6. 1. 2011 do 26. 4. 2011 ve výši 5.127,- Kč měsíčně, a následně v období od 27. 4. 2011 ze starobního důchodu ve výši 5.313,- Kč měsíčně, dále z příspěvku na bydlení, sociálního příplatku ve výši 1.421,- Kč a z přídavku na dítě ve výši 700,- Kč, a vzhledem ke svým závazkům, kdy proti ní bylo v tomto období vedeno celkem 14 občanskoprávních řízení pro celkovou částku 186.690,- Kč, a nejméně tři exekuční řízení pro pohledávku ve výši 170.000,-Kč, nebude schopna poškozené půjčené peníze vrátit, což také neučinila, když půjčky nevracela ani částečně, a způsobila tak poškozené M. C. škodu ve výši 1.461.900,- Kč,
2) v přesně nezjištěný den přede dnem 27. 4. 2012 přesvědčila poškozenou M.
C., aby na své jméno v prodejně E. E. t., na ulici L. v Š., dne 27. dubna 2012 uzavřela úvěrovou smlouvu se spol. Home Credit, a. s., se sídlem Moravské náměstí, č. p. 249/8, Brno, na nákup notebooku v hodnotě 10.019,- Kč, který následně obviněná převzala, přičemž poškozené M. C. přislíbila, že za ni bude splátky ve výši 451,- Kč měsíčně hradit, avšak poškozené žádné finanční částky na splácení úvěru neposkytla a poškozená byla nucena úvěr hradit sama, přičemž si obviněná musela být vědoma, že vzhledem ke svému nízkému příjmu, který se skládal ze starobního důchodu ve výši 5.403,- Kč měsíčně, dále z příspěvku na bydlení, a z přídavku na dítě ve výši 700,- Kč, a vzhledem ke svým závazkům, kdy proti ní bylo v tomto období vedeno celkem 14 občanskoprávních řízení pro celkovou částku 186.690,- Kč a nejméně tři exekuční řízení pro pohledávku ve výši 170.000,- Kč, nebude schopna splátky úvěru za poškozenou hradit, a způsobila tak poškozené M. C. škodu ve výši 10.019,- Kč,
a celkově tak svým jednáním pod body 1) a 2) způsobila škodu ve výši 1.471.919,- Kč,
3) v období od 17. 8. 2012 do 17. 9. 2012 v Š., pod smyšlenou záminkou půjčky peněz na koupi zboží a vybavení stánku, vylákala od poškozeného F. S., ve dvou případech finanční hotovost v celkové výši 145.521,- Kč, kterou mu přislíbila vrátit z tržeb, které bude mít v pronajatém stánku, žádný stánek však neprovozovala a peníze použila pro svoji potřebu, přičemž si musela být vědoma, že vzhledem ke svému nízkému příjmu, který se skládal ze starobního důchodu ve výši 5.403,- Kč měsíčně, dále z příspěvku na bydlení, a z přídavku na dítě ve výši 700,- Kč, a vzhledem ke svým závazkům, kdy proti ní bylo v tomto období vedeno celkem 14 občanskoprávních řízení pro celkovou částku 186.690,- Kč a nejméně tři exekuční řízení pro pohledávku ve výši 170.000,- Kč, nebude schopna poškozenému půjčené peníze vrátit, což také neučinila, když poškozenému uhradila pouze dne 3. 9. 2012 částku 7.829,- Kč a dne 20. 6. 2013 částku 72.171,- Kč, a způsobila tak poškozenému F. S. škodu ve výši 145.521,- Kč, na náhradě škody následně uhradila částku 80.000,- Kč,
4) v období od 10. 12. 2012 do 2. 1. 2013 v Š., pod různými smyšlenými záminkami, jako například předání peněz lichváři, složení zálohy u exekutora Mgr. Petruně, uspořádání pohřbu matky bývalého manžela, vylákala od poškozené Ing. E. Š., různé částky v celkové výši 212.000,- Kč, které jí slíbila vrátit po vyplacení exekuce a ze smyšlené půjčky od lichváře, přičemž si musela být vědoma, že vzhledem ke svému nízkému příjmu, který se skládal ze starobního důchodu ve výši 5.403,- Kč měsíčně, dále z příspěvku na bydlení, a z přídavku na dítě ve výši 700,- Kč, a ke svým závazkům, kdy proti ní bylo v tomto období vedeno celkem 14 občanskoprávních řízení pro celkovou částku 186.690,- Kč a nejméně tři exekuční řízení pro pohledávku ve výši 170.000,- Kč, nebude schopna poškozené půjčené peníze vrátit, což také neučinila, když půjčky nevracela ani částečně, a způsobila tak poškozené Ing. E. Š. škodu ve výši 212.000,- Kč,
5) dne 27. 3. 2012 v prodejně P.C.C. na N. M. v Š. uzavřela prostřednictvím D. O., jménem M. C., bez jejího vědomí a souhlasu úvěrovou smlouvu se společností ESSOX s. r. o., se sídlem Senovážné náměstí č. p. 231/7, České Budějovice, o poskytnutí úvěru ve výši 20.998,- Kč na financování nákupu notebooku, splatného deseti měsíčními splátkami ve výši 2.379,- Kč, tuto úvěrovou smlouvu opatřila podpisem M. C., notebook následně převzala, a do současné doby neuhradila ani jednu splátku, a způsobila tak poškozené společnosti ESSOX, s. r. o., škodu ve výši 20.998,- Kč,
6) dne 29. 3. 2012 v prodejně P. C. C. na N. M. v Š. uzavřela prostřednictvím D. O., jménem M. C., bez jejího vědomí a souhlasu úvěrovou smlouvu se společností ESSOX, s. r. o., se sídlem Senovážné náměstí č. p. 231/7, České Budějovice, o poskytnutí úvěru ve výši 18.498,- Kč na financování nákupu notebooku, splatného deseti měsíčními splátkami ve výši 2.096,- Kč, tuto úvěrovou smlouvu opatřila podpisem M. C., notebook následně převzala, a do současné doby neuhradila ani jednu splátku, a způsobila tak poškozené spol. ESSOX, s. r. o., škodu ve výši 18.498,- Kč,
a celkově tak svým jednáním pod body 5) a 6) způsobila škodu ve výši 39.496,- Kč,
7) v období od 28. 12. 2013 do 28. 3. 2014 v Š., se záměrem se obohatit, vylákala postupně od poškozeného F. S., pod smyšlenými záminkami půjčky peněžních prostředků v celkové výši 52.001,- Kč, které měly být použity podle jejího tvrzení na poplatky u exekutora Mgr. Petruně, cesty do O. a O. za účelem vyřízení půjčky, a dále na jídlo a osobní potřebu, které mu přislíbila vrátit v dohodnutých termínech, ačkoli si již v dané době byla vědoma toho, že vzhledem ke svému nízkému příjmu, který byl nižší než její náklady na živobytí, a vzhledem k jejím dalším závazkům, které nebyla schopna hradit, kdy proti ní byla vedena občanskoprávní řízení, exekuční řízení a dále měla nesplacený předchozí dluh, nebude schopna dané půjčky splatit, přičemž žádné poplatky u exekutora ani poplatek za vyřízení půjčky jimi neuhradila, nepodnikla ani cesty do O. nebo do O., poškozenému ničeho nevrátila, peníze použila pro svou potřebu, a tímto jednáním způsobila poškozenému F. S., hmotnou škodu v celkové výši 52.001,- Kč.
Za tyto trestné činy byla obviněná odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 55 To 226/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v bodech 1) a 2) výroku o vině, v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody vysloveném podle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené M. C., a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněnou v rozsahu zrušení nově uznal vinnou v bodech 1) a 2) zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to na skutkovém základě shodném s tím, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně, avšak s tou změnou, že v bodě 1) změnil ve skutkovém zjištění vylákanou částku z původně uvedené částky 150.000,- Kč na 80.292,20 Kč, a v důsledku toho upravil výši způsobené škody na výši 1.392.192,20 Kč. V bodě 2) neučinil žádné skutkové změny, takže rozhodl v souladu s rozsudkem soudu prvního stupně. S ohledem na změnu v bodě 1) ponížil součet způsobené škody v bodě 1) a 2) na částku 1.402.211,20 Kč.
Za tento zločin, jakož i za skutky a trestné činy uvedené v bodech 3), 4), 5), 6) a 7) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, které zůstaly tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeny, obviněnou odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Nově rozhodl také o náhradě škody poškozené M. C. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jež zaměřila proti výroku o vině pod body 1), 2), 5) a 6). Soudům obou stupňů vytkla, že nesprávně vycházely pro své závěry z výpovědi poškozené M. C. Konkrétně ve vztahu k bodům 1), 2) namítla, že poškozená M. C. peníze od V. K. nepředala obviněné, nýbrž E. K. V., která měla ve složce rovněž papírky poškozené dokládající jednotlivé půjčky. Současně poukázala na to, že poškozená připustila podpis úvěrové smlouvy i převzetí notebooku a že se svými penězi, jakož i těmi, které si půjčila od V. K., disponovala, avšak soudy blíže nezkoumaly, zda ve vztahu k obviněné šlo o půjčku nebo dar a v jakém rozsahu. Ke skutkům pod body 5) a 6) uvedla, že poškozená si sice svoji přítomnost v prodejně nepamatuje, ale u obou jednání byla přítomna. Obviněná tudíž nemohla sjednat žádnou úvěrovou smlouvu. Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil výroky o vině v bodech 1) a 2) rozsudku odvolacího soudu i výroky o vině v bodech 5) a 6) rozsudku soudu prvního stupně, jakož i výrok o trestu a navazující výrok o náhradě škody, a poté aby věc vrátil soudu prvního stupně s tím, aby o zrušených částech znovu rozhodl.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že obviněná svými výhradami nenamítala v souladu s označeným dovolacím důvodem §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávnost použité právní kvalifikace ani nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení, nýbrž své výhrady směřovala výlučně do skutkových zjištění a snažila se prosadit vlastní verzi skutku. Jelikož takto formulované námitky žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů neodpovídají, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dále zkoumal, zda bylo opřeno o takové skutečnosti, které obsahově naplňují označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 ze dne 9. 4. 2003, III. ÚS 732/02 ze dne 24. 4. 2003, II. ÚS 760/02 ze dne 9. 12. 2003, III. ÚS 282/03 ze dne 30. 10. 2003, IV. ÚS 449/03 ze dne 15. 4. 2004). Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat správnost či úplnost skutkových zjištění ani provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.
Podle obsahu podaného dovolání obviněná soudům vytýkala, že výroky o vině pod body 1), 2), 5), 6) opřely o výpovědi poškozené M. C., a s poukazem na určitá tvrzení této poškozené zdůrazňovala, že ona od poškozené některé finanční částky neobdržela, ale že je získala jiná osoba. Soudům vytýkala rovněž povrchnost závěrů, pokud nezkoumaly možnost, že poškozená obviněné peníze darovala. Ze samotného textu stručně formulovaných výhrad je zřejmé, že obviněná zákonem stanovené požadavky vymezené důvodem §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedodržela, neboť žádný z vytýkaných nedostatků netkví v hmotněprávní problematice, jak zmíněný důvod požaduje. Obviněná brojila výlučně proti správnosti skutkových zjištění a proti způsobu, jakým soudy hodnotily zajištěné a provedené důkazy. Svá jednání spadající pod body 1), 2), 5) a 6) prezentovala odlišně od toho, jak byly soudy zjištěny a popsány, a nové okolnosti dovozovala na základě své vlastní verze průběhu události, zcela odlišné od té, kterou prokázaly soudy. Domáhala se zásadně toho, aby soudy uvěřily jejímu tvrzení, že se popsaného činu nedopustila, resp. že se jej dopustila jiným nežli zjištěným a ve skutkové větě popsaným způsobem.
Nejvyšší soud z takto obviněnou formulovaných námitek shledal, že nedostála zákonným požadavkům na naplnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., sloužícího k přezkoumání hmotněprávních otázek, neboť žádnou takovou výhradu neuvedla. Protože obviněná v zásadě vytýkala nesprávný procesní postup soudů při zjišťování skutkového stavu věci, uplatnila argumenty, které nedopadají ani na žádný jiný z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Nejvyšší soud vědom si obecných zásad, jimiž jsou ovládány postupy soudů v procesu dokazování a při zjišťování skutkového stavu, a při snaze minimalizovat nesprávnou realizaci důkazního řízení a rovněž nutnosti vyloučit existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp zn. IV. ÚS 1235/2009, uveřejněný pod č. 144 ve sv. 58 Sb. nál. a usn. ÚS, či ze dne 4. 6. 1998 , sp. zn. III. ÚS 398/1997, uveřejněný pod č. 64 ve sv. 11 Sb. nál. a usn. ÚS), považuje za nutné jen mimo obviněnou označený dovolací důvod zdůraznit, že neshledal žádné takové skutečnosti, které by mohly svědčit o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovými závěry a právním posouzením věci. Navíc je třeba zdůraznit i to, že v dovolání obviněná ani nevytýkala, že by soudy proces dokazování vedly způsobem, který by nerespektoval zákonná pravidla vymezená v §2 odst. 5, 6 tr. ř., ale toliko bez hlubší analýzy provedených důkazů a jejich hodnocení soudem učinila vlastní závěry, které však neopřela o výsledky dokazování, ale jen o své vlastní úvahy.
Z obsahu spisu a přezkoumávaných rozhodnutí Nejvyšší soud shledal, že soudy ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu. V odůvodnění napadených rozhodnutí jsou obsaženy všechny potřebné a důležité okolnosti, úvahy i závěry, které soudy ke konečným rozhodnutím vedly. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil (viz strany 8 až 18 rozsudku), o jaké důkazy své závěry opřel, jakož i to, jak předmětné důkazy hodnotil, přičemž správnost jeho závěrů, vyjma výše škody způsobené skutky pod body 1) a 2), potvrdil také odvolací soud, který rozsudek soudu prvního stupně přezkoumával na základě téměř identických námitek obviněné, jaké uplatnila i v nyní podaném dovolání, a své úvahy rozvedl na stranách 5 až 7 svého rozsudku.
Z uvedeného je zjevné, že soudy nižších stupňů opřely svá rozhodnutí o adekvátní důkazy, které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu, jenž je nezbytný pro jejich rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Za tohoto stavu nelze soudům prvního a druhého stupně nic podstatného vytknout, neboť jejich rozhodnutí jsou logická, postrádají prvky svévole, což svědčí o neexistenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry (srov. přiměřeně obdobný postup např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 701/09). Nejvyšší soud neshledal v nich nic, co by svědčilo o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
V takovém případě, když v dovolání obviněné nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotně právních otázek, jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání bylo podáno mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová