ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.701.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 701/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2016 o dovolání, které podala obviněná J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 7 To 376/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 64/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 2 T 64/2015, byla
obviněná J. S. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, na podkladě skutkového zjištění, že:
1) v přesně nezjištěné době od Vánoc 2014 do konce měsíce ledna 2015 v P. – K., M. ..., v místě jejího přechodného bydliště, prodala v pěti případech pervitin D. H., a to vždy v nezjištěném množství kolem 0,5 gramu za cenu nejméně 500,-Kč, tedy celkem prodala D. H. nejméně 2,5 gramu pervitinu za částku v celkové výši nejméně 2.500,- Kč,
2) v přesně nezjištěné době v druhé polovině měsíce prosince 2014 v P. – K., M. ..., v místě jejího přechodného bydliště, ve dvou případech, a následně v přesně nezjištěné době v měsíci lednu 2015 v blízkosti jejího zaměstnání – erotický podnik Extasy Cabaret na adrese Ch. ..., P. – Ž., v dalších dvou případech, prodala pervitin B. S., a to vždy v množství 0,2 gramu za cenu 200,-Kč, tedy celkem prodala B. S. ve čtyřech případech 0,8 gramu pervitinu za částku v celkové výši 800,-Kč,
3) v přesně nezjištěné době od léta roku 2014 do měsíce října 2014 v provozovně Retro Music Hall, F. ..., P. – V., nebo v provozovně Studio 54, H. ..., P., zdarma poskytla nejméně v deseti případech P. S. tabletu psychotropní látky extáze, a to vždy po jednom kusu tablety načervenalé barvy s různými vyraženými obrázky, a v téže době na stejných místech, a dále v místě bydliště P. S. na adrese R. ..., P., tomuto zdarma poskytla nejméně v deseti případech pervitin, a to vždy v množství 0,2 gramu pervitinu vloženého do tzv. psaníčka či do igelitového sáčku s přítlačnou lištou, tedy celkem zdarma poskytla P. S. pervitin nejméně v množství 2 gramy,
4) od přesně nezjištěné doby v roce 2014 do 25. 3. 2015 na blíže nezjištěných místech poskytla nejméně ve třech případech zdarma pervitin A. O., a to v blíže nezjištěném množství,
5) v přesně nezjištěný den v měsíci lednu 2015 v nočních hodinách v P., na H. n., prodala J. O. pervitin v přesně nezjištěném množství zabalený v tzv. papírovém psaníčku za cenu 400,- Kč,
6) v přesně nezjištěné době od 7. 12. 2014 do 25. 3. 2015 v místě jejího zaměstnání v P. – Ž., Ch. ..., v erotickém podniku Extasy Cabaret, poskytla M. T. pervitin, a to nejméně ve dvou případech, v blíže nezjištěném množství a to jedenkrát bezplatně a jedenkrát za částku 500,-Kč,
přičemž metamfetamin, účinná složka drogy pervitin, je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění, a methyltenamfetamin (MDMA), účinná složka drogy extáze, je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v platném znění, a tohoto jednání se dopustila, přestože byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 72/2013, který nabyl právní moci dne 17. 10. 2013, pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti roků a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Za to byla odsouzena podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců za současného vyslovení dohledu Probační a mediační služby České republiky.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 v neprospěch obviněné, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 7 To 376/2015, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a současně podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou J. S. při nezměněném výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadla obviněná J. S. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž napadá toliko výrok o uloženém trestu.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku po shrnutí dosavadního průběhu řízení před soudy obou stupňů obviněná předně cituje zákonná hlediska, jimiž se soud má řídit při ukládání podmíněného trestu odnětí svobody s tím, že tato má hodnotit komplexně nikoli izolovaně, přičemž je toliko na jeho uvážení, zda je podmíněné odsouzení namístě či nikoli. Konstatuje, že soudní praxe nevylučuje možnost uložení podmíněného trestu odnětí svobody i u pachatele, který se dopustil trestné činnosti po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za obdobnou trestnou činnost, neboť recidiva pachatele nemůže být jediným kritériem k rozhodnutí, zda má být uložen podmíněný nebo nepodmíněný trest odnětí svobody.
V návaznosti na to obviněná shledává správnými závěry soudu prvního stupně, pokud při ukládání druhu a výměry trestu přihlédl nejen k přitěžující okolnosti, že se předmětné trestné činnosti dopustila ve zkušební době podmíněného odsouzení za předchozí trestnou činnost obdobného charakteru, ale zohlednil též další skutečnosti relevantní pro rozhodnutí o podmíněném odsouzení, které komplexně posoudil, a to zejména okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán, míru společenské nebezpečnosti jejího jednání, množství jí poskytnutého pervitinu, fakt, že se sama stará o nezletilého syna, jakož i možnosti nápravy a důsledky, které lze očekávat od trestu pro její budoucí život. Podotýká, že spáchání další trestné činnosti ve zkušební době automaticky neznamená, že opětovné uložení podmíněného trestu nebude postačovat k nápravě pachatele, neboť taková konstrukce by vylučovala využití výjimky uvedené v §83 odst. 1 tr. zákoníku. Zcela správně tak soud prvního stupně nevzal v potaz argumenty státní zástupkyně, jimiž odůvodňovala návrh na přeměnu uloženého podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný. Za chybný a v rozporu s výše uvedeným obviněná shledává závěr odvolacího soudu, pokud jí uložený podmíněný trest odnětí svobody soudem prvního stupně zrušil a uložil jí nepodmíněný trest odnětí svobody. Nesouhlasí s argumentací v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v tom směru, že uložení podmíněného trestu odnětí svobody soudem prvního stupně nebylo namístě, neboť odporuje účelu trestu, když u její osoby nebyla shledána žádná polehčující okolnost ani nebyly splněny podmínky §81 tr. zákoníku, a to s ohledem na její předchozí odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 72/2013, pro trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců na zkušební dobu do 17. 10. 2018, a v níž se dopustila projednávané obdobné trestné činnosti. Odmítá názor odvolacího soudu, že původně uložený podmíněný trest odnětí svobody nesplnil svůj výchovný účel a soud prvního stupně měl přistoupit k uložení trestu represivního. Domnívá se, že soud druhého stupně při ukládání druhu a výměry trestu nehodnotil veškerá rozhodná kritéria komplexně, nýbrž jen jeden aspekt zcela izolovaně od všech ostatních, které je třeba při ukládání trestu zohlednit, neboť přihlédl pouze ke skutečnosti, že byla již jednou pro stejný trestný čin odsouzena a současné trestné činnosti se dopustila ve zkušební době. Přitom zcela ignoroval další aspekty rozhodné při ukládání druhu a výměry trestu, např. její chování ve vazbě, okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán, míra společenské nebezpečnosti předmětného jednání, množství jí poskytnutého pervitinu, skutečnost, že se sama stará o nezletilého syna a důsledky, které lze očekávat od trestu pro její budoucí život. Napadené rozhodnutí tak podle jejího názoru spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 7 To 376/2015, a odsoudil ji k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. l tr. zákoníku podmíněně odloží na zkušební dobu v trvání 60 měsíců, za současného vyslovení dohledu Probační a mediační služby České republiky.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněná J. S. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale toliko vznáší námitku spočívající v tvrzení, že odvolací soud pochybil ve výroku o uloženém trestu, neboť měl být ponechán v platnosti podmíněný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 60 měsíců, za současného vyslovení dohledu Probační a mediační služby, tedy stejný trest, který jí byl uložen rozsudkem soudu prvního stupně.
K těmto námitkám Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání“.
Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněnou uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu.
Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výše rozvedené výtky obviněné podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., když o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
Nad rámec své přezkumné povinnosti považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že pokud jde o námitku obviněné, že měl být odvolacím soudem ponechán v platnosti podmíněný trest odnětí svobody, uložený jí soudem prvního stupně, Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, který na rozdíl od soudu prvního stupně při ukládání trestu přihlédl k tomu, že obviněné nepolehčovala žádná skutečnost a za polehčující okolnost neshledal ani to, že obviněná pečuje o nezletilé dítě. Odvolací soud rovněž správně vyhodnotil, že nebyly splněny ani podmínky §81 tr. zákoníku, když v tomto směru poukázal, že se obviněná opětovně dopustila téže trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení, neboť v minulosti byla již odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 72/2013, v právní moci od 17. 10. 2013, pro trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců se zkušební dobou do 17. 10. 2018. Zjevně tedy podmíněný trest odnětí svobody nesplnil svůj účel a na obviněnou neměl výchovný účinek.
Nejvyšší soud rovněž akceptoval závěr odvolacího soudu, že recidiva pachatele sice nemůže být jediným kritériem k rozhodnutí, zda má být uložen podmíněný nebo nepodmíněný trest odnětí svobody, jedná-li se však o recidivu stejnorodé trestné činnosti a původně podmíněně odložený trest odnětí svobody nesplnil svůj účel a nebyly shledány žádné výrazně polehčující okolnosti, jeví se nepodmíněný trest odnětí svobody zcela adekvátní. Pokud tedy obviněné, která byla uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, na který zákon stanoví trestní sazbu odnětí svobody v rozmezí dvě léta až deset let, byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, tedy na samé spodní hranicí zákonné trestní sazby předpokládané v ustanovení §283 odst. 2 tr. zákoníku, lze konstatovat, že výše i druh trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 – §39 tr. zákoníku. Je tedy zřejmé, že úvahy obviněné o uložení podmíněného trestu odnětí svobody tak nejsou namístě (viz str. 3–4 rozsudku odvolacího soudu).
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná J. S. podala dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a její dovolání odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu