ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1358.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1358/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné RAVAK a. s., se sídlem v Příbrami, Obecnická č. 285, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 240/5, proti povinné OLEO CHEMICAL, a. s. , se sídlem v Praze 4, Holušická č. 2221/3, identifikační číslo osoby 27167909, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 68/9, pro 3 809 415 EUR Kč s příslušenstvím, pro 13 303 692,26 Kč s příslušenstvím a pro 148 139 296,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 1142/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2013, č. j. 12 Co 441/2012-234, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2013, č. j. 12 Co 441/2012-234, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. června 2012, č. j. 49 EXE 1142/2012-104, kterým byla na majetek povinné nařízena exekuce, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce posouzení dodatečného prokázání převodu/přechodu povinnosti/práva z exekučního titulu listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem způsobem předjímaným ustanovením §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 4350/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 20 Cdo 2398/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 20 Cdo 409/2012 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo 2277/2011 apod.), podle které lze za dostačující považovat dodatečné ověření pravosti podpisu, které spočívá v tom, že určitá osoba před příslušným orgánem (notářem) uzná podpis nacházející se na listině, prokazující převod/přechod povinnosti/práva, za vlastní (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněné pod číslem 4/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); uvedené závěry přitom platí i pro případ, že exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 986/2005) ; stejně tak je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí v otázce pasivní legitimace povinné (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 1211/2007) a v otázce zániku vymáhané pohledávky v důsledku započtení vzájemných pohledávek (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 4330/2009) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. K dalším námitkám povinné soud nemohl přihlédnout, neboť tyto je třeba uplatnit nikoliv v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, nýbrž v návrhu na zastavení exekuce. K návrhu povinné na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí poté dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2395/2011). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73). S ohledem na výše uvedené v dovolacím řízení nelze pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu