ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2141.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2141/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné INTREPID, SE , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, identifikační číslo osoby 28980646, proti povinnému T. J. , zastoupenému Mgr. Mojmírem Ohnoutkou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 1212, za účasti vydražitelky L. V., pro 11 054 400 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 103 Ex 46224/14, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. září 2015, č. j. 58 Co 265/2015-202, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále „odvolací soud“) ze dne 17. 9. 2015, č. j. 58 Co 265/2015-202, jímž odvolací soud potvrdil usnesení exekutorského kandidáta Mgr. V. K., pověřeného soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 29. 4. 2015, č. j. 103 Ex 46224/14-159, o udělení příklepu vydražitelce L. V. za nejvyšší podání 486 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále „o. s. ř.“ (srov. část první, čl. II., bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť odvolací soud otázku procesního práva ohledně účinků ustanovení §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy insolvenční návrh byl podán krátce před udělením příklepu v dražbě a následně bylo insolvenční řízení procesně skončeno z důvodů na straně navrhovatele (v posuzované věci odmítnutím insolvenčního návrhu pro jeho vady v době před vydáním napadeného usnesení odvolacího soudu – k tomu viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2015, č. j. KSBR 30 INS 11220/2015-A-5) posoudil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, proti němž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/2015, odmítnuta) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Odkaz dovolatele na judikaturu Nejvyššího soudu - usnesení ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012, usnesení ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003, a rozsudek ze dne 31. května 2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004 - není případný, neboť uvedená rozhodnutí vycházela z odlišného skutkového základu věci.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení nemůže být dovolatelem uplatněný návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu [§243 písm. a) o. s. ř.] důvodný, o čemž dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu