ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.2058.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 2058/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně JUDr. R. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu financí České republiky , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o 188.856 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 234 C 197/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2016, č. j. 44 Co 147/2015-389, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2015, č. j. 234 C 197/2011-349, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 188.856 Kč s úroky z prodlení, představující náhradu za nucené omezení vlastnického práva žalobkyně jako pronajímatelky bytu s tzv. regulovaným nájemným, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že žalobkyni nenáleží náhrada za omezení vlastnického práva, jelikož zásah do tohoto práva nebyl natolik intenzivní, aby postihl samotnou podstatu jejího vlastnictví, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2013, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3877/2012; dále i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09) a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak.
Náhrada za omezení vlastnického práva v případě regulace nájemného z bytů přísluší vlastníku tehdy, jestliže regulované nájemné v místních podmínkách a s přihlédnutím ke všem okolnostem (např. k rozdílu mezi výší regulovaného a obvyklého nájmu v daném místě či k poměru částí domu zatížených regulovaným nájemným k částem takto nezatíženým) neumožňuje vlastníku pokrýt ani opodstatněně vynaložené náklady na údržbu a opravy nemovitostí v přiměřeném časovém období a dosáhnout přiměřeného zisku. Tato náhrada nemusí být vždy totožná s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Odvolací soud výše uvedené právní závěry v projednávané věci aplikoval a jeho úvahy nelze považovat za zjevně nepřiměřené.
Námitkami, že řízení bylo postiženo vadami (rozsudek odvolacího soudu je „překvapivý“, nepřezkoumatelný, a že soudy neprovedly další důkazy), uplatnila nepřípustný dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.). Ostatně podle ustálené soudní praxe je překvapivým rozhodnutím jen takové rozhodnutí, které nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a doposud přednesených tvrzení účastníků předvídat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009), o takové rozhodnutí nejde, jestliže účastníkům řízení muselo být zřejmé, že soud se danou otázkou musí zabývat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2205/2010). Soud není ani povinen provést všechny důkazy, které účastník navrhne (§120 odst. 1 o. s. ř.), neprovedení některých z důkazů (byť navržených před koncentrací soudního řízení) však musí řádně odůvodnit.
Dovolání proti výroku o nákladech odvolacího řízení není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. prosince 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu