ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.154.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 154/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce J. G. , K., zastoupeného JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova 452/38, proti žalovaným 1) I. P. , D. n. M., 2) L. P. , T., a 3) E. M. , Z., o zaplacení částek 316 470 Kč, 316 470 Kč a 126 588 Kč , vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 187/2012, o žalobě na obnovu řízení, k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. září 2015, č. j. 69 Co 99/2015 - 88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (jako soud odvolací) potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. února 2015, č. j. 24 C 187/2012-46, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, směřující proti usnesení téhož okresního soudu ze dne 11. března 2013, č. j. 24 C 187/2012-10, jímž bylo zastaveno řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž – co do vymezení předpokladů přípustnosti dovolání – uvedl tolik, že „je přesvědčen, že přinejmenším některá z podmínek přípustnosti dovolání dle zmíněného ustanovení o. s. ř. (§237) je splněna, přičemž její splnění též vyplyne z následujícího textu“. Z jeho obsahu je pak patrno tolik, že rozhodnutí soudu o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, ve věci, jíž označuje jako věc restituční, považuje žalobce za formalistické.
Podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, mimo jiné, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho citace) není řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání. [K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ; z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, dostupná na webových stránkách Ústavního soudu]. Požadavek na vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odůvodněn též povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jakož i obligatorním zastoupením dovolatele advokátem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14).
Příslušná pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání (a nevystihuje žádné z hledisek uvedených v §237 o. s. ř.). Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).
Chybějící údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Jelikož o uvedenou náležitost dovolatel v zákonné lhůtě dovolání nedoplnil (srov. §241b odst. 3 věty první o. s. ř.), již proto Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nad rámec řečeného – k samotnému důvodu dovolání – sluší se snad uvést tolik, že ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. (jež upravuje důvody obnovy řízení) vyplývá, že žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto „ve věci samé“; věcí samou rozumí se v právní teorii i v judikatuře samotný předmět, pro který se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 1997). Přitom ne každé rozhodnutí, jímž se řízení končí, je současně rozhodnutím ve věci samé (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1803).
Závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí o zastavení řízení (jež zde žalobce napadl žalobou na obnovu řízení) usnesením ve věci samé není, byť jde o rozhodnutí, jímž se řízení končí, a že proti takovému rozhodnutí není žaloba na obnovu přípustná, je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2011, sp. zn. 28 Cdo 708/2011; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. ledna 2012, sp. zn. III. ÚS 3655/11). Z uvedeného plyne, že dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu (jímž byl stvrzen závěr o nepřípustnosti žaloby na obnovu řízení, směřující proti nemeritornímu rozhodnutí soudu) tak či onak nemůže být přípustné.
V situaci, kdy dovolání bylo odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu