ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.4947.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 4947/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Kepák, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Sportovní 486/4, IČ 005 57 501, zastoupeného Mgr. Markem Novotným, advokátem se sídlem v Brně, Panská 2/4, proti žalovaným 1) Statutárnímu městu Brnu , se sídlem Magistrátu města Brna v Brně, Dominikánské nám. 1, IČ 449 92 785, zastoupenému JUDr. Vladimírou Odehnalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova 2, a 2) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště Brno, Příkop 11, IČ 697 97 111, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 23/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. července 2015, č. j. 19 Co 94/2014-294, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. července 2015, č. j. 19 Co 94/2014-294, se ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným mění tak, že se rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. října 2013, č. j. 15 C 23/2012-266, ve výroku II. mění tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 59.898,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Fuchse, advokáta se sídlem v Brně, Panská 2/4.
II. Dovolání žalobce proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. července 2015, č. j. 19 Co 94/2014-294, o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 10. 2013, č. j. 15 C 23/2012-266, určil, že „vlastníkem pozemku parcela č. 845/13, k. ú. P., obec B., a parcela č. 845/8, k. ú. P., obec B., je Česká republika“ (výrok I.), prvnímu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 32.104,- Kč k rukám tehdejšího zástupce žalobce JUDr. Tomáše Fuchse, advokáta se sídlem v Brně, Panská 2/4 (výrok II.) a dále rozhodl, že „mezi žalobcem a 2. žalovaným žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok III.). Soud prvního stupně dovodil, že nachází-li se na pozemku parc. č. 845/13 v k. ú. P., obec B., budova ve vlastnictví žalobce postavená v 70. letech minulého století a je-li žalobce nucen pro přístup k této budově (jiný není možný) užívat část parcely č. 845/8 v k. ú. P., obec B., přičemž v katastru nemovitostí jsou oba pozemky vedeny ve vlastnictví prvního žalovaného podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí - dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), avšak před ním byla jejich vlastníkem Česká republika, má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 občanského soudního řádu, neboť tímto určením bude najisto postaveno, který subjekt je oprávněn k přijetí peněžité náhrady z titulu bezdůvodného obohacení, jež žalobci užíváním pozemků vzniká. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že k přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na prvního žalovaného podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. nedošlo, jelikož nebyla splněna podmínka faktického hospodaření s těmito pozemky, a jejich vlastníkem zůstala Česká republika. Nepřisvědčil ani námitce prvního žalovaného, že předmětné pozemky vydržel, neboť z jeho strany „nelze uvažovat o jeho dobré víře a oprávněné držbě“.
K odvolání žalobce a prvního žalovaného (neprávně uvedeno „k odvolání prvního žalovaného“) Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 7. 2015, č. j. 19 Co 94/2014-294, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. jej změnil tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 40.150,- Kč k rukám (tehdejšího) zástupce žalobce advokáta JUDr. Tomáše Fuchse (výrok II.), prvnímu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 10.466,- Kč k rukám (tehdejšího) zástupce žalobce advokáta JUDr. Tomáše Fuchse (výrok III.) a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně odkázal. Při rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným dovodil, že žalobce byl ve věci úspěšný a má proto právo podle ustanovení §142 odst. 1 občanského soudního řádu na náhradu účelně vynaložených nákladů. Při stanovení jejich výše postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen „advokátní tarif“, a vycházel z toho, že „náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně spočívaly v soudním poplatku ve výši 5.000,- Kč a dále v nákladech na advokátní zastoupení; bylo provedeno celkem 8 úkonů po 3.100,- Kč [(§9 odst. 4 písm. b), §7 vyhl. č. 177/1996 Sb.)], jeden úkon ve výši poloviny sazby ve výši 1.550,- Kč [(§9 odst. 4 písm. b), §7, §11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.)], ke každému úkonu náleží náhrada hotových výloh po 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dále náleží náhrada DPH ve výši 6.100,- Kč“, celkem tedy 40.150,- Kč. Výši nákladů řízení vzniklých žalobci v odvolacím řízení pak určil „částkou 10.466,- Kč [odměna advokáta za 2 úkony po 3.100,- Kč (§9 odst. 4 písm. b), §7 vyhl. č. 177/1996 Sb.)], za jeden úkon ve výši poloviny sazby 1.550,- Kč [(§9 odst. 4 písm. b), §7, §11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a v náhradě DPH ve výši 1.816,- Kč)]“.
Proti nákladovým výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 208/2009) i od judikatury Ústavního soudu (viz nález ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07). Z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. namítá, že odvolací soud pro výpočet odměny za úkony právní služby použil nesprávně ustanovení §9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., namísto ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu, jelikož předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k pozemkům, jejichž cenu lze zjistit např. podle vyhlášek Statutárního města Brna č. 22/2011 a č. 17/2013, jimiž se vydává cenová mapa stavebních pozemků města, podle nichž cena předmětných pozemků činí 2.970,- Kč/m 2 . Tyto obecně závazné předpisy by tudíž měly být aplikovány pro zjištění hodnoty úkonu právní služby, která činí 49.380,- Kč, případně by cena pozemků mohla být zjištěna znaleckým posudkem či odborným vyjádřením soudního znalce, když náklady na jejich vyžádání by byly v porovnání s výší mimosmluvní odměny stanovené podle ustanovení §8 advokátního tarifu zanedbatelné. Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho námitkou ohledně počtu úkonů právní služby, které jeho (tehdejší) zástupce v řízení před soudem prvního stupně vykonal; celkově se totiž jednalo o 14 úkonů právní služby - převzetí věci dne 1. 6. 2012, podání žaloby dne 16. 2. 2012, účast na soudních jednáních dne 6. 6. 2012, dne 3. 10. 2012, dne 25. 2. 2013, dne 20. 5. 2013, dne 3. 7. 2013, dne 26. 8. 2013, dne 18. 9. 2013 a dne 7. 10. 2013, písemná vyjádření ze dne 21. 3. 2013, ze dne 4. 10. 2013, a ze dne 7. 10. 2013 a písemný závěrečný návrh podaný k výzvě soudu ze dne 26. 8. 2013 - a nikoliv tedy jen o 8 úkonů právní pomoci, jak nesprávně uvedly soudy obou stupňů. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně tak sestávají z částky 5.000,- Kč (zaplacený soudní poplatek), z odměny zástupce žalobce za 14 úkonů právní služby po 49.380,- Kč, z náhrady hotových výdajů dle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 300,- Kč x 14, a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 146.059,20 Kč, tedy celkem činí částku 841.579,20 Kč, a nikoliv částku 40.150,- Kč, jak uvedl odvolací soud. Náklady žalobce v řízení před odvolacím soudem za 2 úkony právní služby, které uplatnil, pak činí celkem částku 120.225,60 Kč (2x 49.380,- Kč, 2x 300,- Kč, náhrada za DPH 20.865,60 Kč), a nikoliv 10.466,- Kč přiznaných mu odvolacím soudem. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených nákladových výrocích změnil tak, že první žalovaný je povinen zaplatit mu „na nákladech řízení před soudem prvního stupně“ částku 841.579,20 Kč a „nákladech odvolacího řízení“ částku 120.225,60 Kč, vše k rukám jeho zástupce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocným nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva - rozhodnutí o výši náhrady nákladů řízení žalobce, který měl před soudem prvního stupně (v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem) ve věci plný úspěch a který má proto vůči prvnímu žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva (§142 odst. 1 o. s. ř.), (částečně) odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, a že dovolání proti tomuto výroku je z části důvodné; jinak není přípustné.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila na závěru (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (uveřejněným pod č. 116/2013 Sb.) se odměna za zastupování advokátem určí podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.
V obecné rovině lze k řešené problematice uvést (jak Nejvyšší soud vyslovil v usneseních ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1317/2015, ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1319/2015 či ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1035/2015), že ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu stanovuje pravidla pro určení tarifní hodnoty v případě peněžitých plnění a ocenitelných věcí a práv, zatímco ustanovení §9 odst. 1 advokátního tarifu se aplikuje tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Nastane-li taková situace, vychází se (v případě žaloby na určení vlastnictví k nemovité věci) z fixní výše tarifní hodnoty, a to do 31. 12. 2012 podle ustanovení §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a počínaje dnem 1. 1. 2013 (tedy po novele advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 486/2012 Sb.) se postupuje podle ustanovení §9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ustanovením §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Cenou ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu se přitom rozumí skutečná hodnota nemovitosti vyjádřená cenou v místě a čase obvyklou.
K dovoláním označené otázce stanovení výše odměny za zastupování advokátem ve věcech o určení vlastnického práva k nemovitosti za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně nemovitosti, tedy v situaci, kdy hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011, podle jehož závěrů je pro stanovení odměny advokáta vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě (§8 odst. 1 advokátního tarifu) a je třeba aplikovat ustanovení speciální [s účinností od 1. 1. 2013 - po novele advokátního tarifu vyhláškou č. 486/2012 Sb. - včleněné pod ustanovení §9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, dle něhož činí tarifní hodnota 50 000 Kč]. Uvedený závěr Nejvyšší soud akceptoval v řadě svých dalších rozhodnutí, a to nejenom při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 872/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 160/2015), ale též v rámci dovolacího přezkumu nákladových výroků rozhodnutí soudů nižších stupňů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3003/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3794/2014). Zmíněné závěry přitom nekolidují s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 83/14).
Při stanovení výše náhrady nákladů řízení účastníka za zastoupení advokátem soud postupuje podle advokátního tarifu platného v době, kdy byly úkony právní služby poskytnuty (k tomu srov. Přechodné ustanovení obsažené v článku II vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, jež stanoví, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti této vyhlášky).
S námitkou dovolatele, že v dané věci měl odvolací soud pro výpočet mimosmluvní odměny advokáta za úkony právní služby před soudy obou stupňů použít ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť cenu stavebních pozemků lze zjistit např. z vyhlášek Statutárního města Brna č. 22/2011 a č. 17/2013, jimiž se vydává cenová mapa stavebních pozemků města, případně, že cena pozemků mohla být zjištěna znaleckým posudkem či odborným vyjádřením soudního znalce, dovolací soud nesouhlasí.
Skutečnost, že v posuzované věci jde o situaci, kdy lze hodnotu nemovitostí zjistit jen s nepoměrnými obtížemi ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 advokátního tarifu, vyplývá z toho, že vyhlášky Statutárního města Brna č. 22/2011 a č. 17/2013, jimiž se vydává cenová mapa stavebních pozemků města, nestanovují cenu pozemků v místě a čase obvyklou a nevyjadřují tedy reálnou hodnotu nemovitostí. Cenové mapy totiž (obecně) slouží k oceňování stavebních pozemků na území obce či města převážně pro daňové účely a pro všechny ostatní případy, kdy je vyžadováno ocenění podle zvláštního předpisu, přičemž se v nich uvádějí jen ceny orientační (vycházející ze statistických údajů o cenách stavebních pozemků dosažených za předchozí období). Vyžádání znaleckého posudku či odborného vyjádření znalce ke stanovení ceny pozemků v místě a čase obvyklé, pak nebylo třeba pro posouzení věci samé. Proto nelze pro určení tarifní hodnoty aplikovat ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu, nýbrž je nutné vycházet z fixní tarifní hodnoty.
Podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že povinnost k náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je ve sporném řízení založena na principu odpovědnosti za výsledek, kterým je úspěch (neúspěch) účastníka ve věci. Právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který měl ve věci plný úspěch, a odpovídající povinnost k zaplacení této náhrady zatěžuje účastníka, který ve věci úspěch neměl. Úspěšný účastník ovšem nemá právo na náhradu jakýchkoliv nákladů, které mu v řízení vznikly, nýbrž jen těch, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Za této podmínky má právo též na náhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s účastí (jeho samého nebo jeho zástupce) u jednání nařízeného soudem k projednání věci samé (§115 odst. 1 o. s. ř.) a - bylo-li jednání odročeno - u všech dalších jednání (§119 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Úspěšný účastník má proto právo na náhradu nákladů spojených s jeho účastí (účastí jeho zástupce) u jednání bez ohledu na jejich celkový počet.
V řízení před soudem prvního stupně byl žalobce úspěšný a proto má právo podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobci vznikly podle obsahu spisu následující náklady řízení:
a) náhrada za 4 úkony právní služby, učiněné tehdejším zástupcem žalobce do 31. 12. 2012:
1. příprava a převzetí zastoupení tehdejším zástupcem advokátem JUDr. Tomášem Fuchsem,
2. podání žaloby dne 17. 2. 2012,
3. účast na jednáních před soudem, a to za každé započaté dvě hodiny [§11 odst. 1 písm.
g) advokátního tarifu]:
- dne 6. 6. 2012 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný, jednání zahájeno v 10:00 hod. a skončeno v 10:10 hod. (č. l. 28),
- dne 3. 10. 2012 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný, jednání zahájeno v 15:00 hod. a skončeno v 15:35 hod. (č. l. 40)
po 2.100,- Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. prosince 2012,
b) paušální částka náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby (viz výše) po 300,- Kč podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu, což celkově činí 1.200,- Kč,
Náhrada nákladů řízení za 4 úkony právní služby tedy včetně náhrady hotových výdajů činí 2.400,- Kč x 4 = 9.600,- Kč + 1.920,- Kč (20% DPH) = 11.520,- Kč,
c) soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč zaplacený žalobcem dne 19. 3. 2012.
d) úkony učiněné tehdejším zástupcem žalobce po 1. 1. 2013:
· účast na jednání před soudem:
- dne 25. 2. 2013 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný,
jednání zahájeno v 10:00 hod. a skončeno v 10:50 hod. = 1 úkon (č. l. 133),
- dne 20. 5. 2013 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný, jednání zahájeno v 13:00 hod. a skončeno v 13:55 hod. = 1 úkon (č. l. 168),
- dne 3. 7. 2013 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný, jednání zahájeno v 15:00 hod. a skončeno v 15:45 hod. = 1 úkon (č. l. 185),
- dne 26. 8. 2013 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný, jednání zahájeno v 14:00 hod. a skončeno v 14:30 hod. = 1 úkon (č. l. 225),
- dne 18. 9. 2013 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný, jednání zahájeno v 15:30 hod. a skončeno v 16:10 hod. = 1 úkon (č. l. 233),
- dne 7. 10. 2013 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný, jednání zahájeno v 15:00 hod. a skončeno v 15:30 hod. = 1 úkon (č. l. 252),
- dne 14. 10. 2013 - v substituci za JUDr. Tomáše Fuchse Mgr. Marek Novotný, jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí [§11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu] zahájeno v 13:30 hod. a skončeno v 13:45 hod. = 1 úkon ve výši poloviny sazby (č. l. 263),
· písemná podání:
- ze dne 22. 3. 2013 (vyjádření žalobce k novým tvrzením prvního žalovaného = 1 úkon (č. l. 144),
- závěrečný návrh žalobce ze dne 26. 8. 2013 = 1 úkon (č. l. 221),
- vyjádření žalobce ze dne 3. 10. 2013 učiněné na výzvu soudu při jednání konaném dne 18. 9. 2013 k nové námitce vydržení obsažené v závěrečném návrhu prvního žalovaného ze dne 3. 9. 2013 = 1 úkon (č. l. 237),
- vyjádření žalobce k doplnění závěrečného návrhu prvního žalovaného ze dne 7. 10. 2013 = 1 úkon (č. l. 258),
po 3.100,- Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení §7 bodu 5., podle §9 odst. 3 písm. a) ve spojení s §9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2013.
e) paušální částka náhrady hotových výdajů za 10 úkonů právní služby a jeden úkon právní služby ve výši poloviny sazby (viz výše) po 300,- Kč podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu, což celkově činí 3.300,- Kč,
Náhrada nákladů řízení za 10 úkonů právní služby a za jeden úkon právní služby ve výši poloviny sazby, tj. 1.550,- Kč, tedy (včetně náhrady hotových výdajů) činí 3.400,- Kč x 10 = 34.000,- Kč + 1.850,- Kč + 7.528,50 Kč (21% DPH) = 43.378,50 Kč.
Celkem tedy výše náhrady nákladů žalobce vůči prvnímu žalovanému před soudem prvního stupně činí 11.520,- Kč + 43.378,50 Kč + 5.000,- Kč (zaplacený soudní poplatek) = 59.898,50 Kč.
Přiznal-li odvolací soud žalobci vůči prvnímu žalovanému náhradu nákladů před soudem prvního stupně za právní zastoupení advokátem jen za 8 úkonů právní služby a za jeden úkon právní služby ve výši poloviny sazby, ačkoliv žalobci ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, není jeho rozhodnutí ve výroku II. rozsudku správné; mimo to odvolací soud nesprávně vycházel z toho, že fixní tarifní hodnota, z níž se výše odměny advokáta za právní zastoupení vypočítává, a stejně tak i výše daně z přidané hodnoty, byly před 1. 1. 2013 a po tomto datu stejné.
Protože odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této náhradě rozhodnout, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku II. změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že prvnímu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 59.898,50 Kč [§243d písm. b) o. s. ř.]. První žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 59.898,50 Kč žalobci zaplatit k rukám JUDr. Tomáše Fuchse, advokáta se sídlem v Brně, Panská 2/4, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení nenaplňuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.; Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch jen v (nepatrné) části, prvnímu žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly a druhá žalovaná nebyla účastníkem dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu