ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2551.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2551/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce RANDA s. r. o. , se sídlem v Bystrém, Sulkovská 80, PSČ 569 92, identifikační číslo osoby 47452188, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovanému Mgr. P. S., LL.M. , advokátu, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, o vyloučení výtěžku zpeněžení ve výši 7 063 598,62 Kč z konkursní podstaty, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 459/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 2014, č. j. 47 Co 3/2014-147, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 2014, č. j. 47 Co 3/2014-147 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2013, č. j. 11 C 459/2012-133, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. března 2014, č. j. 47 Co 3/2014-147, potvrdil usnesení ze dne 17. října 2013, č. j. 11 C 459/2012-133, jímž Okresní soud v Hradci Králové zastavil řízení „ohledně zaplacení částky 6 720 238,30 Kč“ z důvodu překážky věci zahájené (litispendence) podle §83 odst. 1 a §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně z toho, že:
1/ Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové dne 24. října 2005 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. (dále jen „úpadce“) pletací příze specifikované v příloze č. 6 soupisu konkursní podstaty, které do konkursní podstaty zahrnul předchozí správce konkursní podstaty. Podáním ze dne 27. května 2010 žalobce navrhl, aby v případě, že již došlo ke zpeněžení vylučovaného majetku, vyloučil soud z konkursní podstaty úpadce „náhradní finanční plnění za zpeněžený majetek z konkursní podstaty (utrženou kupní cenu)“.
2/ Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. září 2010, č. j. 42 Cm 91/2005-420, zastavil řízení o vyloučení 56 837,85 kg příze (bod I. výroku), zamítl žalobu na vyloučení 31 783,80 kg příze (bod II. výroku), žalovanému uložil zaplatit žalobci z konkursní podstaty úpadce částku 7 204 658,85 Kč (jako částku odpovídající cenám 31 783,80 kg příze z roku 2005 bez daně z přidané hodnoty) [bod III. výroku], zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 1 440 931,77 Kč (odpovídající dani z přidané hodnoty z žalované částky) [bod IV. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod V. výroku).
3/ Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. prosince 2011, č. j. 13 Cmo 214/2010-463, rozsudek krajského soudu zrušil v bodech III., IV. a V. výroku a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s tím, že podání žalobce ze dne 22. července 2010 a jeho závěrečný návrh ze dne 7. září 2010 je třeba posoudit jako změnu žaloby podle §95 o. s. ř. a na požadovanou finanční náhradu za spornou přízi je třeba nahlížet jako na nárok z odpovědnosti správce konkursní podstaty za škodu způsobenou porušením jeho povinností při soupisu a správě majetku, pročež se má krajský soud věcí dále zabývat i z hlediska věcné příslušnosti.
4/ Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. března 2012, č. j. 42 Cm 91/2005-517, připustil změnu (rozšíření) žaloby „o nárok na zaplacení částky 7 063 598,62 Kč“ a současně tento „nárok“ vyloučil k samostatnému projednání pod sp. zn. 42 Cm 21/2012 (bod II. výroku).
5/ Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. listopadu 2012, č. j. Ncp 1382/2012-28, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci (jež je předmětem tohoto řízení) jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, přičemž věc bude po právní moci rozhodnutí postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové.
6/ U Okresního soudu ve Svitavách je pod sp. zn. 7 C 185/2007 veden spor o náhradu škody, v němž se žalobce (RANDA s. r. o.) domáhá vůči sedmi žalovaným (mezi nimi i vůči Mgr. P. S., jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s.) zaplacení částky 6 720 238,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní porušením svých povinností v rámci konkursního řízení způsobili žalobci škodu tím, že do konkursní podstaty úpadce byly bezdůvodně vědomě neoprávněně zapsány ručně pletací příze, jejichž hodnota činí žalovanou částku.
Na tomto základě soudy obou stupňů shodně uzavřely, že předmětem řízení je požadavek žalobce na náhradu škody způsobené mu žalovaným při výkonu funkce správce konkursní podstaty v konkursním řízení sp. zn. 43 K 21/2004, a to porušením povinností při soupisu majetku úpadce do konkursní podstaty a při správě majetku, neboť namísto sporných přízí o celkové hmotnosti 31 783,80 kg nezůstal v konkursní podstatě ani výtěžek zpeněžení podle §27 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Předmětem tohoto řízení je tak v rozsahu částky 6 720 238,30 Kč stejný nárok žalobce vůči žalovanému, o němž je již vedeno řízení u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 185/2007, které bylo zahájeno dříve. K námitkám žalobce odvolací soud – odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 347/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 28 Cdo 777/2012 – zdůraznil, že soud není vázán právním posouzením nároku, jak jej učinil žalobce. Pro posouzení existence překážky věci zahájené je rozhodné skutkové vymezení nároku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel setrvává na tom, že v tomto řízení uplatněný nárok dovozuje z §19 odst. 2 ZKV, přičemž argumentuje závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zdůrazňuje, že v řízení požadoval buď své ručně pletací příze, nebo náhradní peněžité plnění – výtěžek získaný zpeněžením věcí žalobce. Spočívá-li jeho nárok v požadavku na vyloučení náhradního plnění za majetek neoprávněně sepsaný do konkursní podstaty úpadce, nikoliv v povinnosti peněžitého plnění (náhradě škody), nelze učinit závěr o překážce věci zahájené (litispendenci), když nejde o totožnost projednávaných věcí. Potud poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1748/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 182/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004, pod číslem 179.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení §83 odst. 1 o. s. ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob; není přitom samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, například vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Řízení se týká týchž osob i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 21 Cdo 1002/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2006, pod číslem 32, či důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněného pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Totožnost účastníků řízení v obou sporech (na čemž ničeho nemění skutečnost, že žalovaný je ve sporu vedeném u Okresního soudu ve Svitavách „jen“ jedním z žalovaných) i skutkového základu obou žalob (potud, že žalobce tvrdí, že do konkursní podstaty úpadce byly neoprávněně zahrnuty jeho movité věci) je v dotčených věcech dána, nikoliv však totožnost rozsudečného výroku.
Jestliže v řízení vedené u Okresního soudu ve Svitavách jde o nárok na plnění (žalobce se domáhá zaplacení částky 22 958 905 Kč), v projednávané věci se žalobce domáhá vyloučení náhradního peněžitého plnění za zpeněžený majetek z konkursní podstaty. Nelze totiž přehlédnout, že z obsahu procesních úkonů žalobce z 22. července 2010 a 7. září 2010 (z nichž vychází usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2012, č. j. 42 Cm 91/2005-517), je zřejmé, že jimi žalobce nerozšířil žalobu v excindačním sporu, ale toliko pro případ, že majetek (příze), jehož vyloučení z konkursní podstaty se domáhal, byl zpeněžen, požádal o vydání výtěžku jeho zpeněžení („vydání náhradního finančního plnění“).
V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 182/2004, jakož i v usnesení sp. zn. 29 Odo 1748/2006 (na které dovolatel přiléhavě odkazuje) Nejvyšší soud vysvětlil, že žaloba na vyloučení peněžité částky z konkursní podstaty je svoji povahou žalobou na určení – nikoliv nárokem na plnění. O tom, že peněžní prostředky mohou být (za určitých podmínek) předmětem vylučovací žaloby ve smyslu §19 odst. 2 ZKV, přitom není přitom pochyb (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003, uveřejněný pod číslem 85/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Není-li dána obsahová shoda návrhů rozsudečných výroků v obou žalobách (jako je tomu v projednávané věci), není zásadně dána ani totožnost předmětu řízení, a tím ani totožnost věcí ve smyslu §83 odst. 1 o. s. ř.
V usnesení sp. zn. 29 Odo 1748/2006 Nejvyšší soud k povaze vylučovací žaloby dále doplnil, že závěr, že řízení o žalobě na plnění a o žalobě vylučovací, byť by vycházela ze stejného skutkového základu, nemají totožný předmět, je patrný i z úpravy věcné příslušnosti soudů. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani procesní situace nastalá v této věci v důsledku rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2012, č. j. Ncp 1382/2012-28, kterým byla v projednávané věci založena věcná příslušnost okresního soudu.
Je tomu tak proto, že rozhodnutí vrchního soudu o věcné příslušnosti je pro účastníky i soud závazné. Poté, kdy vrchní soud rozhodne postupem podle §104a o. s. ř., nemůže být v dané věci otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena, a to bez ohledu na to, změní-li se skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné příslušnosti (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 33 Cdo 2657/99, uveřejněný pod číslem 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 1934/2009, či ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 829/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009). Usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle §104a o. s. ř. je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné. Navíc platí, že právní kvalifikací nároku pro účely určení věcně příslušného soudu soud rozhodující o věci samé není vázán (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1171/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2296/2013, uveřejněné pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ze shora uvedeného se podává, že první žaloba a žaloba v projednávané věci nemají totožný předmět a řízení vedené u Okresního soudu ve Svitavách netvoří překážku věci zahájené ve smyslu §83 odst. 1 o. s. ř. pro řízení o žalobě na vyloučení náhradního peněžitého plnění z konkursní podstaty.
Zbývá dodat, že na uvedeném závěru ničeho nemění ani to, že jde-li o vyloučení náhradního peněžitého plnění, může být žaloba na jeho vyloučení úspěšná pouze v rozsahu, v němž jde skutečně o částku získanou zpeněžením majetku, pročež není rozhodné, jakou skutečnou hodnotu měl majetek, jehož vyloučení z konkursní podstaty se žalobce v excindačním sporu původně domáhal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 313/2010).
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu i soudu prvého stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 věta první a §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2016
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu