ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.5735.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 5735/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. P. P. , zastoupeného Mgr. Hynkem Peroutkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, za účasti WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci , se sídlem v Brně, Kamenná 835/13, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, o určení neexistence členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 95/2012, o dovolání GATEWAY INVESTMENT, INC. , se sídlem ve Spojených státech amerických, 1821 Logan Avenue, Cheyenne, Wyoming 820 01, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, PSČ 100 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2015, č. j. 7 Cmo 80/2015-170, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. ledna 2015, č. j. 81 Cm 95/2012-129, Městský soud v Praze nepřipustil vedlejší účastenství společnosti GATEWAY INVESTMENT, INC. (dále jen „společnost“), v řízení.
K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením změnil výrok soudu prvního stupně tak, že přistoupení společnosti „na straně žalovaného“ není přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož vedlejší účastenství v tzv. řízení nesporném – řízení o projednávané věci [§9 odst. 3 písm. g) o. s. ř.] je vedeno dle §200e a §120 odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013 – není přípustné, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 20 Cdo 91/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 7, ročník 1999, pod číslem 73, ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006, uveřejnění v časopise Soudní judikatura a číslo 10, ročníku 2008, pod číslem 148, ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 333/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2009, pod číslem 134, ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1259/2009, ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3880/2009, či ze dne 12. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 4161/2013, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 13. ledna 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu