ECLI:CZ:NS:2016:29.NSCR.111.2016.1
MSPH 79 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 111/2016-A-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v insolvenční věci dlužníka T. Ch., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1) M. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Luďkem Lissem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, PSČ 170 00 a 2) Sberbank CZ, a. s. , se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25 08 33 25, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2016, č. j. MSPH 76 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 11. ledna 2016, č. j. MSPH 76 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení ze dne 17. září 2015, č. j. MSPH 76 INS XY, ve výrocích, jimiž Městský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou.
Proti tomuto usnesení podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když „vyřešená právní otázka“, zda byly splněny podmínky „vyhlášení“ úpadku dlužníka, „má být dovolacím soudem posouzena jinak“.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Dovolání dlužníka Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), stejně jako v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 36/2014 nebo v usnesení ze dne 25. srpna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2014, Nejvyšší soud vysvětlil, že:
„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak’, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak’, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit“.
K (ne)vymezení důvodu přípustnosti dovolání srov. dále usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. IV. ÚS 915/16.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčním navrhovatelům se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu