ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.2129.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2129/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Crytex, s. r. o., identifikační číslo osoby 26207672, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 1270/97, zastoupeného JUDr. Michalem Steinerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 88/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 2 444 132 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 315/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2014, č. j. 36 Co 91/2013-152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody z nesprávného úředního postupu Policie České republiky, která na nepřiměřeně dlouhou dobu odňala z dispozice žalobce zboží – polykrystalický křemík o váze 1 050 kg, vydané dne 31. 7. 2007 podle §78 odst. 1 trestního řádu z celního skladu společností SCHENKER spol. s r. o., u níž jej žalobce uskladnil dne 4. 8. 2006, přičemž uplynutím expirační lhůty v říjnu 2007 již zboží není použitelné. Škoda je představována hodnotou tohoto zboží.
Napadeným rozsudkem odvolací soud k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z toho, že žalobce zboží uskladnil dne 4. 8. 2006. Orgány činné v trestním řízení vyzvaly podle §78 odst. 1 trestního řádu společnost SCHENKER spol. s r. o. k vydání předmětné zásilky polykrystalického křemíku, kterou bylo potřeba zajistit pro účely trestního řízení vedeného proti jednateli žalobce pro trestný čin podvodu, kterého se měl dopustit za použití polykrystalického křemíku. Trestní řízení dosud není skončeno. Zboží bylo vydáno dne 31. 7. 2007. Doba expirace zboží byla podle upřesněných tvrzení žalobce v říjnu 2007. Zboží (zajištěná zásilka) byla podle vyšetřovacího spisu nezbytně potřebná k vyšetřování, když byla následně předmětem znaleckého posouzení v trestním řízení. Podle odvolacího soudu je nepochybné, že zboží bylo zadrženo při řádném procesním postupu orgánů činných v trestním řízení a že určitou, přiměřenou dobu muselo zadržení zboží trvat minimálně pro přezkoumání jeho kvality pro účely trestního řízení. Znalecký posudek byl podán dne 10. 1. 2008. Tuto dobu nelze hodnotit jako nepřiměřenou. Vznik škody přitom sám žalobce spojoval již s uplynutím expirační doby. Podle odvolacího soudu zde není odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), představovaný nesprávným úředním postupem, když existence nezákonného rozhodnutí, tj. takového, které by bylo pro nezákonnost zrušeno, nebyla ani tvrzena.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dovolání dílem (co do rozhodnutí ve věci samé) jako nepřípustné a dílem (co do rozhodnutí o nákladech řízení) pro vady.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odstavec 6).
Podle dovolatele „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“
Dovolání není přípustné k vyřešení otázky procesního práva, kterou dovolatel spatřuje v tom, že „bylo povinností prvoinstančního soudu zjistit, jaká tedy skutečně ta expirační doba byla a z této expirační doby vycházet, případně poučit dovolatele, aby v rámci svého tvrzení expirační dobu upřesnil.“
I kdyby dovolací soud pominul, že dovolatel touto argumentací ve smyslu §237 o. s. ř. nevymezuje otázku procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nýbrž poukazuje na domnělou vadu řízení, kterou se však dovolací soud může zabývat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), nelze pominout, že již soud prvního stupně vyzval žalobce, aby upřesnil dobu expirace zboží a právě tento ji upřesnil na říjen 2007. Soudy z tohoto data pak vycházely. Napadené rozhodnutí tak nespočívá na závěru soudu o neunesení důkazního břemene, tedy na závěru, že žalobce neprokázal, že by expirace zboží byla v říjnu 2007, nýbrž na závěru, že dobu do uplynutí tvrzené expirace zboží, s níž žalobce spojoval vznik škody, nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou pro přezkoumání kvality zboží, když znalecký posudek byl podán dne 10. 1. 2008. Napadené rozhodnutí tedy není v rozporu s žalobcem označenými rozsudky týkajícími se důkazní povinnosti účastníka a poučovací povinnosti soudu podle §118a odst. 3 o. s. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 115/2012, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná též na www.nsoud.cz ), když důkazní povinnost účastníka směřuje k prokázání jeho vlastních sporných tvrzení, nikoliv k jejich vyvrácení (příp. může směřovat k zpochybnění tvrzení protistrany), a účelem dokazování není doplnění neurčitých či nejistých sporných tvrzení účastníka (k jejich doplnění žalobce vyzván byl a tyto na výzvu doplnil).
Nesouhlas s hmotněprávním posouzením věci dovolatel staví na nepřípustné (§241a odst. 1 a 6 o. s. ř.) polemice se skutkovým stavem, z něhož napadené rozhodnutí vychází, jestliže předkládá svoji vlastní variantu skutkového stavu, podle které bylo možné provést potřebná šetření tak, aby bylo zboží vráceno dříve, než expirační doba uplyne, případně že bylo možné odebrat pouze vzorek zboží a zbytek vrátit.
V případě argumentace, že bylo možno odebrat pouze vzorek zboží, dovolatel teprve až v dovolacím řízení uplatňuje jiný odpovědností titul než je nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené době zajištění vydaného zboží, když polemizuje vůbec se správností postupu podle §78 trestního řádu (vydání věci).
V případě argumentace, že zboží mělo být vráceno dříve, než uplynula jeho expirace, jednak dovolatel neuvádí, z jakého zákonného ustanovení (potažmo ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu) takovou konkrétní právní povinnost orgánů činných v trestním řízení bez dalšího dovozuje, jednak pomíjí, že předpokladem vrácení věci tomu, kdo ji vydal, nebo tomu, kdo na ni uplatňuje právo, o němž není pochyb, je vydání rozhodnutí podle §80 odst. 1 trestního řádu. Opačný postup, tj. vrácení věci bez vydání rozhodnutí podle §80 odst. 1 trestního řádu, by podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu byl nesprávným úředním postupem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2262/2013).
Ze skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud, přitom nevyplývá, že by bylo již vydáno rozhodnutí podle §80 odst. 1 trestního řádu o vrácení vydaného zboží žalobci či společnosti SCHENKER spol. s r. o.
Podle §80 odst. 1 věty prvé až třetí trestního řádu není-li věci, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
Žalobce svůj žalobní nárok fakticky staví na předpokladu, že do uplynutí doby expirace zboží, mělo být vydané zboží pravomocně (srov. §80 odst. 3 trestního řádu) vráceno jemu. Soudům v občanském soudním řízení při rozhodování o nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb. nepřísluší posuzovat správnost rozhodnutí vydaných orgány činnými v trestním řízení v rámci jejich pravomoci, nebylo-li takové rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Současně nemohou předjímat, k vydání jakého rozhodnutí ve vztahu k předmětnému zboží orgány činné v trestním řízení posléze dospějí, tedy zda bude uložen trest propadnutí věci, ochranné opatření zabrání věci či zda bude věc vrácena, a komu, když některá v úvahu přicházející rozhodnutí jsou závislá i na posouzení, zda byl spáchán trestný čin. Ani ve smyslu dovolatelem citované judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1572/2009), a v ní obsažené definice nesprávného úředního postupu, nelze právně posuzovat lhůtu pro vydání rozhodnutí (a vlastně ani vznik škody), není-li dosud zřejmé, jaké rozhodnutí o zboží vydaném podle §78 trestního řádu bude posléze vydáno, a to v závislosti nejen na průběhu trestního řízení, ale případně i jeho výsledku. To samozřejmě nevylučuje, aby následně soudy v občanském soudním řízení posuzovaly, zda takové rozhodnutí bylo vydáno v zákonné lhůtě či lhůtě přiměřené podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, jak to vyplývá i z dovolatelem citované judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3928/2008).
Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že do uplynutí doby expirace vydaného zboží v říjnu 2007, s kterýmžto okamžikem žalobce spojuje vznik škody, nelze v postupu orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k vydanému zboží učinit závěr o nesprávném úředním postupu. Dovolací soud neshledal, že by tento právní závěr odvolacího soudu, vycházející z konkrétních skutkových zjištění, byl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jak to namítá dovolatel v rámci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že napadené rozhodnutí neshledal ani v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 99/07, který se v jiné věci na podkladě zcela odlišných skutkových okolností zabýval otázkou věcné příslušnosti soudu v závislosti na hmotněprávním posouzení, zda jde o obchodně závazkový vztah či o odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.
Jelikož dovolatel podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu výslovně v celém jeho rozsahu, tedy i do výroku odvolacího soudu, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, jakož i do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, dovolací soud konstatuje, že dovolání v tomto rozsahu nemá zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatel nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 a §237 až §238a o. s. ř.), když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nespočívalo na posouzení dovolatelem uváděných argumentů, a jinou otázku procesního práva, váznoucí se k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, dovolatel ve svém dovolání neuvedl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu