ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2266.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 2266/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně BNP Paribas Personal Finance , se sídlem v Paříži, 1 boulevard Haussmann, Francouzská republika, registrační číslo 542097902, podnikající na území České republiky prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpného závodu, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3208/5, identifikační číslo osoby 03814742, zastoupené Mgr. Michaelou Fuchsovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalovaným 1) L. K. , a 2) M. K. , oběma zastoupeným Mgr. Davidem Cagašem, advokátem se sídlem v Ostravě - Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o zaplacení částky 149 511 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 118 C 103/2014, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2015, č. j. 15 Co 359/2015-107, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 29. 4. 2015, č. j. 118 C 103/2014-88, přiznal oběma žalovaným osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl jejich žádost o ustanovení zástupce (výrok II.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s odkazem na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíce za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelé se mýlí, tvrdí-li, že otázka, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má soud při rozhodování o žádosti účastníka o ustanovení zástupce přezkoumávat zákonný předpoklad, a to že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka, nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015 (jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), dovodil, že při rozhodování o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. je třeba přihlédnout ke složitosti věci a k osobě žadatele o ustanovení zástupce. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v dalších rozhodnutích, v nichž se zřetelem k zákonné podmínce, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně zájmů účastníka, posuzoval vždy konkrétní okolnosti projednávané věci a osobu žadatele (srov. např. usnesení ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 754/2016, a usnesení ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015, a obdobně i usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2473/2014). Jde proto již o ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a odvolací soud se při rozhodování o žádosti dovolatelů o ustanovení zástupce od této judikatury neodchýlil, když uzavřel, že předmětem řízení je peněžitá pohledávka vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž žádná mimořádná složitost věci, ať již skutková či právní, se z obsahu spisu nejeví a nebyla ani tvrzena. Současně zdůraznil, že z obsahu podaných odvolání v části týkající se věci samé je zcela zjevné, že jak žalovaný 1), tak i žalovaná 2) jsou schopni svá práva sami náležitě hájit.
Dovolatelé alternativně vymezují přípustnost dovolání tak, že se odvolací soud při řešení téže otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo že tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Takové vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání - splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl). Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že dovolatelé ani neuvedli, od které rozhodovací praxe se měl odvolací soud odchýlit, ani ve kterých rozhodnutích měla být tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2016
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu