ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.2968.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 2968/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně JINPO spol. s r.o. , se sídlem v Ostravě, Mariánské Hory, 28. října 1142/168, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 47666773, zastoupené JUDr. Miloslavem Kijasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Jiráskovo náměstí 121/8, proti žalované UNIKOL CZ, s.r.o. , se sídlem v Nymburce, Boleslavská třída 536, PSČ 288 02, identifikační číslo osoby 25682539, zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, o zaplacení 581 881 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 383/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 21 Co 491/2016-193, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 262 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Miloslava Kijase.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 8. 2015, č. j. 12 C 383/2014-163, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 581 881 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a podle odůvodnění rozhodnutí i v akcesorickém výroku o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., jak jí ukládá §241a odst. 2 o. s. ř., nedostála. Sice tvrdí, že nesprávnost napadeného rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva a že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nicméně na žádnou jeho judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkazuje, míní-li, že posouzení otázky pravosti dodaného zboží, která může být prokázána pouze znaleckým posudkem, přísluší jenom soudu, a jiný předpoklad přípustnosti neuvádí. Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o falzu dodaných ložisek založený na rozhodnutí celního úřadu a na dalších odborných vyjádřeních, pak zřejmě přehlédla, že dovolací námitky zpochybňující skutková zjištění soudů nižších stupňů, úplnost zjištěného skutkového stavu či hodnocení provedených důkazů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, jež jsou – stejně jako všechna uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ) a není jimi naplněn ani ohlášený dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Pokud dovolatelka naznačuje možné vady řízení (zejména odmítnutí návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. Kotlána a nevypořádání námitky o absenci poučovací povinnosti žalované ze strany soudu prvního stupně)), jichž se měl dopustit odvolací soud, jsou tyto její výhrady irelevantní, protože podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o uvedených procesních pochybeních soudu nezahrnují žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015) a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady.
Směřovalo-li proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho druhého výroku, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 26 523 Kč, jde ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. I kdyby však dovolání nebylo v této části nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání, neboť dovolatelka v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.) a nesprávnost rozhodnutí. K tomuto výroku o nákladech řízení (stejně jako k rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 93 874 Kč) chybí v dovolání jakákoliv argumentace. Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho druhého výroku pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 8. 11. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu