ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3008.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 3008/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, zastoupené Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, proti žalované ROMAN - TRANS SPEDITION s. r. o. , se sídlem v Náchodě – Starém Městě nad Metují, Modrá 1977, PSČ 547 01, identifikační číslo osoby 26011221, zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vladislavova 1390/17, PSČ 110 00, o zaplacení částky 3 852 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 60 C 258/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. dubna 2015, č. j. 20 Co 77/2015-444, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) v tom, že odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu presumoval příčinnou souvislost mezi porušením základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích a vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit, namísto co by tuto příčinnou souvislost prokazoval. Poznatek o tom, že odvolací soud předmětnou příčinnou souvislost nezjišťoval, nýbrž ji presumoval, však z napadeného rozhodnutí v žádném případě nevyplývá. Závěr o existenci příčinné souvislosti odvolací soud dovodil ze skutkových zjištění, která byla získána dokazováním (§122 a násl. o. s. ř.), ze skutečností, jež měl za notoriety (§121 o. s. ř.), a z odsuzujícího trestního rozsudku soudu Polské republiky (§135 odst. 1 o. s. ř.).
Prostřednictvím námitky, že odvolací soud příčinnou souvislost presumoval, tu dovolatelka ve skutečnosti zpochybňuje správnost (dostatečnou podloženost) závěru odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti mezi mírou opilosti řidiče - zaměstnance žalované (2,06 až 2,53 promile alkoholu v krvi) a jím způsobenou dopravní nehodou (k níž došlo poté, co vjel do protisměru) s fatálními škodními následky. Však také výslovně uvádí, že kritizovaný závěr nemá oporu v provedeném dokazování, argumentuje tedy způsobem odpovídajícím skutkovému dovolacímu důvodu upravenému v §241a odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012.
V usneseních, od jejichž závěrů se měl odvolací soud podle mínění dovolatelky odklonit (v rozhodnutích ze dne 18. května 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 23 Cdo 2136/2013, a ze dne 26. června 2014, sp. zn. 23 Cdo 899/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné právě z toho důvodu, že otázka příčinné souvislosti je otázkou skutkovou. Též v dovolatelkou zmíněném rozsudku ze dne 25. května 2010, sp. zn. 25 Cdo 358/2008, Nejvyšší soud zdůraznil, že právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Pokud se zde v souvislosti s tím konstatuje, že příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž se prokazuje, respektive musí být postavena na jisto, pak odvolací soud shledal v souzené věci příčinnou souvislost spolehlivě zjištěnou a od těchto závěrů se tedy nikterak neodchýlil.
Že otázka existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody je otázkou skutkovou, Nejvyšší soud vysvětlil již v důvodech usnesení ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 25 Cdo 490/2007, uveřejněného pod číslem 109/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále též např. v rozsudku ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 1025. Zkoumat, zda je závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti v souzené věci správný (zda je skutečně opodstatněn), by proto znamenalo podrobit dovolacímu přezkumu správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů, ten však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. ledna 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Ze stejných důvodů pak nemohou založit přípustnost dovolání námitky vad řízení, nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 7. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014, ze dne 14. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 2015/2014, a ze dne 24. září 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014). Proto také §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. ledna 2016
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu