ECLI:CZ:NS:2016:32.CDO.3059.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 3059/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně SAMAT, spol. s r.o., se sídlem v Jiřetíně pod Jedlovou, Nádražní 259, PSČ 407 56, identifikační číslo osoby 40229017, zastoupené JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, proti žalované O'R'Y'X architecture s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 4 - Podolí, Pod Vyšehradem 136/16, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 27141390, zastoupené Mgr. Kateřinou Davidovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1586/4, o zaplacení 5 485,14 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahzu 4 pod sp. zn. 8 C 440/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 72 Co 10/2016-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 906 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Kateřiny Davidové.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 7. 10. 2015, č. j. 8 C 440/2014-58, Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalované zaplatit žalobkyni 5 485,14 EUR s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.)
Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním.
V záhlaví uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvedl, že na právní vztah účastnic založený dvěma smlouvami o dílo uzavřenými dne 2. 12. 2012 je třeba aplikovat §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a že při řešení otázky existence tvrzené splatné pohledávky odpovídající nezaplacené části ceny díla je nezbytné zabývat se tím, zda bylo dílo zhotovitelkou skutečně provedeno. Účastnice ve smlouvách podmínily fakturaci doplatku ceny díla jeho provedením. Rovněž podle §548 odst. 1 obch. zák. vzniká nárok na zaplacení ceny díla jeho provedením. Odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně, že dílo podle těchto smluv bylo provedeno. Konstatoval, že obě smlouvy obsahují ve svých článcích 8.0 ujednání o tom, že předání díla proběhne formou předávacího protokolu, který potvrdí zhotovitel i objednatel. Rovněž ze všeobecných smluvních ustanovení (čl. 15.2 a 15.3), která tvoří přílohu předmětných smluv, podle odvolacího soudu plyne nutnost formálního předání díla na základě protokolu, který podepíší obě smluvní strany. Odvolací soud dospěl k závěru, že smluvně upravený způsob předání díla nebyl dodržen, neboť v předávacím protokolu ze dne 20. 6. 2013 chybí podpis jednatelky žalované, a že žalobkyni tedy dosud nevzniklo právo na zaplacení ceny díla. Na tom podle odvolacího soudu nemůže nic změnit ani uznání závazku žalovanou, na které žalobkyně v řízení poukazovala, neboť domněnka existence tohoto závazku žalované, byla v průběhu řízení vyvrácena. Odvolací soud uzavřel, že v případě, že je žalovaná skutečně v prodlení s převzetím díla, může se žalobkyně na žalované domáhat uložení povinnosti již zhotovené dílo převzít.
V záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako dovolací důvod uvádí dovolatelka nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatelka označila rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé, neboť odvolací soud dospěl ke zcela odlišnému právnímu posouzení projednávané věci než soud prvního stupně, aniž dovolatelku upozornil, že by k takovému posouzení mohl dospět, a aniž ji poučil podle §118a o. s. ř., aby mohla na odlišný právní názor odvolacího soudu reagovat doplněním skutkových tvrzení a důkazů.
Dovolatelka rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že dílo nebylo předáno. K předávání díla docházelo podle dovolatelky postupně a dílo bylo předáno řádně a včas. Na bezvadné předání díla lze podle dovolatelky usuzovat i z toho, že žalovaná dílo později jako zhotovitelka předala Dr. A. J., a to včetně součástí zhotovených dovolatelkou. Tvrdila-li žalovaná, že dílo od dovolatelky kvůli existenci vad nepřevzala, ale sama je pak předala vlastníkovi objektu jako bezvadné, dopustila se podle dovolatelky jednání, jež je v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka dále namítla, že pro posouzení nečinnosti žalované jako prodlení věřitele ve smyslu §370 obch. zák. je rozhodující, že dovolatelka provedení díla fakturovala a žalovaná na základě těchto faktur cenu díla hradila a prováděla na ni zápočty, čímž předání díla a svůj závazek zaplatit jeho cenu uznala.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, případně zamítnutí.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Otázky prodlení věřitele a rozporu s dobrými mravy nebyly způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť tyto otázky odvolací soud neřešil a na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil. Odvolací soud své rozhodnutí založil na tom, že právo na doplacení ceny díla nevzniklo, neboť bylo ve smlouvách o dílo vázáno na provedení díla a vyhotovení protokolu o jeho předání a převzetí podepsaného oběma účastnicemi, a tento smluvně upravený postup předání díla nebyl dodržen. Tento závěr odvolací soud správně podpořil odkazem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu a nemohly by na něm nic změnit ani námitky dovolatelky týkající se prodlení věřitele a chování žalované v rozporu s dobrými mravy.
Pokud dovolatelka odvolacímu soudu vytýká vady řízení, jsou tyto její námitky irelevantní, neboť podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o procesních pochybeních odvolacího soudu spočívajících v chybějícím poučení podle §118 o. s. ř. a tím způsobené překvapivosti jeho rozhodnutí nezahrnují žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud namítaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015, která jsou, stejně jako všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách) a k vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že za překvapivé nelze považovat rozhodnutí, které žalobci nepřizná žalobou uplatněný nárok proto, že nebyl naplněn jeho hmotněprávní předpoklad, a že poučení podle §118a odst. 1 až 3 o. s. ř. slouží tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (splnili povinnost tvrzení) a aby označili důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat (splnili povinnost důkazní). Účelem této poučovací povinnosti je zabránit, aby se účastník nedozvěděl až z rozhodnutí pro něho nepříznivého, tedy překvapivě, že podle hodnocení soudu neunesl břemeno tvrzení či důkazní břemeno, a aby měl příležitost doplnit chybějící tvrzení či navrhnout další důkazy. Jestliže však žaloba byla zamítnuta (nebo obrana proti ní neobstála) nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno, ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebyl důvod pro postup soudu podle §118a o. s. ř. Postup podle tohoto ustanovení přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, nebo rozsudek ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005).
Nejvyšší soud proto dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i jeho rozhodnutí o nákladech řízení.
Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není vzhledem k §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalované byla žalobkyně zavázána, nepřevyšují částku 50 000 Kč (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013). Nejvyšší soud proto dovolání i ve zbývajícím rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 8. 11. 2016
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu