ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1596.2015.1
sp. zn. 4 Tdo 1596/2015-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2016 o dovolání obviněného T. J. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 2 To 53/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 150/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 2 T 150/2014, byl obviněný T. J. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: „ dne 22. 4. 2014 kolem 10:53 hod. v O. na ulici J. bez užití násilí a bez poškození dveří vnikl do budovy O. u. n. O., kde v prvním patře z volně přístupné kanceláře vedoucího odcizil mobilní telefon značky Samsung GT – C3050 s vloženou SIM kartou operátora T-Mobile a dále z batohu odloženého v téže kanceláři odcizil finanční hotovost ve výši 250 Kč, čímž Oblastní unii neslyšících Olomouc, IČ 66932246 se sídlem Jungmannova 25, Olomouc způsobil škodu ve výši 400 Kč a poškozenému Bc. P. Š. škodu odcizením hotovosti ve výši 250 Kč, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2012, č. j. 6 T 234/2012-325, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2012, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 18-ti měsíců do věznice s dozorem“.
Za uvedené jednání byl obviněný T. J. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozenému Bc. P. Š. částku ve výši 250 Kč a Oblastní unii neslyšících Olomouc, IČ 66932246, se sídlem Olomouc, Jungmannova 25 částku ve výši 400 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 2 T 150/2014, podal obviněný T. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 2 To 53/2015, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 2 To 53/2015, podal obviněný T. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tento důvod uvedl až v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný namítá, že soudy obou stupňů nezohlednily jeho projevenou upřímnou lítost, která je dle ustanovení §41 písm. n) tr. zákoníku polehčující okolností. Dále uvádí, že při ukládání druhu trestu došlo k pochybení, jelikož nebyla respektována ustanovení §39 tr. zákoníku a §55 odst. 2 tr. zákoníku. Soud nevzal v úvahu možnost uložení alternativního trestu, přestože jde o přečin, u něhož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje 5 let. Vzhledem k výše uvedenému tak došlo v řízení před soudem prvního stupně k nesprávnému hmotně právnímu posouzení, jelikož soud nepřihlédl k výše uvedeným polehčujícím okolnostem, naopak porušil hmotně právní zákaz dvojího přičítání přitěžujících okolností, uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, přestože nebyly splněny zákonné důvody k jeho uložení.
Z uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 2 T 150/2014 a usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 2 To 53/2015, dle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a dle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 9. 12. 2015 Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný v rámci svého dovolání pouze namítá, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení z hlediska ukládání trestu a byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, ač nebyly splněny zákonné důvody k jeho uložení.
Jiné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje též otázky ukládání trestů, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotně právní posouzení výroku o trestu jiné, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu či společného trestu. Námitka obviněného ohledně pochybení soudu prvního stupně při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody není tedy dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze na ni uplatnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud tedy není dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak není dán ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. ledna 2016
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu