ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.568.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 568/2016-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2016 o dovolání obviněného T. J. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 11 To 63/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 2/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 1 T 2/2014, byl obviněný T. J. uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „dne 7. 1. 2013 v době kolem 19.20 hodin v areálu firmy C. S. C., v ulici H. v J., okres J., u zadní budovy objektu – dílny servisu, poté, co souhlasil s nevhodným pracovním postupem – rovnání rámu přívěsu o zeď budovy přes špalek nařízeným J. P., který byl v rozporu se základními bezpečnostními zásadami, jako řidič nákladního vozidla, zn. Mercedes Benz, couval s přívěsem zn. Panav TV 12L, ke zdi budovy mezi druhá a třetí vrata od kanceláře přijímacího technika po předchozí dohodě se Z. P., který měl držet špalek u zdi a světlem baterky ukazovat, přičemž couval dále, přestože již neviděl signalizující světlo, a zastavil až při nárazu o zeď, přičemž došlo k přimáčknutí Z. P. na zeď dílny a tento utrpěl zhmoždění mozku a na místě pracovního úrazu zemřel“.
Za uvedené jednání byl obviněný T. J. odsouzen podle §143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců.
Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. P.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 1 T 2/2014, podali obviněný J. P. a obviněný T. J. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 11 To 63/2015, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 11 To 63/2015, podal následně obviněný T. J. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že v průběhu vyšetřování došlo k několika pokusům o ovlivňování svědků a zmínil rovněž několik dalších pochybení, k nimž mělo dojít, např. v usnesení o zahájení trestního stíhání chybí popis subjektivní stránky a povinností, které měl porušit, dále nebyl zajištěn tachograf, a tedy nebylo možno prokázat přesnou rychlost, jíž se pohyboval, z čehož by bylo možno dovodit, že vynaložil maximální opatrnost. Dále uvedl, že v usnesení o zahájení trestního stíhání je popsáno, že měl při couvání zastavit až nárazem o zeď, aniž by viděl světelné signály poškozeného, což bylo vyvráceno výslechem znalce. Dále poukázal na to, že soud odmítl jako nadbytečný provést vyšetřovací pokus, v důsledku čehož chybí odpovídající důkazy k závěru odvolacího soudu, že nemohl vidět na pravou stranu přívěsu, a rovněž na nestandardní postup znalkyně při vypracovávání posudku z oblasti BOZP, která pak dle názoru dovolatele v posudku vynesla několik nepodložených spekulací a zcela pominula některé skutečnosti vyplývající z předloženého policejního spisu. V návaznosti na to pak zpochybnil postup soudu, který s odkazem na nadbytečnost zamítl jeho návrh na vypracování nového znaleckého posudku. Zmínil dále, že na pracovišti C., nebyly běžně dodržovány předpisy BOZP, za což byla této firmě uložena pokuta, přičemž způsoby oprav obdobné té, při níž došlo k usmrcení poškozeného, zde byly zcela běžné. Je tedy třeba zohlednit skutečnost, že k takovým postupům při opravě byl v podstatě veden.
V další části dovolání namítl, že soud prvního stupně jej nejprve obžaloby zprostil, nicméně odvolací soud poté toto rozhodnutí zrušil a vrátil věc s pokynem nazírat na jeho jednání jako na trestné. Soudu prvního stupně sice odvolací soud uložil provedení některých důkazů, avšak z těchto nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti (kromě naprosto nepřijatelného porušování předpisů BOZP na pracovišti společnosti C. a snahy o ovlivňování některých svědků – zaměstnanců této společnosti). Přesto však soud prvního stupně, aniž by se jakkoli změnila důkazní situace, rozhodl protichůdně oproti původnímu rozsudku, což odporuje ustálené soudní praxi a judikatuře Nejvyššího soudu, neboť nedošlo-li ke změnám v relevantních skutkových či právních skutečnostech, soud prvního stupně je svým právním názorem vázán.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 1 T 2/2014, a dále aby ho podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný obviněným je dán, spočívá-li rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V trestní věci dovolatele však rozhodnutí soudu uvedeným nedostatkem netrpí, neboť byly zajištěny a provedeny všechny důležité a pro rozhodnutí podstatné důkazy, tyto byly získány a posléze provedeny v souladu s procesními předpisy, přičemž soud je rovněž řádně vyhodnotil, a tedy proces dokazování nebyl svévolný. Soud tak dostál všem parametrům řádného, spravedlivého procesu, je proto třeba vycházet ze stabilizovaných skutkových zjištění tak, jak byla v trestním řízení učiněna. Pokud jde o argumentaci uplatněnou v dovolání, která je z velké části totožná s podaným odvoláním, domnívá se, že jeho námitky pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, neboť obviněný pouze zpochybňuje skutková zjištění, proces dokazování a hodnocení důkazů, resp. poukazuje na údajná pochybení, k nimž mělo dojít v průběhu vyšetřování. Namítá-li obviněný, že soud neprovedl některé jím navržené důkazy (vyšetřovací pokus, nový znalecký posudek), je třeba zdůraznit, že soudy nejsou povinny provést všechny důkazy navržené obžalobou či obhajobou. Pokud navržený důkaz proveden není, měl by být tento postup řádně zdůvodněn. Této povinnosti však soud v projednávané trestní věci plně dostál, neboť pokud bylo navrženo provedení některého důkazu a ten např. pro nadbytečnost proveden nebyl, soudem to bylo rovněž patřičně odůvodněno. Neztotožňuje se ani s námitkou obviněného, že nalézací soud rozhodl ve druhém případě zcela opačně, a to v podstatě z pokynu soudu odvolacího, aniž by došlo ke změně důkazní situace. V daném případě však k uvedenému nedošlo, neboť nalézacímu soudu toliko uložil provedení dalších důkazů, upozornil jej na příslušnou judikaturu vztahující se k případu, resp. v této souvislosti jej upozornil i na některé nepřesnosti v hodnocení důkazů, což je postup v souladu se soudní praxí i judikaturou.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že obviněný T. J. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi znalce z oboru doprava, odvětví doprava silniční, Doc. Ing. Ivo Drahotského, Ph.D., znaleckého posudku z oblasti BOZP) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprovedení důkazu vyšetřovacím pokusem, nezajištění kopie zápisu z tzv. tachografu, nebyl vypracován nový znalecký posudek z oblasti BOZP), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Tyto námitky ovšem pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Ohledně námitky obviněného, že soud prvního stupně rozhodl ve druhém případě zcela opačně (tj. uznal jej vinným), a to v podstatě z pokynu soudu odvolacího, aniž by došlo ke změně důkazní situace, Nejvyšší soud podotýká, že touto námitkou se již podrobně zabýval Krajský soud v Hradci Králové, a to na s. 3 odůvodnění jeho rozhodnutí. Zde konstatoval, že nelze dávat soudu prvního stupně závazné pokyny k tomu, jak důkazy hodnotit, avšak v posuzovaném případě k tomuto nedošlo, neboť nalézacímu soudu pouze uložil provedení dalších důkazů, upozornil jej na příslušnou judikaturu vztahující se k případu, resp. v této souvislosti jej upozornil i na některé nepřesnosti v hodnocení důkazů, což je postup v souladu se soudní praxí i judikaturou. Pro úplnost zbývá dodat, že v souvislosti s nevyhověním návrhu obviněného na provedení dalších důkazů se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na str. 6 odůvodnění usnesení zabývá právě otázkou, proč neshledal návrh na doplnění dokazování důvodným.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jičíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině napadeného rozsudku mají jasný obsahový základ především ve výpovědi obviněného T. J., který převážnou část jednání doznal, dále ve výpovědích svědků M. K., M. P., T. Z. a P. K., ve znaleckém posudku z oboru soudního lékařství znalce MUDr. Petra Hejny, ve znaleckém posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční, z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, specializace posuzování technického stavu vozidel a autoopravárenství znalce Doc. Ing. Ivo Drahotského, Ph.D. a rovněž v listinných důkazech (protokol o nehodě, protokol o ohledání místa činu, rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce Opava, rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královehradecký kraj a Pardubický kraj atd.). Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Z dané vázanosti pak vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 5. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu