ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.596.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 596/2016-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 5. 2016 o dovolání obviněného P. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 68 To 169/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 211/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 2 T 211/2014, byl obviněný P. P. uznán vinným jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (bod 1 - 3 rozsudku) a dále dílem dokonaným, dílem nedokonaným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, §21 odst. 1, §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 4 - 10 rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
1)
dne 21. dubna 2011 na letišti V. jako pasažér letu společnosti Deutsche Lufthansa z F. do V. ohlásil na přepážce spol. Deutsche Lufthansa škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, konkrétně bundy GoreTex XCR Tilak Evolution, kalhot GoreTex XCR Tilak Avalanche, spacího pytle Warmpeace Down Horizont 1400, spodních rukavic Sir Joseph, švýcarského armádního kapesního nože Victorinox, nástroje na opravu Leatherman, bivakového pytle Gore Tex Tilak, bundy Warmpeace Polartec, běžecké a vysokohorské obuvi a expedičního stanu Ferrino v celkové hodnotě 74.790 Kč, jejichž nabytí dokladoval účtenkami spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 18. 11. 2009, 12. 1. 2011 a 15. 1. 2011, přestože ke ztrátě věcí údajně zakoupených od spol. DOLDY, s. r. o., nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY, s. r. o., nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto falešných dokladů mu bylo ze strany spol. Deutsche Lufthansa dne 28. 9. 2011 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 31.014 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Deutsche Lufthansa AG, IČ: 00000000, se sídlem Von Gablenz Str. 2, 506 79 Köln, škodu ve výši 31.014 Kč,
2)
dne 15. srpna 2011 jako pasažér letu společnosti Wizz Air Hungary z P. do V., uskutečněného dne 30. listopadu 2010 z přesně nezjištěného místa přes webovou aplikaci spol. Wizz Air Hungary ohlásil škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, konkrétně péřové vesty Sir Joseph, spacího pytle Warmpeace Summerlite, GoreTex návleků Warmpeace Gaiters, GoreTex bundy Tilak Raptor, GoreTex kalhot Tilak Avalanche, GoreTex bivacího vaku Tilak Airlight, rukavic Tilak Cyborg, spacího pytle Warmpeace Klondike 1200, nože Victorinox a nářadí na opravu kola Ferrino v celkové hodnotě 57.282 Kč, jejichž nabytí dokladoval pěti účtenkami spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 2. 10. 2009, 28. 11. 2009, 27. 10. 2010 a jednou bez uvedení data vydání, přestože ke ztrátě věcí údajně zakoupených od spol. DOLDY, s. r. o., nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY, s. r. o., nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto falešných dokladů mu bylo ze strany spol. Wizz Air Hungary na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 28.943 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Wizz Air Hungary Légiközlekedési Korlátolt Felelösségü Társaság, IC: 00000000, se sídlem Lörinci Út 59 C/2, 2220 Vescés-Airport,Business Park, škodu ve výši 28.943 Kč,
3)
dne 3. května 2011 na letišti P.-R. jako pasažér letu Austrian Airlines z P. do V. a letu z V. do P. ohlásil na přepážce ztrát a nálezů Austrian Airlines škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátu předmětů ze zavazadla, a to maček, ledovcových šroubů, universálního nože Leathermann, návleků, helmy, lezeckých bot a trekových bot v celkové hodnotě 35.583 Kč přičemž nabytí věcí dokladoval zasláním originálů účtenek, konkrétně jedné od spol. WARMPEACE, s. r. o., ze dne 1. 12. 2009 na částku 2.590 Kč a tří od spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 18. 1. 2011 a 21. 1. 2011 na celkovou částku 23.743 Kč, přestože ke ztrátě těchto věcí nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. WARMPEACE, s. r. o. a spol. DOLDY, s. r. o., nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly těmito společnostmi vystaveny, přičemž na základě těchto falešných dokladů mu bylo ze strany Austrian Airlines dne 28. 7. 2011 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 30.170 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Austrian Airlines AG, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, škodu ve výši nejméně 26.333 Kč,
celkově tak svým jednáním pod body 1) - 3) způsobil škodu ve výši 86.290 Kč,
4)
dne 11. června 2012 na letišti B. jako pasažér letu společnosti Deutsche Lufthansa z M. do B. ohlásil na přepážce spol. Deutsche Lufthansa škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, konkrétně bundy Tilak GoreTex Pro Shell, kalhot Tilak GoreTex Pro Shell, helmy Kong Scarab, čelní lampy, lezeckého postroje, 4 ks karabin, maček a spacího pytle v celkové hodnotě 45.495 Kč, jejichž nabytí dokladoval třemi účtenkami spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 16. 12. 2011 a 23. 12. 2011, přestože ke ztrátě věcí údajně zakoupených od spol. DOLDY, s. r. o., nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY, s. r. o., nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto falešných dokladů mu bylo ze strany spol. Deutsche Lufthansa dne 29. 6. 2012 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 34.456 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Deutsche Lufthansa AG, IČ: 00000000, se sídlem Von Gablenz Str. 2, 506 79 Köln, škodu ve výši 34.456 Kč,
5)
dne 22. července 2012 na letišti H. jako pasažér letu společnosti Deutsche Lufthansa z M. do H. ohlásil na přepážce spol. Deutsche Lufthansa škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů ze zavazadla, konkrétně sady karabinek, lezecké helmy, bundy GoreTex XCR, bundy GoreTex Paclite, kalhot GoreTex XCR, teplých rukavic, spacího pytle a páru trekingové obuvi vel. 47 v celkové hodnotě 62.590 Kč, jejichž nabytí dokladoval čtyřmi účtenkami spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 28. 11. 2009, 19. 6. 2012 a 29. 6. 2012, přestože ke ztrátě věcí údajně zakoupených od spol. DOLDY, s. r. o., nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY, s. r. o., nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž požadované odškodnění ve výši 62.590 Kč mu nebylo vyplaceno a spol. Deutsche Lufthansa AG, IC: 00000000, se sídlem Von Gablenz Str. 2, 506 79 Köln, tak nebyla způsobena škoda,
6)
dne 28. února 2012 na letišti P.-R. jako pasažér letu ČSA na trase S. – S. P. – F. – P. ohlásil na přepážce reklamací ČSA škodní událost spočívající ve vykradení zavazadla, následně e-mailem zaslal seznam odcizených věcí, jejichž nabytí dokladoval paragonem vystaveným spol. TILAK, a. s., ze dne 29. 11. 2009 na částku 2.500 Kč, který však již uplatnil dne 15. 12. 2009 v rámci události šetřené ČSA, dále daňovým dokladem ze dne 15. 12. 2011 od firmy Hanibal, P. L. na částku 2.172 Kč a třemi účtenkami spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 15. 1. 2011, 27. 1. 2011 a 16. 12. 2011 na zboží v hodnotě 66.845 Kč, přestože ke ztrátě věcí od spol. TILAK, a. s. a spol. DOLDY, s. r. o., nedošlo, když ztrátu téhož zboží od spol. TILAK, a. s. již dříve reklamoval a věci od spol. DOLDY, s. r. o., nikdy nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto z větší části falešných dokladů mu bylo ze strany ČSA dne 18. 4. 2012 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 32.453 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Czech Airlines, České aerolinie, a. s., se sídlem Jana Kašpara 1069/1, Praha 6, škodu ve výši nejméně 30.281 Kč,
7)
dne 10. dubna 2012 na letišti P.-R. jako pasažér letu ČSA z M. do P. ohlásil na přepážce reklamací ČSA škodní událost spočívající ve vykradení zavazadla, následně písemně zaslal seznam odcizených věcí, jejichž nabytí dokladoval daňovým dokladem od spol. AJ TRADE, s. r. o., ze dne 16. 6. 2011 na částku 1.315 Kč, daňovým dokladem od spol. VELSBIKE, s. r. o., ze dne 25. 1. 2011 na částku 680 Kč, daňovým dokladem od R. K. na částku 3.089 Kč, třemi daňovými doklady od firmy M. K. ze dnů 11. 7. 2010, 13. 1. 2011 a 15. 9. 2011 na celkovou částku 9.572 Kč a třemi účtenkami spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 20. 12. 2011, 21. 12. 2011 a 28. 2. 2012 na zboží v hodnotě 44.192 Kč, přestože ke ztrátě věcí od spol. DOLDY, s. r. o., nedošlo, neboť tyto věci od spol. DOLDY, s. r. o., nikdy nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto z části falešných dokladů mu bylo ze strany ČSA dne 16. 5. 2012 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 33.046 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Czech Airlines, České aerolinie, a. s., se sídlem Jana Kašpara 1069/1, Praha 6, škodu ve výši nejméně 33.046 Kč,
8)
dne 5. června 2012 na letišti v C. ve Š. jako pasažér letu Swiss International Airlines z P. do C. ohlásil škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátu předmětů ze zavazadla, následně zaslal e-mailem žádost o odškodnění, ve které nabytí údajně ztracených věcí dokladoval třemi doklady od spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 16. 12. 2011 a 23. 12. 2011 na zboží v hodnotě 34.345 Kč, přestože ke ztrátě těchto věcí nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY, s. r. o., nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž na základě těchto falešných dokladů mu bylo ze strany Swiss International Airlines dne 15. 6. 2012 na bankovní účet zasláno celkové odškodnění ve výši 34.887 Kč, a tímto svým jednáním způsobil poškozené spol. Swiss International Airlines Ltd., se sídlem Holandská 1, Brno, škodu ve výši nejméně 34.887 Kč,
9)
dne 14. června 2012 na letišti ve V. v R. jako pasažér letu Austrian Airlines
z B. do V. ohlásil na přepážce ztrát a nálezů Austrian Airlines škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátu předmětů ze zavazadla, a to stanu, žďárského vaku, nafukovací karimatky, trekové obuvi, batohu, péřové bundy, lavinové sondy a dvou knih v celkové hodnotě 44.793 Kč přičemž nabytí věcí dokladoval zasláním originálů tří účtenek od spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 3. 6. 2011 a 16. 12. 2011 na celkovou částku 44.793 Kč, přestože ke ztrátě těchto věcí nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY, s. r. o., nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž požadované odškodnění v částce 44.793 Kč mu nebylo vyplaceno a spol. Austrian Airlines AG, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, nebyla způsobena hmotná škoda,
10)
dne 30. července 2012 na letišti ve V. v R. jako pasažér letu Austrian Airlines
ze dne 29. července 2012 z H. do K. a jako pasažér letu ze dne 30. 7. 2012 z K. do V. ohlásil na přepážce ztrát a nálezů Austrian Airlines škodní událost spočívající v poškození zavazadla a ztrátu předmětů ze zavazadla, a to kalhot zn. TILAK, bundy, spacáku, trekových bot v celkové hodnotě 39.396 Kč, přičemž nabytí věcí dokladoval zasláním originálů tří účtenek od spol. DOLDY, s. r. o., ze dnů 27. 6. 2012 a 29. 6. 2012 na celkovou částku 39.396 Kč, přestože ke ztrátě těchto věcí nedošlo, neboť tyto věci nikdy od spol. DOLDY, s. r. o., nezakoupil a předmětné daňové doklady nebyly touto společností vystaveny, přičemž požadované odškodnění v částce 39.396 Kč mu nebylo vyplaceno a spol. Austrian Airlines AG, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, nebyla způsobena hmotná škoda,
celkově tak jednání obviněného v bodech 4) - 10) směřovalo ke způsobení škody ve výši 279.449 Kč, jelikož však požadované odškodnění v bodech 5), 9), 10) nebylo vyplaceno, byla způsobena škoda ve výši 132.670 Kč.
Za uvedená jednání byl obviněný P. P. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku, ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti Czech Airlines, České Aerolinie, a. s., se sídlem Jana Kašpara 1069/1, Praha 6, částku 88.517 Kč, poškozené společnosti Austrian Airlines AG, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, částku 26.333 Kč a společnosti Swiss International Airlines Ltd., se sídlem Holandská 1, Brno, částku 34.887 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnosti Czech Airlines, České Aerolinie, a. s., se sídlem Jana Kašpara 1069/1 a Austrian Airlines AG, se sídlem Belgická 276/20, Praha 2, odkázány se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Šumperk, sp. zn. 2 T 245/2013, ze dne 21. 3. 2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu Ostrava, pobočka Olomouc, sp. zn. 2 To 139/2014, z dne 2. 2. 2015, výrok o vině v bodech 2-7, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 2 T 211/2014, podali okresní státní zástupce v Šumperku a obviněný P. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 68 To 169/2015, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný P. P. byl při nezměněném výroku o vině, jak je uveden v napadeném rozsudku, jakož i za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným v bodě 1) rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 3. 2014, č. j. 2 T 245/2013-310, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2015, nově odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2, §45 odst. 1 tr. zákoníku, k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 3. 2014, č. j. 2 T 245/2013-310, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného P. P. zamítnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 68 To 169/2015, podal následně obviněný P. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V rámci svého dovolání úvodem podrobně popisuje obsah svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V tomto odvolání vytýkal, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, a polemizoval s hodnocením důkazů soudy. Na základě vlastního hodnocení důkazů označil za prokázanou „existenci věcí jako takových“ a jejich ztrátu, přičemž zdůrazňoval prokázání úbytku hmotnosti zavazadel. Vlastnictví věcí, které prokazoval falešnými doklady, nebylo podle obviněného pro náhradu škody rozhodné. Dále obsáhle v obecné rovině popisoval postup při letu, odbavení a reklamaci zavazadel. Zpochybňoval vznik škody, přičemž tvrdil, že škoda vznikla pouze jemu, neboť se mu ztratily předměty ve větší hodnotě, než jaká byla hodnota kompenzace, která byla vyplacena pouze do maximální výše stanovené přepravními podmínkami. Trval na tom, že ztracené věci existovaly a že prokázal jejich ztrátu během přepravy. Za rozhodný pro náhradu škody označil protokol sepsaný při reklamaci a dokládající úbytek hmotnosti zavazadla, nikoli obsah předložených účtenek. Opět ze svého hlediska hodnotil důkazy a tvrdil, že není jediný důkaz pro obvinění, že si ztrátu věcí ze zavazadel vymyslel. Polemizoval s jednotlivými zjištěními uvedenými v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, znovu ze svého hlediska hodnotil důkazy a trval na tom, že držení věcí prokázal fotografiemi a svědeckými výpověďmi. V návaznosti na reprodukci obsahu svého odvolání pak stručně reprodukoval též obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a označil jeho argumentaci za kusou.
Ve svých námitkách dále obviněný uvedl, že soudy obou stupňů učinily správné zjištění, že nelze vyvrátit tvrzení obviněného, že při některém, popř. při všech letech, mohlo dojít ke ztrátě či poškození některých jeho věcí určených k přepravě. Za nesprávný však označuje závěr soudů, podle kterého uvedl přepravní společnosti v omyl tím, že při reklamaci doložil ztrátu či poškození věcí falešnými účtenkami. Závěr o tom, že šlo o účtenky falešné, označuje vzhledem k nedostatečnému rozsahu dokazování za nepodložený a trvá na tom, že ke ztrátě věcí došlo a že měly hodnotu v účtenkách uvedenou. Nedošlo proto k uvedení v omyl. Dále uvedl, že byl „bez důkazů činěn odpovědným za skutečnosti uvedené v účtenkách“. Rovněž uvedl, že odpovědnost leteckých přepravců za škody vzniklé na přepravovaných zavazadlech je upravena v Montrealské úmluvě a v přepravních řádech. Podotýká, že vzhledem k limitované výši náhrady (cca 30.000 Kč) mu nebyla vyplacena náhrada škody v plné výši, přičemž uvedl, že Montrealská úmluva ani přepravní řády společnosti nehovoří o způsobu prokazování vlastnictví ani o nutnosti prokázat vlastnictví jako takové, když pro letecké společnosti je rozhodující prokázaný váhový úbytek zásilky a obvyklá hodnota věcí přepravovaných v zavazadlech v letecké přepravě. Právní význam částek uvedených ve sporných dokladech označuje obviněný za bagatelní, neboť se nejednalo o kupní smlouvy, nýbrž pouze o anonymní paragony. Soudy se nezajímaly o to, jaký by byl další postup leteckých společností v případě, že by obviněný tyto doklady nepředložil. Cestující není povinen uchovávat účtenky od zakoupeného zboží a na vlastnickém právu majitele nic nemění způsob jeho nabytí. Podle názoru obviněného soudy připustily, že jím uváděné věci se v letecké přepravě ztratily, a je proto zcela jisté, že mu vznikla škoda, takže výrok o vině nemůže obstát. Tvrdí, že podle znění výroku rozsudku došlo ke vzniku škody na jeho majetku ztrátou předmětů ze zavazadel a současně ke vzniku škody na majetku leteckých společností, které obviněnému poskytly náhradu škody. Takový závěr neodpovídá znaku skutkové podstaty přečinu podvodu spočívajícímu v obohacení, neboť ztráta a zisk na straně obviněného se sobě rovnají, resp. nerovnají, neboť plnění mu bylo poskytnuto pouze ve výši limitované částkou cca 30.000 Kč. V postupu soudů tak spatřuje zcela extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.
Obviněný dále vytýká, že veřejné zasedání nebylo odročeno za účelem opatření znaleckého posudku. Dále cituje jednotlivé pasáže odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a polemizuje s nimi. Odmítá, že by o jeho podvodném úmyslu svědčila četnost případů, ve kterých mělo ke ztrátě věcí dojít. Obsáhle polemizuje o skutkových okolnostech dílčího útoku pod bodem 1) výroku o vině, prezentuje svoji verzi, proč do seznamu ztracených věcí některé položky dodatečně doplnil, a opakuje, že odškodnění bylo limitováno, přičemž předměty zjištěné a nahlášené jako chybějící hned po přistání samy o sobě zakládaly nárok na odškodnění v maximální výši. Tvrdí, že k zahájení šetření, pozastavení výplaty a nevyplacení odškodnění došlo nikoli proto, že by letecké společnosti pojaly nějaké podezření, ale z iniciativy Policie ČR. Podle obviněného došlo k porušení zásady presumpce neviny. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvádí, že rozhodnutí o zamítnutí odvolání bylo vydáno, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Vytýká, že odvolací soud nepostupoval v souladu s §254 odst. 1 tr. ř., nevypořádal se s námitkami obviněného a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání tak, že se rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, č. j. 68 To 169/2015-380 ze dne 9. 10. 2015 zrušuje, obviněný současně navrhuje, aby byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 trestního řádu). Podatel sice formálně namítá absenci objektivních zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, těžiště jeho námitek však spočívá v polemice s hodnocením důkazů soudy a s úplností provedeného dokazování. Dovolatel se při tom dovolává procesní, nikoli hmotněprávní zásady presumpce neviny, a část svých námitek směřuje toliko proti odůvodnění soudních rozhodnutí, což je nepřípustné již s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. Na podkladě této polemiky pak prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které skutečně došlo ke ztrátě všech věcí, za které požadoval odškodnění a zpochybňuje i závěr soudů o tom, že účtenky byly falešné.
Pokud jde o tvrzenou ztrátu věcí, pak nalézací soud u všech dílčích útoků obsažených ve skutkových větách konstatoval, že ke ztrátě věcí nedošlo, protože je obviněný od společnosti DOLDY, popř. společnosti WARMPEACE nikdy nezakoupil. Soudy tedy připustily pouze tolik, že obviněnému se „něco“ ztratit mohlo. Dovolatel ovšem v jednotlivých případech nepožadoval odškodnění ztráty „nějakých“ věcí, ale zcela konkrétních předmětů, především sportovního a turistického vybavení, koupeného od konkrétních prodejců, přičemž existenci a cenu těchto věcí dokládal falešnými doklady. Tvrzení dovolatele o bagatelním významu účtenek pro přiznání odškodného se jeví téměř absurdní. Podle toho, jak věc popisuje dovolatel, by reklamační řízení probíhalo v podstatě tak, že v případě zjištění narušení zavazadla může cestující deklarovat ztrátu v podstatě jakýchkoli věcí a letecká společnost mu odškodné do stanoveného limitu pro jeho výši vyplatí. Je těžko představitelné, že by nějaká letecká společnost takto vstřícně vůči cestujícím postupovala. Sám obviněný ostatně v průběhu řízení připustil, že v některých případech nebylo odškodné vyplaceno, protože leteckými společnostmi nebyly předmětné doklady uznány. Účtenky zajisté nejsou dokladem o vlastnictví v právním slova smyslu, dokládají však, že předmětné věci existovaly a byly v držení osoby, která žádá odškodnění za jejich ztrátu.
Trestní odpovědnost za majetkový trestný čin není vyloučena okolností, že pachatel má proti poškozenému nějaký domnělý nebo i skutečný majetkový nárok. Trestnosti podvodného jednání dovolatele tedy nebrání skutečnost, že v některých případech se obviněnému skutečně nějaké věci ztratily. V letecké přepravě nelze vyloučit, že v určitém počtu případů dojde ke ztrátě, resp. odcizení věcí ze zavazadel cestujících. V předmětné trestní věci však vzbuzuje pochybnost již samotný počet případů, ve kterých mělo ke ztrátám dojít, když např. v průběhu června až srpna 2012 mělo ke ztrátě věcí dojít celkem pětkrát. Dovolateli je v obecné rovině nutno přisvědčit v tom, že cestující není povinen uchovávat doklady o nákupu přepravovaných věcí, přesto je však značně zarážející, že ani u jednoho z několika desítek údajně ztracených předmětů nebyl dovolatel schopen doložit jeho nákup a cenu pravým dokladem. Dovolací námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud je vůbec lze pod uvedený dovolací důvod obsahově podřadit, jsou tak dle názoru státního zástupce zjevně nedůvodné.
Podatel dovolání opřel též o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a o tu jeho část, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Takovouto vadou je rozhodnutí soudu druhého stupně zatíženo v případě, kdy tento soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z některého z tzv. formálních důvodů bez meritorního přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoli při správném postupu byl povinen takovýto přezkum provést (např. zamítl pro opožděnost odvolání, které bylo ve skutečnosti podáno včas). V předmětné trestní věci nepřicházelo uplatnění této části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vůbec v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání nikoli z formálních důvodů, ale jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. Podatel ostatně výše naznačené procesní pochybení ani nevytýká, když jeho námitky se týkají pouze údajné nedostatečné kvality přezkumné činnosti odvolacího soudu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. proto nelze v dovolacím řízení přihlížet.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že dne 10. 5. 2015 podal obviněný dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 2. 2. 2015 sp. zn. 2 To 139/2014, který rozhodoval jako soud odvolací ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 245/2013, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 2. 2016. sp. zn. 4 Tdo 162/2016 tak, že dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Za této situace považuje Nejvyšší soud dovolání obviněného ze dne 18. 1. 2016 za přípustné pouze ve vztahu k dílčím útokům uvedeným pod body 1), 2), 4) a 5) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 2 T 211/2014, neboť u zbývajících skutků pod body 3), 6) – 10) výroku o vině rozsudku bylo již rozhodnuto výše uvedeným usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 162/2016.
Nejvyšší soud dále shledal, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. P.
Obviněný sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však většinou napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal většinou nesprávné hodnocení důkazů a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (především závěr soudů, podle kterého uvedl přepravní společnosti v omyl tím, že při reklamaci doložil ztrátu či poškození věcí falešnými účtenkami), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.
Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že namítá absenci objektivních zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu (uvedení v omyl, obohacení, způsobení škody). Při posuzování existence znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, popř. pokusu tohoto přečinu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, je nutno důsledně vycházet ze skutkových zjištění, tak, jak je soudy vymezily v jednotlivých skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí.
Skutkové okolnosti všech dílčích útoků byly identické a ke všem dílčím útokům (nejen k těm, kterými byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 245/2013) lze tedy vztáhnout závěr, že obviněný za použití falešných dokladů žádal vyplacení odškodného za věci, které v tvrzené hodnotě a sortimentu ve svém držení mít nemohl. U leteckých společností tak vyvolal, resp. se pokusil vyvolat omyl v tom směru, že došlo ke ztrátě konkrétních věcí v tvrzené hodnotě. V příčinné souvislosti s tímto omylem pak poškození v řadě případů vykonali majetkovou dispozici spočívající ve výplatě odškodného, které by v případě nepředložení falešných dokladů obviněným vyplaceno nebylo. Jedná se tedy o podvodný úmysl obviněného, který se obohacoval uváděním leteckých společností v omyl, když jim předkládal nepravé, skutečnosti neodpovídající doklady o věcech, které se mu měly během letecké přepravy ztratit, a těmito dokládal, že předmětné věci koupil, případně byly v jeho dispozici. Vyplacené odškodné proto představuje škodu na straně leteckých společností a obohacení na straně obviněného. Pokud k výplatě nedošlo, stalo se tak nezávisle na vůli obviněného pouze v důsledku obezřetnosti poškozených. Nepřímo pak o podvodném úmyslu obviněného svědčí i četnost případů, když se mu měly během letecké přepravy ztratit jím uváděné věci. Skutková zjištění vymezená v soudních rozhodnutích proto vykazují všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, resp. jeho pokusu.
K námitce obviněného, který v postupu soudů spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, Nejvyšší soud uvádí, že zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že oba soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. P. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty jednak přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (bod 1 - 3 rozsudku) a jednak dílem dokonaným, dílem nedokonaným přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, §21 odst. 1, §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 4 - 10 rozsudku), příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 5. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu