ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.758.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 758/2016-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2016 o dovolání obviněného S. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 11 To 21/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 75/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 4 T 75/2015, byl obviněný S. P. uznán vinným přečinem projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že „od přesně nezjištěné doby v roce 2014 až do 13.00 hodin dne 16. 9. 2015, na různých místech okresů K., M. a P.-z. i na dalších místech užíval k jízdám po veřejných komunikacích svůj osobní automobil zn. BMW, na jehož zadní sklo po celé ploše vylepil zobrazení říšské orlice hledící přes levé rameno, držící v drápech věnec s hákovým křížem, o němž je všeobecně známo, že byl v minulosti v období druhé světové války užíván jako symbol členy nacistických hnutí a v současné době ho užívají příslušníci neonacistického hnutí, a symbol říšské orlice byl v minulosti užíván ve znaku NSDAP, byl státním symbolem nacistického Německa a je rovněž aktuálně užíván neonacistickou scénou, která hlásá zášť proti rasově a národnostně odlišným skupinám osob, přičemž dne 16. 8. 2015 kolem 12.40 hodin toto vozidlo řídil v hustém provozu v K., v ulici V. a R., přičemž vozidlo bylo kontrolováno za přítomnosti spolujezdce u benzinového čerpadla hlídkou policie ve složení nstržm. Z. V. a nstržm. J. S.“.
Za uvedené jednání byl obviněný S. P. odsouzen podle §404 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – samolepící nálepky se zobrazením říšské orlice držící v drápech věnec s hákovým křížem, částečně překryté samolepkou BMW modročervené barvy (obě samolepky jsou nalepeny na zadním skle vozidla BMW).
Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 4 T 75/2015, podal obviněný S. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 11 To 21/2016, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 11 To 21/2016, podal následně obviněný S. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že nebyly naplněny znaky předmětného přečinu, především jeho subjektivní stránky. Dále uvedl, že si sice zakoupil předmětnou samolepku vyobrazující orlici držící hákový kříž, kterou pak nalepil na zadní sklo svého automobilu, avšak hákový kříž záměrně přelepil nápisem BMW. Z uvedeného pak dovozuje, že neměl „v úmyslu propagovat či jakkoliv šířit nacistické, případně neonacistické myšlenky“. O nedostatku takového úmyslu svědčí dle názoru obviněného rovněž to, že se nikdy v minulosti nehlásil k extremistickému hnutí, nikdy nepodporoval žádná taková hnutí a nikdy neprojevoval žádné sympatie k extremistickým, v daném případě neonacistickým hnutím. Obviněný dále zdůraznil význam částečného přelepení hákového kříže nápisem BMW, když v této souvislosti vyjádřil názor, že to znamená zvýraznění významu značky BMW za současného „ponížení nacistických myšlenek“. V rámci dovolání dále uvedl, že ze subjektivního hlediska je pro obviněného význam nápisu BMW mnohem silnější než symbol orlice držící hákový kříž. Tímto jednáním dal vyniknout podpoře značky BMW, přičemž tak současně „difamuje význam orlice s hákovým křížem“. Své jednání pak přirovnává k jednání účastníků antifašistických a celkově antiextremistických hnutí, kde v rámci demonstrací či průvodů či ze samotných projevů antipatie k takovým hnutím je možno setkat se např. s vyobrazeními přeškrtnutého hákového kříže, čímž je vyjadřován nesouhlas s extremisty, nikoliv jejich podpora. Podle názoru dovolatele tedy „záměrně neprojevoval sympatie k hnutí směřujícímu k potlačování práv a svobod člověka… ani s tím nebyl srozuměn, jelikož naopak projevoval sympatie se značkou BMW a difamoval tak význam hákového kříže“.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil, aby zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 4 T 75/2015, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že nastíněnou dovolací argumentaci v podstatě lze pod uplatněný dovolací důvod přiřadit, avšak domnívá se, že není důvodná, neboť byla skutková podstata přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku beze zbytku naplněna, a to včetně subjektivní stránky. Z tzv. skutkové věty rozsudku okresního soudu ve spojení s odůvodněním dotčených rozhodnutí totiž vyplývá bezpečně, že veřejný projev sympatií k hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči skupině osob, učinil obviněný úmyslně. Obviněný doznal, že samolepku zobrazující říšskou orlici držící hákový kříž na zadní sklo automobilu sám vylepil a následně takto „vyzdobené“ vozidlo v běžném provozu užíval. Je přitom všeobecně známo, a bylo to známo i obviněnému, co dané symboly představují, resp. že jsou neoddělitelně spojeny s nacismem. Umístění samolepky a následné užívání automobilu v běžném provozu je nepochybně jednáním úmyslným, přičemž úmysl obviněného při znalosti významu užitých symbolů zahrnoval i projev sympatie k předmětnému hnutí. Pokud by obviněný s daným hnutím nesympatizoval, jistě by si jeho symboly nevylepoval na vlastní automobil. Obviněný znal význam použitých symbolů, pokud je veřejně prezentoval na svém vozidle, jednalo se o projev sympatií k nim. Pokud obviněný přirovnává své jednání k počínání osob vyjadřujících antipatie k nacismu např. tím, že nesou symbol přeškrtnutého hákového kříže, jde o přirovnání, které neobstojí. Nápis BMW totiž nemohl nijak „neutralizovat“ použitou nacistickou symboliku.
Vzhledem k tomu, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když z nich naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou plně přezkoumatelná, navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného S. P.
Námitka obviněného, že nebyly naplněny znaky předmětného přečinu, především jeho subjektivní stránky, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní.
Podle názoru Nejvyššího soudu vykazuje jednání obviněného S. P., jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Kladně a rozvedeno v odůvodnění soudů obou stupňů, všechny zákonné znaky přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku, přičemž zákonné znaky uvedeného přečinu obviněný S. P. evidentně naplnil i z hlediska subjektivní stránky, která vyžaduje úmyslné zavinění. Toto konstatování je namístě, neboť obviněný veřejný projev sympatií k hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči skupině osob, učinil úmyslně. Z částečného doznání obviněného vyplývá, že samolepku zobrazující říšskou orlici držící hákový kříž na zadní sklo automobilu sám vylepil, přičemž předmětné vozidlo bylo běžně užíváno v silničním provozu. V návaznosti na to je potřebné zdůraznit, že je všeobecně známo (a bylo to jednoznačně známo i obviněnému S. P.), co dané symboly představují, resp. že jsou neoddělitelně spojeny s nacismem. Projevovat sympatie ve smyslu §404 tr. zákoníku lze i tím, že pachatel nosí symboly takových hnutí (např. odznaky, nášivky, části oděvů s tištěnými znaky jako trička, čepice, ale i tetování či nápisy na holém těle). Typickým příkladem je užívání nacistických symbolů a hesel (Trestní zákoník, Komentář., Šámal, P. a kol, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 2012, s. 3507).
Nejvyšší soud konstatuje, že za veřejný projev sympatie k takovému hnutí ve smyslu ustanovení §404 tr. zákoníku je třeba považovat mimo jiné i to, jestliže někdo umístí samolepku se symbolem nacistického hnutí na okno automobilu a následně užívá automobil v běžném provozu, zná-li současně charakter a význam těchto symbolů. Výše uvedené jednání je bezpochyby jednáním úmyslným, když úmysl obviněného při znalosti významu užitých symbolů zahrnoval i projev sympatie k předmětnému hnutí. Jak správně uvedl státní zástupce ve svém vyjádření, pokud by obviněný s daným hnutím nesympatizoval, jistě by si jeho symboly nevylepoval na vlastní automobil. V daném případě obviněný znal význam použitých symbolů, a pokud je veřejně prezentoval na svém vozidle, pak se jednalo o projev sympatií k nim. Z uvedených důvodů je třeba odmítnout rovněž úvahy obviněného ohledně částečného přelepení hákového kříže nápisem BMW a připodobnění jeho jednání k počínání osob vyjadřujících antipatie k nacismu např. vyobrazením přeškrtnutého hákového kříže, čímž je vyjadřován nesouhlas s extremisty, nikoliv jejich podpora, když nápis BMW (navíc nepřekrývající celý symbol hákového kříže) nemohl nijak zlehčit výše zmiňovanou nacistickou symboliku. Rovněž je třeba podotknout, že pokud obviněný uvedl, že umístění nacistických symbolů na automobilu znamená projev antipatie k nacismu, přičemž současně byl oblečen do oděvu, na kterém bylo vyobrazeno tzv. Thorovo kladivo, doplněné písmem vzhledem odpovídajícím runovému písmu (což jsou symboly užívané neonacistickým hnutím), nelze této obhajobě uvěřit.
Skutečnosti uvedené v předcházejících odstavcích tedy vylučují závěr, že v posuzované věci bylo posouzení skutku založeno na nesprávném hmotněprávním názoru, resp. že dovolatel svým jednáním nenaplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku .
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný S. P. svým předmětným jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle §404 tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil ohledně předmětných skutků v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného S. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 6. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu