Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.06.2016, sp. zn. 4 Tdo 799/2016 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.799.2016.1

sp. zn. 4 Tdo 799/2016-36 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2016 dovolání obviněného M. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 5 To 68/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 1/2015, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 57 T 1/2015, byl obviněný M. H. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že jako jednatel společnosti ISOBAU s.r.o., se sídlem Praha 6, Terronská č. 947/49, IČ: 261 61 974, v úmyslu vylákat a neoprávněně čerpat na základě nepravdivých či hrubě zkreslených údajů revolvingový a kontokorentní úvěr od Československé obchodní banky a.s., se sídlem Praha 1 - Nové Město, Na příkopě 854/14, IČ: 000 01 350, uzavřel dne 20. 11. 2006 v P. s ČSOB a.s. na pobočce V. n., P., Smlouvu o RVG úvěru a Smlouvu o KTK úvěru, dle kterých se ČSOB, a.s. zavázala poskytnout společnosti ISOBAU s.r.o. peněžní prostředky ve formě revolvingového úvěru ve výši 6,500.000,- Kč ve znění Dodatku č. 1 ze dne 23. 11. 2006 a dále Dodatku č. 2 ze dne 1. 12. 2008 a peněžní prostředky ve formě kontokorentního úvěru ve výši 1,000.000,- Kč ve znění Dodatku č. 1 ze dne 1. 12. 2008, a při uzavírání úvěrových smluv předložil bance mj. pozměněná Přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti ISOBAU s.r.o. za roky 2004 a 2005 včetně Výkazu zisku a ztrát a Rozvahy této společnosti, obsahující nepravdivé údaje o hospodářském výsledku a aktivech této společnosti, které byly mnohonásobně nadhodnoceny, a dále k zajištění pohledávek banky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, což bylo nezbytným předpokladem čerpání úvěru, zřídil Smlouvou o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 20. 11. 2006 ve prospěch banky zástavní právo k pohledávkám společnosti ISOBAU s.r.o. z obchodního styku, kdy touto smlouvou zastavil pohledávky uvedené v přílohách této smlouvy tzv. Seznamech pohledávek, a zároveň se zavázal zastavovat ve prospěch banky všechny své tuzemské pohledávky, které mu vzniknou, a to formou dodatků ke smlouvě, které byly uzavírány akceptací seznamu aktuálních pohledávek spol. ISOBAU s.r.o. bankou, které tato společnost bance postupně předkládala, a to dne 22. 11. 2006, 21. 12. 2006, 22. 1. 2007, 21. 2. 2007, 21. 3. 2007, 23. 4. 2007, 21. 5. 2007, 18. 6. 2007, 17. 7. 2007, 17. 8. 2007, 17. 9. 2007, 17. 10. 2007, 17. 11. 2007, 17. 12. 2007, 17. 1. 2008, 18. 2. 2008, 18. 3. 2008, 18. 4.2008, 18. 6. 2008, 18. 7. 2008, 18. 8. 2008, 18. 9. 2008, 18. 10. 2008, 18. 11. 2008, 18. 12. 2008, 18. 1. 2009, přičemž bankou byly tyto seznamy bez výhrad akceptovány, ačkoliv obžalovaný věděl, že minimálně v níže uvedeném rozsahu zastavované pohledávky neexistovaly, příp. faktury, vykazované bance jako neuhrazené, již byly ve skutečnosti společnosti ISOBAU s.r.o. uhrazeny, a to konkrétně u jím tvrzených pohledávek společnosti ISOBAU s.r.o. za: 1) společností ALPER a.s., se sídlem Vrahovická 4530, 796 01 Prostějov, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 2. 2008 fakturu ze dne 25. 1. 2008 na částku 563.033 Kč, ačkoliv tato faktura byla uhrazena dne 23. 1. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18 .6. 2008 fakturu ze dne 9. 6. 2008 na částku 456.101 Kč, ačkoliv tato faktura byla uhrazena dne 16. 6. 2008, 2) společností AXA CNC stroje, s.r.o., se sídlem Na Cintlovce 1580/5, 268 01 Hořovice, - v seznamu pohledávek ke dni 17. 1. 2008 fakturu ze dne 17. 12. 2007 na částku 624.750 Kč, ačkoliv tato faktura byla vyrovnána započtením vzájemných pohledávek dne 28 .12. 2007, 3) společností AXIN s.r.o., se sídlem Vojanova 83/28, Děčín VIII - Dolní Oldřichov, 405 02 Děčín, - v seznamu pohledávek ke dni 17. 10. 2007 fakturu ze dne 8. 10. 2007 na částku 208.656 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, 4) společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., se sídlem Antala Staška 2027/79, 140 00 Praha 4 – Krč, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 5. 2007 fakturu ze dne 15. 5. 2007 na částku 1.240.800 Kč, ačkoliv ve skutečnosti byla tato faktura vystavena 23. 4. 2007 a společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 3. 5. 2007, 5) společností GEFOS a.s., se sídlem Kundratka 17, 180 82 Praha 8 – Libeň, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 12. 2006 fakturu ze dne 14. 12. 2006 na částku 15.470 Kč, - seznamu pohledávek ke dni 22. 1. 2007 fakturu ze dne 15. 1. 2007 na částku 15.470 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 2. 2007 fakturu ze dne 15. 2. 2007 na částku 15.470 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 3. 2007 fakturu ze dne 14. 3. 2007 na částku 15.470 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 23. 4. 2007 fakturu ze dne 14. 3. 2007 na částku 15.470 Kč, ačkoliv fakturovaná plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, 6) podnikatelem Ing. P. S., J., H, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 12. 2006 fakturu ze dne 15. 12. 2006 na částku 15.556,30 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. tomuto podnikateli nikdy neposkytla, 7) M. K., Z., P. z. – V. P. - v seznamu pohledávek ke dni 22. 1. 2007 fakturu ze dne 15. 1. 2007 na částku 685.435 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 2. 2007 fakturu ze dne 15. 1. 2007 na částku 685.435 Kč, ačkoliv fakturovaná plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této osobě nikdy neposkytla, 8) podnikatelem M. Z., L., B., - v seznamu pohledávek ke dni 17. 10. 2007 fakturu ze dne 17. 9. 2007 na částku 130.900 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 5. 10. 2007, fakturu ze dne 3. 10. 2007 na částku 49.467 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 5. 10. 2007, 9) podnikatelem M. M., N. R., P. - v seznamu pohledávek ze dne 18. 6. 2007 fakturu ze dne 12. 6. 2007 na částku 312.884 Kč, ačkoliv ve skutečnosti tato faktura byla vystavena 30. 4. 2007 a společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ze dne 17. 7. 2007 fakturu ze dne 17. 7. 2007 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla ve skutečnosti vystavena 15. 6. 2007 a společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 17. 8. 2007 fakturu ze dne 17. 7. 2007 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ze dne 17. 9. 2007 fakturu ze dne 17. 9. 2007 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 17. 11 .2007 fakturu ze dne 18. 10. 2007 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 31. 10. 2007 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 17. 12. 2007 fakturu ze dne 13. 11. 2007 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 17 .1. 2008 fakturu ze dne 3. 1. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 2. 2008 fakturu ze dne 29. 1. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 3. 2008 fakturu ze dne 5. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 10. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 4. 2008 fakturu ze dne 5. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 10. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 10. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 29. 3. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 6. 2008 fakturu ze dne 5. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 10. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 10. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 9. 5. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 9. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 13. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 7. 2008 fakturu ze dne 5. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 10.2.2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 10. 2. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 9. 5. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 9. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 13. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 8. 2008 fakturu ze dne 13. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 9. 2008 fakturu ze dne 13. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 31. 7. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 10. 2008 fakturu ze dne 13. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 12.161 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 11. 2008 fakturu ze dne 13. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10 .2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 12.161 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 22. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 12. 2008 fakturu ze dne 13. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 12.161 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 22. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv toto plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 3. 12. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 1. 2009 fakturu ze dne 13. 6. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 15. 10. 2008 na částku 12.161 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 22. 10. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, fakturu ze dne 3. 12. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek, fakturu ze dne 18. 12. 2008 na částku 16.822 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. nikdy neposkytla, 10) společností NOVOPOL a.s., se sídlem Velký Třebešov 22, 552 03 Velký Třebešov, - v seznamu pohledávek ke dni 18 .6. 2007 fakturu ze dne 6. 6. 2007 na částku 91.099 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 29. 5. 2007, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 4. 2008 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 6. 2008 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 7. 2008 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18 .8. 2008 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 9. 2008 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 10. 2008 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 11. 2008 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 12. 2008 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, fakturu ze dne 29. 10. 2008 na částku 59.286 Kč, ačkoliv tato faktura byla spol. ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 27. 11. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 1. 2009 fakturu ze dne 12. 2. 2008 na částku 172.199 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 7. 4. 2008, fakturu ze dne 29. 10. 2008 na částku 59.286 Kč, ačkoliv tato faktura byla spol. ISOBAU, s.r.o. vyrovnána zápočtem vzájemných pohledávek 27. 11. 2008, 11) společností S. KONSTRUKCE s.r.o., se sídlem Starochuchelská 17/13, 159 00 Praha 5, - v seznamu pohledávek ke dni 22. 10. 2006 fakturu ze dne 28. 9. 2006 na částku 1,600.000 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 12. 2006 fakturu ze dne 14. 12. 2006 na částku 3,100.000 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, - v seznamu pohledávek ze dne 22. 1. 2007 fakturu ze dne 14. 12. 2006 na částku 3,100.000 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, - v seznamu pohledávek ke dni 18 .6. 2007 fakturu ze dne 15. 6. 2007 na částku 471.556 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 1. 6. 2007, - v seznamu pohledávek ke dni 17. 11. 2007 fakturu ze dne 26. 10. 2007 na částku 137.672 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 9. 11. 2007, fakturu ze dne 26. 10. 2007 na částku 389.514 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 9. 11. 2007, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 4. 2008 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 6. 2008 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 7. 2008 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 8. 2008 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 9. 2008 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592 ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 10. 2008 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592 ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 11. 2008 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592 ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 12. 2008 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 31. 10. 2008 na částku 293.633 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 20. 11. 2008. fakturu ze dne 10. 11. 2008 na částku 312.970 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 3. 12. 2008. - v seznamu pohledávek ke dni 18. 1. 2009 fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 501.820 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 10. 4. 2008 na částku 334.592, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 11. 4. 2008, fakturu ze dne 31. 10. 2008 na částku 293.633 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 20. 11. 2008, fakturu ze dne 10. 11. 2008 na částku 312.970 Kč, ačkoliv tato faktura byla společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 3. 12. 2008, 12) společností Spektra spol. s r.o., se sídlem V Hlinkách 1548, 266 01 Beroun, - v seznamu pohledávek ke dni 22. 10. 2006 faktura ze dne 26. 9. 2006 na částku 450.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 22. 11. 2006 faktura ze dne 26. 10. 2006 na částku 1.650.000 Kč, ačkoliv fakturovaná plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, 13) společností STEPP STAV, s.r.o., se sídlem Vysočanská 232/91, 190 00 Praha 9, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 5. 2007 fakturu ze dne 15. 5. 2007 na částku 7.879.603 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 17. 7. 2007 fakturu ze dne 17. 7. 2007 na částku 4.621.593 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 17. 8. 2007 fakturu ze dne 17. 7. 2007 na částku 4.621.593 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 4. 2008 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 6. 2008 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 7. 2008 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 8. 2008 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 9. 2008 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 10. 2008 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 11. 2008 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 12. 2008 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 1. 2009 fakturu ze dne 17. 4. 2008 na částku 1.850.000 Kč, ačkoliv fakturovaná plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, 14) společností SYNER, s.r.o., se sídlem Dr. Milady Horákové 580/7, Liberec IV – Perštýn, 460 01 Liberec, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 3. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 4. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 6. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, fakturu ze dne 9. 6. 2008 na částku 150.599 Kč, fakturu ze dne 12. 6. 2008 na částku 37.129 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 7. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 8. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 9. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 10. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 11. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 12. 2008 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 1. 2009 fakturu ze dne 13. 2. 2008 na částku 1.850.000 Kč, ačkoliv fakturovaná plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, 15) Teplocom.cz s.r.o., se sídlem Zátopkova 1046, 252 64 Praha západ – Velké Přílepy, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 8. 2008 fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 39.826 Kč, ačkoliv tato faktura byla ve skutečnosti vystavena dne 21. 6. 2008 a společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 5. 7. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 9. 2008 fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 39.826 Kč, ačkoliv tato faktura byla ve skutečnosti vystavena dne 21. 6. 2008 a společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 5. 7. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 10. 2008 fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 39.826 Kč, ačkoliv tato faktura byla ve skutečnosti vystavena dne 21. 6. 2008 a společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 5. 7. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 11. 2008 fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 39.826 Kč, ačkoliv tato faktura byla ve skutečnosti vystavena dne 21. 6. 2008 a společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 5. 7. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 12. 2008 fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 39.826 Kč, ačkoliv tato faktura byla ve skutečnosti vystavena dne 21. 6. 2008 a společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 5. 7. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 1. 2009 fakturu ze dne 5. 8. 2008 na částku 39.826 Kč, ačkoliv tato faktura byla ve skutečnosti vystavena dne 21. 6. 2008 a společnosti ISOBAU, s.r.o. uhrazena dne 5. 7. 2008, - v seznamu pohledávek ke dni 18. 4. 2008 fakturu ze dne 7. 4. 2008 na částku 21.500 Kč, ačkoliv toto fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této společnosti nikdy neposkytla, 16) L. Z., M., P. – Č. M., - v seznamu pohledávek ke dni 21. 2. 2007 fakturu ze dne 15. 2. 2007 na částku 936.458 Kč, - v seznamu pohledávek ke dni 21. 3 .2007 fakturu ze dne 15. 2. 2007 na částku 936.458 Kč, ačkoliv fakturované plnění společnost ISOBAU, s.r.o. této osobě nikdy neposkytla, přičemž na základě těchto nepravdivých údajů o aktivech a zdrojích krytí majetku společnosti ISOBAU s.r.o. byl této společnosti poskytnut revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 6,500.000,- Kč a kontokorentní úvěr ve výši 1,000.000,- Kč, úvěr byl načerpán v plné výši úvěrového limitu, kdy u úvěru je do současné doby nesplacená jistina 6.450.310,34 Kč a u úvěru je nesplacená jistina úvěru 85.488,- Kč, tedy celkově způsobil Československé obchodní bance, a.s., škodu ve výši 6.535.798,34 Kč. Za to byl odsouzen podle §211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku a §74 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 57 T 1/2015, podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 5 To 68/2015, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 5 To 68/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce obsáhlé dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g), k) a l ) tr. řádu. V úvodu dovolatel rozebírá obsah úvěrových smluv a obsah skutkové věty a tvrdí, že skutková věta nezahrnuje jednání spočívající v předkládání nesprávných seznamů pohledávek, ať už dle smlouvy o kontokorentním úvěru či dle smlouvy o revolvingovém úvěru, a to ani, a to především, pokud jde o předkládání seznamů pohledávek pro účely čerpání revolvingového úvěru dle článku I. odst. 3 Smlouvy o revolvingovém úvěru. Podle dovolatele je předkládání seznamů pohledávek v režimu obou úvěrových smluv zcela mimo žalovaný skutek, za který byl odsouzen. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný dále namítá existenci extrémního rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Podle jeho názoru neexistuje žádný důkaz, který by podporoval závěr o tom, že předložil bance pozměněná daňová přiznání za roky 2004 a 2005. Z rozporu obsahu předložených daňových přiznání s daňovými přiznáními získanými od příslušného finančního úřadu nevyplývá, že přiznání pozměnil a předložil právě on. Poukázal přitom na účast dalších „pochybných osob“ na administraci úvěrových operací. Dodal, že údajně nebyl proveden ani klíčový důkaz týkající se úplné úpravy revolvingového úvěru za období od 1. 6. 2008 do 18. 1. 2009, když dle dodatku ke smlouvě ze dne 1. 12. 2008 se součástí smlouvy staly Všeobecné obchodní podmínky ČSOB ze dne 1. 6. 2008. Tato skutečnost podle jeho názoru zakládá extrémní rozpor ve vztahu k významu předkládaných seznamů pohledávek v rámci smluvní úpravy revolvingového úvěru. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje u části skutku spočívající v předkládání seznamů pohledávek v režimu zástavní smlouvy jako trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že jde o předkládání nesprávných seznamů pohledávek v době po uzavření úvěrových smluv v době od 22. 11. 2008 do 18. 1. 2009. Uvádí, že skutková podstata trestného činu podle §211 odst. 4 tr. zákoníku míří jen na úvěrové smlouvy, přičemž zástavní smlouva takovou smlouvou není. Toto ustanovení se vztahuje na uvádění či zamlčení údajů při sjednávání úvěrové smlouvy, o což nemůže jít v případě „dodatkování“ zástavní smlouvy až po uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Podle dovolatele v případě „dodatkování“ zástavní smlouvy nemůže jít ani o uvádění či zamlčení údajů při čerpání úvěru, neboť předkládání seznamu v režimu zástavy nebylo podle něj podmínkou čerpání revolvingového úvěru, když šlo o jiný typ seznamů pohledávek. Dále obviněný namítá absenci příčinné souvislosti mezi jeho protiprávním zaviněným jednáním a podstatnou částí způsobené škody. Uvádí, že v případě revolvingového úvěru nelze jako škodu přijmout nesplacenou část jistiny. Zdůraznil, že čerpání tohoto úvěru bylo spojeno nikoli s uzavřením smlouvy, ale s předložením seznamů pohledávek v režimu zástavní smlouvy, tedy zcela mimo rámec revolvingového úvěru. Obviněný soudům vytýká též nesprávné právní posouzení skutku z hlediska časové působnosti norem trestního práva. Konstatuje, že jednání spáchané v době od 20. 11. 2006 do 18. 1. 2009 soudy posoudily podle pozdější zákonné úpravy zákona č. 40/2009 Sb. na základě srovnání trestních sazeb uvedených v §211 odst. 6 tr. zákoníku a §250b odst. 4 (správně §265b odst. 5) zákona č. 141/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“). Tento závěr podle něj pomíjí zásadní rozdílnost obou skutkových podstat, když dřívější právní úprava nepostihovala jednání spáchané při čerpání úvěru. I přes to, že je nová právní úprava příznivější z hlediska trestní sazby, domnívá se, že jeho jednání mělo být posuzováno podle dřívější právní úpravy, neboť v případě předkládání seznamů pohledávek v režimu zástavní smlouvy by mohlo jít nanejvýše o jednání týkající se čerpání úvěru, které podle dřívější právní úpravy trestné nebylo. Jednání obviněného tedy mělo být posuzováno v režimu trestního zákona, nikoli trestního zákoníku. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný namítl, že jednání spočívající v předložení pozměněných daňových přiznání v souvislosti s uzavíráním předmětných smluv a předkládání nesprávných seznamů pohledávek v režimu zástavní smlouvy je nutno posuzovat samostatně. V případě kontokorentního úvěru lze za škodu považovat nanejvýše částku 85.488 Kč jako nesplacenou jistinu, přičemž tato částka odpovídá toliko větší škodě ve smyslu trestného činu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona, u kterého činí promlčecí doba podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zákona pět let a k datu zahájení trestního stíhání dne 25. 2. 2009 již uplynula, a to i v případě, že by mělo být trestné předkládání nesprávných seznamů zastavovaných pohledávek, ke kterému došlo naposledy dne 18. 1. 2009. Trestní stíhání proto podle dovolatele bylo ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) tr. zákona nepřípustné. Ve vztahu k revolvingovému úvěru označuje dovolatel předložení pozměněných daňových přiznání z hlediska výše a existence škody za irelevantní. Ke snížení majetku mohlo dle něj dojít až v souvislosti s čerpáním úvěru, které bylo podmíněno předložením seznamů pohledávek, a neexistuje proto bezprostřední příčinná souvislost mezi předložením pozměněných daňových přiznání a nesplacenou částí revolvingového úvěru. Předložení pozměněných daňových přiznání označil za jednání, které lze subsumovat toliko pod ustanovení §250b odst. 1 tr. zákona, u něhož promlčecí doba ve smyslu §67 odst. 1 písm. d) tr. zákona činila tři roky. Rovněž trestní stíhání pro jednání spočívající v předložení nepravdivých daňových přiznání v souvislosti s uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru je tudíž podle obviněného nepřípustné z důvodů §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu obviněný vytýká absenci zprošťujícího výroku. Cituje vymezení skutku v obžalobě, který zahrnoval i předkládání seznamů pohledávek v jednotlivých měsících za období od října 2004 do 18. 11. 2006 na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 20. 11. 2006. Současně cituje část odůvodnění nalézacího soudu, podle kterého tento soud z popisu skutku vypustil veškeré údaje související s předchozím úvěrovým vztahem společnosti ISOBAU z r. 2004. Obviněný je přesvědčen, že měl být v této části zproštěn obžaloby. Totéž dle jeho názoru platí o dvou v dovolání specifikovaných pohledávkách, které se rovněž týkaly úvěrového vztahu založeného v roce 2004. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu dovolatel namítl, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, ačkoli v odvolacím řízení byly dány jím vytýkané vady zakládající dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), l ) tr. řádu. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně učinil podnět ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu k tomu, aby předsedkyně senátu soudu prvního stupně podala k Nejvyššímu soudu návrh na přerušení výkonu rozhodnutí s tím, že pokud se tak nestane, podal navazující podnět k přerušení výkonu rozhodnutí předsedou senátu Nejvyššího soudu ve smyslu §265o odst. 1 tr. řádu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se písemně vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky, kterými dovolatel zpochybňuje, že to byl on, kdo předložil bance pozměněná daňová přiznání, a dále námitky týkající se nedostatečného rozsahu dokazování ohledně úpravy revolvingového úvěru deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají a nevyplývá z nich ani existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými soudy. Za bezpředmětné a zmatečné označil také všechny námitky dovolatele, kterými se snaží předmětný skutek rozdělovat na více skutků a z takovéhoto dělení pak vyvozovat další závěry ohledně výše škody a dalších podmínek trestní odpovědnosti. Pokud se týká otázky časové působnosti trestních zákonů, přisvědčil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dovolateli v tom, že při srovnávání příznivosti právních úprav je nutno vycházet nejenom ze srovnání trestních sazeb, ale ze srovnání celého souboru trestněprávních norem významných pro posouzení trestnosti činu. Zdůraznil, že podmínky trestní odpovědnosti byly v základních skutkových podstatách podle §250b odst. 1 tr. zákona a §211 odst. 1 tr. zákoníku vymezeny rozdílně. Ustanovení §250b odst. 1 tr. zákona postihovalo uvádění nepravdivých nebo zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů toliko při sjednávání úvěrové smlouvy, ustanovení §211 odst. 1 tr. zákoníku postihuje takovéto jednání i při čerpání úvěru. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství má za to, že veškeré jednání obviněného vylíčené v tzv. skutkové větě lze podřadit pod zákonný znak uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy a námitky dovolatele vycházející z předpokladu, že při předkládání nepravdivých seznamů pohledávek mohlo jít toliko o sdělování údajů při čerpání úvěru, nepovažuje za důvodné. Za této situace novější právní úprava byla pro dovolatele příznivější. Dodal, že i kdyby byla věc posuzována podle dřívější právní úpravy a podstata trestněprávně relevantního jednání obviněného byla spatřována „pouze“ v uvedení nepravdivých údajů o ekonomické výkonnosti firmy ISOBAU, s. r. o., při sjednávání úvěrových smluv, bylo by takové jednání nutno posoudit jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zákona s trestní sazbou pět až dvanáct let. Samotné uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrových smluv bylo dle něj kauzální nejenom pro samotné uzavření úvěrových smluv, ale i pro vznik škody. K tomu podotkl, že uvádění nepravdivých údajů při čerpání úvěru by z hlediska dřívější právní úpravy sice bylo jednáním přesahujícím objektivní stránku trestného činu úvěrového podvodu, ale šlo by o jednání dokreslující subjektivní stránku trestné činnosti. Nepřicházelo by tedy v úvahu použití dovolatelem uváděných kvalifikací podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona, popř. dokonce pouze podle §250b odst. 1 tr. zákona. Za nedůvodné označil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství též dovolací námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť soud nerozhoduje zprošťujícím výrokem v případě, kdy pouze odpadly některé z okolností žalovaného skutku v žalobním návrhu uvedené, jak se stalo v posuzované věci. Závěrem svého vyjádření státní zástupce uvedl, že vzhledem k tomu, že řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zatíženo vadami uvedenými v §265b odst. 1 písm. e), g), k) tr. řádu, není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, resp. jeho část spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání s tím, že s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu). Obviněný v dovolání deklaroval důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), g), k) a l ) tr. řádu. Dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Obecně se jedná o případy, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 , 4 tr. řádu nebo v §11a tr. řádu, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 , §188 odst. 1 písm. c) , §223 odst. 1 , §231 odst. 1 , §257 odst. 1 písm. c) , odst. 2 tr. řádu, nebo v řízení před samosoudcem podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu, a místo toho došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé a je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1 , 2 tr. řádu. Tento dovolací důvod se tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech uvedených v ustanovení §11 odst. 1 , 4 tr. řádu nebo podle §11a tr. řádu, protože jen v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že námitkami, jimiž zpochybňuje okolnost, že on sám předkládal bance pozměněná daňová přiznání, nezpochybňuje nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadá pouze rozsah a stav soudy učiněných skutkových zjištění. Výhrady obviněného proti učiněným skutkovým zjištěním, v rámci kterých zpochybňuje dokazování a hodnocení důkazů, tvrdě, že se vytýkaného jednání nedopustil a že o rozhodných skutečnostech neexistuje žádný důkaz, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, které pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze. Obviněný se v tomto směru svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán a současně zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu. Jak již bylo uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením. V posuzované trestní věci se ale soudy obou stupňů ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Odvolací soud se pak odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami uplatněnými v odvolání obviněného. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, závěry odvolacího soudu jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Ostatně z námitek obviněného ani existence tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními nikterak nevyplývá a není nikterak výslovně odůvodněna. Za irelevantní je v tomto směru nutno považovat i námitky týkající se údajně nedostatečného rozsahu dokazování ohledně úpravy revolvingového úvěru, neboť lze jen stěží předpokládat, že by Všeobecné obchodní podmínky ČSOB ze dne 1. 6. 2008 umožňovaly klientům sdělovat bance nepravdivé údaje. V rámci právně relevantně uplatněné námitky nesprávného právního posouzení skutku dovolatel uvádí, že skutková podstata trestného činu podle §211 odst. 4 tr. zákoníku míří jen na úvěrové smlouvy, přičemž zástavní smlouva dle jeho názoru takovou smlouvou není. Podle něj v případě „dodatkování“ zástavní smlouvy nemůže jít ani o uvádění či zamlčení údajů při čerpání úvěru, neboť předkládání seznamu v režimu zástavy nebylo podmínkou čerpání revolvingového úvěru, ale šlo o jiný typ seznamu pohledávek. Dle obviněného chybí příčinná souvislost mezi jeho jednáním a podstatnou částí způsobené škody s tím, že čerpání revolvingového úvěru bylo spojeno nikoli s uzavřením smlouvy, ale s předložením seznamů pohledávek v režimu zástavní smlouvy, tedy zcela mimo rámec revolvingového úvěru. Tyto námitky lze sice formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitky neopodstatněné. Jak uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, za sjednávání úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení §211 tr. zákoníku je zapotřebí považovat celý postup vedoucí k uzavření smlouvy o úvěru, tedy i přípravná jednání, v jejichž rámci si strany úvěrové smlouvy poskytují údaje podstatné pro rozhodování obou stran a na jejich základě vyjadřují svá stanoviska, ale i další záležitosti související se smlouvou o úvěru, jako je určování úvěrového limitu nebo sjednávání zajištění pohledávky z poskytnutého úvěru. Obsah seznamů pohledávek společnosti ISOBAU, s. r. o., měl vztah k samotnému obsahu úvěrové smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, neboť podle čl. I. odst. 1 Dodatku č. 1 k předmětné Smlouvě o úvěru aktuální výše čerpání úvěru nesměla překročit nejen výši úvěrového limitu, ale také 70 % výše nesplatných a zároveň neuhrazených tuzemských pohledávek klienta uvedených v aktuálním seznamu. Je zřejmé, že nepravdivé (tj. navýšené) údaje o výši nesplatných a neuhrazených pohledávek společnosti ISOBAU, s. r. o., rozhodujícím způsobem ovlivnily rozhodnutí ČSOB v úvěrovém vztahu pokračovat beze změny a zásadním způsobem zkreslily skutečnou hodnotu zástavy. V průběhu řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný předložil při sjednávání úvěrové smlouvy nepravdivé podklady o ekonomické situaci firmy ISOBAU, s. r. o., přičemž z hlediska příčinné souvislosti bylo předložení nepravdivých podkladů v kauzálním vztahu nejen k samotnému uzavření úvěrových smluv, ale i k následnému vzniku škody. Škoda, a to i ta, která vznikla v souvislosti s čerpáním revolvingového úvěru, by nemohla vzniknout, pokud by úvěrová smlouva nebyla vůbec uzavřena. Stejně tak by se obviněný nemohl dopustit dalšího jednání spočívajícího v předkládání nepravdivých seznamů pohledávek, pokud by nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy. Obviněný se v dovolání snaží daný skutek rozdělovat na více skutků, avšak tomuto právnímu názoru nelze přisvědčit. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu tvrdí, že jednání spočívající v předložení pozměněných daňových přiznání v souvislosti s uzavíráním předmětných smluv a předkládání nesprávných seznamů pohledávek v režimu zástavní smlouvy je nutno posuzovat samostatně. Domnívá se, že v případě kontokorentního úvěru lze za škodu považovat nanejvýše částku 85.488 Kč jako nesplacenou jistinu, přičemž tato částka odpovídá toliko větší škodě ve smyslu trestného činu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona, u kterého činí promlčecí doba podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zákona pět let a k datu zahájení trestního stíhání dne 25. 2. 2009 již uplynula, proto bylo trestní stíhání ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) tr. zákona nepřípustné. Předložení pozměněných daňových přiznání je podle dovolatele jednáním, které lze subsumovat toliko pod ustanovení §250b odst. 1 tr. zákona, u kterého promlčecí doba ve smyslu §67 odst. 1 písm. d) tr. zákona činila tři roky. Proto je podle něj nepřípustné z důvodů §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu i trestní stíhání pro jednání spočívající v předložení nepravdivých daňových přiznání v souvislosti s uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru. Jak však vyplývá již z výše uvedené argumentace, z hlediska trestního práva skutkový děj vymezený v tzv. skutkové větě představuje jeden skutek, kde trestněprávně relevantní jednání ze strany obviněného představuje předložení nepravdivých podkladů při sjednávání úvěrových smluv a trestněprávně relevantním následkem je pak způsobení škody na straně poškozeného peněžního ústavu. Je pravdou, že podmínky trestní odpovědnosti byly v základních skutkových podstatách podle §250b odst. 1 tr. zákona a §211 odst. 1 tr. zákoníku vymezeny rozdílně, neboť ustanovení §250b odst. 1 tr. zákona dopadalo na uvádění nepravdivých nebo zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů toliko při sjednávání úvěrové smlouvy a ustanovení §211 odst. 1 tr. zákoníku postihuje takovéto jednání i při čerpání úvěru. Sjednávání úvěrové smlouvy nelze však chápat tak úzce, aby za ně bylo považováno toliko vlastní uzavření úvěrové smlouvy. Dle ustálené soudní judikatury se za sjednávání úvěrové smlouvy ve smyslu trestného činu úvěrového podvodu považuje také sjednávání a uzavírání dodatků takové smlouvy. Podstatné je přitom zjištění, že dodatek je nedílnou součástí úvěrové smlouvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 687/2013). Obdobně pokud obviněný uvede nepravdivé údaje při sjednávání dodatků k zástavní smlouvě, kterými byl konkretizován předmět zástavy, je takové jednání dle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem nalézacího i odvolacího soudu, nutno považovat za uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěru jako takového. Na základě toho je pak třeba uzavřít, že novější právní úprava [tj. aplikace §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku s trestní sazbou pět až deset let] byla pro obviněného příznivější. Je třeba dodat, že i kdyby předkládání nepravdivých seznamů pohledávek bylo posuzováno podle dřívější právní úpravy jako jednání spáchané při sjednávání úvěrové smlouvy, bylo by takové jednání nutno posoudit jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zákona s trestní sazbou pět až dvanáct let, neboť samotné uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrových smluv bylo kauzální nejen pro samotné uzavření úvěrových smluv, ale i pro vznik škody. Aplikace dovolatelem uváděného ustanovení §250b odst. 1, 3 tr. zákona, případně §250b odst. 1 tr. zákona by tedy nepřicházela v úvahu. Otázka časové působnosti nemá pak pro obviněného význam ani pokud jde o výrok o trestu, neboť obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře pěti let, tedy na samé spodní hranici trestní sazby stanovené shodně dřívějším trestním zákonem i nynějším trestním zákoníkem. Z hlediska v dovolání deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. zákoníku je podstatné, že zánik trestnosti činu v důsledku promlčení by nepřicházel v úvahu ani při aplikaci dřívější právní úpravy, protože promlčecí doba trestného činu podle §250b odst. 1, 5 tr. zákona činila ve smyslu §67 odst. 1 písm. b) tr. zákona dvanáct let. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno dne 25. 2. 2014, nemohlo dojít k promlčení, a to bez ohledu na to, ke kterému z v úvahu přicházejících dat by byl stanoven počátek promlčecí doby. Na základě výše uvedených skutečností je tak třeba uzavřít, že námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a e) tr. řádu, vyjma námitek, které pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vůbec podřadit nelze, jsou námitkami zjevně neopodstatněnými. Za takové je pak třeba označit i ty námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. řádu. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu obviněný vytýká absenci zprošťujícího výroku s tím, že skutek vymezený v obžalobě zahrnoval i předkládání seznamů pohledávek v jednotlivých měsících za období od října 2004 do 18. 11. 2006 na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 20. 11. 2006. Nalézací soud ale z popisu skutku vypustil veškeré údaje související s předchozím úvěrovým vztahem společnosti ISOBAU z r. 2004. Obviněný je přesvědčen, že měl být v této části zproštěn obžaloby. Totéž dle jeho názoru platí o dvou v dovolání specifikovaných pohledávkách, které se rovněž týkaly úvěrového vztahu založeného v roce 2004. Podstatou žalovaného jednání je skutečnost, že obviněný dosáhl uzavření úvěrových smluv dne 20. 11. 2006 a vyplacení úvěrů, a to na základě předložení nepravdivých daňových přiznání firmy ISOBAU, s. r. o. a nepravdivých seznamů pohledávek této firmy. Dospěl-li rozhodující soud k závěru, že údaje o některých pohledávkách uvedené v obžalobě se týkají předcházejícího úvěru a obviněný pro jejich sjednání a čerpání žalován nebyl, pak mu nezbylo, než tyto nadbytečně uvedené okolnosti z popisu skutku vypustit, což správně učinil. Pokud by byl obviněný žalován též pro podvodné sjednání předcházející úvěrové smlouvy (z r. 2004) a soud by dospěl k závěru, že ohledně tohoto skutku, resp. dílčího útoku, nelze učinit závěr o vině, teprve poté by bylo namístě rozhodovat zprošťujícím výrokem. Soud je totiž povinen rozhodnout zprošťujícím výrokem v případě, že u některého ze žalovaných skutků, popř. u některého z dílčích útoků žalovaného pokračujícího trestného činu, existuje některý z důvodů zproštění podle §226 tr. řádu. Posledním dovolacím důvodem, který obviněný v podaném dovolání uplatnil je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje. Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byly uplatněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), g) a k) tr. řádu, a proto na tato odůvodnění (viz. výše) odkazuje. Je tak možno uzavřít, že obviněný svým jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 23. 6. 2016 JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu