ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.206.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 206/2016-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2016 o dovolání, které podal obviněný M. Z ., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 26. 8. 2015, č. j. 14 To 186/2015-551, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 211/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 T 211/2014-528 , byl obviněný M. Z. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
jako obchodní zástupce společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. na základě Smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 20. 7. 2013 po provedených vstupních školeních Junior ze dne 18. 6. 2013, které proběhlo v sídle společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. na n. R. v P. a školení ze dne 17. 10. 2013, které proběhlo v P. v ulici P. s využitím osobních údajů účastníků provedených školení za účelem získání „náborových provizí“ určených pro nového finančního poradce spol. M&M Pojišťovací, s. r. o. po uzavření Smlouvy o obchodním zastoupení a pomoci při správě smluv ve smlouvách bez vědomí a účasti osob,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Registraci nového finančního poradce č. … ze dne 15. 7. 2013 na osobu G. G., a písemnost Souhlas se společným účtem ze dne 4. 8. 2013 společně se smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 20. 7. 2013 včetně dodatku, přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu mBank S. A. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí G. G. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem, kdy tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 10.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Registraci nového finančního poradce č. … ze dne 15. 7. 2013 na osobu L. M., a písemnost Souhlas se společným účtem ze dne 4. 8. 2013 společně se Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 20. 7. 2013 včetně dodatku, přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu mBank S. A. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí L. M. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem, kdy tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 10.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Registraci nového finančního poradce č. … ze dne 15. 7. 2013 na osobu B. U., a písemnost Souhlas se společným účtem ze dne 4. 8. 2013 společně se Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 20. 7. 2013 včetně dodatku, přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu mBank S. A. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí B. U. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem, kdy tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 8.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Registraci nového finančního poradce č. … ze dne 15. 7. 2013 na osobu J. U., a písemnost Souhlas se společným účtem ze dne 4. 8. 2013 společně se Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 20. 7. 2013 včetně dodatku, přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. .. vedený u bankovního ústavu mBank S. A. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí J. U. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem, kdy tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 8.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Registraci nového finančního poradce č. … ze dne 15. 7. 2013 na osobu J. F., a písemnost Souhlas se společným účtem ze dne 4. 8. 2013 společně se Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 20. 7. 2013 včetně dodatku, přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu mBank S. A. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí J. F. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem, kdy tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 8.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 21. 10. 2013 včetně dodatku na osobu D. Š., přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti D. Š. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 24. 10. 2013 včetně dodatku na osobu L. P., přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti L. P. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 24. 10. 2013 včetně dodatku na osobu L. P., přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti L. P. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 21. 10. 2013 včetně dodatku na osobu M. B., přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti M. B. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Registraci nového finančního poradce bez registračního čísla na osobu O. R., a dále písemnost - Smlouvu o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 21. 10. 2013 včetně dodatku, přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti O. R., opatřil je jejím zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Smlouvu o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 21. 10. 2013 včetně dodatku na osobu N. H., přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti N. H., opatřil je jejím zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Smlouvu o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 21. 10. 2013 včetně dodatku na osobu J. D., přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti J. D. a opatřil je jeho zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 2.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Smlouvu o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 21. 10. 2013 včetně dodatku na osobu L. H., přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti L. H. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Registraci nového finančního poradce č. … na osobu J. V., a písemnost Souhlas se společným účtem ze dne 4. 8. 2013 společně se Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 21. 10. 2013 včetně dodatku, přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí J. V. a opatřil je jeho zfalšovaným podpisem, kdy tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
- na přesně nezjištěném místě sepsal Smlouvou o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv ze dne 21. 10. 2013 včetně dodatku na osobu Z. J., přičemž jako bankovní spojení k výplatě provizí uvedl bankovní účet č. … vedený u bankovního ústavu Air Bank, a. s. na osobu R. F., kdy tyto písemnosti sepsal bez vědomí a účasti Z. J. a opatřil je jejím zfalšovaným podpisem a tímto způsobem od společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. získal na vyplacené provizi částku ve výši 4.000 Kč,
přičemž takto neoprávněně zaslané finanční prostředky na bankovní účty R. F. vybral a použil pro svou osobní potřebu, čímž společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o., IČ 25982176 se sídlem náměstí Republiky 2686, Pardubice, 530 02, způsobil celkovou škodu ve výši 78.000 Kč.
2. Za toto své jednání a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2015, sp. zn. 1 T 2/2015, byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkonu mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v celkové výši 30.000 Kč, tvořený 30 denními sazbami po 1.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Současně byl podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušen výrok o trestu jeho se týkající z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 2. 2015, sp. zn. 1 T 2/2015, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o., se sídlem Pardubice, Náměstí republiky 2686, IČ 25982176 škodu ve výši 78.000 Kč.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. 8. 2015, č. j. 14 To 186/2015-551, jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uložení peněžitého trestu a ve výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Kotaly dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Obviněný (část II.) namítá, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, že by se jednání měl dopustit, že by byla naplněna subjektivní stránky trestného činu či že by poškozené byla způsobena nějaká škoda. K jeho doznání (část III.), učiněnému ve výpovědi ze dne 16. 10. 2014, nelze přihlížet pro jeho stručnost. Nebyl v něm blíže vylíčen mechanismus celého systému, a to i s ohledem na poučení o možnosti postupu podle §309 tr. ř. S poukazem na §314 tr. ř. dovozuje, že k jeho prohlášení o spáchání skutku neměly soudy přihlížet.
6. Z provedeného dokazování neplyne (část IV.), že by sepisoval Registraci nového finančního poradce. Souhlas se společným účtem a Smlouvu o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv. Nebyl proveden žádný důkaz svědčící o tom, že tyto listiny skutečně sepsal. O jejich existenci získal povědomost až později, na jejich pořízení se nikterak nepodílel. K osobním údajům účastníků školení měly přístup i další osoby. Hodnocení výpovědi svědka L. (část V.) nekoresponduje podle jeho mínění s tím, co zaznělo při hlavním líčení. Obviněný zmiňuje roli svědka K., který se podle jeho názoru snaží, jako jeho nadřízený, přenést odpovědnost za své jednání na jeho osobu.
7. Ohledně naplněnosti subjektivní stránky nesouhlasí obviněný (část VI.) se závěrem soudu prvního stupně, že by spáchal trestný čin podvodu v úmyslu přímém, odvolacímu soudu stran této otázky vytýká neodstranění některých rozporů. Má za to, že nebyl prokázán jeho úmysl uvést někoho v omyl a tím se obohatit již v samém počátku jeho spolupráce s poškozenou společností. V tomto směru soudu vytýká bagatelizaci obsahu výpovědi svědka S. a svědka K., jejíž obsah „ignoroval, navíc s naprosto vágním odůvodněním“. Vzhledem k detailnímu popisu spolupráce mezi poškozenou organizací a obviněným podotýká, že není důvod jeho výpověď přehlížet (zejména poukázal na skutečnost, že spolupráce probíhala zcela v kooperaci s poškozenou společností, které byl i znám mechanismus zpracování analýz, které jí i byly schvalovány).
8. Dovolatel zdůrazňuje (část VII.), že pro posouzení subjektivní stránky není nepodstatné, jak dlouho a jakým způsobem probíhala spolupráce mezi jím a poškozenou společností (tvrzená částka 78.000 Kč za dobu přibližně devíti měsíců, po kterou vyvíjel vysokou míru aktivity ve prospěch poškozené společnosti, se zdůrazněním povinnosti z této částky vyplácet brigádníky). Odvolacímu soudu vytýká, že se touto skutečností nezabýval.
9. V části VIII. vznáší výhradu, že se soudy dostatečně nezabývaly ani otázkou výše způsobené škody, neboť jak z provedeného dokazování plyne, že poškozená společnost vyplácela konkrétní částky za odvedenou práci v souladu s jejími pravidly, patrně ovšem jiné osobě, než si vedení společnosti myslelo. Vzhledem k tomu, že šlo o provizi za provedenou práci, žádná škoda nevznikla, protože poškozená společnost měla z jeho činnosti ekonomický profit.
10. Poškozenou společnost svým jednáním současně obohatil (část IX.) prostřednictvím odevzdaných analýz, a pokud jí připravil podklady pro generování zisku, je přesvědčen, že nemůže jít o jednání společensky škodlivé. Proto neměla být uplatňována trestněprávní odpovědnost. Připomíná nezohlednění zásady ultima ratio . Pokud totiž vyšlo najevo, že poškozená společnost vyplácela provize bez právního důvodu, jedná se o typický občanskoprávní spor. Současně (část X.) tím, že soudy některé důkazy hovořící v jeho prospěch opomenuly, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.
12. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) sdělil, že většina obviněným vznesených námitek formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Obviněný nevznáší žádné námitky, kterými by vytýkal nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu podvodu, ale na základě vlastního hodnocení důkazů tato skutková zjištění odmítá. Jeho námitky přitom zčásti směřují proti kvalitě odůvodnění soudních rozhodnutí, což je nepřípustné již s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. Výklady dovolatele se navíc podle názoru státního zástupce do značné míry míjejí s podstatou věci. Podatel v podstatě dovozuje, že o jeho praktikách věděly některé další osoby ve společnosti působící. Pomíjí však zásadní zjištění, podle kterého pouze předstíral uzavření smluv a naplnění podmínek pro vyplacení provize osobami ve skutkových větách uvedenými, resp. zjištění, že šlo o „smlouvy svou podstatou falešné, na plnění nevznikl nárok a už vůbec ne obžalovanému“ (str. 7 rozhodnutí odvolacího soudu). Státní zástupce rozvedl, že při svých hodnotících úvahách dovolatel zcela pomíjí výpovědi svědků – osob, na jejichž jména byly smlouvy uzavřeny. Ti uvedli, že žádné registrace nového finančního poradce ani smlouvy o obchodním zastoupení nepodepisovali, že podpisy na listinách nejsou jejich, že nedali souhlas se zřízením společného účtu a že nikdy žádné náborové provize neobdrželi (str. 8 rozhodnutí nalézacího soudu).
13. Za námitky primárně skutkové pokládá i výhrady směřující proti existenci subjektivní stránky trestného činu. Ty považuje i obsahově za poněkud scestné, když k naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku samozřejmě nebylo nutné, aby dovolatel jednal v podvodném úmyslu již v době zahájení spolupráce s poškozenou společností. Tento úmysl musel být dán až v době, kdy se dovolatel dopouštěl jednání ve skutkových větách popsaného, přičemž ze samotného charakteru tohoto jednání (čerpání provizí na základě fiktivních smluv) vyplývá, že šlo o jednání úmyslné, a to ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
14. Taktéž námitky směřující proti výši škody se podle jeho chápání netýkají nesprávné aplikace hmotně právního ustanovení §137 tr. zákoníku. Tyto námitky nepovažuje za nic jiného, než za zásadní odmítnutí skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě, když dovolatel tvrdí, že částky mu byly vyplaceny za práce skutečně provedené. Dovolateli žádný nárok na náborové provize nenáležel a za škodu bylo nutno považovat celou částku vyplacených provizí. V tomto směru je podle jeho názoru irelevantní, že se snad dovolatel subjektivně cítil být nedostatečně ohodnocen za některé činnosti pro společnost prováděné. Většina uplatněných námitek tedy podle státního zástupce směřuje do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá.
15. Státní zástupce rozvedl, že pod deklarovaný dovolací důvod lze s jistou dávkou tolerance podřadit toliko námitky, kterými dovolatel odmítá uplatnění prostředků trestního práva s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe (§12 odst. 2 tr. zákoníku). Tyto námitky však nepovažuje za důvodné. S poukazem na vymezení trestného činu připomenul, že v předmětné trestní věci jednání dovolatele naplnilo všechny znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V žádném případě nešlo o dovolatelem tvrzený „klasický občanskoprávní spor“. Není jasné, jaké bezdůvodné obohacení v souvislosti s vylákáním provizí odvolatelem, mělo poškozené společnosti vzniknout. Současně podle jeho názoru nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by společenská škodlivost jednání obviněného nedosahovala škodlivosti ani nejlehčích v praxi se vyskytujících podvodných jednání, kterými byla způsobena větší škoda. Tvrzení dovolatele o mimořádné přínosnosti jím zpracovaných analýz pro společnost nemají oporu ve skutkových zjištěních soudy učiněných. V případě, kdy se ke škodě obchodní společnosti dopouští majetkové trestné činnosti její zaměstnanec nebo osoba konající práce pro tuto společnost na jiném smluvním základě, pak se takovýto pachatel zpravidla nebude zabývat výlučně pácháním trestné činnosti. Naopak bude takovýto pachatel téměř vždy ve větším či menším rozsahu vykonávat i určité činnosti ve prospěch společnosti. Taková okolnost nemůže být důvodem pro neuplatnění trestního postihu.
16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
23. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Obviněný opřel svoji dovolací argumentaci o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., s jedinou výjimkou se mu je však nepodařilo obsahově naplnit.
27. Jde-li o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný sice zpochybnil naplnění subjektivní stránky, tuto úvahu ovšem učinil na základě jiných skutkových závěrů, než které plynou z provedeného dokazování a ze kterých vyšel soud prvního stupně, potažmo – v návaznosti na něj – soud odvolací. Jak vyplývá z výše řečeného (část III. tohoto usnesení), v rámci tohoto důvodu dovolání nelze uplatňovat argumentaci, která je založena na zpochybnění výsledků provedeného dokazování a na základě vlastních úvah a hodnotících závěrů od nich odlišných. V jeho rámci lze namítat zejména to, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje znaky žádného trestného činu, případně vykazuje znaky jiného trestného činu, než toho, jímž byl obviněný uznán vinným [v daném případě přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku]. Nesprávnost právní kvalifikace je však nezbytné uplatňovat vždy ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která jsou v napadeném rozhodnutí vyjádřena a která nemůže dovolatel z hlediska jím uplatňovaného zájmu modifikovat vlastní interpretací důkazů do podoby od nich odlišné.
28. Obviněný své výtky zaměřil převážně proti hodnotícím úvahám soudů a kvalitě usvědčujících důkazů, čímž směřuje ke zpochybnění skutkového zjištění, které se stalo předmětem právního posouzení. Nutno podotknout, že setrval na svých námitkách známých již z řízení před soudem prvního stupně, resp. námitkách, které učinil obsahem svého řádného opravného prostředku a jimiž se v patřičné míře zabýval již soud odvolací. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby opakoval jeho argumenty, které vedly soud druhého stupně k postupu podle §256 tr. ř., spočívajícím v zamítnutí řádného opravného prostředku obviněného jako odvolání nedůvodného, lze-li (jako tomu je v případě posuzovaném) tyto akceptovat.
29. I přes (z pohledu dovolacího řízení) ryze skutkovou dovolací argumentaci obviněného obsaženou v jím podaném mimořádném opravném prostředku v částech IV. – VIII., resp. argumentaci v tomto řízení nepřípustnou podle §265a odst. 4 tr. ř. (viz část VI., kterou hodnotí z jeho pohledu nedostatečné odůvodnění důležitosti výpovědi svědka K.), je vhodné alespoň ve stručnosti reagovat na polemiku vedenou stran naplněnosti subjektivní stránky jeho jednání. Vzdor skutečnosti, že obviněným podané dovolání je obsahově totožné jako jím podané odvolání a je možné v podrobnostech odkázat rovněž na závěry plynoucí z usnesení odvolacího soudu (zejm. jeho hodnocení na str. 7-8 odůvodnění), je žádoucí alespoň ve stručnosti oponovat jím vzneseným námitkám.
30. Ačkoli se obviněný snaží vzbudit dojem, že jeho jednání je pouze jakýmsi „administrativním nedopatřením“ spočívajícím pouze ve skutečnosti, že provize byly vypláceny na společný účet, což bylo v rozporu s vnitřními předpisy společnosti M&M Pojišťovací, s. r. o. ( „Odměny tedy byly vypláceny standardně, pouze patrně jiné osobě, než si nejvyšší vedení společnosti myslelo“ – část VIII. dovolání), opomíjí samotný podvodný charakter svého jednání, který spočíval v uvedení v omyl poškozené společnosti, konkrétně v tom, že jeho jednání směřovalo k získání provizí určených pro nové finanční poradce poškozené společnosti, a to i bez vědomí a souhlasu osob blíže vymezených v tzv. skutkové větě výroku o vině. Žádný ze spolupracovníků obviněného nepotvrdil, že by věděl o existenci žádosti o získání náborového příspěvku, nevěděl ani, že náborový příspěvek je vyplácen na bankovní účet obviněného, resp. bankovní účty, které byly vedeny na jméno jeho přítelkyně a z nichž je podle zjištění soudů čerpal (i jejím prostřednictvím) pro svou potřebu. V dané souvislosti je podstatné, že se tak dělo postupem mající podvodný charakter ve vztahu k poškozené společnosti. Pro dovození podvodného jednání dovolatele je zcela nerozhodné jeho tvrzení, že sám předmětné listiny nevyplňoval. Rozhodná je naopak skutečnost, že tyto listiny uplatnil a na jejich základě si nechal – a to i bez vědomí a souhlasu osob v popisu skutku vymezených – vyplácet a inkasovat předmětné provize. Podvodný charakter jednání obviněného je dán tím, že u poškozené společnosti vyvolal neshodu jejího vědomí se skutečností (předložením listin, které údajně oprávněné osoby nepodepsaly), která se projevila v majetkové dispozici (poukázáním příslušných částek na č. účtu v dokladech uvedené), jež měla za následek vznik škody (neboť k takovému plnění nevznikl právní důvod).
31. Pokud je obviněným akcentována dlouhodobost spolupráce, jako faktor významný pro výši vyplacené provize, ( „Z hlediska otázky subjektivní stránky trestného činu podvodu rovněž není nepodstatné, jak dlouho spolupráce mezi obviněným a poškozenou trvala a jak dále probíhala“ ), je třeba připomenout, že smlouva uzavřená mezi obviněným a poškozenou společností je smlouva o obchodním zastoupení, a to ve znění všech jejích dodatků, uzavřených mezi ním a poškozenou organizací (č. l. 52-57), nikoli smlouva pracovní. Činnost obviněného nenaplňovala znaky závislé práce podle §2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, a proto (jak vyplývá z čl. VII. Dodatku č. 3 ke Smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě smluv) odměna náležející zástupci byla podmíněna vyvíjením činnosti v podobě sepsání a podepsání Plánů lepší budoucnosti a předání potenciálním klientům firemní DVD, resp. uzavírání pojistné smlouvy. Časový aspekt vztahu mezi poškozenou společností a dovolatelem je irelevantní, je-li nezbytná aktivita podmínkou pro výplatu provizí. Není proto nikterak přiléhavý argument, že odměna 78.000 Kč za takřka 9 měsíců spolupráce je podle názoru dovolatele adekvátní a přiměřená, protože takový závěr není možné dovozovat již z povahy smluvního vztahu mezi oběma stranami.
32. Odmítnout je třeba i námitku navazující, že škoda poškozené společnosti nevznikla, protože tato z jeho jednání měla majetkový prospěch. Je tomu tak proto, že na vyplacení provizí nárok nevznikl, resp. vznikl pouze jako podmíněný a došlo-li následně k naplnění rozvazovací podmínky, kterou předpokládaly vnitřní předpisy organizace, je právním osudem takové skutečnosti povinnost jejich vrácení. Pro vznik primární (poškozenou organizací nárokované náhrady) škody je navíc zcela irelevantní, zda poškozené organizaci vznikl určitý majetkový prospěch z tzv. analýz, které jím byly odevzdávané, neboť se jedná o skutečnost navazující, sekundární, která nemá bezprostřední vazbu na skutečnost primární, na škodnou událost, spočívající právě v neoprávněném vyplacení, resp. odčerpání předmětných finančních prostředků, na které dovolateli nárok nevznikl. Pro případnou trestní odpovědnost dovolatele je tato skutečnost zcela nerozhodná.
33. Namítl-li obviněný neprovedení navrhovaných důkazů (návrh na vypracování „grafologického znaleckého posudku“ a znaleckého posudku z odvětví ekonomie – č. l. 521) soudem prvního stupně, nezbývá než odkázat na příslušnou pasáž jeho odůvodnění, protože Nejvyšší soud se s důvody zamítnutí těchto důkazních návrhů plně ztotožňuje (viz jeho str. 8-9 rozsudku). Nad rámec uvedeného je třeba konstatovat, že tato situace nemůže založit situaci tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02), který podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr plynoucí z jeho ustálené judikatury, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.“ Dovolací soud připomíná, že z principu nezávislosti soudní moci plyne oprávnění soudu rozhodnout o rozsahu dokazování nezbytného pro jeho rozhodnutí a že tudíž není povinen vyhovět všem důkazním návrhům procesních stran.
34. Poukaz na výpověď obviněného ze dne 16. 10. 2014, resp. na nemožnost jejího využití soudy při konstrukci skutkových zjištění, je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů zcela irelevantní. Navíc jsou jím dovozované právní závěry zcela liché. Obviněný totiž neučinil prohlášení o spáchání skutku ve smyslu §309 odst. 1 písm. a) tr. ř., na které dopadá jím zmiňované ustanovení §314 tr. ř. o nemožnosti přihlížení k takovému prohlášení jako k důkazu v situaci, nebylo-li narovnání schváleno. Údaje obsažené na č. l. 37 jsou řádnou procesní výpovědí obviněného, na kterou se dovolatelem odkazovaný zákaz nevztahuje. Pokud jde o namítanou strohost jeho údajů, pak dovolatel přehlíží to, že význam zde uvedený údajů pro konstrukci skutkových zjištění (v odůvodnění rozsudku nalézací soud na str. 9 uvedl, že „nelze přehlédnout doznání k činu ze strany obžalovaného v přípravném řízení“ ) korigoval soud odvolací soud, jenž v odůvodnění svého rozhodnutí poznamenal (str. 7), že obviněný „jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem… popírá přinejmenším zavinění“. Již z této citace je zřejmé, že odsouzení obviněného není budováno na jeho doznání, nýbrž na soustavě usvědčujících důkazů zmíněných v rozhodnutích soudů nižších stupňů.
35. Jedinou námitkou, kterou obviněný vtělil do obsahu svého dovolání, způsobilou deklarovaný dovolací důvod naplnit, je výhrada, že skutek nedosahuje kvality trestného činu, a proto bylo namístě řešit celou situaci za pomoci prostředků soukromého práva. Této námitce ovšem nelze přisvědčit. Nejvyšší soud poukazuje na to, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (srov. rozh. č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
36. Nejvyšší soud nepřehlédl, že jednání obviněného v této trestní věci je zcela standardním případem podvodného jednání, které navíc naplňuje znaky kvalifikované skutkové podstaty, aniž by zde byly dány jakékoli specifické okolnosti, jež by měly odůvodnit výjimečně nižší hranici trestnosti. Obviněný se dopustil přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku – svým jednáním tedy naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, neboť způsobil větší škodu (jíž se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč ) na majetku poškozeného. To tím, že po dobu několika měsíců uváděl v omyl více osob (vymezených v tzv. skutkové větě výroku o vině, jakož i samotnou poškozenou společnost). Jeho jednání tedy odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům podvodu podle §209 tr. zákoníku, naplňuje všechny zákonné znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a z těchto důvodů není možné jej projednat v souladu s principem ultima ratio pouze v občanskoprávním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003).
37. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
38. Z důvodů výše vyložených dospěl dovolací soud ke zjištění, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Rozhodl o něm proto způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu