ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.306.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 306/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. března 2016 o dovolání, které podal obviněný L. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 67 To 376/2015 v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 112/2015 takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, č. j. 67 To 376/2015, a to ve výroku, jímž zůstal k odvolání obviněného L. K. nedotčen výrok o vině pod bodem 2) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 6 T 112/2015, ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku, jímž zůstal napadený rozsudek beze změn ve výroku o náhradě škody. Současně se zrušují také další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1) Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 67 To 376/2015, byl k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině pod bodem 1) a v celém výroku o trestu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 6 T 112/2015, kterým byl obviněný pod bodem 1, 2) uznán vinným jednak pokusem pokračujícího přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu, ad 1) pokusem přečinu porušování domovní svobody podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ad 1, 2) a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a za to byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 3 T 12/2015, výrok o trestu v bodě I. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 5 T 4/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, o nároku poškozené bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a znovu podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo rozhodnuto soudem druhého stupně tak, že při nedotčeném výroku o vině pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu porušování domovní svobody podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 2) napadeného rozsudku, odsoudil obviněného podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 3 T 12/2015, výrok o trestu v bodě I. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 5 T 4/2015, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem byl obviněný podle §226 odst. 1 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 sp. zn. 1 ZT 6/2015, ze dne 24. 7. 2015 jako pokračující pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu porušování domovní svobody podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.
2) Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 67 To 376/2015, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém odkázal na dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Naplnění podmínek pro odkaz na uvedené dovolací důvody spatřuje v tom, že „skutek popsaný ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, neodpovídá jednání, které měl spáchat“. Ve vztahu k tomu uvádí, že dům na adrese čp. … v ulici P. D. „neslouží k bydlení“ a z toho důvodu nemůže být uznán vinným pokusem přečinu porušování domovní svobody. Další část argumentace obviněného je soustředěna na škodu způsobenou na měděném parapetu, kdy obviněný poukazuje na to, že tato škoda nedosahuje hranice škody nikoli nepatrné. Dále zpochybňuje naplnění znaku krádeže způsobené „vloupáním“, neboť ve skutkové větě není uvedeno, jakým nástrojem či páčidlem měl být přečin krádeže spáchán. Podle obviněného jsou skutková zjištění obou soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy, kdy poukazuje na výpověď svědkyně P., která měla obviněného vidět pouze při páčení měděného rámu a argumentuje tím, že zbytkem láhve (kterou držel v kapesníku) nelze způsobit deformaci dveří v takové míře, aby musely být vyměněny. Poukazuje na to, že nebylo vyvráceno, že by se jednání pod bodem 2), kterým byl uznán vinným, nemohla dopustit jiná osoba. Soudům vytýká, že správně měly i v případě jednání, pro které byl uznán vinným, aplikovat zásadu in dubio pro reo. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, ale aby zrušil také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
3) Nejvyšší státní zastupitelství se k dovolání obviněného ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřilo.
4) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
5) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6) Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř./ lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
7) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8) V souvislosti s poukazem obviněného na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud konstatovat, že z rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že obviněný byl ve vztahu k jednání, které bylo popsáno pod bodem 1) uznán vinným pokusem pokračujícího přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu ad 1) pokusem přečinu porušování domovní svobody podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Ze strany druhé rozsudku soudu prvního stupně pak vyplývá, že pod bodem 2) výroku rozsudku byl uznán vinným pokusem pokračujícího přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Ta skutečnost, že obviněný nebyl pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku vyplývá mj. také z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (viz str. 4).
9) Oproti tomu soud druhého stupně jak již bylo shora uvedeno při svém rozhodnutí podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. a uvedl, že „při nedotčeném výroku o vině pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu porušování domovní svobody podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve výroku pod bodem 2) napadeného rozsudku“ obviněného odsuzuje. Ze shora uvedeného je nepochybné, že pokud zůstal rozsudek soudu prvního stupně pod bodem 2) nedotčen – pak obviněný nebyl uznán vinným pokusem přečinu porušování domovní svobody podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Jak již bylo shora uvedeno, obviněný se měl jednání bod body 1) a 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustit jednáním blíže popsaným ve výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 6 T 112/2015, přičemž uvedeného jednání „ se měl dopustit, přestože byl mimo jiné rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 44 T 56/2011 ze dne 6. 12. 2011, který nabyl právní moci dne 23. 12. 2011, odsouzen pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, za nějž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který vykonal dne 1. 4. 2014“ . Výše uvedené jednání (označené kurzívou) bylo okolností, která odůvodňovala aplikaci §205 odst. 2 tr. zákoníku (znak recidivy). Jak však vyplynulo z rozsudku Městského soudu v Praze, tento zmíněný znak recidivy vyjádřil soud druhého stupně pouze ve výroku svého rozsudku, kterým obviněného zprošťoval obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. (viz shora), avšak neuvedl jej již ve vztahu k „nedotčenému výroku o vině…“, přestože v odůvodnění svého rozsudku tuto skutečnost zmiňuje.
10) S ohledem na shora uvedené pochybení nemohl obstát rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 67 To 376/2015. Proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 67 To 376/2015, ale pouze ve výroku, jímž zůstal k odvolání obviněného L. K. nedotčen výrok o vině pod bodem 2) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 6 T 112/2015, dále ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku, jímž zůstal napadený rozsudek (Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 6 T 112/2015) beze změn (výrok o náhradě škody). Současně byla zrušena také další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V té souvislosti je pak nutno uvést, že nedotčen zůstal výrok soudu druhého stupně, jímž byl obviněný podle §226 odst. 1 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 sp. zn. 1 ZT 6/2015, ze dne 24. 7. 2015 jako pokračující pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem přečinu porušování domovní svobody podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
11) Po zrušení se věc obviněného L. K. vrací soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí, ale to pouze ohledně výroku o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, kdy soud odvolací si musí ujasnit, pro které trestné činy byl obviněný v souvislosti s jednáním uvedeným pod bodem 2) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 6 T 112/2015, uznán vinným s příslušnou právní kvalifikaci (i ve vztahu k recidivě) a uvedené závěry náležitě ve svém rozhodnutí vyjádřit. Vzhledem k tomu, že se věc vrací soudu k novému projednání a rozhodnutí a s ohledem na výše uvedený charakter pochybení učiněný soudem druhého stupně, nebylo případné, aby se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného k provádění důkazů k této právní kvalifikaci, která byla předmětem námitek obviněného a měla vliv mj. také na rozhodování soudu II. stupně (viz blíže str. 6 rozsudku). V případě, že soud dospěje k závěru o vině obviněného nelze přehlédnout, že byl rovněž zrušen výrok o trestu a rovněž také výrok o náhradě škody, tudíž bude na soudu druhého stupně také s těmito skutečnostmi se náležitě vypořádat. V souvislosti se skutečností, že dovolání bylo podáno pouze obviněným odkazuje Nejvyšší soud na znění §265s odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu