ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.569.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 569/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2016 o dovolání, které podal obviněný P. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 9. 2015, č. j. 4 To 258/2015-69, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 7 T 73/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 6. 2015, č. j. 7 T 73/2015-54 , byl obviněný P. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
od 16.00 hod. dne 27. 3. 2014, kdy měl nastoupit výkon trestu odnětí svobody ve Věznici Teplice, do 11. 4. 2014 v 19.15 hod., kdy byl v T. zadržen hlídkou PČR OO Teplice-Trnovany a dodán do výkonu trestu odnětí svobody, v T. se vyhýbal nástupu do výkonu trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, ke kterému byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 5. 2013, č. j. 2 T 83/2013-240, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 2013 č. j. 4 To 430/2013-263 dne 7. 10. 2013.
2. Obviněný byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 9. 9. 2015, č. j. 4 To 258/2015-69, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Ireny Svobodové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l ) tr. ř.
5. Dovolatel má za to, že usnesením soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, ačkoliv v řízení, které předcházelo jeho rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
6. Výrok o vině obviněný považuje za nesprávný z toho důvodu, že se skutku nedopustil, byť nerozporuje, že do výkonu trestu odnětí svobody nenastoupil a naplnil tak objektivní znaky vytýkaného přečinu. Popírá ovšem, že by do výkonu trestu nenastoupil úmyslně. Poukazuje v tomto směru na svoji obhajobu, že v obálce, kterou mu doručila Policie ČR, byl pouze rozsudek a vyčíslení nákladů obhajoby. Výzva k nástupu trestu odnětí svobody v obálce nebyla. Obviněný zdůrazňuje, že neměl důvod nenastoupit výkon trestu odnětí svobody, byl to on sám, který zkontaktoval policii, když se dověděl, že u něho byla Policie ČR. Neskrýval se, zdržoval se převážně doma, což by neučinil, pokud by se skutečně chtěl výkonu trestu vyhýbat. Soud prvního stupně vychází toliko z výpovědi pracovnice soudu, která uvedla, že výzvu k nástupu trestu tzv. vzor 49 do obálky dala, aniž by vzal v úvahu, že se svědkyně mohla zmýlit. Chyby se stávají i u pečlivých lidí a není vyloučeno, že k administrativní chybě mohlo dojít.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Teplicích.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). S odkazem na povahu vymezených dovolacích důvodů dovozuje, že obviněný nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů soudy a se skutkovým závěrem, že výzva k nástupu trestu odnětí svobody mu byla doručena. Obviněný ve skutečnosti nenamítá nesprávné posouzení skutku ani jiné hmotně právní posouzení ani porušení zásad spravedlivého procesu.
9. Státní zástupce v závěru vyjádření uvedl, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
12. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
13. V předmětné věci je existence dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněným dovozována ze skutečnosti, že soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku neodstranil vady vytýkané v řádném opravném prostředku zakládající dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K této alternativě je třeba konstatovat, že argumentace uplatněná obviněným v podaném dovolání žádnému z dovolacích důvodů podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. neodpovídá.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti, že se skutku, kterým byl uznán vinným, nedopustil. Obviněný připouští, že výkon trestu odnětí svobody ve stanoveném termínu nezahájil, kdy se tak stalo ovšem z toho důvodu, že výzvu k nástupu trestu odnětí svobody neobdržel. Z pohledu této argumentace obviněný dále podrobně rozvádí možnost, že mohlo dojít k administrativnímu pochybení ze strany pracovnice soudu. Dále namítá, že u něho není dáno zavinění, neboť se úmyslně ničeho, co je mu kladeno za vinu, nedopustil.
20. Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný své námitky sice formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Všechny vznesené námitky totiž zpochybňují správnost skutkových zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně, a se kterými se ztotožnil soud druhého stupně. Obviněný touto dovolací argumentací míjí hranice deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jeho námitky fakticky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení. Primárně jimi brojí proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů. Obviněný nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů, vyjadřuje nesouhlas ze způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, podrobně rozebírá svoji verzi události atd., vše s vyústěním do závěru, že se nedopustil inkriminovaného jednání a že tedy nenaplnil skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
21. Nejvyšší soud považuje za nutné opětovně zdůraznit, že se nemůže zabývat námitkami, v nichž obviněný podrobně rozebírá provedené důkazy, neboť se jedná o námitky procesně právní povahy směřující především proti způsobu vyhodnocení provedených důkazů. Tyto námitky, nezakládají-li závěr o extrémním nesouladu obsahu provedených důkazů se skutkovými a právním závěry z nich vyvozenými (což není případ posuzovaný), nenaplňují dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Z pohledu námitek uplatněných obviněným v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněného nejde o případ tzv. extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl na základě, kterých důkazů má obhajobu obviněného za vyvrácenou a které důkazy ho usvědčují. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 3). Soud druhého stupně (str. 3-4 jeho rozhodnutí) se s tímto odůvodněním plně ztotožnil s odkazem na ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry.
23. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že soud prvního stupně se zabýval tvrzením obviněného, že výzva k nástupu trestu odnětí svobody v obálce, ve které mu bylo zároveň doručováno rozhodnutí soudu druhého stupně a rozhodnutí o odměně ustanoveného, nebyla. Soud k tomuto tvrzení vyslechnul velmi podrobně pracovnici Okresního soudu v Teplicích, která předmětné písemnosti vypravovala na základě pokynů nadřízené vyšší soudní úřednice. Slyšená svědkyně M. S. popsala realizaci pokynů nadřízené vyšší soudní úřednice včetně způsobu, jakým provádí kontrolu, že dodržela stanovené pokyny. Její výpovědi pak odpovídal obsah spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 83/2013. Následně soud přesvědčivým způsobem odůvodnil, na základě jakých skutečností a důkazů obhajobě obviněného neuvěřil. Proto je třeba mít za to, že soudy při provádění důkazů a jejich hodnocení dodržely ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.).
24. K argumentaci obviněného, že u něho není dáno zavinění, je třeba uvést následující. Obviněný k této námitce nic bližšího právně relevantním způsobem neuvádí, pouze uvádí, že výzvu k nástupu trestu odnětí svobody nepřevzal. Obviněný tedy tuto námitku uplatňuje pouze z pohledu způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Jedná se tedy o argumentaci procesně právní povahy, neboť obviněný opětovně vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů. V tomto směru je třeba zdůraznit, že takto uplatněná argumentace nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
25. Na závěr, v souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným, považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám odvolatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).
26. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
27. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová