ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.840.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 840/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. června 2016 o dovolání, které podal obviněný Ing. T. S . , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 28/2015 takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 11. 2015, č. j. 2 T 28/2015-156, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 11. 2015, č. j. 2 T 28/2015-156, byl Ing. T. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 27. 1. 2015 v době od 12:58 hod. do 15:37 hod. řídil motorové vozidlo zn. BMW 320 D GT, s nepříslušnou r.z. …, barva bílá, VIN: …, a to v obcích V. V., Z., Č. L., B., S., R. n. L., J., D., R7 S. – P. a P.,
přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2014, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 7. 8. 2014 do 6. 4. 2015, kdy toto rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2014 na Dopravním inspektorátu v Mladé Boleslavi,
2) dne 3. 2. 2015 v 11:08 hod. od ulice N. V., P. až k autobusové zastávce městské hromadné dopravy Nemocnice Motol, kdy byl následně zadržen, řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW 320 D GT, barva bílá, VIN: …,
přesto, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2014, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od 7. 8. 2014 do 6. 4. 2015, kdy toto rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2014 na Dopravním inspektorátu v Mladé Boleslavi,
2. Obviněný byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen současně trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu při nezměněném výroku o vině rozhodl tak, že mu uložil podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu současně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i jemu předcházejícího rozsudku obvodního soudu, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Dušana Diviše dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že rozhodnutí Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014, kterým mu byl (mimo jiné) uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, není pravomocné. Zdůrazňuje, že v průběhu řízení navrhoval důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázal. Následné právní závěry soudů, na nichž postavily posouzení, resp. vyřešení předběžné otázky, považuje za zcela vadné a rozporné se stávající judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 7 Tdo 202/2006, ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 6 Tdo 120/2003). Z citovaných rozhodnutí podle dovolatele plyne závěr, že soudy se měly zabývat vyřešením předběžné otázky, zda rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 7. 7. 2014, č. j. OSC/61876/2014/Bedn je či není pravomocné a závazné. Opakuje, že toto rozhodnutí mu nebylo doručeno a není tudíž pravomocné. Soud prvního stupně sice vyslovil, že si jako předběžnou otázku posoudil platnost zákazu řízení, z odůvodnění jeho rozhodnutí však již nelze zjistit, jak při tom postupoval. Závěr soudu, který pokládá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně za správné a pravomocné, považuje dovolatel za vadný. Odvolacímu soudu vytýká, že se řešením předběžné otázky nezabýval vůbec.
6. Obviněný soudům vytýká, že kromě kopie rozhodnutí Magistrátu města Děčín nebyly k vyřešení předběžné otázky ohledně právní moci tohoto rozhodnutí provedeny žádné důkazy. Za vadu pokládá to, že nebyl proveden důkaz správním spisem, konkrétně doklady spojenými s doručováním předmětného rozhodnutí, ač to opakovaně navrhoval, ani listinami vztahujícími se k probíhajícím správním řízením, které k důkazu předložil. Nesouhlasí s tím, že soudy nevyhověly jeho návrhu, aby vyčkaly s rozhodnutím na výsledek řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 16. 2. 2015, č. j. 4186/DS/2014, JID:26002/2015/KUUK/Hyk. Zmiňuje, že označené rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 75A 8/2015-36, přičemž věc byla správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení, a zdůrazňuje, že krajský soud ve svém rozsudku konstatoval, že rozhodnutí je nezákonné a není dosud pravomocné, protože obviněnému nebylo doručeno v souladu se zákonem.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 a posledně jmenovanému soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný současně učinil návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., protože má za to, že vykonává trest, k jehož dalšímu výkonu není vzhledem ke vznesené argumentaci důvod.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvedl, že námitky obviněným vznesené by mohly naplňovat důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel jimi zpochybňuje naplnění objektivní stránky popsané ve znacích skutkové podstaty předmětného přečinu – řízení automobilu přes existenci zákazu řízení motorových vozidel. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014 sp. zn. 6 Tdo 413/2014, nebo ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 798/2015.
9. Státní zástupce se neztotožňuje se způsobem, jímž se odvolací soud vypořádal s obviněným vznesenými námitkami, zejména pak se závěrem soudu, že rozhodující je to, že obviněný předmětné správní rozhodnutí převzal dne 20. 8. 2015 od policejního orgánu, a že o pravomocném zákazu řízení tedy nejméně od tohoto okamžiku věděl. Argumentaci odvolacího soudu, že je rozhodující „provedení důkazu předmětným rozhodnutím“ (tedy v podstatě údajem o právní moci vyznačeným na samotném správním rozhodnutí) a že dokazování není nutno doplnit o „celý spis správního orgánu, či spisy týkající se řízení o tom, zda správní rozhodnutí skutečně nabylo právní moci či nikoliv“ , nepovažuje za plně souladnou s požadavkem plynoucím z rozhodnutí č. 70/2013 Sb. rozh. tr., tedy prověřit na základě samotného správního spisu, zda správní orgán respektoval pravidla pro doručování a zda tedy jeho rozhodnutí nabylo právní moci (obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1530/2014, a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 7 Tdo 644/2015). Nutnost takového prověření je podle jeho názoru umocňována, jestliže ve správním řízení došlo mezitím ke zrušení předmětného správního rozhodnutí.
10. Jestliže odvolací soud připouští alternativu, že předmětné správní rozhodnutí nemuselo být pravomocné, připouští tím podle státního zástupce takový skutkový stav, jehož právní posouzení neodpovídá přečinům, za něž byl dovolatel odsouzen.
11. Protože právní posouzení skutků není správné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu, podle §265k odst. 2 tr. ř. i veškerá rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal nalézacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda ho podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
15. Při posouzení námitek obsažených v dovolání obviněného je třeba dospět k poznatku, že tyto obsahově jím uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají. Vznesená dovolací argumentace neumožňuje, aby o podaném dovolání bylo rozhodnuto způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Dovolací soud proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru o důvodnosti dovolání obviněného.
16. Obviněný byl uznán vinným dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, k jejichž naplnění podle zjištění soudů nižších stupňů došlo tak (tzv. právní věta), že mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. S ohledem na vymezení činů v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku (viz citace v bodě 1 tohoto usnesení) je třeba dovodit [odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vlastní rozbor naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty neobsahuje, neboť toliko zmiňuje, že: „Obžalovaný tak ve všech zákonných znacích skutky pod bodem 1) a 2) naplnil skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž na jeho straně byl přítomen úmysl přímý…“ ], že soudy považovaly
a) za rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci rozhodnutí Magistrátu města Děčín, č. j. OSC/61876/2014 ze dne 7. 7. 2014,
b) za činnost zakázanou takovým rozhodnutím zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel,
c) za maření výkonu takového rozhodnutí řízení motorového vozidla zn. BMW 320 D GT, s nepříslušnou r.z. …, barva bílá, VIN: …, dne 27. 1. 2014, resp. téhož motorového vozidla zn. BMW 320 D GT, barva bílá, VIN: …, dne 3. 2. 2015,
a to v důsledku zjištění, že označené rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 8. 2014, takže uložený zákaz se (podle zjištění soudů) vztahoval na dobu od 7. 8. 2014 do 6. 4. 2015.
17. Obviněný svým mimořádným opravným prostředkem brojí vůči skutkovému zjištění týkajícího se data, kdy rozhodnutí nabylo právní moci (tvrzením, že předmětné rozhodnutí se vůbec nestalo pravomocným), a v důsledku toho i vůči zjištění, že řízením motorového vozidla výkon tohoto rozhodnutí mařil.
18. Ochrana, kterou ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku poskytuje, se týká řádného výkonu označeného rozhodnutí (tj. buď rozhodnutí soudu, nebo rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci), což znamená, že k naplnění skutkové podstaty označeného trestného činu z hlediska objektivní stránky se vyžaduje zjištění, že předmětné rozhodnutí v době, kdy pachatel vykonával mu tímto rozhodnutím zakázanou činnost, bylo vykonatelné.
19. Otázka vykonatelnosti rozhodnutí Magistrátu města Děčín, ze dne 7. 7. 2014, č. j. OSC/61876/2014, není dovoláním napadenými rozhodnutími nijak řešena, což však samo o sobě tato rozhodnutí vadnými nečiní, neboť ta implicitně vycházejí z toho, že vykonatelné bylo v období od 7. 8. 2014 do 6. 4. 2015, tedy v období šesti měsíců následujícím po právní moci rozhodnutí, jež byla určena dnem 6. 8. 2014. Takové určení by bylo třeba (za situace správnosti závěru o datu právní moci rozhodnutí) považovat za zákonu odpovídající, neboť v zásadě odpovídá ustanovení §74 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Dílčí nepřesnost vymezení počátku doby výkonu zákazu činnosti – podle odst. 1 věty první cit. ustanovení rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden – by nebyla důvodem pro zrušení dovoláním napadených rozhodnutí). Důvodnost dovolání však plyne z nesprávnosti závěrů soudů v otázce právní moci označeného rozhodnutí.
20. Právní moc správního rozhodnutí upravuje §73 správního řádu, podle něhož [ n ] estanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání. První zákonná podmínka (předchozí řádné oznámení) je splněna i v případě, že se tak stane v důsledku uplatnění právní fikce – k tomu srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007-188, dle něhož „i rozhodnutí správního orgánu, které nebylo formálně řádně doručeno (oznámeno) účastníku řízení, může nabýt právní moci…, nastane-li fikce oznámení rozhodnutí“.
21. V dané souvislosti je nezbytné uvážit, že podle §72 odst. 1 správního řádu se rozhodnutí účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo vyhlášením.
22. Ve věci posuzované se předmětné rozhodnutí dovolateli oznamovalo formou doručení stejnopisu písemného vyhotovení, přičemž správní orgán zvolil formu upravenou v §19 odst. 2 správního řádu ( Není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. ). V dané souvislosti se připomíná, že správní orgán má provést volbu tak, aby bylo zajištěno řádné doručení písemnosti ( Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti. ) Jako osobě fyzické mu doručováno bylo, resp. mělo být, způsobem upraveným v §20 správního řádu, resp. podle tohoto ustanovení ve spojení s §23 správního řádu upravujícího problematiku uložení. Podle jeho odstavce prvního [ n ] ebyl-li v případě doručování podle §20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle §20, písemnost se uloží. Podle odstavce třetího [ p ] ísemnost se uloží a) u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo b) u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím. Adresát se současně (odstavec čtvrtý) vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Podle odstavce pátého [ z ] ároveň s oznámením podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle §24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle §24 odst. 2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu.
23. Navazující §24 upravující překážky při doručování stanoví, že:
(1) Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.
(2) Prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení §41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.
(3) Jestliže adresát písemnosti, který je fyzickou osobou, nebo fyzická osoba, které má být předána písemnost adresovaná právnické osobě, pokus o doručení písemnosti znemožní tím, že ji odmítne převzít nebo že neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení, předá se jí poučení o právních důsledcích, které z jejího jednání uvedeného v odstavci 4 vyplývají; nového poučení však není zapotřebí, pokud se ho adresátovi dostalo již podle §23 odst. 5.
(4) Jestliže osoba uvedená v odstavci 3 předání poučení znemožní nebo jestliže i přes poučení podle §23 odst. 5 nebo podle odstavce 3 doručení neumožní, písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo.
24. Dodržení zákonných ustanovení upravujících podmínky doručování, resp. související ustanovení, jež upravují způsob nabytí právní moci, je předpokladem pro učinění správného závěru o tom, zda předmětné rozhodnutí nabylo či nikoli právní moci.
25. Dostupná judikatura soudů vyšších stupňů poukázala na to, že při řešení otázky trestně právní odpovědnosti pachatele za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání je třeba náležitou pozornost věnovat otázce správného určení data, kdy rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným. V daném směru dovolatel důvodně poukazuje na jím citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, která tuto povinnost soudů, učinit v zájmu správného právního posouzení skutku skutečnosti odpovídající zjištění, zdůraznila.
26. V odkazovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 7 Tdo 202/2008, je připomenuto, že trestní soud v souvislosti s rozhodováním o vině obviněného trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona (stejné platí i ohledně právní kvalifikace skutku v napadených rozhodnutích) nemůže být vázán závěrem správního orgánu, zda a kdy předmětné rozhodnut nabylo právní moci. V uvedeném směru zdůraznilo, že posouzení, zda rozhodnutí správního orgánu, jímž byl mimo jiné uložen zákaz řízení motorových vozidel, nabylo či nenabylo právní moci je předběžnou otázkou ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., kterou je třeba vyřešit pro rozhodnutí o vině pachatele trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. [nyní trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku].
27. Ve druhém dovolatelem zmíněném rozhodnutí (v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 6 Tdo 120/2003) je rovněž zdůrazňována nutnost samostatného řešení předběžné otázky, která má význam pro řešení otázky viny ( „Jestliže jde o otázku viny, orgán trestního řízení musí posoudit předběžnou otázku samostatně i v případě, že tu již je pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu o takové předběžné otázce. Za otázku viny je nutno považovat nejen každý znak trestného činu, ale i každou jednotlivou podmínku nutnou pro závěr, zda se jedná o trestný čin či nikoliv. ) .
28. Nutnost důsledného přezkoumání toho, zda rozhodnutí správního orgánu ukládajícího zákaz činnosti nabylo právní moci, zdůraznila i další rozhodnutí Nejvyššího soudu. V usnesení ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1530/2013, označený soud uvedl, že trestní soud musí zkoumat, zda se předmětné rozhodnutí stalo pravomocným a vykonatelným, když poukázal i na rozhodnutí ze dne 19. 9. 12012, sp. zn. 8 Tdo 951/2012, které shodně připomenulo, že trestní soud závěrem orgánu, jenž rozhodnutí vydal, v otázce jeho právní moci není vázán, neboť ji musí řešit v podobě předběžné otázky.
29. Stran závěru, že k naplnění znaků trestného činu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je nezbytné, aby rozhodnutí, kterým byl uložen zákaz činnosti, nabylo právní moci, nevznikají žádné pochybnosti; jde o požadavek, který je zcela jednotně judikaturou sdílen (viz např. též usnesení ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 7 Tdo 644/2015).
30. Způsob, jakým k posouzení správnosti závěru, že rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 7. 7. 2014, č. j. OSC/61876/2014, přistoupily soudy nižších stupňů nelze akceptovat. Jejich argumentaci nelze vnímat jako dostatečnou a přesvědčivou z hlediska označeného skutkového závěru významného z hlediska znaku objektivní stránky trestného činu, neboť spíše směřuje ke znaku stránky subjektivní, tj. zavinění pachatele ( „Otázka způsobu doručení předmětného rozhodnutí je irelevantní, neboť obžalovaný je osobně převzal od policejního orgánu dne 20. 8. 2014.“ ). Je nutno usuzovat, že toto převzetí opisu rozhodnutí obviněným není soudy hodnoceno ve smyslu skutečnosti významné z hlediska právního závěru, že označené rozhodnutí Magistrátu města Děčín nabylo právní moci, tedy jako okamžik, od něhož by měla plynout patnáctidenní odvolací lhůta. Soudy užitá argumentace evidentně odhlíží od závěrů, které vyslovil k dané otázce Nejvyšší správní soud (rozhodnutí č. j. 2 As 165/2014-27), a závěrů, které v důsledku toho obsahuje i příslušný komentář (Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D. : Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2015, 816s.)
31. Jak již vyplynulo z výše uvedených citací příslušných ustanovení správního řádu, podle jeho §23 odst. 1 nebyl-li v případě doručování podle §20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle tohoto ustanovení, písemnost se uloží. Podle odst. 4 se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil. Podle odst. 5 se zároveň s oznámením adresát písemně poučí o právních důsledcích překážek při doručování ve smyslu §24. Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.
32. Při aplikaci zmíněných ustanovení však nelze pomíjet interpretaci, jež je obsažena v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 2 As 165/2014-27, o niž se ostatně opřel ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016, č. j. 75A 8/2015-36 i Krajský soud v Ústí nad Labem, který vyhověl žalobě odvolatele – viz příloha dovolání. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku vyložil, že vložení zásilky do schránky adresáta je zásadně (s výjimkami v rozhodnutí zmíněnými, jimž jsou neexistence takové schránky či její sdílení osobou s protichůdným zájmem v řízení) nutnou podmínkou účinnosti fikce doručení.
33. Nutno dodat, že takto nebyla věc Nejvyšším správním soudem posouzena poprvé. Toto tvrzení lze doložit např. poukazem na rozhodnutí ze dne 25. 8. 2011, č. j. 7 As 53/2011-77, podle něhož „ [ p ] ro fikci doručení písemnosti správní řád v ust. §24 odst. 1 stanoví podmínku, že písemnost byla k vyzvednutí připravena a od tohoto dne uplynulo 10 dnů. Zároveň se musí jednat o písemnost uloženou, tedy písemnost v režimu uložení podle ust. §23 správního řádu. V případě řádně uložené písemnosti, a to včetně jejího vložení do domovní schránky, nastává fikce jejího doručení. Pokud všechny podmínky uložení doručovacím orgánem splněny nebyly, pak nelze k tíži adresáta dovodit, že se písemnost považuje za doručenou. Opačný závěr by vedl k situaci, kdy by se podmínka vhození písemnosti do domovní schránky stala de facto fakultativní, neboť písemnost by byla doručena bez ohledu na její splnění. (…) doručující orgán tím, že po uplynutí 10 dnů od uložení nevložil zásilku do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, znemožnil, aby se účastník řízení s písemností bezprostředně po svém návratu z pracovní cesty po otevření poštovní schránky seznámil. Z toho, že písemnost byla na poště uložena déle než 10 dnů, nelze dovozovat povinnost adresáta si ji po uplynutí desetidenní lhůty od uložení vyzvednout. Povinnost doručujícího orgánu vložit zásilku do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo byla zákonodárcem stanovena s jasným účelem umožnit adresátovi, který se do místa, kam mu bylo doručováno, dostaví až po uplynutí úložní lhůty, aby se s doručovanou zásilkou ihned seznámil a mohl tak na ni neprodleně reagovat, např. podáním opravného prostředku či žádostí o prominutí zmeškání úkonu, bude-li to ještě možné.“ Citovaný závěr se byl vztažen na případ, který je stran způsobu doručování správního rozhodnutí totožný s věcí dovolatele; týkal se rovněž řešení situace, kdy uložená písemnost byla po uplynutí úložní doby poštou vrácena jako nedoručitelná správnímu orgánu, tedy aniž by byla vložena do domovní schránky adresáta.
34. V tomto směru nebyla věc trestními soudy, jež vyšly z údaje o právní moci obsažené na kopii rozhodnutí založené na č. l. 26-30, posouzena a správně zhodnocena. Důsledkem jsou nesprávná zjištění stran otázky právní moci, potažmo vykonatelnosti rozhodnutí Magistrátu města Děčín, ze dne 7. 7. 2014 , č. j. OSC/61876/2014, která způsobují vadnost hmotně právního posouzení obou skutků, jimiž byl dovolatel uznán vinným.
35. S přihlédnutím k uvedenému je třeba právní posouzení věci pokládat za vadné. Protože napadený rozsudek odvolacího soudu, který se ztotožnil s právní kvalifikací skutků soudem nalézacím, resp. jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně je zatížen vadou, jež zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě nesprávného hmotně právního posouzení skutku, zrušil Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 61 To 508/2015-177, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 11. 2015, č. j. 2 T 28/2015-156, jakož i všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem označeného soudu je o obžalobě podané na obviněného znovu rozhodnout, a to s přihlédnutím k tomu (a vázaností vysloveným právním názorem - §265c odst. 1 tr. ř.), co je uvedeno v tomto usnesení.
36. Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
37. Zbývá dodat, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku navrhl, aby dovolací soud podle §265h odst. 3 tr. ř. rozhodl o odkladu nebo přerušení výkonu rozhodnutí. Podmínkou takového rozhodnutí je to, že návrh učiní předseda senátu soudu prvního stupně. Ze spisu sice plyne, že k návrhu oprávněná osoba, v posuzované věci samosoudkyně obvodního soudu, se sice s podnětem obviněného ztotožnila, její podání ze dne 6. 6. 2016 vůči Nejvyššímu soudu však za návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. považovat nelze, neboť není [ač je to jeho podmínkou – srov. rozhodnutí č. 9/2003 Sb. rozh. tr. podle něhož: „Návrh předsedy senátu soudu prvního stupně na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním (§265h odst. 3 tr. ř.) se musí opírat o takové konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo obsahu spisu, které vyvolávají opodstatněné pochybnosti o vhodnosti dalšího výkonu rozhodnutí (např. lze-li důvodně předpokládat úspěšnost dovolání s ohledem na argumentaci a obsah napadeného rozhodnutí). Podání dovolání, jakož i obecný odkaz na kasační oprávnění dovolacího soudu samy o sobě k odůvodnění návrhu na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí nepostačují.“ ] nikterak odůvodněn. Nejvyšší soud o něm proto samostatným usnesením nerozhodoval, a to zejména i proto, že o dovolání obviněného tímto usnesením (jehož důsledkem je zánik povinnosti obviněného podrobit se výkonu trestů uložených zrušenými rozhodnutími soudů nižších stupňů) rozhodl ve lhůtě upravené v §265h odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu