ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1447.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 1447/2015-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. ledna 2016 v Brně dovolání obviněného P. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 5 To 261/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 1 T 91/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 18. 4. 2015, sp. zn. 1 T 91/2012, uznal obviněného P. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,tr. zák.“) který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 25. 1. 2007 v době kolem 8:00 hod. v D.– D. O., na ulici O., v úmyslu neoprávněně vylákat pojistné plnění od společnosti Česká pojišťovna, a. s., se sídlem Spálená 75, Praha 1, IČO: 45272956, nepravdivě do protokolu o dopravní nehodě Policii České republiky oznámil, že se stal účastníkem dopravní nehody, a to s osobním motorovým vozidlem tovární značky Audi A6 Avant, r. z. ..., jehož majitelem je P. B., nar. ... K dopravní nehodě mělo dojít tak, že řidička P. H., nar. ..., nedobrzdila svoje osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 106, r. z. ..., a narazila do zadní části před ní stojícího osobního automobilu Audi A6, následkem čehož mělo dojít k odhození vozidla Audi A6 vpřed, čímž došlo ke střetu přední části vozu s konstrukcí mostního přemostění a jejímu poškození. Ačkoliv si obviněný byl vědom toho, že shora uvedeným způsobem k poškození přední části vozidla nedošlo, majitel vozu tovární značky Audi A6 Avant, reg. zn. ..., P. B., dne 29. 1. 2007 telefonicky nahlásil společnosti Česká pojišťovna, a. s., škodnou událost týkající se předmětné autonehody. Dne 20. 4. 2007 došlo na základě uzavřené pojistné Smlouvy o sdruženém pojištění č. ..., k vyplacení pojistného plnění. Plnění ve výši 175 352 Kč bylo poskytnuto majiteli automobilu Audi A6 Avant, P. B. Obviněný uvedeným jednáním způsobil poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., škodu v celkové výši 140 454 Kč.
Podle §250a odst. 3 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené společnosti Česká pojišťovna, a. s., IČO: 45272956, na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou společnost se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 5 To 261/2014, podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost Česká pojišťovna, a. s., IČO: 45272956, se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Hlavničky včasné dovolání. Obhájci JUDr. Miroslavu Hlavničkovi byl dne 25. 6. 2015 pozastaven výkon advokacie, přičemž až od 30. 7. 2015 byl ustanoven jeho zástupcem Mgr. Leonid Kushnarenko, a to podle §27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále zpravidla jen ,,zák. o advokacii“). Podle §18 odst. 4 zák. o advokacii byl JUDr. Miroslav Hlavnička povinen po dobu 15 dnů činit v zájmu obviněného veškeré neodkladné úkony, aby obviněný neutrpěl na svých právech nebo oprávněných zájmech újmu. Uvedený obhájce tedy mohl činit veškeré neodkladné úkony v zájmu obviněného P. S. až do dne 10. 7. 2015. Dne 1. 4. 2015 bylo včas podáno dovolání obviněného prostřednictvím JUDr. Miroslava Hlavničky, nesplňovalo však všechny náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř. Obhájce byl soudem prvního stupně vyzván k odstranění vad, a to ve lhůtě čtrnácti dnů. Obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Miroslava Hlavničky podal ve lhůtě doplnění dovolání, avšak i přes výzvu soudu prvního stupně nebyly odstraněny všechny vady uvedeného dovolání, zejména nebyl uveden odkaz na některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Dne 30. 7. 2015 byl Českou advokátní komorou určen zástupcem obhájce obviněného Mgr. Leonid Kushnarenko, který byl dne 23. 9. 2015 vyzván k odstranění chybějících náležitostí dovolání podaného obhájcem obviněného JUDr. Miroslavem Hlavničkou. K odstranění vad mu byla poskytnuta lhůta čtyřiceti dnů. Obviněný již prostřednictvím obhájce Mgr. Leonida Kushnarenka podal dne 26. 10. 2015 doplnění dovolání splňující všechny náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce JUDr. Miroslava Hlavničky bylo podáno včas, dne 1. 4. 2015, postrádalo však konkrétně uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l), avšak vytkl v něm, že ani jeden ze soudů obou stupňů se nevypořádal s tím, jakým způsobem se automobil tovární značky Audi A6 Avant, r. z. ... ocitl na místě havárie, když podle přesvědčení soudů obou stupňů měl již v té době rozbitý motor. Obviněný má za to, že kdyby byl motor rozbitý již před dopravní nehodou, nemohl by ve vozidle dojet na místo havárie. Dále namítl, že nebylo zpochybněno či jinak dokázáno, že sám poškodil motor automobilu Audi A6 Avant. Obviněný poukázal na to, že u řidičky automobilu tovární značky Peugeot 106, r. z. ... P. H., nebylo prokázáno její zavinění či spolupráce na havárii. Obviněný nesouhlasí se závěry vyplývajícími ze znaleckých posudků týkajících se šetření způsobu nárazu automobilu Audi A6 Avant do konstrukce přemostění mostu, především však, že poškození motoru automobilu Audi A6 Avant nemohlo nastat v důsledku nárazu automobilu Peugeot 106 do zadní části automobilu řízeného obviněným a jeho následným odmrštěním na mostní konstrukci.
V důsledku absence dovolacího důvodu byl obhájce obviněného soudem prvního stupně vyzván, aby jej doplnil, a to ve lhůtě čtrnácti dnů. Dne 30. 6. 2015 bylo soudu prvního stupně doručeno doplnění dovolání obviněného, v tomto však uplatnil zcela shodné námitky a závěrečný návrh jako v dovolání. I přes výzvu soudu prvního stupně nebyly odstraněny všechny vady dovolání. Z důvodu pozastavení výkonu advokacie JUDr. Miroslavu Hlavničkovi byl dne 30. 7. 2015 určen jeho zástupcem Mgr. Leonid Kushnarenko, který byl soudem prvního stupně vyzván, aby odstranil vady předchozích dvou podání v trestní věci. K tomuto mu stanovil čtyřiceti dnů. Zástupce obhájce obviněného ve lhůtě podal u soudu prvního stupně doplnění dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž jeho obsah i závěrečný návrh byly opět zcela shodné s obsahem dovolání a jeho doplnění předchozím obhájcem obviněného JUDr. Miroslavem Hlavničkou.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud po zjištění správnosti skutečností, na které v dovolání odkazuje, oba napadené rozsudky zrušil a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. S. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu