ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.302.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 302/2016-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. března 2016 v Brně dovolání obviněného K. V. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 2 To 37/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 1/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. V. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. 30 T 1/2015, uznal obviněného K. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
1) v blíže neupřesněné době dne 25. 3. 2014, v K. – K. L., v rámci svého nezodpovědného životního stylu a v úmyslu v něm neoprávněně přebývat, nezjištěným způsobem vnikl do domu č. p. .... na ulici K. o., majitelky – poškozené D. B., v němž následně až do dne 28. 3. 2014 zejména ve večerních a nočních hodinách pobýval a užíval věci v něm uložené, přičemž dne 28. 3. 2014 v době kolem 15:30 hod., když do domu nečekaně přišla poškozená D. B. a tohoto překvapila při neoprávněném užívání nemovitosti, resp. při návštěvě toalety, obviněný K. V., ozbrojený v domě nalezeným loveckým nožem zn. Mikov, o délce čepele 9,8 cm a maximální šířce 1,85 cm, ve snaze zakrýt svůj nelegální pobyt a v úmyslu poškozenou D. B. usmrtit, tuto nejméně střední intenzitou síly celkem třikrát bodl do krku a způsobil jí tak bodnořeznou ránu na levé straně krku, těsně pod úhlem dolní čelisti vlevo, která přecházela v bodnořezný kanál dlouhý 8 cm, jenž zraňoval především levostrannou krční žílu a průdušnici, bodnou ránu na levé straně krku v úrovni ušního boltce, z níž vycházel bodný kanál dlouhý 10 cm, jenž míjel levostranné cévní svazky krku a končil na těle 6. krčního obratle a bodnou ránu na krku vzadu podél střední čáry krku vpravo, z níž vycházel bodný kanál dlouhý 4 cm, který končil na těle 4. krčního obratle, v důsledku čehož poškozená D. B. přinejmenším po dobu několika minut polykala krev a po nástupu jejího bezvědomí vdechovala krev z poraněné krční žíly průdušnicí do plic, přičemž během několika minut až desítek minut zemřela v důsledku vykrvácení z bodného poranění levostranné krční žíly.
Obviněný následně v přesně nezjištěné době až do časných ranních hodin dne 29. 3. 2014, aby zakryl pravou příčinu smrti poškozené D. B., včetně své účasti na ní a přítomnosti v domě, nejméně na jednom místě v domě, a to v blízkosti jejího těla v kuchyni založil požár, který následně sám dne 29. 3. 2014 v 5:23 hod. telefonicky nahlásil na tísňovou linku, přičemž poškozením domu požárem způsobil hmotnou škodu ve výši 276 880 Kč,
2) dne 28. 3. 2014 po 15:30 hod. v K. – K. L. v domě č. p. ... na ul. K. o. po úmyslném usmrcení majitelky nemovitosti poškozené D. B., způsobem a za okolností popsaných v bodě 1), této prohledal její osobní věci a odcizil mobilní telefon nezjištěné značky IMEI č. ... a SIM kartu tel. č.: ..., jakož i finanční hotovost v řádu stovek Korun českých, vše ke škodě oprávněných dědiců poškozené D. B., a dále z neoprávněně užívaného domu ke škodě poškozeného T. B., odcizil jízdní kolo MTB X Fact Storm blau se zámkem a lovecký nůž zn. Mikov s hnědým koženým pouzdrem, přičemž činu se dopustil, přestože byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2005, č. j. 3 T 14/2005-107, odsouzen mj. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, z jehož výkonu byl pravomocně podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 9. 2011, č. j. 3 PP 142/2011.
Krajský soud v Ostravě podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu uložil trest zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to loveckého nože zn. Mikov o délce čepele 9,8 cm a šířce 1,85 cm včetně hnědého koženého pouzdra. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených, a to Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočky Ostrava, pobočky pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, IČ: 41197518, ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, T. B. a V. B. na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené T. B. a V. B. se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 2 To 37/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněného K. V. podané proti všem výrokům a odvolání poškozené V. B. podané proti výroku o náhradě škody rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Mgr. Marka Škrobánka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud se řádně nevypořádal se všemi skutečnostmi, tj. že se soud druhého stupně jen ztotožnil s rozhodnutím nalézacího soudu, aniž by se jeho námitkami zabýval. Obviněný zpochybnil, že by po provedeném dokazování bylo beze všech pochybností prokázáno, že skutečně spáchal trestný čin vraždy. Je přesvědčen, že nebyl proveden žádný přímý důkaz prokazující, že skutek spáchal. Namítl, že nebylo přihlédnuto k důkazům, které zcela evidentně zpochybňovaly jeho vinu. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou postavena pouze na nepřímých důkazech a jejich domněnkách. Obviněný vytkl porušení právního pravidla in dubio pro reo. Zpochybnil provedené znalecké posudky, především pak to, že jak genetika, tak biologie jsou odvětvími oboru kriminalistika, tj. že tato dvě odvětví jsou rovnocenná, stojící na stejné úrovni. Podle obviněného byly v trestní věci vypracovány znalecké posudky z odvětví, pro která nebyl znalec opatřením policejního orgánu přibrán. Z toho důvodu považuje oba znalecké posudky za nepřípustné a doplnil, že policejní orgán přibral z nepochopitelných důvodů opakovaně znalce z odvětví biologie, přičemž pokaždé byl vypracován znalecký posudek z odvětví genetiky. Dále namítl, že při rozhodování o vině nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví bylo mimo jiné uvedeno, že pachatel byl zcela jistě potřísněn krví poškozené, avšak na oblečení obviněného nebyla nalezena žádná krev poškozené. Závěrem obviněný uvedl, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy svědčící v jeho prospěch (jako např. že se soudy nevypořádaly s pohybem mobilního telefonu). Z toho důvodu má za to, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2015, č. j. 2 To 37/2015-1073, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2015, č. j. 30 T 1/2015-877, a aby nově rozhodl tak, že jej zprošťuje obžaloby v celém rozsahu, případně aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný. Sdělil, že není pravdivým tvrzení obviněného, že se Vrchní soud v Olomouci nezabýval odvolacími námitkami obviněného, přičemž odkázal zejména na str. 9-11 napadeného usnesení. Stejně tak se nepřiklonil k námitce, že bylo porušeno právní pravidlo in dubio pro reo. K výtkám obviněného týkajícím se znaleckých posudků, nejvyšší státní zástupce uvedl, že tvrzená pochybení ohledně vypracování „jiného než zadaného posudku“ jsou nedostatkem pouze formálním, který nemá vliv na správnost závěrů vyplývajících ze znaleckých posudků, resp. na správnost rozhodnutí v celé trestní věci. K námitce obviněného, že se nenašla krev obviněného na oděvu poškozené D. B. nejvyšší státní zástupce uvedl, že nalezené stopy DNA svědčí o tom, že se obviněný předmětné trestné činnosti dopustil. Co se týče problematiky pohybu mobilního telefonu poškozené, shledal, že se nejedná o skutečnosti, které by mohly jakkoliv ovlivnit závěr o vině obviněného. Nejvyšší státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného, že by soudy opomenuly některé z důkazů.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání pouze skutkové námitky. Mezi tyto námitky patří, že se odvolací soud řádně nevypořádal se všemi skutečnostmi, stejně tak jako, že nebylo bez pochybností prokázáno, že skutek skutečně spáchal a že nebyl proveden jediný usvědčující přímý důkaz, přičemž nebylo přihlédnuto k důkazům zpochybňujícím jeho vinu a vada spatřovaná ve vypracování znaleckých posudků Policie České republiky, odbor kriminalistické techniky a expertiz. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud nezjistil žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
V souvislosti s námitkou obviněného, že vypracované znalecké posudky trpí závažnou vadou, jelikož k jejich vypracování byli přibráni znalci z oboru kriminalistiky, odvětví biologie, nikoliv odvětví genetiky, Nejvyšší soud plně odkazuje na závěry Krajského soudu v Ostravě (str. 36 rozsudku ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. 30 T 1/2015), stejně tak jako na závěry Vrchního soudu v Olomouci (str. 10 usnesení ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 2 To 37/2015), že se jedná pouze o formální pochybení, které nemá vliv na správnost rozhodnutí.
K námitce obviněného týkající se údajného porušení pravidla in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že jde o pravidlo procesní, nikoli hmotněprávní, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného K. V. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu